| Původ: | Dublin, Irsko |
| Aktivní roky: | 1969 - 1984, 1996 - 2001, 2004 - současnost |
| Styl: | rock, hard rock, blues rock, heavy metal |
| Vydavatelé: | Decca, Vertigo, Mercury (USA), BMG, EMI, Deram, Warner Bros. (USA) |
| Web: | thinlizzyband.com |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Thin Lizzy |
THIN LIZZY je irská hardrocková kapela, která vznikla v roce 1969 v Dublinu. Jejich hudba odráží širokou škálu vlivů, včetně blues, soulové hudby, psychedelického rocku a tradiční irské lidové hudby, ale obecně se řadí k hard rocku nebo někdy také k heavy metalu.
Dva ze zakládajících členů, bubeník Brian Downey a baskytarista, zpěvák a hlavní autor písní Phil Lynott, se seznámili ještě na škole. Lynott vedl skupinu po celou dobu její nahrávací kariéry, která čítala dvanáct studiových alb, a napsal většinu materiálu. Singly "Whiskey in the Jar" (tradiční irská balada), "The Boys Are Back in Town" a "Waiting for an Alibi" se staly mezinárodními hity. Po Lynottově smrti v roce 1986 se v průběhu let objevily různé inkarnace kapely založené zpočátku na kytaristech Scottu Gorhamovi a Johnu Sykesovi, Sykes však v roce 2009 THIN LIZZY opustil. Gorham později pokračoval s novou sestavou, v níž byl i Downey. V roce 2012 se Gorham a Downey rozhodli, že nebudou nahrávat nový materiál pod názvem THIN LIZZY, a tak vznikla nová kapela BLACK STAR RIDERS, která vyjíždí na turné a produkuje nové nahrávky, například debutové album All Hell Breaks Loose. Od té doby se THIN LIZZY znovu sešli k příležitostným koncertům.
Lynott, faktický lídr kapely, byl autorem nebo spoluautorem téměř všech písní skupiny a prvním černochem irského původu, který dosáhl komerčního úspěchu na poli rockové hudby. Ve skupině se během její kariéry vystřídalo několik kytaristů, Downey a Lynott tvořili rytmickou sekci - bicí a baskytaru. Kromě toho, že kapela byla multirasová, získávala své první členy nejen z obou stran irské hranice, ale také z katolické i protestantské komunity v období konfliktů v Irsku (The Troubles).
Časopis Rolling Stone popisuje THIN LIZZY jako skupinu výrazně hardrockovou, „na hony vzdálenou brakové metalové smečce z poloviny 70. let.“ Kritik AllMusic John Dougan napsal, že „Lynott jako tvůrčí síla kapely byl pronikavější a inteligentnější autor než mnozí jemu podobní, dával přednost slice-of-life dělnickým dramatům o lásce a nenávisti ovlivněným Bobem Dylanem, Brucem Springsteenem a prakticky celou irskou literární tradicí.“
Dva ze zakládajících členů Thin Lizzy, baskytarista a zpěvák Phil Lynott a bubeník Brian Downey, se seznámili ve škole v Dublinu na začátku 60. let. Lynott, narozený 20. srpna 1949 v anglickém West Bromwichi irské matce Philomeně (1930 – 2019) a guayanskému otci Cecilu Parrisovi (1925 – 2010), vyrůstal od tří let v Dublinu. Downey se narodil 27. ledna 1951 v Dublinu. V roce 1963 se Lynott připojil k místní partě The Black Eagles jako zpěvák, a v roce 1965 do ní nastoupil i Downey jako bubeník. Roku 1967 pozval baskytarista Brush Shiels Lynotta do formace Skid Row, a počátkem roku 1968 přivedl do sestavy i dospívajícího kytaristu z Belfastu Garyho Moora. Po neúspěšném televizním vystoupení v červnu 1969 Lynotta ze skupiny vyhodil, přesto zůstali v přátelských vztazích a Shiels následně Lynotta učil hrát na baskytaru. Poté založil Lynott s Downeym novou kapelu Orphanage, když se předchozí Downeyho uskupení Sugar Shack rozpadlo.
Kytarista Eric Bell, narozený 3. září 1947 v Belfastu, začínal v místních bandách The Deltones, Shades of Blue a The Bluebeats, a také v poslední inkarnaci Them, kde v roce 1966 krátce působil po boku Van Morrisona. Později se přestěhoval do Dublinu, kde se připojil k irské showbandové scéně jako člen The Dreams, ale v roce 1969 odešel, aby si splnil sen o založení vlastní rockové party. Podobnou cestu měl i jeho známý, belfastský varhaník Eric Wrixon, rovněž bývalý člen Them, který se také přestěhoval do Dublinu a hledal cestu k rocku.
V prosinci 1969 se Bell a Wrixon náhodně setkali v jedné dublinské hospodě a zjistili, že sdílejí podobné představy o založení nové kapely. Rozhodli se proto navštívit klub Countdown, kde zrovna vystupovala Orphanage. Lynott tehdy ještě nehrál na basu, ale Bell byl okamžitě zaujat Downeyho hrou a během přestávky se s oběma seznámil. Když se zeptal, zda by neuvažovali o založení nové skupiny, byl Downey zprvu skeptický, ale oba si byli vědomi Bellovy muzikantské pověsti. Ještě ten večer se dohodli – pod podmínkou, že Lynott bude kromě zpěvu hrát i na baskytaru a že se do repertoáru zařadí některé jeho skladby. Bell později poznamenal: „Od té chvíle jsme byli kapela.“
Do zatím nepojmenovaného kvartetu se přidal i Wrixon jako klávesák. O týden později Lynott navštívil Bella v jeho bytě a pustil mu několik svých nahrávek. Bell byl nadšený: „Byly tak dobré. Hned jsem věděl, že do nich můžu vložit svůj kytarový styl.“
Sestava začala okamžitě poutat pozornost irských hudebních médií – od ledna 1970 zahájili zkoušky. Dne 1. ledna časopis New Spotlight oznámil, že Bell a Wrixon jsou členy nové formace. Začátkem února se novináři začali ptát, proč se dosud neobjevilo oficiální jméno 'superskupiny Bell–Lynott'. Dne 18. února byl zveřejněn název Thin Lizzy. Jméno pochází z postavy robota Tin Lizzie z komiksu ve filmu The Dandy, upravené na Thin Lizzy jako vtipný odkaz na dublinský přízvuk, kde by se 'thin' vyslovovalo jako 'tin'. Na některých prvních koncertech byla skupina omylem uváděna jako 'Tin Lizzy' nebo 'Tin Lizzie'. První koncert odehrála parta ve školní hale v Cloghranu u dublinského letiště – datum se podle různých zdrojů liší: 16., 19. nebo 20. února 1970.
V červenci 1970 vydali Thin Lizzy pod hlavičkou EMI debutový singl "The Farmer"/"I Need You", přičemž B-stranu napsal John D'Ardis, majitel studia Trend Studios, kde byl singl nahrán. Prodalo se pouhých 283 kusů a dnes je z něj sběratelský klenot. Ještě před vydáním singlu kapelu opustil Wrixon, což přineslo vyšší podíl ze zisků pro zbylé tři členy. Před návratem do Belfastu se přestěhoval do kontinentální Evropy a znovu se připojil ke své staré skupině Them.
Na konci roku podepsali Thin Lizzy smlouvu s vydavatelstvím Decca Records a v lednu 1971 odjeli do Londýna, aby nahráli svůj debutový studiový počin Thin Lizzy. Deska se prodávala průměrně a neprobojovala se do britských hitparád – navzdory podpoře vlivných DJů Johna Peela a Kida Jensena.
Přibližně v březnu 1971 se uskupení natrvalo přestěhovalo do Londýna, než v srpnu vydalo neúspěšné EP New Day. I přes slabé prodeje se společnost Decca rozhodla financovat druhou studiovku Shades of a Blue Orphanage, která vyšla v březnu 1972. Stejně jako předchozí LP obsahovala Lynottovy osobní příběhy a odkazy na jeho život v Dublinu a na lidi, které znal. Hudebně šlo o keltsky laděný materiál, který měl ještě daleko k budoucímu hardrockovému směru souboru. Ani toto album se neprosadilo v britských žebříčcích.
V polovině roku 1972 byli Thin Lizzy požádáni o nahrání coververzního alba Deep Purple, jež vyšlo pod názvem Funky Junction Play a Tribute to Deep Purple. Název Thin Lizzy však na obalu chyběl. O zpěv a klávesy se postarali členové jiné skupiny – Elmer Fudd – a na desku bylo zařazeno i několik instrumentálních skladeb složených partou samotnou, včetně Bellovy verze tradiční "Danny Boy" ve stylu Jimiho Hendrixe. Album spatřilo světlo světa v lednu 1973.
Koncem roku 1972 se kapela vydala na prestižní turné po Velké Británii se skupinami Slade, kteří se tehdy těšili řadě hitů, a Suzi Quatro. Přibližně ve stejné době vydala společnost Decca jako singl verzi tradiční irské balady „Whiskey in the Jar“ od Thin Lizzy. Kapela se na vydání zlobila, protože měla pocit, že píseň nereprezentuje její zvuk ani image, ale singl se dostal na vrchol irské hitparády a v únoru 1973 dosáhl 6. místa ve Velké Británii, což vedlo k vystoupení v pořadu Top of the Pops. V hitparádách se umístil i v mnoha dalších evropských zemích. Následující singl "Randolph's Tango" byl však návratem k Lynottově obskurnější tvorbě a mimo Irsko se v hitparádách neobjevil.
Jejich další album, Vagabonds of the Western World, bylo vydáno v září 1973 po silné rotaci ve vysílání ve Velké Británii, ale opět se nedostalo do hitparád. Doprovodný singl "The Rocker" také nezaznamenal úspěch mimo Irsko a impuls získaný z předchozího hitu se vytratil.
Ke konci roku 1973 se Eric Bell začal cítit stísněný měnícím se stylem skupiny, který ponechával méně prostoru pro volné jamování, a lidé si přáli, aby kapela vytvořila pokračování hitu "Whiskey in the Jar". Záležitosti vyvrcholily během silvestrovského koncertu v roce 1973 na Queen's University v Belfastu, kde v polovině vystoupení odešel z pódia a musel být přemlouván, aby set dokončil. Následujícího dne kapelu opustil a byl okamžitě nahrazen bývalým kytaristou skupiny Skid Row Garym Moorem, který pomohl dokončit turné. Moore zůstal až do dubna 1974; skupina s ním během té doby nahrála tři písně, včetně verze "Still in Love with You", která se objevila na čtvrtém albu Nightlife. Kapelu opustil kvůli obavám o své zdraví a napětí ohledně kontroly s Lynottem, a následně založil Colosseum II s Jonem Hisemanem.
Po Moorově odchodu se Lynott rozhodl rozšířit sestavu o dva kytaristy a v květnu 1974 přijal dva nové členy pro turné po Německu. Byli jimi bývalý kytarista skupin Atomic Rooster a Hard Stuff John Cann a berlínský rodák Andy Gee, který dříve hrál s Peterem Bardensem a skupinou Ellis. Tato sestava se však ukázala jako dočasná – Lynott si s Cannem osobně nerozuměl a Gee měl smlouvu s jinou nahrávací společností. Turné bylo předčasně ukončeno, když kapelu opustil rozčarovaný Downey, kterého museli přesvědčovat, aby si odchod rozmyslel, a to právě ve chvíli, kdy se blížil konec smlouvy Thin Lizzy s Deccou.
V květnu 1977 odletěli Thin Lizzy do Kanady jako trio, aby nahráli album Bad Reputation, přičemž Gorham obstarával všechny kytarové party. Po měsíci nahrávání se k nim na Gorhamovu výzvu připojil Robertson, podle vlastních slov jako 'session player' a podle Lynottových slov 'jako host'. Robertson přidal do tří písní sólovou kytaru, rytmickou kytaru a klávesy a v červenci byl oficiálně znovu přijat. Album vyšlo v září a prodávalo se dobře – po úspěšném singlu "Dancing in the Moonlight (It's Caught Me in Its Spotlight)"" se dostalo na čtvrté místo ve Velké Británii. 21. srpna 1977 také Thin Lizzy vystoupili jako headlineři festivalu v Readingu a zahráli v Dalymount Parku.
V roce 1978 vydala kapela své první živé LP Live and Dangerous. Existují určité neshody ohledně toho, jak velká část alba je vlastně nahraná živě – producent Tony Visconti tvrdil, že jediné části, které nebyly přehrány, byly bicí a publikum. Brian Robertson to však zpochybnil s tím, že odmítl Lynottovu žádost o přehrání kytarového sóla, a že jedinými předabovanými party byly doprovodné vokály a některé Gorhamovy kytarové party. Dodal: „To prostě není pravda. Jediný důvod, proč jsme řekli, že to bylo celé nahrané znovu, byly zřejmě daňové důvody... takže všechno, co Visconti tvrdí, je blbost.“ Gorham souhlasí a uvádí, že se pokusil znovu nahrát sólo, ale nedokázal obnovit živý zvuk, a dodává: „Předělal jsem jednu rytmickou stopu a několik doprovodných vokálů. Ale to je všechno.“ Deska měla obrovský úspěch, dosáhla druhého místa ve Velké Británii a v roce 2004 byla časopisem Classic Rock vyhodnoceno jako nejlepší živé album všech dob.
K definitivnímu odchodu Robertsona došlo po koncertu na Ibize 6. července 1978, kdy neshody s Lynottem dosáhly bodu zlomu (Robertson se poté spojil s Jimmym Bainem v čele jejich nové skupiny Wild Horses).
Lynott znovu povolal Garyho Moorea jako náhradu za Robertsona a zároveň se tehdy jeho sestava volně spojila se Stevem Jonesem a Paulem Cookem ze Sex Pistols, Chrisem Speddingem a Jimmym Bainem. Společně vytvořili projekt The Greedy Bastards, jenž odehrál několik koncertů s pestrým mixem coververzí. Tím Lynott šikovně propojil svou partu s tehdy žhavým punkovým hnutím a vyhnul se nelichotivému nálepce "dinosaurus", která tehdy visela nad mnoha rockovými formacemi sedmdesátých let. Dočasnými členy The Greedy Bastards byli také Bob Geldof a Pete Briquette z Boomtown Rats.
V srpnu vyrazila skupina na další turné po USA, následované cestou do Austrálie a na Nový Zéland. Brian Downey se ovšem nezúčastnil – léčil se ze zápalu plic a zůstal v Irsku. Za bicí usedl americký bubeník Mark Nauseef. Po návratu se Downey opět připojil ke své domovské formaci a začátkem roku 1979 vznikla studiovka Black Rose: A Rock Legend in Paris. Nahrávání ovlivnily sílící drogové návyky Lynotta a Gorhama, což se promítlo i do tematického ladění alba – konkrétně třeba v syrové skladbě "Got to Give It Up". Keltský duch ale stále žil, zejména ve finální sedmiminutové kompozici "Róisín Dubh", která originálně spojila tradiční irské melodie s dvojitými rockovými kytarami. Úspěšné singly "Waiting for an Alibi" a "Do Anything You Want To" pomohly nahrávce vystoupat až na druhé místo britské hitparády. Třetí, lehce úspěšný singl "Sarah" pak byl Lynottovou osobní poctou své novorozené dceři.
Avšak 4. července 1979, po setu na festivalu Day on the Green v Oaklandu, je Gary Moore náhle opustil uprostřed rozjetého turné. Později přiznal, že odchodu nelituje, „ale možná to bylo špatně, jak jsem to udělal. Asi jsem to mohl udělat jinak. Ale prostě jsem musel odejít.“ Následně se naplno vrhl na sólovou kariéru a vydal řadu úspěšných desek. Ještě před svým odchodem spolupracoval s Lynottem a Downeym na albu Back on the Streets (1978), z něhož vzešel hitový singl "Parisienne Walkways". V roce 1985 se pak s Lynottem opět setkal na britském hitu "Out in the Fields", který dosáhl páté příčky žebříčku.
Po Moorově náhlém odchodu pokračovali Thin Lizzy několik večerů jako trio, než Lynott přizval Midge Ureho jako dočasnou výpomoc. Ure měl sice v plánu připojit se k Ultravox, ale přesto přispěl k písni "Get Out of Here" na Black Rose, kterou spolunapsal s Lynottem. Zahrál také několik kytarových partů na kompilačním albu The Continuing Saga of the Ageing Orphans, obsahujícím přemíchané a přetočené verze starších skladeb z éry Erica Bella. Po návratu do Británie se měla sestava 25. srpna 1979 objevit jako hlavní hvězda festivalu v Readingu, avšak kvůli rozvrácené personální situaci muselo být vystoupení zrušeno.
Před zářijovým turné po Japonsku přivedl Lynott dalšího kytaristu – Davea Fletta z Manfred Mann's Earth Band –, aby mohl Ure případně přejít na klávesy. Turné se úspěšně odehrálo, přesto se ve formaci nacházeli hned dva dočasní členové. Lynott navíc trávil stále více času mimo Thin Lizzy – skládal, produkoval a pracoval na svém sólovém debutu Solo in Soho. V té době také znovu oživil projekt The Greedy Bastards, který pod názvem The Greedies vydal v prosinci 1979 jednorázový vánoční singl "A Merry Jingle". Dočasný superband tvořili Lynott, Gorham a Downey spolu se Jonesem a Cookem ze Sex Pistols. Singl se umístil na 28. místě britské hitparády.
Zatímco Lynott hledal stálého kytaristu, spolupracoval s bývalými i současnými členy Thin Lizzy na svém sólovém debutu Solo in Soho, jenž vyšel v dubnu 1980, a současně také na dalším studiovém albu kapely Chinatown. Dne 14. února se oženil a v červenci téhož roku se mu narodila druhá dcera. Dave Flett doufal, že se stane stálým členem skupiny, ale Lynott si vybral Snowyho Whitea, známého ze spolupráce s Pink Floyd a Peterem Greenem. Midge Ure působil jako dočasný klávesista ještě začátkem roku 1980, avšak v dubnu jej nahradil teprve osmnáctiletý Darren Wharton, který byl zpočátku najat pouze na zkoušku. Tato nová sestava dokončila během krátkých turné nahrávání Chinatownu. První singl "Chinatown" obsadil ve Velké Británii 21. příčku, zatímco druhý, "Killer on the Loose", se dostal do první desítky – přestože byl vydán v době, kdy zemi šokovala série vražd Petera Sutcliffa, přezdívaného 'Yorkshirský rozparovač'.
Album Chinatown vyšlo v říjnu 1980 a ve Velké Británii se vyšplhalo na 7. místo, ale v USA se už Thin Lizzy do první stovky nedostali. Po úspěšných vystoupeních v Japonsku a Austrálii se kapela na konci roku 1980 vydala na poslední turné po Spojených státech. Na začátku roku 1981 se Lynott pustil do práce na svém druhém sólovém albu, přičemž opět využil i své kolegy z kapely. Zároveň Thin Lizzy nahrávali materiál pro další studiovku – natolik souběžně, že se někdy stíraly hranice mezi projekty. Producent Chris Tsangarides k tomu poznamenal: „Ve vzduchu byl zmatek – občas si nikdo nebyl jistý, jestli pracuje na Philově sólovce, nebo na albu Lizzy.“ Snowy White měl pocit, že by měl být za práci na Lynottových sólovkách placen jako studiový hudebník, nikoli jako člen kapely.
V dubnu 1981 vyšla první kompilace největších hitů s názvem The Adventures of Thin Lizzy, která dosáhla 6. místa v britském žebříčku. Singl "Trouble Boys" však skončil až na 53. příčce – nejhorší výsledek kapely od roku 1975. White i Wharton později uvedli, že jediný, kdo si píseň přál vydat, byl Lynott, zatímco zbytek kapely ji považoval za slabou. Píseň měla původně dát název celému albu, ale po neúspěchu singlu byla ze sestavy vyřazena a album nakonec neslo název Renegade. Jedním z pozitivních momentů toho roku bylo vystoupení 16. srpna na prvním ročníku festivalu ve Slane Castle, kde kapelu podpořili Kirsty MacColl, Hazel O'Connor a U2.
Lynottovo druhé sólové album The Philip Lynott Album bylo odloženo na rok 1982, zatímco Renegade vyšlo v listopadu 1981. Deska nezaznamenala výrazný úspěch – v Británii skončila na 38. místě a v USA až na 157. Singl "Hollywood (Down on Your Luck)" se sice vyšplhal na 24. místo v americkém žebříčku Mainstream Rock, ale jinak měl jen malý dopad. Na rozdíl od předchozích alb bylo jen několik skladeb výhradně Lynottových – ostatní členové přispěli podstatně více. Gorham i Wharton později přiznali, že nebyli spokojeni s písněmi jako "Angel of Death", "Fats" nebo "Mexican Blood". Wharton byl navíc vynechán z fotografie kapely na zadní straně obalu – přestože byl už tehdy oficiálním členem. „Velmi mě to ranilo,“ řekl později.
Začátek roku 1982 byl pro Thin Lizzy náročný – Downey i Gorham museli přerušit evropské turné kvůli osobním problémům. Downey se v únoru zapletl do rvačky v nočním klubu v Dánsku a Gorham trpěl vyčerpáním způsobeným užíváním drog. Downey vynechal pět koncertů; tři z nich odehrál Mark Nauseef a další dva Mike Mesbur z doprovodné skupiny The Lookalikes. V březnu pak Gorham zkolaboval a vrátil se domů. Osm koncertů kapela odehrála jako kvarteto a dalších šest bylo odloženo.
Na konci roku 1982 se Lynott vydal na sólové turné a vydal své druhé sólové album, které se však nesetkalo s větším komerčním ohlasem. V srpnu 1982 ze skupiny odešel Snowy White – unavený z chaosu a Lynottových drogových problémů. Jak sám později přiznal, nikdy se necítil jako přirozená součást kapely: „Byl jsem příliš tichý a zdrženlivý na to, abych zapadl mezi bouřlivější spoluhráče.“ V roce 1983 však dosáhl úspěchu s hitem "Bird of Paradise", který se dostal do první desítky britské hitparády. Ve stejném období skončil i dlouholetý spolumanažer Chris O'Donnell, který k tomu lakonicky dodal: „Kdysi skvělá kapela se mi před očima měnila ve sračky.“
Phil Lynott chtěl najít náhradu za Snowyho Whitea dříve, než se začne nahrávat další studiové album, které se mělo stát posledním v historii Thin Lizzy. Po neúspěšných zkouškách s nizozemským kytaristou Adrianem Vandenbergem se v září 1982 rozhodl pro Johna Sykese ze skupiny Tygers of Pan Tang. Společně napsali první singl z připravovaného alba, "Cold Sweat", ačkoli většina skladeb již byla hotová. Album Thunder and Lightning vyšlo v březnu 1983 a bylo podstatně úspěšnější než jeho předchůdce – v britské hitparádě dosáhlo na 4. místo. Díky Sykesovi došlo k omlazení zvuku; skladatelská práce byla rovnoměrně rozložena a hudba se posunula směrem k heavy metalu.
Turné na podporu Thunder and Lightning mělo být rozlučkové, přestože Lynott sám si nebyl jistý, zda jde skutečně o definitivní konec. John Sykes chtěl pokračovat, zatímco Scott Gorham už cítil vyčerpání. Turné bylo úspěšné a některé koncerty byly zaznamenány za účelem vydání živého alba. Během vystoupení byli na pódium pravidelně zváni bývalí kytaristé Thin Lizzy, kteří hostovali v písních, jež pomáhali původně nahrávat – jedinou výjimkou byl Snowy White. Živé album s názvem Life vyšlo v říjnu 1983 a obsahovalo i dřívější verzi skladby "Renegade" se záznamem Whiteova přínosu. V Británii se album dostalo na 29. místo. Turné pokračovalo i po vydání dvou dalších singlů – poslední z nich, "The Sun Goes Down", se v srpnu dostal na 52. příčku. Paralelně s turné se Lynott vydal i na sólové koncerty ve formaci The Three Musketeers, doprovázený Downeym a Sykesem.
Po náročném závěru turné v Japonsku, kde někteří členové kapely čelili problémům se získáváním heroinu, odehráli Thin Lizzy svůj poslední koncert ve Velké Británii dne 28. srpna 1983 na festivalu v Readingu. Poslední vystoupení kapely proběhlo 4. září v Norimberku na festivalu Monsters of Rock. Po tomto koncertu se cesty členů Thin Lizzy definitivně rozešly.
Na konci roku 1983 založil Phil Lynott novou skupinu Grand Slam, ale nikdy se jí nepodařilo získat smlouvu s nahrávací společností a na začátku roku 1985 se rozpadla. John Sykes a Brian Downey původně souhlasili s účastí, ale Sykes se připojil k Whitesnake a Downey nakonec rovněž odstoupil. Lynott se začal více soustředit na sólovou kariéru a v květnu 1985 dosáhl spolu s Garym Moorem pátého místa v britské hitparádě díky skladbě z Mooreova alba Run for Cover, do které Lynott přispěl. Jeho další sólové počiny už tak úspěšné nebyly – poslední singl "Nineteen" se ve Velké Británii vyšplhal jen na 76. místo.
Před svou smrtí Lynott plánoval třetí sólové album a kolem března 1986 jednal s Downeym o možné reformě Thin Lizzy, patrně s Gorhamem a Sykesem. Na leden 1986 si rezervoval nahrávací studio. „Phil požádal Briana Downeyho a mě, abychom znovu založili Thin Lizzy, a oba jsme souhlasili,“ vzpomínal kytarista Robin George, na jehož albu Dangerous Music Lynott hrál. „V prosinci 1985 jsme nahráli několik skladeb ve studiu u něj doma v Kew. Šlo to výborně... Bohužel se kazeta s tímto materiálem po jeho smrti ztratila – byla to jediná kopie. Velká škoda, protože Phil byl z nové verze Lizzy nadšený.“
Phil Lynott zemřel 4. ledna 1986 ve věku 36 let v nemocnici v Salisbury v hrabství Wiltshire. Příčinou úmrtí byly vnitřní abscesy, zápal plic a sepse, vyvolané jeho dlouhodobou drogovou závislostí, která vedla k selhání více orgánů.
Dne 17. května 1986 se Thin Lizzy reformovali pro benefiční koncert Self Aid. Sestavu tvořili Gary Moore, Brian Downey, Scott Gorham, Darren Wharton a Bob Daisley na baskytaru. Hlavní vokály si rozdělili Bob Geldof a Gary Moore, přičemž při skladbě "Whiskey in the Jar" se k nim na pódiu připojilo několik dalších zpěváků. V roce 1987 vyšlo kompilační album Soldier of Fortune a v témže roce zorganizoval dublinský DJ Smiley Bolger na Lynottovu památku koncert Vibe for Philo, který se od té doby koná každoročně v den výročí jeho úmrtí.
V říjnu 1990 se zbývající členové Thin Lizzy spojili, aby k pátému výročí Lynottovy smrti nahráli singl "Dedication". Vyšel z Lynottova dema s názvem "Guiding Light", pocházejícího z dob Grand Slam, a původně napsaného s Laurencem Archerem. Píseň byla dokončena za použití moderních nahrávacích technik, při nichž byly původní kytarové a bicí stopy nahrazeny novými záznamy Downeyho a Gorhama. Gary Moore měl také přispět, ale nakonec se nezúčastnil. Singl dosáhl 35. místa v britském žebříčku a 2. místa v Irsku. Objevil se na další kompilaci Dedication: The Very Best of Thin Lizzy. Následná reedice "The Boys Are Back in Town" se v Británii dostala jen na 63. místo, zatímco v Irsku na 16. místo.
Od té doby vznikla řada reunionových projektů. V roce 1991 vystoupila sestava s Robbo Robertsonem a Downeym, zpěvákem Bobbym Tenchem, kytaristou Doishem Naglem (ex-Grand Slam) a baskytaristou Dougem Brockiem. Proběhlo několik koncertů v Irsku pod názvem An Evening of Thin Lizzy. V srpnu 1994 se Downey, Bell, Robertson a Wharton přidali ke třem tribute kapelám – Limehouse Lizzy, Ain't Lizzy a Bad Habitz – na koncertě ve Wolverhamptonu.
Ještě téhož roku založil John Sykes novou verzi Thin Lizzy, kde kromě něj (nyní i jako hlavního zpěváka) působili Downey, Gorham, Wharton a baskytarista Marco Mendoza (dříve Blue Murder). Turné bylo prezentováno jako pocta Philu Lynottovi. Tato sestava se objevila i na koncertě Vibe for Philo 4. ledna 1996, kde vystoupili také Eric Bell, Midge Ure, Brush Shiels, Henry Rollins, Joe Elliott a Rick Savage z Def Leppard, a dokonce i boxer Steve Collins, který recitoval text skladby "Warriors". Brian Robertson se akce nezúčastnil kvůli zranění.
V roce 1994 byla vydána kolekce skladeb z BBC Radio 1 Peel Sessions a v roce 1996 následovala kompilace Wild One: The Very Best of Thin Lizzy. Přestože album neobsahovalo titulní píseň "Wild One", zaznamenalo úspěch.
Dne 20. srpna 1996 uspořádal baskytarista Robert Ryder na žádost Philomeny Lynottové v Kalifornii speciální akci s názvem Oslava života Philipa Lynotta. Cílem bylo uctít Lynottovy narozeniny a zároveň připomenout desáté výročí jeho úmrtí. Do Los Angeles byli dopraveni Philomena, její partner Dennis Keeley a promotér Smiley Bolger, aby se osobně zúčastnili. Na koncertě vystoupili Rude Awakening, Billy Sheehan, Rudy Sarzo, John Norum, Carmine Appice, Phantom Blue, Soma, producent Roy Z s Tribe of Gypsies, Mark Ferrari, Oslo, Bang Tango, Stash, Iron Cross a irský písničkář Mark Dignam.
V roce 1996 se John Sykes rozhodl obnovit Thin Lizzy a představil kapelu jako poctu životu a dílu Phila Lynotta. V Lynottově nepřítomnosti se sám ujal role hlavního zpěváka a přesvědčil Scotta Gorhama, Briana Downeyho a Darrena Whartona, aby se do sestavy vrátili. Baskytaru převzal Marco Mendoza. Za používání jména Thin Lizzy bez Lynottovy přítomnosti kapela sklidila určitou kritiku, nicméně hrála pouze písně ze staršího katalogu a neskládala žádný nový materiál.
V roce 1997 Tommy Aldridge zaskočil za bicí, když Brian Downey nemohl vystupovat, a stal se plnohodnotným členem, když Downey krátce nato odešel. Tato sestava zůstala stabilní až do roku 2000, kdy skupina nahrála živé album One Night Only. Začátkem roku 2001 se skupina vydala na turné po klubech v USA, ale Wharton už se turné neúčastnil. V letech 2000 až 2003 absolvoval Mendoza turné s Tedem Nugentem a v roce 2004 s Whitesnake. Sykes v letech 2002–2003 vydal dvě sólová alba, zatímco Gorham se věnoval své skupině 21 Guns. Thin Lizzy v tomto období vystupovali jen příležitostně a najímali si hostující hudebníky, například baskytaristu Guye Pratta na turné Global Chaos v roce 2003.
Wharton později prohlásil, že by bylo vhodnější, aby Thin Lizzy hráli méně koncertů, ale ve větších sálech. Měl také pocit, že po zkušenostech s vedením vlastní kapely Dare ho pouhé hraní na klávesy za Gorhamem a Sykesem hudebně neuspokojovalo. Sykes uvedl, že všichni předchozí členové Thin Lizzy jsou vítáni, aby si kdykoli přišli zahrát.
V roce 2004 Thin Lizzy opět koncertovali – Sykes a Gorham přivedli baskytaristu Randyho Gregga (dříve Angel) a bubeníka Michaela Leeho, který hrál mimo jiné s Robertem Plantem a The Cult. V zimě a poté v létě absolvovali turné po Severní Americe jako speciální hosté Deep Purple. Tato sestava však byla dočasná – v roce 2005 se vrátil Mendoza a v roce 2007 Aldridge. Nové album se neplánovalo, Thin Lizzy však pokračovali v koncertování. Na londýnském koncertě v Hammersmith Apollo 13. prosince 2007 hráli v sestavě Sykes, Gorham, Aldridge a Francesco DiCosmo na baskytaru.
Sykes tehdy prohlásil, že Thin Lizzy je nyní spíše poctou než plnohodnotnou kapelou, a že by nebylo správné nahrávat nový materiál pod tímto jménem. Dodal, že stávající členové sice mohou společně nahrávat, ale nikoli pod značkou Thin Lizzy. Gorham v roce 2007 uvedl, že Lynott se na koncertech stále dočkává největšího potlesku a že současná podoba kapely není motivována jen finančně: „Přestali bychom, kdybychom si mysleli, že jen přešlapujeme na místě. Myslím, že to hodně souvisí s těmi písněmi – kdyby byly podřadné, tak by nás to možná přestalo bavit. Ale nejsou a neomrzely nás.“ V lednu 2011 Gorham tvrdil, že Lynott by pokračování kapely schválil: „Pracoval dlouhé hodiny a najezdil tisíce kilometrů, aby to dostal na určitou úroveň. V žádném případě by neřekl: ‘Tyhle písničky by už nikdo neměl hrát’.“
Thin Lizzy spolu s doprovodnou kapelou The Answer měli koncem června 2009 podpořit AC/DC na stadionových koncertech v Anglii, Irsku a Skotsku, ale vystoupení byla zrušena poté, co si bubeník Aldridge při nehodě zlomil klíční kost. Dne 30. června bylo na oficiálních stránkách kapely potvrzeno, že Sykes Thin Lizzy opustil a všechna vystoupení do konce roku 2009 byla zrušena nebo odložena. Gorham uvedl, že brzy oznámí další plány. V prohlášení napsal: „Poslední dobou to bylo pro mě a kapelu velmi těžké období – nejprve zranění bubeníka Tommyho Aldridge a nyní rozhodnutí Johna a zbytku skupiny jít vlastní cestou. Mohu se jen omluvit všem, kteří nás v průběhu let podporovali, ale brzy se opět rozjedeme na plné obrátky.“
V září 2009 začal Gorham sestavovat novou verzi Thin Lizzy a v květnu 2010 byla oznámena čerstvá sestava. Ke Gorhamovi se připojil původní bubeník Brian Downey, dlouholetý klávesák Darren Wharton, kytarista Def Leppard Vivian Campbell a zpěvák Ricky Warwick z The Almighty, zatímco baskytary se opět chopil Marco Mendoza. Bývalý člen Brian Robertson byl sice osloven, ale kvůli sólovým závazkům účast odmítl. Vedle kompletní britské a evropské šňůry, která začala v lednu 2011, bylo původně oznámeno vystoupení 4. ledna v dublinské O2 Areně, to však kolidovalo s akcí 'Vibe for Philo' 2011. Turné tedy odstartovalo 6. ledna v Music Hall v Aberdeenu a skončilo 17. února 2011 v dublinské Olympii.
V dubnu 2011 kapela oznámila, že Vivian Campbell po koncertu 28. května Thin Lizzy opustí a vrátí se zpět do Def Leppard. Nahradil ho Richard Fortus z Guns N' Roses. Dne 28. srpna bylo oznámeno, že pro americké turné po boku Judas Priest Fortuse nahradí Damon Johnson z party Alice Coopera. Fortus se vrátil ke své původní formaci a Johnson se stal stálým členem sestavy.
V březnu 2011 se Gorham v rozhovoru pro Billboard.com nechal slyšet, že Thin Lizzy možná nahrají nový studiový počin: „To je otázka číslo jedna, kterou dostáváme od lidí – budeme nahrávat nějaký nový materiál? Zdá se, že fanoušci této sestavě věří, a já se jim nedivím. Tak nějak jsme společně přeskočili tuhle emocionální překážku. Ricky píše zatraceně vražedné texty a s takovým talentem, jaký je teď v Thin Lizzy, si myslím, že můžeme vydat opravdu skvělou sadu skladeb. Přinejmenším je to něco, o čem teď můžeme přemýšlet, zatímco předtím to nebylo na stole.“ Dne 25. června 2012 formace vstoupila do studia a začala nahrávat nový materiál, i když zatím nebylo jasné, kolik skladeb bude vydáno.
Dne 10. října 2012 bylo oficiálně oznámeno, že nový materiál nevyjde pod jménem Thin Lizzy, ale pod jiným názvem, a to z úcty k Philu Lynottovi a jeho odkazu. Gorham však ujistil, že nový materiál ponese klasický zvuk souboru. Ricky Warwick později sdělil, že uskupení ke konci roku 2012 ukončí pravidelné koncertování pod hlavičkou Thin Lizzy, což však neznamená definitivní konec koncertních aktivit pod tímto jménem. Závěr roku 2012 tak patřil posledním vystoupením v této etapě historie značky.
Gorham následně 20. prosince 2012 odhalil, že nový materiál bude nahrán pod názvem Black Star Riders a že Downey a Wharton se projektu účastnit nebudou. První jmenovaný si chtěl dát pauzu od koncertování a Wharton se rozhodl věnovat své vlastní partě Dare a filmové hudbě. V březnu 2013 ještě Thin Lizzy s Downeym a Whartonem absolvovali australské turné, kde předskakovali Mötley Crüe a KISS. Gorham dodal, že ačkoliv se pozornost přesouvá na Black Star Riders, Thin Lizzy bude i nadále příležitostně vystupovat: „Pořád budeme vystupovat jako Thin Lizzy. Stále existují určité velké festivaly, na kterých budeme vystupovat. Thin Lizzy je stále na obzoru, stále budeme vystupovat, ale mezitím máme Black Star Riders, na které se budeme také soustředit.“
Dne 19. ledna 2016 člemové oznámili, že v polovině roku 2016 a počátkem roku 2017 proběhne zhruba šest koncertů na počest 40. výročí vydání Jailbreak a 30 let od Lynottovy smrti. První dvě potvrzená vystoupení byla Ramblin' Man Fair v Kentu (23. července 2016), kde se opět připojil Midge Ure, a Rock Legends Cruise na Floridě (19. – 23. ledna 2017). Zúčastnit se měli Gorham, Warwick, Johnson a Wharton. Downeyho měl původně nahradit Mikkey Dee z Motörhead, ale nakonec ho vystřídal Scott Travis z Judas Priest. Ve Švédsku 6. srpna za bicí usedl Ian Haugland z Europe. Baskytaru měl na starosti Tom Hamilton z Aerosmith.
Po skončení zmíněných vystoupení Gorham prohlásil, že dlouhá turné Thin Lizzy jsou patrně minulostí, ale že jednorázová vystoupení zůstávají na stole: „Zabít to kamennou smrtí by podle mě nebylo správné.“ V roce 2019 byly naplánovány čtyři další show ve Velké Británii, Španělsku a Belgii. Novým baskytaristou se stal Troy Sanders z Mastodon, který nahradil Hamiltona.
V září 2021 Gorham oznámil svůj odchod z Black Star Riders, protože kapela chystala náročné turné k chystané páté studiovce. Warwick uvedl: „Od roku 2022 bude chtít Thin Lizzy opět vyrazit na turné s nabitým programem.“ Gorham se následně rozloučil se skupinou s respektem a dodal: „Co se týče koncertů Thin Lizzy v roce 2022 – to je v současné době ve fázi plánování a já vás určitě budu informovat o našem postupu ohledně sestavy a termínů.“
V lednu 2025 zemřel ve věku 65 let po boji s rakovinou, bývalý kytarista Thin Lizzy a Whitesnake John Sykes. Sykes byl známý svým přínosem k albu Thunder and Lightning a jeho smrt je velkou ztrátou pro rockovou komunitu.
Thin Lizzy vydali 24. ledna 2025 své první nové album od začátku 80. let s názvem Acoustic Sessions. Tento akustický projekt nabízí přepracované verze klasických skladeb, které kombinují původní vokály Phila Lynotta s novými kytarovými party zakládajícího člena Erica Bella. Výsledkem je intimní a svěží pohled na jejich ikonický katalog. Kapela také oznámila světové turné s názvem 'Shadows of the Emerald', které je jejich prvním globálním turné po více než čtyřech desetiletích. Zahrnuje koncerty v
Od roku 1974 přešli Thin Lizzy z jednoho sólového kytaristy na model dvou kytar, který později zdokonalily a zpopularizovaly kapely jako Judas Priest v polovině 70. let a později i zástupci nové vlny britského heavy metalu, například Iron Maiden a Def Leppard. Iron Maiden převzali píseň „Massacre“ z alba Johnny the Fox a vydali ji jako B stranu singlu "Can I Play with Madness" v roce 1988. Coververze skladby "Cowboy Song" se objevila na albu Sound of White Noise (1993) kapely Anthrax jako bonusová skladba na japonském a australském vydání a rovněž jako B strana singlů "Only" a "Black Lodge". Metallica opakovaně hrála vlastní verzi "Whiskey in the Jar" na počest svého bývalého baskytaristy Cliffa Burtona, který tragicky zahynul při autobusové nehodě v roce 1986. Thin Lizzy patřili mezi Burtonovy nejoblíbenější kapely a Lynott na něj měl coby baskytarista výrazný vliv.
V Dublinu a Limericku se hraje divadelní představení Moonlight – The Philip Lynott Enigma, které oslavuje umělecký odkaz Phila Lynotta a raná léta Thin Lizzy. Hlavní roli ztvárňuje Peter M. Smith, který za svou roli získal uznání.
