Rok 1963

V Praze vzniká ještě pod názvem Karkulka (Karlinský kulturní kabaret) základ pozdější skupiny Olympic. Původní členové patří mezi zakladatele české rockové hudby, jejich debutové album Želva z roku 1968 je považováno za jednu z přelomových desek českého bigbeatu.

Podrobnější popis

Vzniká skupina VULKÁN

V Brně vzniká bigbítová kapela Vulkán.

V roce 1963 vznikla česká rocková legenda Olympic

Události podrobněji

BUNKER HILL - "The Girl Can’t Dance"

Rokenrolový zpěvák David „Bunker Hill“ Walker natočil pod vedením kultovního kytaristy Linka Wraye singl s divokým rokenrolem "The Girl Can’t Dance". Tato nahrávka je často uváděna jako jedna z inspirací k tvrdšímu pojetí rockové hudby.

První singly ROLLING STONES

V roce 1962 britská rocková formace The Rolling Stones natočila a vydala své první dva singly. První obsahuje píseň "Come On", kterou napsal a původně vydal Chuck Berry v roce 1961. Od jejího vydání ji nahrálo mnoho dalších uskupení. "Come On" se nedostala do americké Top 100, ale její B-strana "Go Go Go" dosáhla 38. místa britské singlové hitparády. Druhý singl, s písní "I Wanna Be Your Man", se umístil na 12. místě britského žebříčku. Skladbu napsal především Paul McCartney a dokončil ji s Johnem Lennonem, zatímco Mick Jagger a Keith Richards si povídali.

Bill Wyman vzpomíná, jak Rolling Stones přizpůsobili píseň svému stylu: „Naučili jsme se ji docela rychle, protože nebylo moc co se učit. Pak Brian vytáhl slide, steel (kytaru) a dadaw ... dadaw ... a řekli jsme si: ‚Jo, to je lepší, trochu to zašpinit a rozbít.‘ A tak nějak jsme tu písničku úplně otočili a udělali ji mnohem tvrdší, podobnou Stones a Elmore Jamesovi.“

Události podrobněji

BLOODROCK

Bloodrock byla americká hardrocková skupina z Fort Worthu v Texasu, která slavila úspěchy v 70. letech 20. století.

Úplné počátky uskupení lze vysledovat až do roku 1963, kdy se ve Fort Worthu dala dohromady parta mladíků pod názvem The Naturals. V této první sestavě měl Jim Rutledge na starosti bicí a zpěv, Nick Taylor kytaru a zpěv, Ed Grundy baskytaru a Dean Parks kytaru. Poté pilně cestovali po regionu a hráli, kde se dalo. Také předskakovali na místní úrovni celostátním kapelám jako Beach Boys, Paul Revere & The Raiders a The Five Americans. V roce 1965 vydali svůj první singl "Hey Girl". V roce 1966 si změnili název na Crowd + 1, podepsali smlouvu s Capitol Records a vydali další dva singly "Don't Hold Back" a "Circles".

Navzdory rostoucí regionální fanouškovské základně se singly nedostaly do hitparád a Capitol skupinu opustil, nedlouho poté, co z kapely odešel Dean Parks. Na kytaru ho nahradil Lee Pickens. V té době se ke skvadře připojil Stevie Hill, který hrál na klávesy a zpíval. Jako Crowd + 1 vystupovali až do roku 1969, kdy si změnili název na Bloodrock, který vymyslel manažer a producent Grand Funk Railroad Terry Knight, jenž se skupinou podepsal smlouvu. S Knightem jako producentem také nahráli svůj debut Bloodrock. Toto album, vydané v březnu 1970, se umístilo na 160. příčce žebříčku Billboard 200 a bylo často zmiňováno v kontextu hard rocku a raného heavy metalu. V roce 1970 Bloodrock také předskakovali na turné Grand Funk Railroad.

Bloodrock v roce 1970: (shora podle směru hodinových ručiček) Lee Pickens, Stevie Hill, Rick Cobb, Jim Rutledge, Nick Taylor, Ed Grundy.

Krátce po nahrání první desky se Rutledge (na Knightův příkaz) přesunul zpoza bicí soupravy a převzal výhradně povinnosti zpěváka. Za bicí zasedl bubeník z Austinu Rick Cobb a přidal i svůj hlas. V této sestavě nahráli další čtyři desky: Bloodrock 2, Bloodrock 3, Bloodrock USA a Bloodrock Live. Album Bloodrock 2 nebylo tak ponuré a těžké a mělo větší úspěch v hitparádách, zatímco na deskách Bloodrock 3 a Bloodrock U.S.A. kapela představila prvky progresivního rocku.

Bloodrock 2 bylo jejich nejúspěšnější album; v roce 1971 se umístilo na 21. místě Billboard Pop Album Chart, především díky singlu "D.O.A.", který se 6. března 1971 dostal na 36. místo Billboard Hot 100 a zajistil uskupení značnou popularitu na jihozápadě a západě, zejména v Texasu a jižní Kalifornii. Některé rozhlasové stanice však píseň nechtěly hrát kvůli použití sirén, obávaly se, že by jejich zvuk mohl mást řidiče. Motivaci k napsání této skladby vysvětlil v roce 2005 kytarista Lee Pickens: „Když mi bylo sedmnáct, chtěl jsem se stát pilotem," vyprávěl Pickens. "Zrovna jsem vystoupil s kamarádem na jednom malém letišti z letadla a sledoval jsem ho, jak znovu startuje. Letadlo vyletělo asi do 200 stop, převrátilo se a zřítilo se.“ Skupina se rozhodla napsat o této události skladbu a zařadit ji na své druhé album.

V květnu 1972 Lee Pickens i Jim Rutledge opustili kapelu; Pickens založil Lee Pickens Group (LPG), která počátkem roku 1973 vydala u Capitol Records album LPG. Mezitím Rutledge vydal v roce 1976 sólovou desku Hooray for Good Times. Bloodrock nahradili Rutledge na postu zpěváka a Pickense na postu kytaristy Warrenem Hamem (zpěvák, flétnista a saxofonista). Stevie Hill na klávesy se Hamově přítomnosti přizpůsobil posunem vlastního stylu.

Tyto personální a stylové změny posunuly hardrockový zvuk uskupení lehčím směrem, více k progresivnímu rocku, popu a jazzu, čímž odradili některé fanoušky. Následující album Passage bylo posledním, které navštívilo hitparády; v roce 1972 se umístilo na 104. místě žebříčku Billboard 200. Rok 1973 přinesl další personální změny: z kapely odešel Rick Cobb a nahradil ho Randy Reader. Tato sestava nahrála jediné album Whirlwind Tongues (1974).

Konec skupiny přišel v roce 1975. Ze skvadry odešel Nick Taylor a nahradil ho Warrenův bratr Bill Ham, Randyho Readera nahradil Matt Betton. Album Unspoken Words zůstalo nevydáno až do roku 2000, kdy bylo zařazeno jako součást CD Triptych (spolu s Passage a Whirlwind Tongues).

12. března 2005 se ve Fort Worthu konal reunionový koncert, na kterém vystoupilo všech pět členů původní sestavy (Jim Rutledge, Lee Pickens, Ed Grundy, Nick Taylor a Stevie Hill) a Chris Taylor (Nickův syn, který nahradil bubeníka Ricka Cobba z klasické šestičlenné sestavy), ve prospěch klávesisty Stevieho Hilla, aby mu pomohli s léčebnými náklady spojenými s bojem proti leukémii. Reunionový koncert byl natočen a vydán na DVD. Nick Taylor zemřel 10. března 2010 po autonehodě v Cleburne v Texasu ve věku 63 let. Stevie Hill zemřel 12. září 2013 na leukémii.

THE GROUNDHOGS

Historie kapely začala v roce 1962, kdy bratři Pete a John Cruickshank založili v Londýně formaci The Dollar Bills. O rok později se k nim přidal Tony McPhee, kytarista instrumentálního souboru Seneschals. Byl to on, kdo je přeorientoval na blues a přejmenoval podle písně Johna Lee Hookera "Groundhog’s Blues". Kapela doprovázela Hookera na britském turné v roce 1964 a na návrh Johna Cruickshanka se dočasně přejmenovala na Groundhogs Johna Leeho. Později vystoupili s Little Walterem, Jimmym Reedem a Champion Jackem Dupreeem, kteří cestovali po zemi. Hooker, na druhé straně, zůstal natolik spokojený se spoluprací s touto formací, že ji pozval na všechny své další britské cesty a raději cestoval v její dodávce Commer. V jednom ze svých tehdejších rozhovorů ji nazval „britskou bluesovou skupinou číslo jedna“. Champion Jack Dupree zároveň v rozhovoru pro Melody Maker uvedl, že Groundhogs jsou nejlepší kapelou, se kterou kdy hrál.

V lednu 1965 debutovali The Groundhogs singlem "Shake It"/"Rock Me", vydaným u Interphon Records. V těchto dnech hrála formace soft blues rock s výrazným rytmem a prvky soulu. Později téhož roku nahráli The Hogs (jak se brzy zkráceně nazývali) s Johnem Lee Hookerem jako doprovodný soubor album, které bylo poprvé vydáno pod názvem John Lee Hooker, později znovu jako Hooker & the Hogs. V roce 1966 Champion Jack Dupree pozval McPheeho (spolu s Ericem Claptonem), aby se podílel na nahrávání jeho desky From New Orleans to Chicago. Zároveň vyšly dva sólové singly McPheeho: "Ain’t Gonna Cry No More" a "You Don’t Love Me".

The Groundhogs: Tony McPhee, Peter Cruickshank, Ken Pustelnik

V roce 1966 byli Groundhogs přejmenováni na Herbal Mixture; tato změna také znamenala odpovídající stylistický posun – od blues k psychedelii. Kapela vydala dva singly: "A Love That’s Died" a "Machines", druhý z nich byl později zařazen do kompilací psychedelických rarit, stejně jako na počáteční CD kompilaci Groundhogs vydaném Distortions Records. Poté, co se Herbal Mixture rozpadli, McPhee na chvíli spolupracoval s John Dummer Blues Band; brzy se však Groundhogs reformovali – z iniciativy Andrewa Laudera, vedoucího A&R United Artists Records.

V době, kdy začaly práce na jejich debutové desce, formaci tvořili McPhee, Peter Cruickshank, Ken Pustelnik (bicí) a Steve Rye (harmonika). Scratchin´ the Surface vyšlo u Liberty Records v listopadu 1968. V roce 1969 následoval singl "BBD" (Blind Deaf Dumb); ten byl v Británii neúspěšný, ale vystoupal nejvýš v Libanonu. Druhá deska Blues Obituary byla nahrána bez Steva Rye; její zvuk byl poznamenán vlivem progresivního rocku. Pro třetí album Thank Christ for the Bomb napsal Tony McPhee všechny písně sám. John Peel pak přispěl k jeho úspěchu: poté, co v éteru zazněla píseň "Soldier", se album začalo šplhat po žebříčcích, dosáhlo čísla 9 v britských hitparádách a prodalo se 30 000 výtisků.

Kreativním a komerčním vrcholem The Groundhogs bylo čtvrté album Split; vyšplhalo se na #5 v hitparádách a (podle historie kapely na oficiálních stránkách) by bylo na čele, nebýt chyby nahrávací společnosti, která nedodala produkty do skladů včas, když se nečekaně rychle vyprodaly. Nahrávka zůstala v hitparádách šest měsíců, prodalo se jí 100 000 výtisků a obsadila šesté místo na seznamech britských bestsellerů roku. Ten stejný rok koncertovali The Groundhogs s The Rolling Stones.

Sotva se The Groundhogs stali 'power triem', byli srovnáváni s Cream. Hlavním spojovacím faktorem zde byl hlasový styl Tonyho McPhee, připomínající Jacka Bruce. The Groundhogs nebyli tak inovativní a byli přímější, i když občas vykazovali neočekávané přechody a riffové kombinace. Současně ale byly McPheeho texty hodně neočekávané, zamlžené a temné (toto platilo obzvláště pro album Thank Christ for the Bomb). Kritici poznamenali, že McPhee je vynalézavý, špičkový kytarista, který skvěle ovládá akustiku i techniku hraní slidem. V určitém okamžiku se jeho aranže staly docela eklektické: příkladem je Who Will Save the World? The Mighty Groundhogs! (1972). Toto album, nahrané pod vydavatelstvím Mellotron, bylo posledním, které dosáhlo první britské dvacítky, a bylo již blíže progresivnímu rocku než blues. Od té chvíle kapela ztratila svůj komerční potenciál v Británii a ve Spojených státech se nikdy nestala slavnou. The Groundhogs se rozpadli v roce 1976; o deset let později se znovu sešli v nové sestavě a začali koncertovat po Británii a Evropě – hlavně v malých klubech pro početně skromné, ale stabilní publikum.

Po letech variací v sestavě, v roce 2003, u příležitosti 40. výročí založení kapely, Tony McPhee dal dohromady originální sestavu, která spolu zůstala rok a půl. Od roku 2004 už McPhee vystupoval v duetu s Joannou Deacon a cestoval s Alvinem Leeem a Edgarem Winterem.

THE KINKS

V Muswell Hill, v severním Londýně, založili bratři Ray a Dave Daviesovi The Kinks, jedno z nejslavnějších a nejvýznamnějších rockových uskupení. Vedle Beatles, Rolling Stones, The Who a několika dalších patřili k nejpopulárnějším hudebním formacím své doby.

Skupina vznikla v roce 1963 jako The Ravens. Pod tímto názvem nahráli jediný nevydaný singl "I'm A Hog For You Baby"/"I Belived You". Již jako The Kinks vydali debutový singl "Long Tall Sally" (původně hit Little Richarda), který byl pravým opakem úspěšné cover verze od The Beatles. Píseň byla zpomalena a Ray Davies později přiznal, že jeho hlasu vůbec neseděla. Singl propadl. Na B-straně se však objevila autorská skladba Raye Daviese "I Took My Baby Home". Druhého, již plně autorského singlu "You Do Something To Me"/"You Still Want Me" se prodalo jen 127 kusů. Skutečný úspěch přišel až s třetím singlem: syrová a energická "You Really Got Me" se vyšplhala na první příčku britské hitparády. Kromě charakteristického riffu Raye Daviese se na zvuku skladby podepsala kytara Dave Daviese, který propíchl pletací jehlicí reproduktor svého zeleného zesilovače, čímž získal nakřáplý a syrový zvuk dodávající skladbě správný 'drive'.

Producent Shel Talmy tehdy viděl v The Kinks zlatý důl a během osmnácti měsíců z nich dokázal dostat sérii hitů, jejichž autorem byl Ray Davies. Od bezprostředních a úderných písniček přešel Davies k textově propracovaným skladbám, v nichž dokázal převést typicky anglickou tématiku i humor do širší a srozumitelnější formy. Druhým hitem číslo jedna se rok po "You Really Got Me" stala skladba "Tired of Waiting for You".

Ještě v šedesátých letech napsal Ray Davies hudbu k filmu The Virgin Soldiers. Jeho bratr Dave natočil v roce 1967 (s doprovodem The Kinks) hit "Death of a Clown", který ve Spojených státech vyšel pod hlavičkou The Kinks. Doprovodné vokály nazpívala první manželka Raye Daviese, Rasa, která pak zpívala i na celém albu Something Else by the Kinks. Spolu s "Waterloo Sunset" a hořkou skladbou "David Watts" album Something Else by the Kinks uzavřelo spolupráci formace se Shelem Talmym, která byla ale narušena již několik let předtím. Říká se, že po Talmyho odchodu si Ray Davies písně upravil po svém.

Další nahrávky produkoval výhradně Ray Davies. Podobně jako u The Beatles měla následující alba The Kinks charakter tematických celků, zvláště The Kinks Are the Village Green Preservation Society a Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire); druhé z nich byla jednou z prvních rockových oper, které Ray Davies napsal pro televizi Granada. Obě desky obsahují řadu autobiografických prvků. Novým baskytaristou se tehdy stal John Dalton.

V roce 1974 založili The Kinks vlastní značku Konk Records, pro kterou Ray Davies produkoval album Stage Door Johnnies zpěvačky Claire Hamillové a debut formace Café Society. V roce 1977 přesunuli Konk Records pod vydavatelství Arista. Novým baskytaristou se krátce stal Andy Pyle (ex. Savoy Brown) a dechová sekce odešla. V roce 1979 vydali ve Spojených státech velmi úspěšné album Low Budget, první nahrávku v amerických studiích. Na nahrávání se přidal basista Jim Rodford, předtím člen Argent. Následovalo úspěšné živé dvojalbum One for the Road, natočené během amerického turné, jehož živá verze skladby "Lola" pronikla do žebříčku Hot 100.

S deskou Give the People What They Want se The Kinks vrátili k přímočařejšímu rocku a syrovějšímu zvuku. Ray Davies znovu potvrdil svůj talent coby hitmaker v roce 1983 skladbou "Come Dancing" z alba State of Confusion. Následovala deska Word of Mouth, na níž se objevily skladby ze stejnojmenného úspěšného televizního filmu Return to Waterloo, jehož scénář napsal a režíroval Ray Davies.

The Kinks v roce 2005: Mick Avory, Dave Davies, Peter Quaife and Ray Davies

Repertoár The Kinks inspiroval mnoho muzikantů k tvorbě coververzí. Mezi známější patří "Stop Your Sobbing" a "I Go To Sleep" od The Pretenders, dále pak Fall, Kirsty MacColl, The Jam, David Bowie či Van Halen. V roce 1976 pronikli The Stranglers do žebříčků s pečlivě okopírovanou verzí "All The Day And All Of The Night". Formace byla uvedena do Rock and Roll Hall of Fame a patří k nejrespektovanějším britským uskupením, což je zásluha skladeb Raye Daviese i jejich typického britského postoje.

V roce 1991 přešli The Kinks k vydavatelství Columbia, kde vydali album Phobia. Poslední deskou, kterou formace vydala, bylo dvojalbum To the Bone, složené z živých elektrických i akustických vystoupení a studiových remaků starších skladeb. Od roku 1996 však skupina přestala existovat. Ray i Dave Daviesové od té doby vystupují sólově. Roku 2018 byla kapela obnovena se záměrem natočit nové album.

MEFISTO

V době, kdy formace The Matadors teprve nabírala dech k ovládnutí českého publika a kdy Karkulka Jiřího Brabce byla přetavena v jinak zaměřený Country Beat, patřily k nejuznávanějším pražským beatovým tělesům vedle Olympic ještě soubory Donald a Mefisto. O Mefistu se traduje, že byli první českou profesionální rockovou kapelou. Na počátku jejich historie vystupovala řada hudebníků:

Antonín Gondolán, Milan Vobliza, Tomáš Weber, František Kopal, Karel Svoboda

Josef Smeták - hrál na kontrabas, měl k dispozici šestsettrojku, motal se kolem bigbítu a tvářil se, že pomáhá. Jistě i lecčemu pomohl, ale poté, co řada mladičkých rockerů zmoudřela, zjistila, že je bral pěkně na hůl. Hodně inkasoval a málo rozdával. Pan Smeták se každopádně zapsal do historie českého bigbítu dvěma zásadními počiny: byl u založení Olympic a vymyslel i její jméno. Staral se o kšefty tak znamenitě, že kluci hráli někdy až čtyřikrát denně. A když ho zbytek souboru prokoukl a zprostil funkce, stál vzápětí jako příslovečný nezmar u zrodu dalšího bigbítu – Mefista.

Tomáš Weber - samouk, který už koncem padesátých let hrál na kytaru s orchestrem Zdenka Bartáka a zpíval, se stal v prvních letech šesté dekády profesionálním kytaristou, najímaným na různé estrády a podobné kšeftíky, ať už pod Pragokoncertem, nebo Ústředním kulturním střediskem, z něhož vzniklo pozdější Pražské kulturní středisko. Na chodbě PKS se na podzim 1963 seznámil s panem Smetákem. Agentura chtěla mít vlastní pořádný bigbít a pan Smeták toužil 'olympické' partě ukázat, že to půjde i bez nich a líp. Začala vznikat skupina, od počátku ryze agenturní, čímž se odlišovala od ostatních veskrze amatérských bigbítů, které vznikaly na školách, v továrnách, na ulicích a v parcích. Pánové Weber a Smeták pak rozhazovali sítě a sháněli další muzikanty.

Karel Svoboda - Karla Svobodu objevili v kavárně Vltava, kde hrával s orchestrem Oty Rendla. Talentovaný muzikant, hráč na piano nebo ioniku a později skladatel, byl v té době čerstvým zběhem ze studií medicíny. Před svým prvním profi angažmá stihl praxi v Dixielandu mediků a v kvintetu Hanuše Berky Jazztet, který hrál moderní jazz a účastnil se karlovarské jazzové přehlídky v roce 1962. Na podzim 1963 se stal spoluzakladatelem Mefista a bylo rozhodnuto: zubařem nebude...

Další členové (Gondolán, Prunerová, Weber, Kopal, Richter) - z orchestru Boba Šmidrkala přizvali tenorsaxofonistu Františka Kopala, na bicí Milana Voblizu, známého z Crystalu, a druhým kytaristou se stal vedle Webera Allen Richter. Basovou kytaru zpočátku obsluhoval Smeták, ale brzy bylo nutné angažovat Antonína Gondolána, všestranně nadaného romského muzikanta. K základní sestavě se přidali sóloví vokalisté: Jaromír Mayer a Michaela Prunerová. Kromě nich hostovala i řada populárních zpěváků: Karel Gott, Eva Pilarová, Pavel Sedláček, Eva Olmerová a další.

Míša Prunerová vyhrála jako šestnáctiletá soutěž Hledáme nové talenty, kde hrál Bartákův orchestr. Nemohla pak studovat medicínu, a tak zůstala u zpívání. Při zakládání Mefista jí bylo devatenáct. Její otec dr. Vilém Pruner, ředitel divadla v Laterně Magice, nabídl skupině prostory tohoto divadla. Zkoušky začaly v listopadu 1963, a už začátkem prosince proběhly první koncerty. Laterna Magica se stala prvním pravidelným stánkem kapely. Vystupoval s nimi i patnáctiletý syn peruánské zpěvačky Ymy Sumac, Carlos Vivanco Sumac, který kromě zpěvu i výtečně tancoval.

Mefisto působili trochu nesourodě. V instrumentálkách bylo jemně melodické (Shadows, Ventures) a ve zpívaných skladbách různorodé podle toho, který zpěvák právě stál na scéně. Hojně byl zastoupen Elvis Presley. Záhy přišli Beatles. Karel Svoboda si rychle koupil foukací harmoniku. Nacvičili v triu nebo kvartetu "Please, Please Me" a pár dalších hitů. Sóla zpíval Mayer, sbory Svoboda, Weber, Gondolán. V březnu a dubnu 1964 už mohla na plakátech stát hrdá věta: „V pořadu skladby z repertoáru skupiny The Beatles“.

10. dubna pořídil soubor Mefisto ve strahovském studiu své první nahrávky: kopii instrumentálního hitu Shadows "Midnight" se sólovou kytarou Tomáše Webera a úpravu písně memphiského rodáka, country zpěváka Dickie Lee "I Saw Linda Yesterday" se zpěvem Michaely Prunerové a Tomáše Webera. Ani Míša Prunerová, ani Mayer, ani další zpěváci nebyli vysloveně rockoví, neměli rock'n'rollový drive ani bluesové cítění. Potvrdil to i jejich následující vývoj: Prunerová se po emigraci do Německa v dubnu 1965 orientovala na místní šlágrový trh a Mayer se stal zpěvákem tzv. středního proudu. Výraznější změna zaměření Mefista nastala až s příchodem Pete Kaplana v září 1964.

Pete Kaplan, vystudovaný elektrotechnik, přinesl do sestavy i na svou dobu nebývalou aparaturu, postavenou na bázi pověstného poděbradského zesilovače Samuel. V hudebním uskupení se ozval starý duch rock´n´rollu, Chuck Berry a Jerry Lee Lewis. Kaplan s sebou přivedl i baskytaristu Jiřího 'Kuzmu' Dospěla, s nímž bez úspěchu pokoušel rozjet formaci Black And Silver. Gondolán mezitím pendloval mezi Semaforem a Divadlem Na zábradlí, aby nakonec přijal nabídku do orchestru divadla Apollo, zakládanými bratry Štaidlovými a Karlem Gottem.

Mefisto značně sjednotilo a přitvrdilo zvuk i styl, i když v souboru se ještě nějakou dobu střídali tři kytaristé: Weber, Kaplan a od začátku roku 1965 též Ota Jahn, který začínal v roce 1962 ve své formaci Stíny (Shadows) a který k Mefistu s nadšením utekl z baru hotelu International. Každý kytarista měl svůj repertoár, každý si hrál svá sóla, některý z dalších kytaristů pak hrál doprovodnou, a ten třetí na tu chvíli opustil jeviště. Pak ale kapelník a vlastně i manažer Tomáš Weber dal přednost nabídce od orchestru Ladislava Bezubky a odjel s ním v roce 1965 do Švédska.

V sestavě zůstali dva kytaristé. Milan Vobliza musel na vojnu, a tak jej u bicích nahradil Přemek Černý. V této etapě je Mefisto zachyceno ve filmu z vojenského prostředí Každý mladý muž, doplněné ovšem zpěvákem Viktorem Sodomou a dvěma herci. Koncem roku 1965 dostalo Mefisto nabídku doprovázet zpěváky Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře v pražském divadle Rokoko. Toto angažmá, po boku orchestru Václava Hybše, přineslo souboru další profesionální vytříbení a stabilní postavení na scéně. Formace zpěváky doprovázela i na domácích a zahraničních zájezdech a hráčsky rostla, ale jako svébytná beatová odpověď se již dále nerozvíjela.

Doprovázení zpěváků příliš nevyhovovalo Pete Kaplanovi, a tak v květnu 1966 odešel i s basistou Jiřím Dospělem. Působil pak v Rogers Bandu F. R. Čecha a v roce 1968 obnovil svůj Samuels Band. S Mefistem však tehdy ještě dočista neskončil. Sólového kytaristu Oto Jahna doplnil jeho kolega ze Stínů Václav Šimeček a Dospěla u baskytary nahradil Zdeněk Rytíř (s minulostí v Crossfire, Hells Devils a Blue Five).

Konec dráhy Mefista souvisí s německým nastudováním muzikálu Hair, podobně jako v případě Matadors, Bluesmen nebo Atlantic, a část Mefista se nechala zlákat. Ještě před tím, v roce 1968, vystřídal Rytíře Pavel Petráš, odešel i Karel Svoboda, který už byl uznávaným skladatelem s festivalovými úspěchy. Své první skladatelské krůčky si odbyl právě v Mefistu: "Slunce za oknem" s Jaromírem Mayerem nebo "Čtyři koňský kopyta" s Waldemarem Matuškou. Pro Mefisto vznikly i brilantní instrumentálky "Start Gemini" a "Návrat Gemini" a hity jako "Stín katedrál".

Staré Mefisto na přelomu 60. a 70. let zmizelo z české scény, byť bylo v letech 1973 – 1974 ještě nakrátko oživeno se zpěváky Jaromírem Mayerem a Vlaďkou Prachařovou. Záhy přestalo existovat úplně. Léta však čekalo na své znovuzrození, ke kterému došlo v roce 1989. Tehdy Petr Kaplan oprášil Mefisto jako revivalovou rock´n´rollovou formaci a se starými známými Jiřím Dospělem, Otou Jahnem, Jiřím Jandou, Milanem Voblizou a dalšími začali znovu koncertovat. Za mikrofonem stál Viktor Sodoma nebo Pavel Sedláček, u saxofonu Míla Růžek, za baskytarou Pavel Chrastina a na bicí válel Jeňýk Pacák. V roce 1999 nahrávají album Rock'n'Roll a v roce 2004 vydávají CD Rock'n' Roll Vol. 2. Základem repertoáru byly klasické rock'n'rolly z konce padesátých a začátku šedesátých let, nejčastěji Chuck Berry, Jerry Lee Lewis a Little Richard, tradiční instrumentální tvorba, ale i hity pozdějších let. V roce 2007 Pete Kaplan zemřel.

Po Pete Kaplanovi převzal kytaru bývalý člen Mefista (1966 – 1969) Václav Šimeček. Soubor hraje občas dál a v roce 2013 oslavil výročí 50 let na scéně...

Původní zdroj. Upraveno.

THE MISUNDERSTOOD

V Riverside v Kalifornii vznikla formace The Misunderstood, hrající psychedelický rock. Ačkoliv natočili jen několik skladeb, než se v roce 1966 rozpadli, významně svými experimenty se zvukem ovlivnili žánr. Jsou považováni za pionýry acid rocku a světelných show.

Psychedelický rock je hudební styl, který vznikl v 60. letech 20. století. Je inspirován nebo se pokouší napodobit zážitky měnící mysl vyvolané drogami jako marihuana, psilocybin, mezkalin a hlavně LSD. Existují i jiné formy psychedelické hudby, které vycházejí ze stejných kořenů a odklánějí se od převažujícího rockového stylu směrem k elektronické hudbě. Avšak jádro psychedelického rocku, jež se dostalo do povědomí veřejnosti v roce 1967, lze rozeznat podle charakteristických znaků: modální melodie, ezoterické texty často popisující sny, vize či halucinace, dlouhé skladby s instrumentálními sóly a elektronické efekty jako zkreslení, umělý dozvuk, zpoždění či fázová modulace. Psychedelický rock se stal významným předchůdcem progresivního rocku, který zažíval vrchol popularity v polovině 70. let.

Kapela The Misunderstood začala v roce 1963 jako jedna z mnoha garážových formací vzniklých v USA po britské invazi. V roce 1966 se díky svému manažerovi Johnu Peelovi, později známému jako vlivný DJ BBC Radia, přestěhovali do Londýna. Ve Velké Británii přibrali Angličana Tonyho Hilla na rytmickou kytaru. Hill a zpěvák Rick Brown tvořili skladatelský tým společně s baskytaristou Stevem Whitingem, který se rovněž podílel na komponování materiálu pro soubor.

The Misunderstood v roce 1966: Rick Brown – zpěv, Rick Moe – bicí, Glenn Ross Campbell – steel kytara, Tony Hill – kytara, Steve Whiting – basa

Formace byla ovlivněna The Yardbirds a často s nimi byla přirovnávána. V roce 2004 ji časopis Rolling Stone označil za 'americké Yardbirds'. Mezi charakteristické znaky patřila steel kytara Glenna Rosse Campbella a inovativní styl basisty Whitinga, známý pro použití slidu, fuzz tónu a zkreslení. Fontana Records představila kapelu živým vystoupením o čtyřech písních natočeným v londýnském studiu Philips. Reakce britských médií byla pozitivní, ale v kritickém okamžiku bylo rozhodnuto, že Campbell, Whiting a Moe odjedou do Evropy vyřídit britská víza a pracovní povolení, zatímco Brown se musel vrátit do Kalifornie kvůli povolávacímu rozkazu do Vietnamu. V Londýně vydali ještě druhý singl "I Can Take You to the Sun", než byli nuceni kapelu rozpustit. V Londýně nahráli pouze šest skladeb.

I přes relativně malý počet vydaných písní je mnoho hudebníků považuje za vlivné průkopníky acid rocku. Head Heritage v recenzi z roku 2006 napsal: „Materiál The Misunderstood dosáhl daleko za hranice období, ve kterém byl koncipován. Mimořádně pokročilé nahrávky z první strany z roku 1966 je představují jako jednu z prvních a nejoriginálnějších sond do psychedelického rocku“. Britský DJ John Peel prosazoval hudbu The Misunderstood po celou dobu své kariéry. Krátce před svou smrtí v rozhovoru pro Index Magazine uvedl: „Kdybych měl uvést deset největších představení, jaké jsem v životě viděl, pak by jedno z nich bylo vystoupení The Misunderstood v Pandora’s Box v Hollywoodu v roce 1966. Můj bože, to byla skvělá kapela!“

Skupina je také známá tím, že byla průkopníkem živé světelné show. Campbell zpočátku připájel kytarový konektor k žárovce automobilu a zapojil jej do výstupu každého zesilovače. Tento jednoduchý nápad vytvořil vizuální hudbu, protože reakce mezi kytarami a světly zapojenými do zesilovačů byla synchronní. Poprvé tuto vlastnost předvedli v Hi Ho Clubu v Riverside počátkem roku 1966. K ohromení publika si také v polovině roku 1966 pohráli se světly v londýnském klubu Marquee. Pokročilá vícebarevná velkoplošná verze tohoto světelného představení byla plánována do Londýna, ale kapela byla nucena přerušit činnost hned na počátku své kariéry.

OLYMPIC

Ještě před tím, než se Olympic začal jmenovat Olympic, neslo toto hudební uskupení název Karkulka (KARlínský KULturní KAbaret). Později bylo přejmenováno podle klubu ve Spálené ulici s názvem Olympik. V roce 1963 Olympic hostoval v divadle Semafor v pořadech Ondráš a big beat, později Ondráš podotýká. Doprovázeli zpěváky jako Josef Laufer, Pavel Bobek, Miki Volek, Naďa Urbánková, Yvonne Přenosilová a mnohé další. Pořad se dočkal 55 repríz a stal se startovní čárou nekonečné poutě tehdy ještě neznámého hudebního tělesa.

V roce 1964 Olympic opouští Semafor a vybaven sólovými zpěváky vyjíždí na první zájezdy po vlastech českých. Díky Karlu Marešovi, dalšímu manažerovi souboru, natáčí i své první desky v legendární edici Big Beat Mladého světa. Snímky, kterých se prodalo na čtyři sta tisíc výlisků, vznikaly na jeden mikrofon v tehdejším studiu v Bráně borců Spartakiádního stadionu na Strahově. Paradoxně je pod prvním singlem ("Adresát neznámý"/"Roň slzy") podepsán Taneční orchestr Čs. rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou. Na desce ale skutečně hraje Olympic, což dokládá i dochovaný 'videoklip'. Honorář 60,- Kč skupině nikdo neodepřel. Obsazení se postupně ustálilo: Petr Janda – kytara, Miloslav Růžek – saxofon, Miroslav Berka – piano, Pavel Chrastina – baskytara, František Čech – bicí (občas zaskakoval a nahrával i J. A. Pacák), Jaromír Klempíř – jonika, Jiří Laurent – kytara; stále doprovázející zpěváci: Miki Volek, Pavel Bobek, Josef Laufer, Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová. Hráči se postupně začali osmělovat zpívat i sami.

Olympic: Miroslav Berka, Ladislav Klein, nahoře Pavel Chrastina, Jan A. Pacák, Petr Janda

Začátkem dalšího roku odcházejí Josef Laufer, Jaromír Klempíř a Míla Růžek, na jaře Pavel Bobek, Pavel Šváb i Yvonne Přenosilová. V dubnu střídá Jiřího Laurenta Ladislav Klein. Ze zpěváků zůstává jediný Miki Volek. Olympic má první hity v podobě písní "Hvězda na vrbě" a "Trezor", ale hlavně vzniká první vlastní česky zpívaná písnička, nesmrtelný megahit "Dej mi víc své lásky" (hudba Petr Janda, text Pavel Chrastina). František Ringo Čech přijal angažmá do Černého divadla a 12. prosince odcestoval s divadlem na rok do USA. Jan Antonín Pacák se tímto dnem stává stálým bubeníkem souboru. Miki Volek odešel v dubnu 1966 do Old Stars. Olympic ve složení Janda – Berka – Klein – Pacák – Chrastina naplno nastupuje s vlastní tvorbou, ač na koncertech stále hraje převážně převzatý repertoár. Další hit: "Snad jsem to zavinil já" a jeho televizní ztvárnění, včetně Kleinovy "Vzpomínky plíživé".

Na deskách už vychází pouze vlastní tvorba Olympic. Některé písně skupina natáčí znovu ve studiích Supraphonu. Hit "Želva" vyšel na singlu pouze v nízkém nákladu, protože pracovníci Supraphonu mylně slyšeli v závěru skladby '...hovno' místo správného '...oh, no...'. K nápravě byl vyslán Láďa Klein, aby závěrečný sbor přezpíval svým vokálem. Během roku 1967 se postupně natáčely další skladby na první LP. 23. března byl v sále kina Kyjev Petr Janda vyhlášen 'Beatmanem roku 1966'.

V roce 1968 vychází první dlouhohrající album Želva, vůbec první české beatové LP. Olympic se také jako první big beatová formace zúčastnil písničkového festivalu Bratislavská lyra se skladbou "Krásná neznámá" – a neuspěl. Invaze vojsk Varšavské smlouvy zastihla kapelu ve Francii. Získali tam sice angažmá ve francouzských klubech, ale zájem o Československo rychle opadl. Na Západě se záhy ukázalo, že šance uchytit se venku byly mizivé. Olympic zde pod názvem Five Travellers natočil EP a televizní film v Paříži. Rozhodující šanci promarnili odmítnutím nabídky Johny Hollydaye být jeho předskokany, raději strávili Vánoce doma. Po návratu začíná kapela natáčet druhé album a před Štědrým dnem pookřeje na II. Československém beat festivalu.

V roce 1969 Supraphon vydává druhé LP Pták Rosomák s vloženou vystřihovánkou tvora samotného. 11. dubna si v Lucerně zahráli v klasické sestavě naposled. Basové kytary přebírá Jan Hauser, přezdívaný 'Papírek'. Texty psali Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar a další. V novém složení vyjíždí znovu do Francie, kde natáčejí LP Back to Love, které však nikdy nevyšlo – francouzský manažer odmítl investovat, protože kapela místo emigrace zvolila návrat do vlasti. Z Paříže směřují rovnou na festival do Andorry, kde Čs. televize natočila další medailon.

Olympic 1972: Petr Hejduk, Miroslav Berka, Petr Janda, Jiří Korn

Sedmdesátá léta začínají nahráváním třetího alba Jedeme, jedeme a změnami v sestavě: na bicí přichází Petr Hejduk, basové kytary ovládá Jiří Korn. V lednu 1973 začíná kapela točit čtvrtou desku, vztahy jsou však napjaté, protože Olympic působí stále více jako doprovodná formace populárního zpěváka Jiřího Korna, který mezitím vystupuje sólově. Korn dává výpověď k 1. květnu. Náhrada byla zajištěna již od března: Ladislav Chvalkovský dotočil tři zbývající písně na nové LP, ale na podzim také odchází. 24. listopadu vychází lakonická zpráva: „Olympic, naše nejstarší beatová skupina, se definitivně rozpadl“. Naštěstí v době, kdy to nikoho moc nezajímalo. Petr Janda rezignoval, ale na popud Mirka Berky se Olympic pokouší oživit. Vychází čtvrté album Olympic 4. Skupina neprožívá nejlepší období, až koncem roku 1975 přichází nový baskytarista Milan Broum, přinášející čerstvou energii.

Milan Broum přesně doplňuje, co Olympicu chybělo. Broum je dravec a Petr Janda s ním musí držet krok. Hraní začne opět bavit celou formaci, což se projeví i na zvuku. Na festivalu politické písně v Sokolově rozbouřila kapela kuloáry jedenáctiminutovou, skutečně rockovou skladbou "Marathón". Čestné uznání sice neodnesla, ale mnozí vzpomínají na tuto skladbu jako na vrchol festivalu. V roce 1977 Olympic natáčí první album s Milanem Broumem, vzniká na objednávku Artie s anglickým názvem i texty Overhead (podle písně "Nebe nad hlavou"). Po dokončení práce se kapela vrhá na přípravu pátého studiového počinu a na konci roku vychází LP Marathón: Olympic téměř v hardrockové podobě s výrazným rockovým spodkem, zejména razantní baskytarou, doplněnou Jandovými melodickými písničkami. V anketě Zlatý slavík byla zavedena kategorie skupin a Olympic je napoprvé šestý.

V dubnu 1979 formace natáčí na desku první část zamýšlené trilogie Prázdniny na Zemi, zaměřenou na ekologii. 13. května má v Hudebním divadle v Karlíně premiéru její koncertní podoba, která znamená zvrat ve ztvárnění Olympických vystoupení. Pro pořad je sestrojena speciální konstrukce s šikmo nakloněným plátnem, na které se promítají diapozitivy trpící Země. Uskupení využívá na tuto dobu nezvyklé množství světelných efektů, k čemuž si zve skutečné odborníky. Pod režijním vedením Jana Bonaventury vzniká v televizi i stejnojmenný film, který má premiéru 1. března příštího roku a dočká se však pouze jediné reprízy. Skladbu "Kraj, odkud odletěli ptáci" na koncertech zpívá Petr Hejduk. Přestože v pořadu není žádný hit, mají 'Prázdniny' obrovský úspěch, proto vzniká i anglická verze desky pod názvem Holidays on Earth. Popularita Olympicu stoupá. V anketě Zlatý slavík končí na třetím místě.

Olympic: Milan Peroutka, Petr Janda, Milan Broum, Jiří Valenta

V roce 1981 vychází druhá část trilogie, studiový počin Ulice. Zabývá se tentokrát mezilidskými vztahy a premiéru si odbude 27. dubna v pražské Lucerně. Scéna má podobu několika dvoumetrových (ale i menších) nafukovacích balónů, které diaprojektory dokáží proměnit v opravdovou ulici. Okamžitým hitem se stává "Okno mé lásky", kterou si ke zděšení Petra Jandy diváci s Olympikem zpívají už při premiéře. Dva týdny poté už formace projekt natočí na desku a rovnou i v anglické verzi s názvem The Street. Album je natolik úspěšné, že se ho prodá přes 170.000 kusů. V anketě Zlatý slavík už Olympic podle očekávání vítězí!

V roce 1983 se uskupení pouští do přípravy třetí části komponované trilogie, tentokrát o vědě, technice, chemii a počítačích s názvem Laboratoř. Program je nazkoušen i úspěšně uveden, ale do nahrávacího studia sestava díky zákazu z vyšších míst nesmí. Jaromír Tůma dokončil knihu Čtyři hrají rock, ale kvůli emigraci Pavla Chrastiny taktéž zůstává u ledu, stejně jako připravované reedice starých desek hudebního uskupení. Mimořádný úspěch sklízí Petr Janda v duetu s Petrou Janů "Jedeme dál". V lednu 1984 je sestavě opět povoleno nahrávat a natočí tedy LP Laboratoř i jeho anglickou verzi Laboratory. Její koncertní scéna je opět překvapením. Ve sterilním prostředí na pódiu za muzikanty během koncertu vyrostou roboti až do výše čtyř metrů. Sterilitu zničí a postupně vyjíždějí mezi interprety, kde v závěru působí jako monstrózní hrozba.

Později soubor koketoval i s heavy metalem ("Jako tele na vrata"), ale jeho nejsilnější polohou jsou melodické rockové písně s kvalitními texty a nápaditými aranžemi. Texty dodávali zejména Zdeněk Rytíř a Pavel Vrba (v období 1965 – 1969 byl téměř výhradním textařem Pavel Chrastina). V roce 2012 formace oslavila své 50. narozeniny halovou koncertní šňůrou a vydáním kolekcí svých alb.

Olympic 2021 : Pavel Březina, Petr Janda, Martin Vajgl, Milan Broum

V květnu 2013 zemřel po koncertě v Karlových Varech dlouholetý bubeník sestavy Milan Peroutka. V květnu 2013 do hudebního uskupení nastoupil místo něj Martin Vajgl. Formace následně v letech 2013 - 2015 natočila novou albovou trilogii Souhvězdí a pravidelně koncertovala v České republice i na Slovensku s programem Permanent Tour. V roce 2016 proběhlo akustické turné Plugged Unplugged a v roce 2017 Olympic v zaplněné O2 Aréně slavil 55. výročí svého vzniku. Koncert byl zaznamenán televizními kamerami pro živé DVD.

V následujícím roce pak vzniklo nové album s názvem Trilobit, které vyšlo v září 2018. V roce 2019 formace vedle aktuálního koncertního programu oživuje materiál z prvního řadového LP Želva, který jako připomínku 50. výročí vydání původního počinu představuje na speciálním vzpomínkovém koncertu. V březnu 2020 ze zdravotních důvodů odchází Jiří Valenta. Na uvolněné místo klávesáka byl vypsán konkurz. Přihlásilo se do něj více než 50 uchazečů, konkurz vyvrcholil živě přenášeným koncertem, kde se představili čtyři finalisté. Vítězem konkurzu se stal Pavel Březina. V červenci a srpnu 2020 hudební uskupení nahrálo ve studiu Propast A nové album Kaťata, které v září 2020 vyšlo tradičně u vydavatelství Supraphon.

Na začátku roku 2021 se Olympic připravuje na promo turné k novému albu, natáčí dva nové videoklipy a chystá program na oslavy 60. výročí svého založení.

PRETTY THINGS

V září 1963 vzniká v Londýně garage rocková formace Pretty Things. Pojmenovali se podle písně významného amerického rokenrolového zpěváka, textaře a kytaristy Bo Diddleye, který zásadně ovlivnil celou generaci britských muzikantů a uskupení. Zpočátku hráli ryzí rhythm and blues, později přešli k psychedelickému rocku, hard rocku a v osmdesátých letech k nové vlně. Navzdory tomu se jim nikdy nepodařilo navázat na úspěchy z počátků kariéry.

Pretty Things předcházela sestava Little Boy Blue and the Blue Boys, kde kromě Dicka Taylora působili mimo jiné také Keith Richards a Mick Jagger. Všichni byli později naverbováni Brianem Johnsonem do začínajících Rolling Stones. Protože zde bylo příliš mnoho kytaristů, přešel Taylor ke hře na basu. O pět měsíců později, poté co byl přijat na střední uměleckoprůmyslovou školu, opustil Stouny a spolu s Philem Mayem založil novou formaci, kde hrál na kytaru a May hrál na harmoniku a zpíval. Po náboru dalších členů vznikají Pretty Things.

Pretty Things: Viv Prince (bicí), Brian Pendleton (rytmická kytara), Phil May (zpěv a harmonika), John Stax (baskytara), Dick Taylor (sólová kytara)

Raný repertoár kapely se skládal z hard-edged blues-rocku, ovlivněného Bo Diddleyem a Jimmym Reedem. Ve Spojených státech se nikdy nedostali na vrchol žebříčků, ale měli značný úspěch v Británii, Austrálii, na Novém Zélandu, v Německu a Holandsku. Jejich vzhled a chování byly provokativní — May prohlašoval, že má nejdelší vlasy ve Velké Británii a bubeník Prince působil chaos, kdekoliv se objevil. Během dvou týdnů na Novém Zélandu způsobili tolik pobouření v médiích, že se parlament musel zabývat otázkou, zda povolit vstup takovým uskupením, jako jsou Pretty Things.

Svůj první singl "Rosalyn" vydali v roce 1964 a debutní album Pretty Things v roce 1965. To dosáhlo až na šestou příčku britské Top Ten. Později se formace, inspirována tím, co přicházelo z Kalifornie, snažila o svou verzi psychedelického rocku. V prosinci 1968 se na albu S. F. Sorrow pokusili o první rockovou operu, čímž o několik měsíců předběhli The Who s albem Tommy. V USA deska příliš úspěšná nebyla, i proto, že vyšla až po Tommym. Kapela byla zklamaná neúspěchem S. F. Sorrow a v červnu 1969 ji Taylor opustil. Na konci roku 1971 se dali znovu dohromady a v roce 1972 vydali album Freeway Madness, které rovněž komerčně neuspělo. Do roku 1981, kdy se rozpadli, natočili další tři desky, které nezaznamenaly výraznější úspěch. V devadesátých letech vedli soudní spor s EMI o nezaplacené licenční poplatky, který vyhráli. V roce 1999 obnovili činnost a natočili nové album. Do roku 2018, kdy definitivně ukončili činnost, vznikly ještě další dvě studiovky.

Jimmy Page později poznamenal: „The Pretty Things byli kapelou, která opravdu změnila hudbu, a to proto, že pravděpodobně udělali jeden z nejlepších singlů - "Rosalyn". Ten je vážně divoký! A pak přišli s »S. F. Sorrow« a hudba, kterou vytvořili u Swan Song Records, byla neuvěřitelná. Byla to ta formace, kterou, když někdo řekl: ‚Och, přišly nějaké pásky‘, jsem chtěl slyšet, protože co udělali, to bylo vždycky tak dobré! Dobré psaní, dobrý výkon od všech. Skvělá kapela.“

VULKÁN

Vznik bigbítové kapely Vulkán v roce 1963 je spjat s amatérským divadelním souborem DIBETRA (Divadlo bez tradic), od kterého se oddělilo hudební uskupení, jež začalo používat pro raný bigbít sugestivní název. Jeho první sestavu tvořili Oldřich Matoušek (kytara), Jiří Lešenar (kytara), Miroslav Lešenar (baskytara) a dnes neznámý bubeník, místo nějž později za bicí nástroje zasedl Jaroslav Ptáček.

Působili v ní sourozenci Petr a Hana Ulrychovi, on talentovaný skladatel, textař a zpěvák, zakládající člen Vulkánu, a ona majitelka výjimečně silného hlasu. Jejich otec, Jaroslav Ulrych, známý operní zpěvák, zprvu nesouhlasil s tím, že se jeho děti budou věnovat bigbítu, protože nový žánr vnímal s despektem a nedůvěrou jako odklon od „seriózního" umění.

V Československém rozhlasu v Brně v prosinci 1965 uskupení Vulkán natočilo "Píseň skleněné báně", která se stala hitem i v Praze. Koncem léta 1966 ji manželé Černí pod názvem "Skleněná báň" zařadili do populárního pořadu 13 na houpačce, kde získala zaslouženou pozornost. Přestože Vulkán v Praze ještě nebyl znám, ve spojení se sourozenci Ulrychovými byla kapela výrazně zviditelněna. Úspěch slavila i píseň "Kouzelná lampa". Ulrych se etabloval jako zpěvák s jasnou výslovností a jako autor s výrazným melodickým cítěním.

Na přelomu let 1966 a 1967 došlo ke změně sestavy. Po skončení vojenské služby přišel do Vulkánu Aleš Sigmund, jehož kytarové party byly inspirovány Shadows a Beatles. Vedle technicky precizního Radko Täubera aspiroval na pozici jednoho z nejuznávanějších brněnských kytaristů. Svůj styl stavěl na zvonivých sólech a rozvíjel vlastní autorské ambice. Nové uskupení doplnil doprovodný kytarista bulharského původu Ivan Sultanov (ex-Shakers) a baskytarista Jiří 'Dany' Svoboda.

Úspěch slavily i další melodické skladby, Brno je často pouštělo do éteru. Za všechny jmenujme "Tvé město" a lyrickou "Sen" v excelentní interpretaci Hany Ulrychové. První nahrávky vznikaly na studiových pásech rozhlasu. Později je převzal Supraphon a menší brněnská firma Discant a začali je vydávat na singlech. V roce 1966 přivedl Sultanov do Vulkánu sestry řeckého původu, Marthu (1946) a Tenu (1948) Elefteriadu, původně jako sboristky. Brzy se ukázalo, že jejich specifické hlasy a styl interpretace je předurčují na sólové role, a tak se obě sestry staly hlavním poznávacím znakem formace. Jejich exotická přitažlivost, charisma a fotogenie byly cennou devízou.

Nastaly ovšem personální komplikace, protože ve Vulkánu působili sourozenci Ulrychovi. Na podzim 1967 odešli Ulrychovi a Svoboda a spojili své další osudy se skupinou Atlantis. Rozchod proběhl bez třenic a Sigmund s Ulrychem později i nárazově autorsky spolupracovali. Do Vulkánu přišel bývalý druhý zvukař Shakers Kamil Tomeček, který krátce zastával post baskytaristy, později jej vystřídali další hudebníci. Mezi dalšími lze zmínit Lubomíra Hlouška ze známé brněnské rokenrolové formace Rocky Eagles.

21. prosince 1967 vystoupil Vulkán v pražské Lucerně na I. československém beatovém festivalu jako reprezentant Brna. Jako host se k nim připojil Petr Oliva z BROLN. Martha a Tena interpretovaly "Then He Kissed Me" (Sonny And Cher) a "Somebody To Love" (Jefferson Airplane), čímž byly jednou z mála kapel s ženskými zpěvačkami na festivalu.

29. března 1968 se Vulkán účastnil soutěže Brněnské beatové ligy v Besedním domě v Králově Poli a soupeřil s F.G.B. Stellars. V témže roce získalo uskupení profesionální statut. Vedle melodického bigbítu pronikly do jejich hudby prvky řecké lidové hudby s lichými rytmy a bouzouki. První natočená skladba byla "Tam chtěla bych být" (1968). Po emigraci Sultanova do Austrálie přišel kytarista a zpěvák Jan Kukleta, který však později odešel kvůli vlastním ambicím.

V roce 1969 vyšlo na labelu Panton jejich první EP Rescue Me/Soul Of The Man/Saturday Nights/It's Always Ever The Same. Na Bratislavské lyře 1969 získaly Martha a Tena stříbrnou cenu za slovensky zpívanou skladbu "To všetko bolo včera" s doprovodem Orchestru Josefa Vobruby, což je katapultovalo do první ligy. Přicházely lákavé nabídky z Prahy – vystupovaly v programech Karla Černocha, F. R. Čecha a Karel Gott je rovněž přizval do svého programu. Působily také v zahraničních pořadech Europarty ve Švýcarsku a Hits A Go Go v Hamburku a vystoupily na festivalu v Sopotech. Přesto se vrátily do Brna do Sigmundova společenství. Do repertoáru pronikly vlivy soulu (Aretha Franklin, Ike And Tina Turner) a později i swingu. Kapela Vulkán procházela dalšími personálními změnami – novým baskytaristou se stal Cyril Kajnar, varhaníkem a klavíristou Bedřich Crha a bicí nástroje ovládal Karel Antonín.

Vulkán – zleva Sigmund, Antonín, Crha a Kajnar

I přes četné koncertování a řadu nahrávek se Vulkánu nepodařilo natočit standardní studiovou nahrávku, ostatně jako i jiným brněnským bigbítovým uskupením té doby. Panton jim v roce 1969 vedle již zmíněného EP připravil tři singly "Dancing In The Street/Nejvíc má, kdo se umí smát" a "Přání děravé loďky/Když má srdce půst". Pozoruhodná byla i osobitá verze „prvního českého blues" "Život je jen náhoda (od Jaroslava Ježka a Voskovce a Wericha)/Přijď". Vedle Sigmunda, který se stal v soukromí jejím partnerem, se jako nadějná textařka etablovala i Martha Elefteriadu.

Pod názvem Vulkán se soubor rozpadl 5. července 1970. Nevýhodou kapely bylo příliš časté střídání hudebníků, takže i přes určité ambice nestihla vyprofilovat jasnou tvář. Aleš Sigmund navíc zápasil s tím, že členskou základnu tvořili studenti, kteří přes různé výjimky nebyli zcela osvobozeni od studijních povinností. Historické nahrávky Vulkánu, ještě bez Marthy a Teny Elefteriadu, lze nalézt na výběrovém CD Hany a Petra Ulrychových Seď a tiše poslouchej (Bonton 1999). Československá televize Brno pak natočila několik černobílých televizních klipů s dominujícími Marthou a Tenou, s písněmi natáčenými v exteriérech Brněnské přehrady i ve studiích. Pod hlavičkou Vulkánu vznikly ještě singly "Píseň pro vás/Bouře" a "River Deep, Mountain High/Poslední závěj".

Bývalý Vulkán potom pokračoval jako Skupina Aleše Sigmunda, kde byl leader opět kapelníkem, skladatelem, textařem a producentem. Objevovali se zde mimo jiné hráči z Progress Organization, talentovaný kytarista Ivo Křižan a hostovali s nimi i známí jazzmani z Bromova big-bandu. Díky normalizačním poměrům, kdy se profesionální hudebníci bigbítem nemohli uživit, měl repertoár univerzálnější charakter. Historicky Vulkán sice nepatřil mezi kapely ryze progresivního instrumentálního bigbítu, ale jeho existence výrazně obohatila brněnskou scénu díky Petrovi a Haně Ulrychovým a později Marthě a Teně Elefteriadu, které jí vtiskly osobitou interpretační tvář a učinily z ní nedílnou součást hudební historie brněnského bigbítu.

Původní zdroj

THE YARDBIRDS

V Londýně vznikají The Yardbirds, ve kterých odstartovali kariéru tři z nejznámějších rockových kytaristů: Eric Clapton, Jeff Beck a Jimmy Page. Původně bluesová formace se postupně vyvinula do experimentálního pop-rocku a fungovala jako spojovací článek mezi britským R&B a psychedelickým rockem. Yardbirds byli průkopníky mnoha kytarových inovací 60. let, například různých efektových boxů či využití zpětné vazby. Pojem „Yardbird“ se na jihu Spojených států používá pro kuře a je také slangovým výrazem pro vězně.

The Yardbirds vznikli v květnu 1963 a do širšího povědomí se dostali již v září téhož roku, kdy v Crawdaddy Club nahradili tehdy stoupající hvězdu britského rock 'n' rollu The Rolling Stones. Repertoár tvořily především skladby velikánů blues, jako byli Muddy Waters nebo Howlin‘ Wolf. Rodiče tehdy teprve patnáctiletého sólového kytaristy Tophama nesouhlasili s jeho úplným věnováním hudbě, což vyústilo v jeho odchod v říjnu 1963. Na jeho místo nastoupil osmnáctiletý Eric Clapton.

The Yardbirds se rychle zdokonalovali a zejména chemie mezi Claptonovými sóly a bluesovou harmonikou Keith Relfa zaujala producenta Giorgia Gomelského (který mimo jiné objevil i Rolling Stones). Ten zajistil kontakt s nahrávací společností, což vedlo k vydání prvního alba Five Live Yardbirds. Nahrávka byla živá, živelné blues však komerčně neuspělo.

S blues Yardbirds tedy prorazit nedokázali. První komerční úspěch přinesla popová skladba Grahama Gouldmana „For Your Love“ (Gouldman později působil v 10CC), která s blues neměla nic společného. Tento krok Claptona natolik rozladil, že kapelu v roce 1965 opustil a připojil se k doprovodné skupině Johna Mayalla. Do kapely byl pozván studiový kytarista Jimmy Page, který místo sebe doporučil kamaráda Jeffa Becka. Yardbirds se rozhodli expandovat i na americký trh a vydali dvě desky, For Your Love a Having a Rave Up (obě 1965), obsahující starší i novější materiál. Regulérní studiové album přišlo až v roce 1966 pod názvem The Yardbirds, známější však jako Roger the Engineer podle postavičky na obalu (v USA vyšlo jako Over, Under, Sideways Down). Beckův experimentální kytarový zvuk skupinu posunul směrem k undergroundu.

Krátce po dokončení desky Samwell-Smith opustil kapelu a věnoval se produkci. Na basu dočasně nastoupil Jimmy Page, než Dreja přešel z kytary na basu. V tomto složení stáli vedle sebe sóloví kytaristé Beck a Page. Z tohoto období pochází psychedelický singl „Happening Ten Years Ago“. Kapela se objevila i v kultovním filmu režiséra Antonioniho Zvětšenina, kde Beck rozmlátí kytaru. Spolupráce Becka a Page trvala jen asi čtyři měsíce a skončila Beckovým odchodem v říjnu 1966 kvůli vzájemné nevraživosti a jeho výbušné povaze.

Komerční úspěch už nebyl prioritou; Page pokračoval v experimentálním stylu a hitparády tehdy nebyly otevřené avantgardnímu hraní. Poslední psychedelické album Little Games nepřineslo komerční úspěch. Kapela se poté potýkala s drogovými problémy a schizofrenií repertoáru, protože nahrávací společnosti vyžadovaly popové hity, zatímco koncerty obsahovaly experimentální improvizace.

V lednu 1968 vyšel poslední singl Yardbirds, ale kvůli rozdílným ambicím členů se kapela již na konci roku 1967 rozpadla. Materiál vyšel ještě na desce Live Yardbirds! Featuring Jimmy Page, snaze společnosti Epic získat finanční výnosy však bránily právní spory Pagea. Smluvně zajištěné bylo turné po Skandinávii s novými hudebníky pod názvem Yardbirds, kteří později s Pageem založili Led Zeppelin. Keith Relf pokračoval v projektu Armageddon, ale v roce 1976 tragicky zemřel úrazem elektrickým proudem.

McCarty, Samwell-Smith, Dreja, Page a Beck se znovu sešli v 80. letech v krátce fungující formaci Box of Frogs s revivalovým charakterem. Yardbirds se pak obnovili v roce 1992, kdy Dreja a McCarty angažovali zpěváka Johna Idana a začali opět koncertovat, což trvá přes různé změny sestav dodnes.

V roce 1992 byli The Yardbirds uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.

BEACH BOYS – Surfin' U.S.A.

Surfin' U.S.A. je druhá studiová nahrávka amerického rockového uskupení Beach Boys, vydaná 25. března 1963 u Capitol Records. V USA se dostala na druhé místo hitparády, kde se udržela 78 týdnů, a nakonec získala zlatou certifikaci RIAA, což kapele přineslo nový národní úspěch. Hlavním singlem byla titulní skladba s B-stranou "Shut Down". Ve Velké Británii vyšlo album až koncem roku 1965 a dostalo se na 17. příčku.

Většina nahrávacího procesu probíhala v prvním týdnu roku 1963, tři měsíce po vydání Surfin' Safari. Stejně jako u debutového počinu byla produkce připisována zástupci Capitol Records Nicku Venetovi, ačkoli hlavní zásluhu na složení alba měl kapelník Brian Wilson. Tato deska také představuje počátek jeho techniky zdvojování vokálů, která vedla k plnějšímu zvuku nahrávky.

THE BEATLES – Please, Please me

Beatles vydávají své první studiové album Please, Please Me. V květnu 1963 se deska dostala na vrchol britských hitparád a udržela se tam třicet týdnů, dokud ji nevystřídal počin With the Beatles. Pro hudební trh Spojeného království to bylo neobvyklé, protože v té době dominovaly na vrcholu prodeje většinou nahrávky s filmovou hudbou a lehkými písněmi pro poslech.

Album, produkované Georgem Martinem, vyšlo 22. března 1963 ve Spojeném království u vydavatelství EMI Parlophone po úspěchu prvních dvou singlů formace, "Love Me Do", který se umístil na 17. příčce UK Singles Chart, a "Please Please Me", který se dostal na 1. místo žebříčků NME a Melody Maker. Deska zůstala 30 týdnů na vrcholu žebříčku LP Record Retailer, což byl v té době nevídaný úspěch pro popový počin. Kromě již vydaných singlů nahráli Beatles většinu skladeb během jednoho dlouhého nahrávání ve studiu EMI 11. února 1963. Dne 20. února Martin přidal předělávky skladeb "Misery" a "Baby It's You". Ze čtrnácti písní na této desce jich osm napsali Lennon-McCartney (původně připisováno "McCartney-Lennon"). Časopis Rolling Stone později označil tyto původní skladby jako raný důkaz toho, že Beatles vytvořili koncept samostatné rockové formace, která píše vlastní hity a hraje na vlastní nástroje. V roce 2012 se Please Please Me umístilo na 39. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '500 nejlepších alb všech dob' a ve třetím vydání žebříčku Colina Larkina All Time Top 1000 Albums (2000) se dostalo na 622. příčku.

DICK DALE – King Of The Surf Guitar

King of the Surf Guitar je druhé studiové album surfové hudby Dicka Dalea, vydané v roce 1963, které obsahuje původní skladby i coververze starších písní.

Dick Dale se v roce 1962 stal jedním z nejvýznamnějších rock'n'rollových interpretů v historii Kalifornie, když podepsal smlouvu s Capitol Records, které znovu vydalo jeho desku Surfer's Choice (prodalo se jí téměř 90 000 kopií na Daleově vlastní značce Deltone) a poslalo ho do studia, aby pro nové sponzory natočil nový materiál. Celkově bylo King of the Surf Guitar pravděpodobně Daleovým nejlepším albem pro Capitol, ale zároveň ukazovalo zásadní nepochopení jeho hudby ze strany vydavatelství. Deska začíná titulní skladbou, v níž ženská vokální skupina Blossoms (s Darlene Love) vyzývá: "Poslouchejte Krále! Listen to the King!", zatímco Dale předvádí své riffy. Jako by každý, kdo si desku koupí, měl raději dělat něco jiného, a kuriózní otvírák poukazoval na určité slabiny alba. Capitol zřejmě chtěl vytvořit nahrávku, která by nabídla pro každého něco, takže vedle Daleových rozervaných surfových kytarových smrští obsahuje folkové melodie ("Greenback Dollar"), rock'n'rollové oldies ("Kansas City"), country standardy ("You Are My Sunshine"), zamilované balady ("If I Never Get to Heaven") a řadu vokálních čísel. Dale však dokáže do každé skladby vnést svou silnou osobnost, a i když jeho zpěv nebyl tak působivý jako kytarová práce, nelze mu nic vytknout. Přesto toto album skutečně září v melodiích, kdy se Dale dostane ke kytaře v plné síle, a skladby "Hava Nagila", "(Ghost) Riders in the Sky" a "Mexico" jsou stejně ohnivé jako cokoli, co kdy předvedl.

THE KINGSMEN – The Kingsmen In Person

Kapela The Kingsmen vydává své první album In Person, na kterém byla i coververze písně „Louie, Louie“ od Richarda Berryho z roku 1955. Šlo o největší úspěch formace a později se píseň objevila v bezpočtu dalších verzí. V roce 1978 ji předělali i britští Motörhead na singlu k albu Overkill.

The Kingsmen nahráli skladbu "Louie Louie" ve studiu Northwestern Inc. 6. dubna 1963. Po reedici u Wandu debutovala 9. listopadu v žebříčku Billboard Hot 100 na 83. místě a rychle začala stoupat. Ve snaze využít úspěch písně se The Kingsmen rozhodli vydat celé album a 15. a 16. listopadu si zamluvili koncerty v nočním klubu Chase, aby nahráli to, co se mělo stát The Kingsmen in Person. Jack Ely, zpěvák písně "Louie Louie", se na albu neobjevil v žádné další skladbě, protože odešel ještě před jeho nahráním. Wand desku rychle vydal, aby stihl vánoční nákupní sezónu.

Album se poprvé objevilo v žebříčku Billboard Top LPs 18. ledna 1964, nakonec se umístilo na 20. místě a v žebříčku se udrželo více než dva roky (celkem 131 týdnů) až do roku 1966.

THE VENTURES – The Ventures Play Telstar and the Lonely Bull

Album The Ventures Play Telstar and the Lonely Bull

The Ventures vydávají desku Ventures Play Telstar. Skládá se výhradně z cover verzí populárních instrumentálních skladeb od konce padesátých let do začátku šedesátých let a stala se jejich největším hitparádovým albem, které dosáhlo 8. místa v žebříčku Billboard a získalo kapele zlatou desku za více než 500 000 prodaných kopií. Je zde i cover známé skladby "Green Onion" od formace Booker T. & the M.G.'s, která byla v roce 2018 uvedena do Bluesové síně slávy.

Kritik Fred Thomas ve své recenzi pro Allmusic o albu napsal: „Navzdory poněkud dřevěnému provedení mnoha skladeb je díky tvrdé stereofonní produkci zvuk velmi velký. Ačkoli se v kontextu následujících desetiletí jedná o něco mezi campy a nostalgií, »The Ventures Play Telstar« je stále vrcholem ohromující diskografie kapely a tak silnou ukázkou komerčně životaschopného surf rocku počátku 60. let, jakou pravděpodobně najdete“.

Výročí osobností

leden 1963

4.1.1963 - narodil se německý zpěvák a skladatel TILL LINDEMANN, člen skupiny Rammstein

13.1.1963 - narodil se americký kytarista TIM KELLY (13.1.1963 - 5.2.1998), člen kapel Odin, Slaughter nebo Hellion

15.1.1963 - narodil se anglický baskytarista a skladatel CONRAD 'CRONOS' LANT, zakládající člen skupiny Venom

17.1.1963 - narodil se německý kytarista, zpěvák a skladatel KAI HANSEN, zakládající člen skupin Helloween a Gamma Ray

28.1.1963 - narodil se americký kytarista DAN SPITZ, člen skupiny Anthrax

únor 1963

4.2.1963 - narodil se americký bubeník BRYAN 'BRAIN' MANTIA, člen skupiny Guns N' Roses a mnoha dalších

6.2.1963 - narodil se americký kytarista PAUL TOBIAS, člen skupiny Guns N' Roses

10.2.1963 - narodil se švédský bubeník TONY RENO, člen skupin Europe a Geisha

19.2.1963 - narodil se americký kytarista DOUG ALDRICH, člen skupin Lion, Dio, Whitesnake a mnoha dalších

19.2.1963 - narodil se německý zpěvák, basový kytarista a skladatel TOM ANGELRIPPER, člen skupiny Sodom

březen 1963

4.3.1963 - narodil se americký basový kytarista JASON NEWSTED, člen skupin Flotsam and Jetsam, Metallica a Voivod

14.3.1963 - narodil se slovenský baskytarista a zpěvák PAVOL HORVÁTH, člen skupiny Tublatanka

15.3.1963 - narodil se americký zpěvák a kytarista BRET MICHAELS (vlastním jménem BRET MICHAEL SYCHAK), frontman skupiny Poison

16.3.1963 - narodil se americký bubeník JIMMY DEGRASSO, člen skupiny Megadeth

20.3.1963 - narodil se americký kytarista JON TORRES (20.3.1963 - 3.9.2013), mimo jiné člen Angel Witch nebo Heathen

31.3.1963 - narodil se americký kytarista VICTOR ARDUINI, člen skupiny Fates Warning

duben 1963

3.4.1963 - narodil se americký kytarista a skladatel CRISS OLIVA (3.4.1963 - 17.10.1993), zakladatel skupiny Savatage

5.4.1963 - narodila se americká zpěvačka DAWN CROSBYOVÁ (5.4.1963 - 15.12.1996), členka skupin Détente a Fear of God

18.4.1963 - narodil se americký bubeník MIKE MANGINI, člen skupin Dream Theater, Extreme, Annihilator a dalších

24.4.1963 - narodil se americký basák BILLY GOULD, zakládající člen Faith No More

24.4.1963 - narodil se český kytarista, zpěvák a skladatel LADISLAV KŘÍŽEK, člen skupin TAM, Vitacit, Citron a Kreyson

24.4.1963 - narodil se americký baskytarista JOEY VERA, člen skupin Armored Saint, Fates Warning, Mercyful Fate a mnoha dalších

květen 1963

5.5.1963 - narodil se americký zpěvák JAMES LABRIE, člen skupin Winter Rose a Dream Theater

7.5.1963 - narodil se americký baskytarista a skladatel JOHNNY LEE MIDDLETON, člen skupin Savatage a Trans-Siberian Orchestra

21.5.1963 - narodil se americký baskytarista GREG SMITH, člen Rainbow a dalších

29.5.1963 - narodil se anglický metalový zpěvák a skladatel BLAZE BAYLEY, člen skupin Wolfsbane, Blaze Bayley, Iron Maiden

30.5.1963 - narodil se kanadský bubeník a výtvarník MICHAEL 'AWAY' LANGEWIN, zakladatel skupiny Voivod

červen 1963

11.6.1963 - narodil se americký kytarista JOE HOLMES, člen Ozzy Osbourne a skupiny Davida Lee Rotha

14.6.1963 - narodil se americký kytarista a skladatel CHRIS DEGARMO, zakládající člen skupiny Queensryche

15.6.1963 - narodil se americký bubeník SCOTT ROCKENFIELD, člen skupiny Queensryche

18.6.1963 - narodil se český baskytarista LUDĚK ADÁMEK, člen skupin Vitacit a Kreyson

18.6.1963 - narodil se americký klávesák DARREN 'DIZZY' REED, člen skupiny Guns N' Roses

19.6.1963 - narodil se anglický bubeník SIMON WRIGHT, Dio, AC/DC, A II Z, Queensrÿche, UFO a mnoha dalších

20.6.1963 - narodil se americký kytarista a producent KELLY GRAY, člen skupin Queensryche a Operation: Mindcrime

28.6.1963 - narodil se švédský zpěvák REINE 'RAY ALEX' ALEXANDERSSON (28.6.1963 - 14.1.2019), člen kapely Neptune

červenec 1963

1.7.1963 - narodil se americký klávesista RODDY BOTTUM, člen skupiny Faith No More

3.7.1963 - narodil se německý kytarista BERNEMANN, člen skupiny Sodom

11.7.1963 - narodil se kanadský zpěvák JACQUES BÉLANGER, člen skupin Exciter a Assassin's Blade

17.6.1963 - narodila se anglická baskytaristka TRACEY LAMBOVÁ, členka skupin Girlschool a Rock Goddess

19.7.1963 - narodil se švýcarský kytarista, zpěvák a skladatel TOM G. WARRIOR (vlastním jménem THOMAS GABRIEL FISCHER), zakládající člen skupin Hellhammer, Celtic Frost, Apollyon Sun a Triptykon

srpen 1963

2.8.1963 - narodil se americký zpěvák a baskytarista AARON ZIMPEL (2.8.1963 - 29.9.2019), člen skupiny Anvil Chorus

3.8.1963 - narodil se americký kytarista a skladatel JAMES HETFIELD, člen skupiny Metallica

5.8.1963 - narodil se švýcarský zpěvák STEVE LEE (vlastním jménem STEFAN ALOIS) (5.8.1963 - 5.10.2010), člen skupiny Gotthard

5.8.1963 - narodil se americký kytarista CRAIG WELLS, člen skupiny Metal Church

19.8.1963 - narodil se švédský zpěvák a skladatel JOEY TEMPEST, zakladatel skupiny Europe

24.8.1963 - narodil se JOHN BUSH, americký zpěvák, člen skupin Armored Saint a Anthrax

30.8.1963 - narodil se americký zpěvák a kytarista DAVID MURRAY BROCKIE (30.8.1963 - 23.3.2014), člen skupiny GWAR (jako Oderus Urungus)

31.8.1963 - narodil se americký kytarista RICHARD EARL 'REB' BEACH JR. , člen skupin Whitesnake a Winger

září 1963

4.9.1963 - narodil se americký zpěvák TIM AYMAR (4.9.1963 - 13.2.2023), člen skupin Pharaoh a Control Denied

4.9.1963 - narodil se americký bubeník polskoněmeckého původu BOBBY JARZOMBEK, člen Fates Warning a mnoha dalších skupin

15.9.1963 - narodil se český kytarista a skladatel LIBOR MATĚJČÍK, člen skupin Motorband, Vitacit a dalších

říjen 1963

25.10.1963 - narodil se švédský baskytarista JOHN GUNNAR LEVÉN, člen skupiny Europe

31.10.1963 - narodil se švédský bubeník MIKKEY DEE (vlastním jménem Micael Kiriakos Delaoglou), člen skupin King Diamond, Motörhead, Helloween a Scorpions

listopad 1963

1.11.1963 - narodil se anglický bubeník RICK ALLEN, člen skupiny Def Leppard

2.11.1963 - narodil se americký basák BOBBY DALL (vlastním jménem ROBERT HARRY KUYKENDALL), zakládající člen skupiny Poison

2.11.1963 - narodil se švédský klávesista JENS JOHANSSON, člen skupin Stratovarius, Dio a Rainbow

2.11.1963 - narodil se americký basový kytarista RON MCGOVNEY, člen skupiny Metallica

3.11.1963 - narodil se americký kytarista PHIL KETTNER, člen skupiny Laaz Rockit

17.11.1963 - narodil se kanadský bubeník a studiový hráč RANDY BLACK, člen skupiny Destruction

21.11.1963 - narodil se americký kytarista AARON JELLUM, člen skupiny Laaz Rockit

26.11.1963 - narodil se americký bubeník CURTIS BEESON (26.11.1963 - 7.10.2024), člen Nasty Savage a dalších kapel

27.11.1963 - narodil se americký kytarista DAVE PRICHARD (27.11.1963 - 28.2.1990), člen skupiny Armored Saint

prosinec 1963

6.12.1963 - narodil se německý kytarista MICHAEL 'DESTRUCTOR' WULF (6.12.1963 - 21.7.1993), člen skupiny Sodom

24.12.1963 - narodil se americký zpěvák a skladatel NEIL TURBIN, člen skupin Anthrax a DeathRiders

26.12.1964 - narodil se dánský bubeník a skladatel LARS ULRICH, člen skupiny Metallica

31.12.1963 - narodil se americký kytarista a skladatel SCOTT IAN, zakladatel skupiny Anthrax