Black metal

Charakteristika black metalu

Zatímco u death metalu se někdy používá podladění kytary o jeden až dva tóny (dominuje technika hry před melodikou), u black metalu je častější klasické ladění (dominuje melodika, snaha o minimalistické podání). Typickým rysem pro tento hudební žánr je zkreslený, chraplavý vokál – False Chord Scream, screaming a taky growling, jehož účelem je docílení děsivé atmosféry, evokující válečné pohanské zpěvy, jež měly původně za cíl zastrašení nepřítele. Někdy se setkáváme se složením kapely bez baskytary, pouze s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami. Kromě klasického nástrojového obsazení (old school black metal), jsou od počátku devadesátých let často používaným nástrojem klávesy, případně zvukové vzorky (samply), dotvářející temnou atmosféru.

Kytary jsou rychlé a velice zkreslené. Převažuje použití tzv. powerakordů (první kytarista, který je použil, byl Tony Iommi z Black Sabbath). Časté je použití chromatických tónů posunutých dolů nebo nahoru o půltóny, vytvářející tónicky neklidnou atmosféru (běžné rysy třítónových intervalů, také zpopularizované Black Sabbath). Vzácné je využití kytarových sól ve srovnání s heavy a power metalem.

Bicí hojně používají rychlou hru na dva basové bubny, připomínající kulometnou palbu (až 300 úderů za minutu), čímž se vytváří působivá zvuková stěna. V některých případech ale mohou mít bicí v hudbě menší úlohu a mnohdy ji jen doprovázejí velmi holými a prázdnými tóny, což vytváří zvláštní temnou atmosféru black metalu. Zde jistě budou mít mnohé skupiny výhrady, zvláště v některých pasážích skladeb. Některé formace, zejména sóloví umělci, využívají umělé bubenické zařízení namísto lidského bubeníka.

Zřetelný je tvrdý (harsh) styl vokálů, často velmi hrdelní skřehot (False Chord Scream, growling) nebo vysoko-intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkleslení. Některé soubory, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako "čisté" vokály. Také některé blackmetalové uskupení, jako je Arcturus, používají 'čisté' vokály pro všechny písně. Často se využívá efektu ozvěny hlasu k vytvoření hudby více plné a atmosférické. Stejně jako gregoriánský chorál jsou některé blackmetalové skladby doplněny o ženský nebo mužský pěvecký sbor.

V textech klade black metal velký důraz na odpor proti křesťanství (satanismus, pohanství, okultismus). Texty často zmiňují zimu, temnotu, lesy a jiné přírodní elementy. Dále mohou opěvovat folklór a historii těchto zemí. Zabývají se spíše temnými stránkami života, včetně války, misantropie, bídy a násilí. Mohou být také inspirovány světem fantasy. Zejména se mnoho skupin zaměřuje na fiktivní kontinent Středozemě od J. R. R. Tolkiena, např. rakouská formace Summoning či norská kapela Burzum. Jiné uskupení si často vytváří vlastní smyšlené říše. Například určité písně od formace Immortal vyobrazují imaginární království nazvané Blashyrkh. Angličtí Bal-Sagoth si také vytváří své vlastní fantasy příběhy inspirované spisovateli Robert E. Howardem a H. P. Lovecraftem.

V black metalu se často využívá struktura písní, která postrádá veršování a refrén, obsahuje dlouhé a opakující se instrumentální pasáže s menším využitím vokálů než v jiných stylech metalu. Rychlý rytmus, většinou v celém taktu, někdy ve tříčtvrťovém, se střídá s klidnějšími pasážemi. Příležitostně se používají elektronické klávesy, někdy i cembala, housle, varhany a pěvecké sbory. Tyto nástroje dávají hudbě orchestrální nebo chrámovou atmosféru. Některé kapely mají sklon k častému používání kláves jako hlavního nástroje, obvykle označované jako symfonický black metal. Některé soubory, jako například Dimmu Borgir, nahrávají svá alba se symfonickými orchestry. Někdy je úmyslně vytvářena technicky velmi chudá hudba, což demonstruje album Transilvanian Hunger od Darkthrone.

Na rozdíl od jiných žánrů mnoho blackmetalových formací nevystupuje živě. Jedná se převážně o jednočlenné projekty, které si zvolily kariéru bez koncertování. Mezi jejich přední zástupce patří Burzum, Darkthrone a Xasthur. Nicméně jiné jedno- nebo dvoučlenné skupiny (Satyricon, Nargaroth, Satanic Warmaster) často účinkují s dalšími hudebníky na živých vystoupeních. Koncerty jsou často obohaceny divadelními prvky a jevištními rekvizitami či ohnivou show, například pliváním ohně. Soubory jako Mayhem, Gorgoroth nebo Cradle of Filth jsou velmi známé svými groteskními a kontroverzními scénickými show. Mnoho muzikantů si osvojilo neo-medieval styl oblékání, který může obsahovat kožené oděvy, bodce, otrokářské prvky, erby a zbraně. Často používají přezdívky inspirované mytologií či folklórem (např. Bard Eithun z Emperor si říkal 'Faust'). Obaly alb bývají atmosférické, zobrazující přírodní nebo fantastické krajiny (album Filosofem od Burzum, album In The Nightside Eclipse od Emperor), zatímco jiné využívají motivy násilí, sexuálních zvrhlostí nebo šokující výjevy (album Opus Nocturne od Marduk). Velmi časté jsou satanistické symboly, například obrácené pentagramy nebo kříže. Typickým rysem blackmetalového image je líčení corpsepaint – tedy makeup napodobující mrtvolu, nebo warpaint – černobílý válečný makeup, inspirovaný pohanskými válečníky, sloužící k zastrašení nepřítele, někdy doplněný falešnou krví. Tento styl inspiroval bývalý frontman Mayhem Dead.

Historie Black metalu

Kořeny

Okultní a satanská lyrická témata byla přítomna už v hudbě heavy metalových a rockových formací z konce 60. a začátku 70. let, jako jsou Black Sabbath a Coven. Na konci 70. let si pak získala popularitu forma drsného a agresivního heavymetalu, kterou hrála britská sestava Motörhead, kterou by mnoho blackmetalových kapel první vlny uvedlo jako vzor, jež je ovlivnil. I punk rock, který byl také populární na konci 70. let, přispěl ke vzniku black metalu. Tom G. Warrior, kytarista kapel Hellhammer a Celtic Frost, popsal anglické punkové uskupení Discharge jako revoluci, podobně jako Venom, a řekl: „Když jsem uslyšel první dvě desky Discharge, byl jsem unesen. Právě jsem začal hrát na nástroj a netušil jsem, že byste mohli zajít tak daleko.“ Použití mrtvolných barev v black metalu bylo ovlivněno hlavně shock rockem Alice Coopera a americkou rockovou formací KISS ze 70. let.

První vlna

První vlna black metalu odkazuje na ty kapely během 80. let, které ovlivnily zvuk black metalu a vytvořily prototyp žánru. Často to byly ranné speedmetalové nebo thrashmetalové formace. Termín „black metal“ vymysleli angličtí Venom na svém druhém albu nazvaném Black Metal (1982). Ačkoli se podle dnešních měřítek dá jejich hudba považovat spíše za speed metal nebo thrash metal než za black metal, texty a snímky desky se zaměřovaly více na antikřesťanská a satanská témata, než bylo zvykem u jakékoliv jiné kapely dříve. Jejich produkce byla rychlá, co do zvuku hrubá a s chraplavým nebo zabručeným vokálem. Členové formace Venom také přijali pseudonymy, což je praxe, která se rychle rozšířila mezi dalšími blackmetalovými muzikanty. Další sestavou s významným vlivem na vývoj black metalu byli švédští Bathory. Kapela vedená Thomasem Forsbergem (také známým jako 'Quorthon') vytvořila vzor skandinávského black metalu. Nejenže byla hudba Bathory temná, rychlá, silně zkreslená a s protikřesťanskými texty, Quorthon byl také první, kdo použil křičený zpěv, který se později stal v black metalu běžným rysem. Formace hrála v tomto stylu na svých prvních čtyřech deskách: Bathory (1984), The Return... (1985), Under the Sign of the Black Mark (1987) a Blood Fire Death (1988). S Blood Fire Death a dvěma následujícími nahrávkami se Bathory stali průkopníkem stylu, který se stal později známým jako vikingský metal.

Další důležitou formací pro vývoj žánru byl Hellhammer ze Švýcarska, který dělal skutečně syrovou a brutální hudbu se satanskými texty. Jejich jednoduché, ale účinné riffy a rychlý zvuk kytary byly průkopnické a staly se později ochrannou známkou raného švédského death metalu. V roce 1984 založili členové Hellhammeru skupinu Celtic Frost, jejíž tvorba prozkoumávala orchestrálnější a experimentálnější teritoria. Texty se staly také osobnějšími a pohrávaly si s tématy vnitřních pocitů a majestátních příběhů. Po několik let byla formace Celtic Frost jednou z nejextrémnějších a nejoriginálnějších metalových uskupení na světě s velkým dopadem na black metalovou scénu v polovině 90. let.

Dánská sestava Mercyful Fate ovlivnila norskou scénu svými obrazy a texty. Frontman King Diamond, který na pódiu nosil na obličeji strašidelný černo-bílý makeup, může být jednou z inspirací toho, co se stalo známým jako 'corpse paint'. Dalšími kapelami, které se vydaly podobnou cestou, byly hororová punková parta Misfits, Celtic Frost a brazilská extrémní metalová formace Sarcófago. K umělcům obvykle považovaným v ranných letech za součást tohoto hnutí patří také Kreator, Sodom a Destruction (z Německa), Bulldozer a Death SS (z Itálie), jejichž zpěvák Steve Sylvester byl členem Ordo Templi Orientis.

V roce 1987, v pátém čísle svého fanzinu Slayer, Jon 'Metalion' Kristiansen napsal, že móda black metalových satanských kapel se zdá být u konce. V tradici pokračuje několik formací jako Incubus a Morbid Angel (z USA), Sabbat (z Velké Británie), Tormentor (z Maďarska), Sarcófago (z Brazílie), Grotesque, Treblinka a ranný Tiamat (ze Švédska). Mezi další rané blackmetalové party patří Sabbat (vznikli v roce 1983 v Japonsku), Parabellum (vznikli v roce 1983 v Kolumbii), Salem (vznikli v roce 1985 v Izraeli) a Mortuary Drape (vznikli v roce 1986 v Itálii). Japonská formace Sigh vznikla v roce 1990 a byla v pravidelném kontaktu s klíčovými členy norské scény. Jejich debutová deska Scorn Defeat se stala kultovní klasikou ve světě black metalu. V letech před vznikem norské blackmetalové scény vydaly důležité nahrávky skupin Root a Master's Hammer (z Československa), Von (z USA), Rotting Christ (z Řecka), Samael (ze Švýcarska) a Blasphemy (z Kanady), jejíž debutová nahrávka Fallen Angel of Doom (1990) je považována za jednu z nejvlivnějších desek stylu war metal. Fenriz z norských Darkthrone nazval debutové album tehdy ještě československých Master's Hammer, jménem Ritual, „prvním norským blackmetalovým albem, i když je z Československa“.

V letech 1990 a 1991 začaly severoevropské metalové formace vydávat tvorbu ovlivněnou nahrávkami z první vlny. Ve Švédsku to byli Marduk, Dissection, Nifelheim a Abruptum. Ve Finsku se objevila scéna, která míchala blackmetalový styl první vlny s prvky death metalu a grindcoru; to zahrnovalo Beherit, Archgoat a Impaled Nazarene, jejichž debutová deska Tol Cormpt Norz Norz Norz novinář Wolf-Rüdiger Mühlmann z časopisu Rock Hard považuje za součást kořenů, z nichž vyrostl war metal. Během této doby, kdy byl mezi fanoušky extrémních stylů čím dál populárnější death metal, se objevily ve Spojených státech formace jako Demoncy a Profanatica. Koncert norské sestavy Mayhem v Lipsku se skupinami Eminenz a Manos v roce 1990, později vydaný jako Live in Leipzig, měl silný vliv na východoněmeckou scénu a je dokonce nazýván neoficiálním začátkem německého black metalu.

Druhá vlna

Druhá vlna black metalu začala na počátku 90. let a v jejím čele stála norská black metalová scéna. V letech 1990–1993 začala řada norských umělců hrát a vydávat nový druh black metalové hudby; patřili k nim Mayhem, Darkthrone, Burzum, Immortal, Emperor, Satyricon, Enslaved, Thorns, Carpathian Forest a Gorgoroth. Vyvinuli styl svých předchůdců z 80. let do odlišného žánru. Částečně to bylo díky novému druhu hry na kytaru, kterou vyvinuli Snorre 'Blackthorn' Ruch ze Stigma Diabolicum a Thorns a Oystein 'Euronymous' Aarseth z Mayhem. Fenriz z Darkthrone jej popsal jako odvozený od Bathory a poznamenal, že tyto druhy riffů se staly novým vzorem pro mnoho kapel v 90. letech. Nošení mrtvolných barev se stalo standardem a bylo způsobem, jak se mnozí umělci black metalu mohli odlišit od ostatních metalových kapel té doby. Scéna měla také ideologii a étos. Umělci byli hořce proti křesťanství a prezentovali se jako misantropičtí ctitelé ďábla, kteří chtěli šířit teror, nenávist a zlo. Tvrdili, že ve svých názorech to myslí vážně, a slíbili, že budou podle nich jednat. Ihsahn z Emperor řekl, že se snaží vytvořit strach mezi lidmi a být v opozici vůči společnosti. Scéna byla exkluzivní a vytvářela kolem sebe hranice, zahrnující pouze ty, kteří byli „pravdiví“ a pokoušeli se vyhnat všechny „pozéry“. Někteří členové scény byli zodpovědní za množství požárů kostelů a vražd, které na to nakonec upozornily a vedly k uvěznění řady umělců.

8. dubna 1991 spáchal zpěvák Mayhem Per Yngve Ohlin, který si říkal 'Dead' (mrtvý), sebevraždu, zatímco byl sám v domě, kde měla kapela zkušebnu. Kolegové hudebníci popsali 'Deada' jako zvláštního, introvertního a depresivního. Před odchodem na pódium se velmi snažil, aby vypadal jako mrtvola, a při zpěvu si řezal ruce. Bubeník Mayhem zvaný '!Hellhammer' uvedl, že 'Dead' byl první, kdo nosil výraznou mrtvolnou barvu, která se na této scéně rozšířila. Byl nalezen s rozříznutými zápěstími a brokovnicí v ústech. 'Deadův' dopis na rozloučenou se omlouval za vystřelení ze zbraně v interiéru a končil slovy: „Omluvte všechnu krev“. Předtím, než zavolal policii, vzal jeho kolega 'Euronymous' jednorázový fotoaparát a po přeuspořádání některých položek vyfotografoval tělo. Jedna z těchto fotografií byla později použita jako obálka ilegálního koncertního alba Dawn of the Black Hearts. 'Euronymous' vyrobil náhrdelníky z kousků 'Deadovy' lebky a některé dal hudebníkům, které považoval za toho hodné. Také se šířily pověsti, že si udělal dušené maso s kousky jeho mozku. 'Euronymous' použil 'Deadovu'! sebevraždu k podpoře temného obrazu Mayhem a tvrdil, že 'Dead' se zabil, protože extrémní metal se stal trendovým a komercializovaným. Baskytarista Mayhem Jorn 'Necrobutcher' Stubberud poznamenal, že „lidé si poté, co se 'Dead' zastřelil, více uvědomovali scénu black metalu ... Myslím, že to byla 'Deadova' sebevražda, která scénu skutečně změnila“. Sebevraždu spáchali také dva další členové rané norské scény: Erik 'Grim' Brodreskift (z Immortal, Borknagar, Gorgoroth) v roce 1999 a Espen 'Storm' Andersen (z formace Strid) v roce 2001.

Požáry kostelů

V roce 1992 zahájili členové norské black metalové scény vlnu žhářských útoků na křesťanské kostely. Do roku 1996 bylo v Norsku nejméně 50 takových útoků. Některé z budov byly staré stovky let a byly považovány za důležité historické památky. První, který byl vypálen, byl norský kostel Fantoft. Policie věří, že za to mohl Varg Vikernes z kapely Burzum. Na obalu jejich EP Aske (Popel) je fotografie zničeného kostela. V květnu 1994 byl Vikernes shledán vinným za vypálení kaple Holmenkollen, kostela Skjold a kostela Asane. Souběžně s vydáním nahrávky Mayhem De Mysteriis Dom Sathanas, Vikernes a 'Euronymous' také údajně plánovali vyhodit do vzduchu katedrálu Nidaros, která se objevuje na obalu alba. Hudebníci 'Faust', 'Samoth' (oba z Emperor) a Jorn Inge Tunsberg (z Hades Almighty) byli také odsouzeni za žhářství. Členové švédské scény začali pálit kostely v roce 1993. Odsouzení neprojevili žádnou lítost a popsali své činy jako symbolickou „odvetu“ proti křesťanství v Norsku. Bubeník Mayhem 'Hellhammer' uvedl, že vyzýval k útokům na mešity a hinduistické chrámy na základě toho, že jsou více cizí. Dnes se názory na vypalování kostelů v komunitě black metalu liší. Mnoho lidí, jako je 'Infernus' a 'Gaahl' z Gorgoroth, nadále schvalují vypalování a tvrdí: „mělo jich být více a bude jich více“. Jiní, jako 'Necrobutcher' a 'Kjetil Manheim' z Mayhem a 'Abbath' z Immortal, považují vypalování kostelů za zbytečné. Manheim tvrdil, že mnoho žhářů bylo „jen lidmi, kteří se snaží získat přijetí“ na black metalové scéně. Zpěvák Watain Erik Danielsson útoky respektoval, ale o odpovědných řekl: „Jediné křesťanství, které porazili, byl poslední kus křesťanství v sobě. Což je samozřejmě velmi dobrý začátek.“

Vražda Euronyma

Na začátku roku 1993 vzniklo mezi 'Euronymem' a Vikernesem nepřátelství. V noci ze dne 10. srpna 1993 jeli Varg Vikernes (Burzum) a Snorre 'Blackthorn' Ruch (Thorns) z Bergenu do bytu 'Euronyma' v Oslu. Když dorazili, začala konfrontace a Vikernes 'Euronyma' ubodal. Jeho tělo bylo nalezeno před bytem s 23 bodnými ranami - dvěma na hlavě, pěti na krku a šestnácti do zad. Motiv byl nejasný, spekulovalo se, že vražda byla buď výsledkem boje o moc, finančního sporu o nahrávky Burzum nebo soupeření o dívku. Když státní orgány začaly vyslýchat black metalovou komunitu, objevil se jiný motiv - Vikernesův zvrácený smysl pro snahu trumfnout své okolí a překonat vraždu, které se dopustil 'Faust', bubeník skupiny Emperor. Vikernes to všechno popřel a tvrdil, že zaútočil na 'Euronyma' v sebeobraně. Říkal, že 'Euronymous' plánoval, že ho omráčí elektrošokovou zbraní, sváže a umučí k smrti, přičemž bude událost natáčet. Řekl, že 'Euronymous' plánoval využít k jeho přepadení schůzku o nepodepsané smlouvě. Tvrdil, že měl v úmyslu ten večer předat podepsanou smlouvu 'Euronymovi' a „říct mu, aby se posral“, ale 'Euronymous' zpanikařil a zaútočil jako první. Také řekl, že většina řezných ran byla z rozbitého skla, na které 'Euronymous'spadl během boje. Příběh sebeobrany 'Faust' zpochybnil, zatímco 'Necrobutcher' potvrdil, že Vikernes zabil 'Euronyma' v sebeobraně kvůli vyhrožování smrtí.

Vikernes byl zatčen 19. srpna 1993 v Bergenu. Mnoho dalších členů scény bylo povoláno k výslechu přibližně ve stejnou dobu. Někteří z nich se ke svým zločinům přiznali a ostatní se zaplétali do svých výpovědí. V květnu 1994 byl Vikernes odsouzen k 21 letům vězení (nejvyšší trest v Norsku) za vraždu 'Euronyma', podpálení čtyř kostelů a za držení 150 kg výbušnin. K tomu druhému se přiznal. V den, kdy byl odsouzen, byly spáleny další dva kostely, pravděpodobně jako prohlášení symbolické podpory. Když byl přečten jeho rozsudek, Vikernes se široce usmál a tento snímek byl hojně publikován ve sdělovacích prostředcích. 'Blackthorn' byl odsouzen k osmi letům vězení za to, že byl spolupachatelem vraždy. Ten měsíc vyšlo album Mayhem nazvané De Mysteriis Dom Sathanas, na kterém hrál 'Euronymous' na kytaru a Vikernes na basovou kytaru. 'Euronymova' rodina požádala bubeníka Mayhem 'Hellhammera', aby odstranil basové stopy zaznamenané Vikernesem, ale 'Hellhammer' řekl: „Považoval jsem za vhodné, aby vrah i oběť byli na stejné nahrávce. Řekl jsem, že party odstraním, ale nikdy jsem to neudělal“. V roce 2003 se Vikernes nevrátil do vězení Tonsberg poté, co dostal krátkou dovolenou. Krátce poté, co byl chycen při řízení ukradeného auta s různými zbraněmi, byl znovu zatčen. Vikernes byl propuštěn na podmínku v roce 2009.

Black metal mimo Norsko

Na počátku 90. let se na evropské pevnině objevily další blackmetalové scény inspirované norskou scénou, staršími kapelami nebo obojím. V Polsku vedli scénu Graveland a Behemoth. Ve Francii se objevila uzavřená skupina hudebníků známá jako Les Légions Noires; patřily sem muzikanti ze souborů Mütiilation, Vlad Tepes, Belketre a Torgeist. V Belgii vznikly formace Ancient Rites a Enthroned. Během této doby se ve Spojených státech objevily uskupení jako Black Funeral, Grand Belial's Key a Judas Iscariot. Kapela Black Funeral z Houstonu, založená v roce 1993, byla spojována s černou magií a satanismem.

Pozoruhodnou blackmetalovou formací v Anglii byli Cradle of Filth, kteří vydali tři dema ve stylu black/death metalu se symfonickými pasážemi, po nichž následovalo studiové dílo The Principle of Evil Made Flesh, představující tehdy neobvyklý hybridní styl black metalu a gothického metalu. Kapela poté opustila black metal ve prospěch gothického metalu a stala se jednou z nejúspěšnějších extrémních metalových sestav. John Serba z AllMusic uvedl, že jejich první deska „udělala vlny na rané black metalové scéně a postavila Cradle of Filth na špičku zájmu metalistů, ať už ji chválili za drzé pokusy rozbít formu black metalu, nebo se jí posmívali za její komercializaci undergroundového fenoménu, který se pyšní svým pochmurným dědictvím“. Někteří fanoušci black metalu nepovažovali Cradle of Filth za black metal. Na otázku, zda se oni sami považují za blackmetalovou partu, zpěvák Dani Filth řekl, že se považuje za black metal z hlediska filozofie a atmosféry, ale jinak ne. Další anglická formace Necropolis nikdy nevydala žádnou hudbu, ale zahájila znesvěcující útok proti kostelům a hřbitovům v jejich okolí a téměř způsobila, že byl v Británii black metal zakázán.

Kontroverze kolem durynské kapely Absurd upozornila na německou black metalovou scénu. V roce 1993 její členové zavraždili chlapce z jejich školy Sandra Beyera. Fotografie Beyerova náhrobku je na obálce jednoho z jejich demosnímků Thuringian Pagan Madness, spolu s pronacistickým prohlášením. To bylo nahráno ve vězení a vydáno v Polsku bubeníkem Graveland 'Capricornusem'. Počáteční hudba kapely byla více ovlivněna Oi! a Rock Against Communism (RAC) než black metalem, a popisovali ji jako více podobnou garážovému punku z 60. let než black metalu jejich současníků. Alexander von Meilenwald z německé formace Nagelfar považuje debut kapely Ungod Circle of the Seven Infernal Pacts z roku 1993, demo Desaster Lost in the Ages z roku 1994, studiovku Tha-Norr z roku 1995 Wolfenzeitalter, debut Lunar Aurora z roku 1996 Weltengänger a debut Katharsis z roku 2000 nazvaný 666 za nejdůležitější nahrávky pro německou scénu. Řekl, že to nemusí být nutně nejlepší německé počiny, ale všechny něco nastartovaly.

Po druhé vlně

Na začátku druhé vlny si různé scény vyvinuly svůj vlastní styl. Jak říká Alan ´Nemtheanga´ Averill: „měli jste řecký zvuk, finský zvuk a norský zvuk a byly tu německé kapely a švýcarské kapely a podobné věci.“ V polovině 90. let styl norské scény přijaly kapely po celém světě a v roce 1998 novinář Kerrang! Malcolm Dome uvedl, že black metal, jak jej známe v roce 1998, dluží Norsku a Skandinávii více než jakékoli jiné konkrétní zemi. Novější black metalové kapely také zvyšovaly svou produkční kvalitu a využívaly další nástroje, jako jsou syntezátory a dokonce i celé symfonické orchestry. Koncem 90. let minulého století došel underground k závěru, že několik norských průkopníků - jako Emperor, Immortal, Dimmu Borgir, Ancient, Covenant/The Kovenant a Satyricon se komercializovali a prodali mainsreamu a velkým nahrávacím parchantům. Dayal Patterson uvádí, že úspěšné sestavy jako Dimmu Borgir vyprovokovaly ještě větší ohlasy (negativní) z podzemí ohledně názoru, že tyto kapely se zaprodaly.

Po smrti 'Euronyma šly' některé formace více směrem k vikingskému metalu a epickému stylu, zatímco jiné šly hlouběji do propasti. Od roku 1993 prováděla švédská scéna vypalování kostelů, znesvěcování hrobů a další násilné činy. V roce 1995 se Jon Nödtveidt z Dissection připojil k Misanthropic Luciferian Order (MLO). V roce 1997 byl spolu s dalším členem MLO zatčen a obviněn ze zastřelení 37 letého muže. Nödtveidt dostal desetiletý trest. Protože obětí byl homosexuální imigrant, byli Dissection obviněni z toho, že jsou nacistická formace, ale Nödtveidt to popřel a odmítl rasismus a nacionalismus.

Švédská skupina Shining, založená v roce 1996, začala psát hudbu téměř výhradně o depresích a sebevraždách, hudebně inspirovaná uskupením Strid a alby Burzum Hvis lyset tar oss a Filosof. Zpěvák Niklas Kvarforth chtěl nasytit své posluchače sebezničujícími a sebevražednými obrazy a texty. Na začátku používal pro svou hudbu výraz „sebevražedný black metal“. V roce 2001 však tento pojem přestal používat, protože jej začala používat spousta dalších kapel, u nichž měl pocit, že si špatně vyložili jeho vizi a hudbu brali spíše jako druh terapie, než zbraň proti posluchači, jak Kvarforth zamýšlel. Řekl, že nenazval Shining blackmetalovou partou a termín „sebevražedný black metal“ nazval pošetilým nápadem.

Podle zpěváka Erika Danielssona, bylo v roce 1998, když se jeho kapela Watain zformovala, jen velmi málo skupin, které braly black metal tak vážně, jako to dělala raná norská scéna. Nová generace švédských satanských formací jako Watain a Ondskapt, údajně inspirovaná uskupením Ofermod, novou kapelou člena Nefandus 'Belfagora', uvedla tuto scénu „do nového světla“. Kvarforth řekl: „Vypadá to, že se lidé ve skutečnosti znovu báli.“ „Současná švédská black metalová scéna má obzvlášť ambiciózní a artikulované chápání mystiky a její platnosti pro black metal. Mnoho švédských black metalových kapel, zejména Watain a Dissection jsou (nebo byli) přidruženi k Chrámu černého světla nebo k misantropickému luciferiánskému řádu […] teistické, gnostické a satanské organizaci se sídlem ve Švédsku.“ Po svém propuštění v roce 2004 Jon Nödtveidt znovu rozjel Dissection s novými členy, o kterých se domníval, že jsou schopni „...splnit požadavky satanského konceptu Dissection.“ Začal nazývat kapelu „sonickou propagandistickou jednotkou MLO“ a vydal třetí plnohodnotné studiové dílo Reinkaos. Texty obsahují magické vzorce z Liber Azerate a vycházejí z učení organizace. Podle českého článku na Frontman.cz měl Jon Nödtveidt tento spis u sebe během tvorby alba Reinkaos, které mělo být finálním vyjádřením jeho satanistického konceptu. Více o tom, co je Liber Azerate, najdeš v článku českého portálu Frontman.cz: Jan Hamerský zmiňuje, že Nödtveidt u sebe měl tento grimoár, jenž zásadně ovlivnil jeho závěrečnou tvorbu a směřování Dissection:

Frontman.cz – Liber Azerate a závěrečné album Dissection

Po vydání alba a několika koncertech Nödtveidt prohlásil, že dosáhl limitů hudby jako nástroje pro vyjádření toho, co chtěl vyjádřit, pro sebe a hrstku ostatních, na kterých mu záleží, a rozpustil Dissection předtím, než spáchal sebevraždu.

Část undergroundové scény přijala jungiánskou (Jungovu) interpretaci vypálení kostelů a dalších aktů rané scény jako znovuobjevení starověkých archetypů, které 'Kadmon' z Allerseelen a autoři Lord of Chaos implikovali do svých spisů. Smísili tuto interpretaci s pohanstvím a nacionalismem. Varg Vikernes byl některými považován za 'ideologického mesiáše', přestože se Vikernes distancoval od black metalu a jeho neonacismus s touto subkulturou neměl nic společného. To vedlo ke vzestupu nacionálně socialistického black metalu (NSBM), který Hendrik Möbus z Absurd nazývá „logickým závěrem“ norského black metalového hnutí. Jiné části scény se staví proti NSBM, protože je nesmazatelně spojena s Asá Tru a je proti satanismu, nebo se na nacismus dívá s neurčitým skepticismem a lhostejností. Členové scény NSBM mimo jiné považují norské kapely za pózery, jejichž „ideologie je levná“, přesto však stále respektují Vikernese a Burzum, které klíčový zpěvák Grand Belial's Key Richard Mills nazval jedinou norskou kapelou, která zůstává neomluvená a doslova odsouzená za svou víru.

Ve Francii, kromě Les Légions Noires (The Black Legions), vznikla scéna NSBM. Členové francouzské kapely Funeral znesvětili v červnu 1996 hrob v Toulonu a 19letý fanoušek black metalu dobodal na Štědrý den roku 1996 v Mulhouse kněze k smrti. Podle MkM z kapel Antaeus a Aosoth byla raná francouzská scéna snadno rozdělitelná: „buď jste byli NSBM a měli jste podporu od zinu a publika, nebo jste byli součástí černých legií a měli jste ten kult 'aura'“, zatímco jeho kapela Antaeus, která nepatří do žádné z těchto dílčích scén, se nikam nevešla. Mnoho francouzských kapel, jako Deathspell Omega a Aosoth, má avantgardní přístup a disharmonický zvuk, reprezentativní pro danou scénu.

Rané americké black metalové kapely zůstaly v undergroundu. Někteří z nich – například Grand Belial's Key a Judas Iscariot – se připojili k mezinárodní organizaci NSBM zvané Pohanská fronta, ačkoli jediný člen Judas Iscariot 'Achnaton' tuto organizaci opustil. Jiné kapely jako Averse Sefira nikdy neměly žádný vztah s nacismem. Americké kapely nemají žádný společný styl. Mnozí byli skupinou Burzum hudebně inspirováni, ale nemuseli nutně přijmout Vikernesovy myšlenky. Hudba Profanatica je blízká death metalu, zatímco Demoncy byli obviněni z kopírování gorgorothských riffů. Objevily se také kapely jako Xasthur a Leviathan, jejichž hudba je inspirována Burzum a jejichž texty se zaměřují na témata jako deprese a sebevraždy, Nachtmystium, Krallice, Wolves in the Throne Room (skupina spojená s crust punkovou scénou a ekologickým hnutím) a Liturgie (styl, který frontmanka 'Hunter Hunt-Hendrix' popisuje jako „transcendentální black metal“). Tyto kapely se vyhýbají tradičnímu black metalovému lyrickému obsahu a byly odmítnuty některými tradičními black-metalisty pro jejich ideologii a post-rockové a shoegazingové vlivy, které některé z nich přijaly.

V Austrálii vznikla scéna vedená kapelami jako Deströyer 666, Vomitor, Hobbs' Angel of Death, Nocturnal Graves a Gospel of the Horns. Typický styl této scény je směsicí old school black metalu a raw thrash metalu ovlivněného starými Celtic Frost, Bathory, Venom a Sodom, ale s vlastními prvky.

Skupina Melechesh byla založena v Jeruzalémě v roce 1993 a je první zjevně protikřesťanskou skupinou, která existuje v jednom z nejposvátnějších měst na světě. Melechesh začínal jako přímočarý black metal, později s prvky folk metalu, které se objevily na jejich EP z roku 1996 The Siege of Lachish. Jejich další alba se rozkročila nad black, death a thrash metalem. Další skupina, Arallu, byla založena koncem 90. let a má vztahy s kapelami Melechesh a Salem. Melechesh a Arallu předvádějí styl, kterému říkají „Mesopotamian Black Metal“, směsice black metalu a mezopotamské lidové hudby. Od roku 2000 se na Středním východě objevila řada antiislámských a protináboženských black metalových kapel, jejichž členové pocházejí z muslimského prostředí. Janaza, o které se tvrdí, že je první iráckou black metalovou skupinou, vydala demo Burning Quran Ceremony v roce 2010. Její frontmanka ´Anahita´ tvrdila, že její rodiče a bratr byli během války v Iráku zabiti sebevražednou bombou. Další irácká kapela Seeds of Iblis, kterou také vedla Anahita, vydala v roce 2011 své debutové EP Jihad Against Islam prostřednictvím francouzského labelu Legion of Death. Zpravodajský web Metal Metalluminati naznačuje, že jejich tvrzení, že mají sídlo v Iráku, je podvod. Tyto kapely spolu s Tadnees (ze Saúdské Arábie), Halla (z Íránu), False Allah (z Bahrajnu) a Mosque of Satan (z Libanonu) se označují jako „arabská antiislámská legie“. Další libanonská kapela Ayat přitáhla velkou pozornost svým debutovým albem Six Years of Dormant Hatred, které vyšlo prostřednictvím severoamerického labelu Moribund Records v roce 2008. Některé evropské kapely také začaly vyjadřovat antiislámské názory, zejména norská skupina Taake.

Podžánry Black metalu

Pro narůstající rozmanitost subžánrů black metalu se pomalu začíná používat označení tzv. třetí vlny black metalu.

Depressive suicidal black metal (DSBM)

V překladu depresivní sebevražedný black metal – představují ho kapely jako Xasthur, Silencer, Nargaroth, Coldworld, Anti, Shining nebo český projekt Trist. Ze slovenské scény bývá řazen k tomuto stylu také Lichens.

Blackgaze (post-black metal)

Subžánr kombinující prvky shoegaze, post-rocku a black metalu. Vyznačuje se melancholickou atmosférou, zamlženými kytarami a často i čistým vokálem. Mezi hlavní představitele patří Alcest, Deafheaven, Amesoeurs nebo Les Discrets. V českém kontextu se k blackgaze přibližuje v pozdějších albech projekt Heiden, Hyperborean Desire, případně Nazghor (s přesahem).

Ambient black metal

Ambient black metal (někdy označovaný jako atmospheric black metal) kombinuje prvky black metalu a ambientu nebo dark ambientu. Hrají se zde vrstvené melodie na elektrickou kytaru, syntetizátory a klávesy v „atmosférickém“ stylu s použitím dozvuku. Asi nejvýraznější formací tohoto subžánru je švýcarská kapela Darkspace. V Česku ho částečně reprezentují projekty jako Voluptas nebo dřívější tvorba Trollech.

Symphonic black metal

Symphonic black metal spojuje black metal s orchestrálními nebo jinými klasickými nástroji (klávesy, žesťové nástroje...), čímž podtrhuje strašidelnou, epickou nebo temně filmovou atmosféru. Objevují se zde také ženské vokály v kontrastu k extrémnímu growlu. Mezi nejznámější formace tohoto směru patří Emperor, Cradle of Filth, Dimmu Borgir, Carach Angren a méně známá tchajwanská kapela CHthoniC. Českým zástupcem by mohla být např. Ater Era nebo raná tvorba Root.

Progressive black metal

Progressive black metal v sobě nese struktury a rytmické variace progresivní hudby, zároveň zachovává blackmetalovou esenci. Mezi zástupce patří Enslaved, Windir nebo česká experimentální kapela Abstract Essence. Na Slovensku stojí za zmínku Avangelist (s mezinárodním přesahem).

Blackened death metal

Kombinace black metalu a death metalu, často s technicky náročnou hrou, hutným zvukem a blasfemickými nebo mystickými texty. Typickým zástupcem je polská kapela Behemoth. Z české scény lze zmínit Hypnos nebo Godless Truth (s blackovým přesahem v určitých obdobích).

Unblack metal

Méně rozšířený subžánr, který je hudebně podobný klasickému black metalu, avšak tematicky zaměřený na křesťanství, víru a duchovní boj. Přesto si zachovává temnou, mrazivou a extrémní estetiku. Považován za křesťanskou obdobu žánru (white metal). U nás nemá silné zastoupení, ale příležitostně se objevují undergroundové projekty.

Pagan black metal

Žánr spojující prvky black metalu a pohanského folklóru. V textech se objevují témata přírody, starověkých bohů, mytologie nebo historie. Hudebně často využívá folkové nástroje. Je východiskem pro folk metal. Českými představiteli jsou Trollech, Panychida nebo Žrec. Ze Slovenska např. Ramchat nebo Ancestral Volkhves.

Red and Anarchist Black Metal

Subžánr vzniklý jako politická odpověď na neonacistický NSBM – často nese antifašistická a anarchistická poselství. Jde o politizovaný proud uvnitř extrémní hudby. V Česku lze za příbuzný projekt označit Massola nebo některé výstupy z anarcho-noise scény okolo Korvattomuutta.

Československá scéna

Pokud chceme mluvit o počátcích českého black metalu, nesmíme určitě zapomenout na tři jména – Törr, Root a Master's Hammer. Törr patří k našim vůbec nejstarším metalovým formacím, Ota Hereš založil tuto budoucí black metalovou legendu už v roce 1977. Zpočátku byla kapela velmi ovlivněná hardrockovými Motörhead, později vzhlíželi k blackmetalovým Venom, Bathory a Celtic Frost. Veřejně poprvé vystoupili v roce 1981 a často spolupracovali s kapelou Arakain, kde dělal bedňáka Vlasta Henych, který se v roce 1985 stal jejich členem na baskytaru.

V roce 1987 vznikli Master's Hammer. Po řadě demo nahrávek vydali debutové album Ritual (1991) a příští rok další album s názvem Jilemnický okultista, kterými si formace v rámci undergroundu vybudovala kultovní status dokonce i za hranicemi České republiky. Jejich skladbu "Jáma pekel" hrají na koncertech např. plzenští Stíny plamenů nebo polští Behemoth, skladbu „Indiánská píseň hrůzy“ vydala jako coververzi ukrajinská kapela Drudkh na svém kompilačním albu Eastern Frontier in Flames. Kapela ovlivnila i ranou norskou blackmetalovou scénu; norský hudebník Fenriz z Darkthrone poznamenal k první desce, že je to „první norské black metalové album“, ačkoli Master's Hammer jsou z Československa.

Ve stejném roce jako Master's Hammer vznikají z trosek skupiny Vega brněnští Root, vedení Jiřím 'Big Bossem' Waltrem, jedna z kapel, která se opravdu věnovala satanismu. 'Big Boss' byl v té době přesvědčeným satanistou a je autorem prvního překladu Satanské bible Antona Szandora LaVeye.

V devadesátých letech se počet black metalových skupin utěšeně rozrůstá. V Plzni vznikají v roce 1993 black/death metaloví Sorath a v Ústí nad Labem kapela Unclean. V roce 1995 vznikají v Havířově folk/blackmetaloví Adultery a v Praze začínají svoji pouť Forest.

Další známou blackmetalovou kapelou byla ostravská Silva Nigra. Formace vznikla v roce 1996 a k roku 2021 nahrála 7 řadových alb. Ve stejném roce vzniká v Karviné skupina Inferno.

V roce 1997 vznikají v Českém Těšíně multižánroví Ador Dorath. A rodí se další black metalové kapely. V Brně vznikají v roce 1997 Sezarbil. V Ústí nad Labem skupina Wyrm. V Plzni pak pod vedením známého metalového hudebníka Lorda Morbivoda vzniká „kanalizační“ black metal Stíny plamenů (v roce 1998) a pagan metal Trollech (1999). V roce 2000 pak Morbivod založil kapelu Umbrtka, hrající experimentální black metal. Ve znamení black metalu se ubírá i další významná formace Mater Monstifera (2000), která se orientuje přesněji na atmosférický black metal. V roce 2003 vznikli Hyperborean Desire. Odlišnou pagan metalovou cestou se vydala blackmetalově orientovaná skupina Panychida (2004). Po prvních promo nahrávkách sklidila pozitivní odezvu z řad kritiky, postupně nahrála tři alba a vystupovala na předních českých metalových festivalech.

Seznam českých a slovenských skupin hrajících black metal - Abstract Essence, Ador Dorath, Adultery, Aeraxyz (SVK), Altars Ablaze, Amon, Amortez, Antichües, Arzhaabat, Asgard, Avenger, Bahratal, Begravelse, Besna (SVK), Bjes, Black Shaman, Bohemyst, Bran, Cult of Fire, Černý kov, Dark Seal, Decompose to Ashes, Defeated, Depths Above, Desire For Sorrow, Dreven, Eerie Heir, Ethereal Pandemonium (SVK), Fata Morgana, Forest, Gorgonea Prima, Gorthol, Heiden, Hnus umírající, Hyperborean Desire, Illuminated Darkness, Immania, Infernal Cult, Inferno, Kapela Smrti, Kat, Kraake, Krajiny Hmly (SVK), Lingam, Lunatic Gods (SVK), Macocha, Mallephyr, Malokarpatan (SVK), Master's Hammer, Machina Baphometa (SVK), Mater Monstifera, Moorah, Moriorr, Mramor, Naurrakar, Náv, Necrotos (SVK), Nihillin, Noirum, Oblomov, Ohen (SVK), Ora Lamae, Otras (SVK), Pačess, Pakosteň, Panychida, Pergamen, Petroleum, Plague God, Plague Porter, Poprava, Radhost, Root, Sator Marte, Secret of Darkness, Sekhmet, Semai, Serpent Throne, Sezarbil, Silva Nigra, Solfernus, Somniate, Sorath, Staroslovanská Pitka, Stíny plamenů, Sukkhu, Surt (SVK), Svardenvyrd, Svor, Törr, Trautenauer 666, Triglaw (SVK), Trigonum Mortis, Trist, Trollech, Umbrtka, Unclean, United Corpses, Voluptas, War for War, Wyrm, Ytivarg a další...

Seznam black metalových skupin (podle data vzniku)

1977

Death SS (ITA), Törr (ČSSR)

1979

Venom (GBR)

1980

Bulldozer (ITA)

1981

Mercyful Fate (DNK), Sodom (NSR), Vulcano (BRA)

1982

Destruction (NSR), Hellhammer (CHE), Kreator (NSR), Poison (NSR)

1983

Bathory (SWE)

1984

Celtic Frost (CHE), Mayhem (NOR), Sepultura (BRA)

1985

Holocausto (BRA), Chakal (BRA), Sarcofágo (BRA)

1986

Darkthrone (NOR), Fata Morgana (CZE), Merciless (SWE)

1987

Asgard (CZE), Master's Hammer (ČSSR), Primordial (IRL), Root (ČSSR), Samael (CHE), Tiamat (SWE)

1988

Ancient Rites (BEL), Moriorr (ČSSR), Opera IX (ITA)

1989

Abruptum (SWE), Allegiance (USA), Amon (CZE), ... And Oceans (FIN), Deviser (GRE), Dissection (SWE), Falkenbach (DEU), Thorns (NOR)

1990

Antestor (NOR), Barathrum (FIN), Bewitched (SWE), Carpathian Forest (NOR), Necrotos (SVK)

1991

Behemoth (POL), Belphegor (AUT), Bethlehem (DEU), Burzum (NOR), Cradle of Filth (UK), Emperor (NOR), Tulus (NOR)

1992

Aborym (ITA), Ancient Wisdom (CZE), Avenger (CZE), Bloodthorn (NOR), Cruachan (IRL), Deinonychus (ITA), Graveworm (ITA), Helheim (NOR), In the Woods (NOR), Moonspell (PRT), Mysticum (NOR), Obtest (LTU)

1993

Abigor (AUT), Antaeus (FRA), Arkona (POL), Atanatos (DEU), Aura Noir (NOR), Bestial Warlust (AUS), Cultus Sanguine (ITA), Dark Funeral (SWE), Darkwoods My Betrothed (FIN), Demoniac (NZL), Diabolical Masquerade (SWE), Dimmu Borgir (NOR), The Kovenant (NOR), Mortiis (NOR), Panzerchrist (DNK), Sorath (CZE), Ulver (NOR), Unclean (CZE), Waylander (IRL)

1994

Amortis (CZE), Behexen (FIN), Blut aus Nord (FRA), Borknagar (NOR), Deströyer 666 (AUS), Dodheimsgard (NOR), Geasa (IRL), Horde (AUS), Kampfar (NOR), Nokturnal Mortum (UKR), Theatres des Vampires (ITA), Vintersorg (SWE)

1995

Abyssos (CZE), Adultery (CZE), Agalloch (USA), Agathodaimon (DEU), Drastique (CZE), Forest (CZE), Gloomy Grim (NOR), Chthonic (TWN), Keep of Kalessin (NOR), Kekal (IDN), Lunatic Gods (SVK), Manegarm (SWE), Melechesh (ISR), Moonsorrow (FIN), Nortt (DNK), Skyforger (LVA), Sólstafir (ISL)

1996

Ethereal Pandemonium (SVK), Inferno (CZE), Shining (SWE), Silva Nigra (CZE)

1997

1349 (NOR), Ador Dorath (CZE), Arkhon Infaustus (FRA), Crimson Moonlight (SWE), Finntroll (FIN), Sezarbil (CZE), Witchery (SWE), Wyrm (CZE)

1998

Ásmegin (NOR), Anaal Nathrakh (UK), Blacklodge (FRA), Ephel Duath (ITA), Stíny plamenů (CZE), Susperia (NOR)

1999

Bleeding Through (USA), Forgotten Tomb (ITA), Trollech (CZE)

2000

Alcest (FRA), Mater Monstifera (CZE), Oblomov (CZE), Slechtvalk (NLD), Umbrtka (CZE), War For War (CZE)

2001

Equilibrium (DEU), Temnozor (RUS), Year of No Light (FRA), Ytivarg (CZE)

2002

Arkona (RUS), Axis of Perdition (UK), Bütcher (DEU), Drudkh (UKR), Infer (NOR), Lingam (CZE), Pergamen (CZE), Sekhmet (CZE), Semai (CZE), Solfernus (CZE), Svardenvyrd (CZE), Woods of Ypres (CAN)

2003

Abstract Essence (CZE), Amortez (CZE), Carach Angren (NLD), Ereb Altor (SWE), Finsterforst (DEU), Folkearth (FIN), Heiden (CZE), Hyperborean Desire (CZE), Kroda (UKR), Midnight (USA), Mramor (CZE), Sator Marte (CZE), Svarttjern (NOR), Trautenauer 666 (CZE), Trist (CZE)

2004

Abigail Williams (USA), Agrypnie (DEU), Cor Scorpii (NOR), Chaos Invocation (CZE), Panychida (CZE), Valkyrja (SWE)

2005

Defeated (CZE), Evoking Winds (CZE), N.K.V.D. (RUS), Secret of Darkness (CZE), Vexillum (CZE)

2006

Agarwaen (CZE), Cnoc An Tursa (IRL), Entropia (CZE), Plague Porter (CZE), Voluptas (CZE)

2007

Acherontas (GRC), Blaze of Perdition (POL), Hod (NOR), Immania (CZE), Naurrakar (CZE), Oranssi Pazuzu (FIN)

2008

Gorgonea Prima (CZE), Illuminated Darkness (CZE), Necrowretch (FRA), Sarke (NOR), Stone of Erech (UKR), Surt (SVK), Tribulation (CHL), Triptykon (CHE)

2009

Desire for Sorrow (CZE), Djevel (NOR)

2010

Avangelist (USA), Cult of Fire (CZE), Dark Seal (CZE), Deafheaven (USA), Grá (ISL)

2011

Černý kov (CZE), Ellende (AUT), Harakiri for the Sky (AUT), Kraake (CZE), Krajiny Hmly (SVK), Necromaniac (CZE), Pačess (CZE), Poprava (CZE), Wayfarer (USA)

2012

Black Shaman (CZE), Ghost Bath (USA)

2013

Bewitcher (USA), Grailight (CZE), Mallephyr (SVK), Ohen (SVK), Sylvaine (NOR), Zeal & Ardor (CHE/USA)

2014

Grima (NOR), Machina Baphometa (SVK), Malokarpatan (SVK), Myrkur (DNK), Uada (USA)

2015

Abbath (NOR), Antiqva (CZE), Hnus umírající (CZE), Infernal Cult (CZE), Ultra Silvam (CZE)

2016

Daeva (CZE), Depths Above (CZE), Gaerea (PRT), Kat (POL), Nihillin (CZE), Staroslovanská Pitka (CZE), Svor (CZE)

2017

Bahratal (SVK), Besna (SVK), Bohemyst (CZE), Radhost (CZE), Somniate (CZE), Stormkeep (UK)

2018

Bjes (SVK), Eerie Heir (CZE), Petroleum (CZE), Vectis (UK)

2019

Antichües (CZE), Moorah (CZE), Náv (CZE), Sukkhu (CZE), Trigonum Mortis (CZE)

2020

Altars Ablaze (CZE), Bran (CZE), Damonesq (CZE), In Aphelion (CZE), Kapela Smrti (CZE), Noirum (CZE), Otras (SVK), Pakosteň (CZE), United Corpses (CZE)

2021

Begravelse (SVK), Divine Hubris (CZE), Dreven (CZE), Fogos (CZE), Ora Lamae (CZE), Plague God (CZE), Rüyyn (CZE), Servant (CZE), Serpent Throne (CZE)

2022

Aeraxyz (SVK), Decompose to Ashes (CZE), Macocha (CZE), Triglaw (SVK)

2023

Arzhaabat (CZE), Gorthol (CZE)

v

2024

Patriarkh (CZE)