Původ: | Boston, stát Massachusetts, USA |
Aktivní roky: | 1970 - současnost |
Styl: | Hard rock, blues-rock, glam metal, rock and roll, heavy metal |
Vydavatelé: | Columbia Records, Geffen Records, MCA Records, Sony BMG Music Entertainment |
Web: | livestreams.aerosmith.com |
Podrobnosti: | Aerosmith - wikipedia |
AEROSMITH je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1970 v Bostonu. Tvoří ji Steven Tyler (zpěv), Joe Perry (kytara), Tom Hamilton (baskytara), Joey Kramer (bicí) a Brad Whitford (kytara). Jejich styl, vycházející z hard rocku s bluesovými kořeny, obsahuje také prvky pop rocku, heavy metalu, glam metalu a rhythm and blues, a inspiroval mnoho pozdějších rockových umělců. Někdy bývají označováni jako 'Zlí kluci z Bostonu' nebo 'Největší americká rokenrolová kapela'. Hlavní autorský tandem Tyler a Perry bývá nazýván 'Toxic Twins' – 'jedovatá dvojčata'.
Perry a Hamilton, kteří původně působili v sestavě JAM BAND, se spojili s Tylerem, Kramerem a kytaristou Rayem Tabanem a založili AEROSMITH. V roce 1971 Tabana nahradil Whitford. Formace vydala řadu multiplatinových nahrávek, počínaje eponymním debutem z roku 1973, následovaným deskou Get Your Wings (1974). Průlom do mainstreamu přišel s alby Toys in the Attic (1975) a Rocks (1976). Následovaly studiovky Draw the Line (1977) a Night in the Ruts (1979). V průběhu 70. let skupina intenzivně koncertovala a v žebříčku Hot 100 bodovala s řadou singlů, včetně prvního Top 40 hitu "Sweet Emotion" a Top 10 skladeb "Dream On" a "Walk This Way". Ke konci dekády patřila mezi nejpopulárnější hardrocková uskupení na světě a vybudovala si silnou fanouškovskou základnu známou jako 'Blue Army'. Drogové závislosti a vnitřní konflikty však vedly k odchodu Perryho (1979) a Whitforda (1981). V tomto období se formaci příliš nedařilo – album Rock in a Hard Place (1982) nezopakovalo úspěchy předchozích počinů.
Oba kytaristé se vrátili v roce 1984 a po comebackovém turné skupina vydala nahrávku Done with Mirrors (1985), která však nesplnila očekávání. Návrat na výsluní přišel až díky spolupráci s rapovým souborem RUN-D.M.C. na předělávce skladby "Walk This Way" (1986) a následnému multiplatinovému albu Permanent Vacation (1987). Na přelomu 80. a 90. let si sestava připsala řadu ocenění díky deskám Pump (1989), Get a Grip (1993) a Nine Lives (1997), doprovázeným nejrozsáhlejšími koncertními šňůrami v její historii. Mezi tehdejší největší hity patřily písně "Dude (Looks Like a Lady)", "Angel", "Rag Doll", "Love in an Elevator", "Janie's Got a Gun", "What it Takes", "Livin' on the Edge", "Cryin'" a "Crazy". Skupina také natáčela úspěšné videoklipy a objevila se v televizi, filmech i videohrách. V roce 1998 dosáhla vůbec prvního čísla jedna v žebříčku Billboard Hot 100 s baladou "I Don't Want to Miss a Thing" ze soundtracku k filmu *Armageddon*. Následující rok byla po AEROSMITH pojmenována horská dráha ve Walt Disney Worldu. Jejich comeback bývá často označován za jeden z nejpůsobivějších v dějinách rockové hudby.
V novém tisíciletí následovaly další desky: Just Push Play (2001) s hitem "Jaded", bluesově laděná kolekce coververzí Honkin' on Bobo (2004) a ambiciózní nahrávka Music from Another Dimension! (2012). V roce 2008 vyšla videohra Guitar Hero: Aerosmith, jež se stala nejprodávanější hrou zaměřenou na konkrétní hudební formaci. I po více než pěti dekádách parta nepolevila – až do pandemie COVID-19 pravidelně koncertovala a měla stálé angažmá v Las Vegas. V roce 2023 odstartovala rozlučkové turné Peace Out: The Farewell Tour, které bylo kvůli zdravotním problémům Stevena Tylera přerušeno, ale podle vyjádření členů bude znovu obnoveno.
AEROSMITH jsou komerčně nejúspěšnější americkou hardrockovou formací všech dob – prodali přes 150 milionů nosičů po celém světě, z toho více než 85 milionů jen v USA. Mají na kontě 25 zlatých, 18 platinových a 12 multiplatinových alb, čímž drží rekord v celkovém počtu certifikací mezi americkými soubory. Do žebříčku US Hot 100 umístili 21 hitů v Top 40, získali 9 prvních míst v Mainstream Rock chart, 4 ceny Grammy, 6 American Music Awards a 10 MTV Video Music Awards. V roce 2001 byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame, v žebříčcích magazínu Rolling Stone se objevili na 57. (umělci všech dob) a 30. (tvůrci všech dob) místě. V roce 2013 byli Tyler a Perry uvedeni do Síně slávy písničkářů a roku 2020 celá skupina obdržela ocenění MusiCares Person of the Year.
V roce 1964 založil Steven Tyler v Yonkers ve státě New York vlastní soubor Strangeurs, později přejmenovaný na Chain Reaction. Mezitím Perry a Hamilton vytvořili projekt Jam Band (často uváděný jako Joe Perry's Jam Band), který stavěl na freeformové improvizaci a bluesových základech. V září 1969 se Hamilton s Perrym přestěhovali do Bostonu ve státě Massachusetts, kde se seznámili s bubeníkem Joeym Kramerem – rodákem z Yonkers a známým Stevena Tylera. Kramer, tehdejší student Berklee College of Music, se rozhodl školu opustit a připojit se k Jam Bandu.
V roce 1970 se Chain Reaction a Jam Band potkaly na stejném vystoupení. Tylera okamžitě oslovil jejich zvuk a přišel s nápadem spojit obě formace. Když se pak na podzim téhož roku znovu setkali, návrh začal nabírat reálné obrysy. Steven, který působil v Chain Reaction jako bubeník a doprovodný vokalista, však odmítl nadále sedět za bicími a trval na tom, že se zapojí pouze jako hlavní zpěvák. Ostatní souhlasili a zrodilo se nové uskupení s pracovním názvem Stooges. Přestěhovali se do společného domu na Commonwealth Avenue 1325 v Bostonu, kde trávili čas skládáním, zkoušením a odpočinkem mezi koncerty.
Podle vzpomínek trávili odpoledne fetováním a sledováním repríz skečů Three Stooges. Když přišel čas vymyslet nové jméno, přišel Kramer s nápadem: když byl na škole, psal si do sešitů slovo 'aerosmith'. Inspiroval se albem Aerial Ballet od Harryho Nilssona, jehož obal zobrazoval artistu skákajícího z dvouplošníku. Zpočátku to v ostatních nevyvolalo nadšení – domnívali se, že jde o odkaz na román Sinclaira Lewise, který museli číst na střední škole. „Ne, ne Arrowsmith,“ vysvětloval Kramer. „A-E-R-O... Aerosmith.“ Nakonec na názvu panovala shoda, přestože se v úvahách objevily i názvy jako 'The Hookers' či 'Spike Jones'.
Krátce nato se ke skupině přidal Tylerův kamarád z dětství Ray Tabano jako rytmický kytarista. Dne 6. listopadu 1970 pak Aerosmith odehráli svůj první koncert v Mendonu ve státě Massachusetts, konkrétně na Nipmuc Regional High School (dnes Miscoe Hill Middle School). V roce 1971 nahradil Tabana Brad Whitford, absolvent Berklee School of Music a bývalý člen formace Earth Inc. Rodák z Readingu v Massachusetts měl za sebou hudební začátky na střední škole AW Coolidge v rodném městě. Mimo období od července 1979 do dubna 1984 pak zůstalo jádro sestavy – Tyler, Perry, Hamilton, Kramer a Whitford – neměnné.
Po svém založení a ustálení sestavy v roce 1971 začalo uskupení sbírat úspěchy na lokálních koncertech. Původně bylo manažované agenturou Eda Malhoita, v roce 1972 pak podepsalo smlouvu o propagaci s Frankem Connellym a nakonec získalo manažerskou smlouvu s Davidem Krebsem a Stevem Leberem. Krebs a Leber pozvali prezidenta Columbia Records Clivea Davise, aby si Aerosmith poslechl v klubu Max's v Kansas City ve státě New York. Aerosmith původně ten večer vystupovat neměli, ale zaplatili si účast z vlastní kapsy, aby mohli hrát – a stali se tak údajně jedinou skupinou, která kdy v Max's vystoupila. Skladba "No Surprize" z desky Night in the Ruts tento okamžik oslavovala.
V polovině roku 1972 podepsali Aerosmith smlouvu s Columbií, údajně za 125 000 dolarů, a vydali svůj debut Aerosmith, který vyšel v lednu 1973 a dosáhl na 166. místo v žebříčku. Studiová prvotina nabídla přímočarý rock and roll s výraznými bluesovými vlivy a položila základy charakteristického zvuku formace. Ačkoli nejvýše umístěným singlem této nahrávky byla "Dream On" (59. místo), další písně jako "Mama Kin" a "Walkin' the Dog" se staly nedílnou součástí koncertního repertoáru a pravidelně zněly z rockových rádií. Album se zpočátku dočkalo zlaté desky, později – díky rostoucí popularitě skupiny – dosáhlo dvojnásobného platinového ocenění za dva miliony prodaných kopií.
Po intenzivním koncertování následovala v roce 1974 druhá studiovka Get Your Wings, první z řady multiplatinových nahrávek produkovaných Jackem Douglasem. Obsahovala hity rockových rádií jako "Same Old Song and Dance" a "Train Kept A-Rollin'" – coververzi skladby, kterou dříve hráli The Yardbirds. Mezi oblíbené skladby fanoušků se zařadily i temnější písně "Lord of the Thighs", "Seasons of Wither" a "S.O.S. (Too Bad)", které se rovněž staly koncertními stálicemi. Do dnešního dne se této desky prodaly tři miliony kopií.
Rok 1975 znamenal pro Aerosmith průlom – vydáním třetího alba Toys in the Attic se formace etablovala jako mezinárodní hvězda, schopná konkurovat ikonám jako Led Zeppelin či The Rolling Stones. Ačkoliv se jim původně posmívali jako napodobeninám Rolling Stones – i kvůli fyzické podobnosti Stevena Tylera a Micka Jaggera – tato nahrávka jasně ukázala, že Aerosmith jsou originálním a talentovaným souborem. Deska zaznamenala okamžitý úspěch, zejména díky singlu "Sweet Emotion", který se stal prvním hitem skupiny v Top 40. Vzápětí následovala úspěšná reedice písně "Dream On", jež vystoupala až na 6. místo a stala se jejich nejvýše umístěným singlem 70. let. "Walk This Way", znovu vydaná v roce 1976, se pak dostala do Top 10 začátkem roku 1977.
Kromě toho se z písní "Toys in the Attic" a "Big Ten Inch Record" – původně od Bull Moose Jackson – staly pevné body koncertních setlistů. Díky obrovskému úspěchu této nahrávky se i obě předchozí desky znovu vyšvihly do žebříčků. Toys in the Attic se stalo nejprodávanějším studiovým albem skupiny ve Spojených státech, s devíti miliony prodaných kopií. Na podporu nahrávky vyrazilo uskupení na rozsáhlé turné, během nějž se jim konečně začalo dostávat širšího uznání. Právě v této době si Aerosmith zřídili svou základnu zvanou 'Wherehouse' ve Walthamu ve státě Massachusetts – místo, kde nejen zkoušeli a nahrávali, ale také plánovali své další kroky.
V roce 1976 vyšlo čtvrté album Rocks, které zachytilo Aerosmith v jejich nejsyrovější a nejrockovější podobě. Nahrávka se rychle stala platinovou a nabídla dva singly v Top 40 – "Last Child" a "Back in the Saddle" – a také baladu "Home Tonight", která se rovněž dostala do žebříčků. Studiovky Rocks se nakonec prodalo přes čtyři miliony kopií.
Jak Toys in the Attic, tak Rocks jsou dnes považovány za klíčová díla hardrockového žánru – obě se umístila na seznamu 500 nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone. Jejich vliv přiznávají členové skupin Guns N' Roses, Metallica či Mötley Crüe. Také Kurt Cobain ve svém deníku z roku 1993 uvedl Rocks jako jednu z nahrávek, které podle něj nejvíce ovlivnily zvuk Nirvany. Po vydání desky pokračovalo uskupení v intenzivním koncertování, tentokrát už jako hlavní hvězda vlastních turné, včetně velkých stadionových show a rockových festivalů.
Následující rok představili Aerosmith svůj pátý studiový počin Draw the Line. Jeho nahrávání provázely excesy a osobní problémy jednotlivých členů, ale přesto obsahovalo několik silných momentů. Titulní píseň se vyšplhala těsně pod hranici Top 40 a stala se koncertní stálicí. Také skladba "Kings and Queens" se dostala do žebříčků. Nahrávky se prodaly dva miliony kusů. Skvadra podnikla další rozsáhlé turné, avšak její výkony začalo negativně ovlivňovat užívání drog a vyčerpání spojené s náročným tempem nahrávání a vystupování.
Zpěvák Steven Tyler a kytarista Joe Perry se kvůli svému pověstnému zneužívání drog na pódiu i mimo něj stali známými jako 'toxická dvojčata'. Tyler později s ironií poznamenal: „Utratil jsem 64 milionů dolarů za drogy.“ Perry mu s nadhledem oponoval: „Není kurva možné, abyste utratili tolik peněz za drogy a byli stále naživu. Je z toho dobrý titulek – ale prakticky vzato to byla pravděpodobně jen velmi malá část toho, za co jsme utratili naše peníze.“
Na přelomu dekády pokračovalo hudební uskupení v koncertní aktivitě i studiové práci. V roce 1978 se Aerosmith objevili ve filmu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a jejich coververze "Come Together" od Beatles se stala jejich posledním hitem v Top 40 na téměř deset let. V témže roce vyšel i živý dvojalbum Live! Bootleg, jenž zachytil syrovost sestavy během turné k Draw the Line. Vedle toho byl vydán i samostatný singl "Chip Away the Stone", který se v hitparádě umístil na 77. příčce.
V roce 1979 začalo hudební uskupení pracovat na dalším albu Night in the Ruts, ale během přestávky v nahrávání se rozhodlo vyrazit na turné. S blížícím se koncem desetiletí se ovšem začaly naplno projevovat důsledky drogových excesů a napětí v řadách muzikantů narůstalo. Turné přivedlo Aerosmith 28. července 1979 na stadion v Clevelandu, kde byli hlavní hvězdou festivalu World Series of Rock. V zákulisí však došlo k incidentu – manželka Joea Perryho Elissa hodila sklenici mléka po manželce Toma Hamiltona, Terry. Po vystoupení se Tyler a Perry ostře pohádali, když Tyler napomínal kytaristu kvůli výstřelkům jeho ženy. Po této rozmíšce Perry formaci opustil – podle Tylera byl z uskupení vyhozen, Perry ale tvrdil, že odešel dobrovolně. Spolu s ním zmizela i část rozpracované hudby. Krátce nato založil Perry vlastní projekt The Joe Perry Project, který ještě téhož roku vydal debutové LP Let the Music Do the Talking.
Protože bylo potřeba na albu Night in the Ruts dále pracovat, Aerosmith angažovali náhradníky. Brad Whitford převzal některé sólové party a Richie Supa, dlouholetý spolupracovník, zaskakoval podle potřeby. Nakonec byl do sestavy natrvalo přijat kytarista Jimmy Crespo. Studiovka Night in the Ruts vyšla v listopadu 1979, ale v době vydání dosáhla pouze na zlatou certifikaci. Až v roce 1994 získala platinový status. Jediným singlem byla coververze písně "Remember (Walking in the Sand)" od Shangri-Las, která se umístila na 67. místě žebříčku Billboard Hot 100.
Turné na podporu nahrávky následovalo záhy, ale popularita souboru klesala a koncerty se přesouvaly do menších sálů. Problémy Stevena Tylera s drogami se začaly podepisovat na jeho výkonech i autorské práci. V roce 1980 při koncertu v Portlandu ve státě Maine zkolaboval na pódiu a už se nepostavil. Ve stejném roce vyšla první kompilační deska Greatest Hits. Ačkoli zpočátku nezaznamenala výrazný úspěch, postupně se stala nejprodávanějším titulem Aerosmith v USA s dvanácti miliony prodaných kopií. Na podzim 1980 navíc Tyler utrpěl vážnou nehodu na motocyklu a strávil dva měsíce v nemocnici. Do koncertního i studiového dění se vrátil až v roce 1981.
V tom roce začala parta z Bostonu připravovat další desku Rock in a Hard Place, znovu pod producentským dohledem Jacka Douglase. Po natočení první skladby "Lightning Strikes" však odešel Brad Whitford, který se spojil s Derekem St. Holmesem a společně nahráli stejnojmenné album – kritický ani komerční úspěch se ale nedostavil. Později se Whitford připojil ke kapele The Joe Perry Project a v roce 1984 s ní také koncertoval.
Jeho místo v Aerosmith zaujal Rick Dufay. Album Rock in a Hard Place vyšlo 27. srpna 1982 a vyšplhalo se na 32. příčku hitparády Billboard 200. Jediným hitem byla už zmíněná "Lightning Strikes", která dosáhla na 21. místo v žebříčku Billboard Mainstream Rock. Stejně jako u předchozího turné kapela vyprodávala spíš menší kluby než arény, a i to s obtížemi. Na koncertě ve Worcesteru ve státě Massachusetts došlo k nečekanému shledání – Perry a Tyler se v zákulisí znovu setkali, a jak bývalo zvykem, oba se před vystoupením sjeli. Tyler se na pódiu zhroutil a nebyl schopný se zvednout.
14. února 1984 navštívili Joe Perry (nyní již rozvedený s Elisou) a Whitford koncert Aerosmith v bostonském divadle Orpheum. Krátce nato začala jednání o jejich návratu a o několik měsíců později byla původní sestava oficiálně znovu pohromadě.
V roce 1984 se Aerosmith vydali na reunionové turné nazvané Back in the Saddle Tour, z něhož vzešlo živé album Classics Live II. Koncerty v rámci šňůry byly sice hojně navštěvované, ale provázelo je několik incidentů, které byly většinou připisovány pokračujícímu užívání drog členy skupiny. Jelikož problémy s návykovými látkami přetrvávaly, uskupení podepsalo smlouvu s vydavatelstvím Geffen Records a začalo pracovat na návratu na vrchol. Přestože měli nového vydavatele, jejich původní label Columbia dál těžil z jejich comebacku – vydal živé desky Classics Live I a Classics Live II, kompilaci Gems a další záznamy ze starších koncertů.
V roce 1985 parta vydala studiové album Done with Mirrors, první nahrávku od znovusjednocení původní sestavy. Deska sklidila několik příznivých recenzí, ale nedosáhla výraznějšího komerčního úspěchu – získala jen zlatou certifikaci a nenabídla žádný hitový singl. Nejvýraznější skladbou byla "Let the Music Do the Talking", což ve skutečnosti byla přepracovaná verze stejnojmenné písně The Joe Perry Project z jejich debutu z roku 1980.
V roce 1986 se Aerosmith dočkali zásadního zlomu díky nečekané, ale revoluční spolupráci s hiphopovým triem Run-D.M.C.. Společně vytvořili coververzi starší skladby "Walk This Way", která se vyšplhala na čtvrté místo v žebříčku Billboard Hot 100. Ikonický videoklip, často rotující na MTV, představil skupinu zcela nové generaci fanoušků a zásadním způsobem pomohl restartovat jejich kariéru.
Přestože se popularita formace začala zvedat, závislosti zůstávaly problémem. V roce 1986 Steven Tyler úspěšně absolvoval odvykací léčbu na základě naléhání členů kapely, lékařů a manažera Tima Collinse. Ten tvrdil, že pokud Tyler nezmění životní styl, Aerosmith nečeká žádná budoucnost. V následujících letech se k Tylerovi přidali i ostatní členové a podstoupili léčbu. Podle autobiografie skupiny se Collins v září 1986 zavázal, že pokud budou všichni 'čistí', udělá z Aerosmith do roku 1990 největší rockovou skupinu na světě.
Nová studiovka tak měla klíčový význam – nejen jako pokus o návrat, ale i jako test jejich nové, střízlivé éry. Po komerčně slabším přijetí Done with Mirrors začali členové intenzivně pracovat na dalším počinu, který měl zvrátit vývoj a definitivně je vrátit do první ligy rocku.
Album Permanent Vacation vyšlo v srpnu 1987 a stalo se velkým hitem i nejprodávanější deskou skupiny za poslední dekádu – jen v USA se ho prodalo 5 milionů kopií. Všechny tři singly, tedy "Dude (Looks Like a Lady)", "Angel" a "Rag Doll", se dostaly do Top 20 žebříčku Billboard Hot 100.
Steven Tyler ve své autobiografii uvedl, že šlo o první studiový počin, který natočili střízliví. Na jeho komerčním úspěchu měl nemalý podíl producent Bruce Fairbairn, jenž svými zásahy – jako byly zvukové efekty a kvalitní produkce – přispěl k atraktivitě nahrávky. Výrazně pomohlo také zapojení externích autorů, jakými byli Desmond Child, Jim Vallance a Holly Knight, kteří přispěli textově. Ačkoli muzikanti zpočátku váhali, zejména Tyler, který se zlobil, že Knight získala zásluhy jen za změnu jednoho slova ("Rag Time" na "Rag Doll"), výsledek jejich spolupráce se osvědčil – Permanent Vacation se stal nejúspěšnějším albem Aerosmith za předchozí desetiletí.
Formace následně vyrazila na turné po boku spřízněných Guns N' Roses, kteří označovali Aerosmith za svůj hlavní inspirační zdroj. Turné bylo místy kritizováno, protože členové Guns N' Roses veřejně užívali drogy, zatímco Tylerova parta se snažila zůstat čistí.
Další studiovka Pump, vydaná v září 1989, nabídla hned tři singly v Top Ten a dosáhla ještě většího ohlasu – kritického i komerčního. Prodalo se jí přes 7 milionů kopií, vzniklo několik klipů s vysokou rotací na MTV a nahrávka si vysloužila čtyřhvězdičkové hodnocení v předních hudebních časopisech. V roce 1990 se umístila na čtvrtém místě mezi nejprodávanějšími deskami. Aerosmith za píseň "Janie's Got a Gun" obdrželi svou první Grammy v kategorii Nejlepší rockový výkon dua nebo skupiny se zpěvem. Videoklip k této skladbě získal dvě Video Music Awards a média jako Rolling Stone, MTV a VH1 jej zařadila mezi 100 nejlepších všech dob.
Stejně jako předchozí počin produkoval i Pump Bruce Fairbairn. Ten desce dodal mimo jiné instrumentální mezihry propojující jednotlivé skladby, čímž docílil uceleného zvuku. Na nahrávce se podílela i dechová sekce Margarita Horns, která obohatila skladby "Love in an Elevator" a "The Other Side". Rockový kritik Stephen Thomas Erlewine o albu řekl, že se nebojí popových ústupků, aniž by ztratilo syrové hardrockové jádro Aerosmith. Podle něj se díky své ambici a žánrovému eklektismu řadí po bok klasik Toys in the Attic a Rocks.
Vznik alba Pump byl zaznamenán ve videu The Making of Pump, které vyšlo také na DVD. Videoklipy k singlům byly uvedeny na kompilaci Things That Go Pump in the Night, která rychle získala platinový status.
Na podporu Pump se skupina vydala na dvanáctiměsíční Pump Tour, jež pokryla většinu roku 1990. Dne 21. února se Aerosmith objevili v legendárním skeči "Wayne's World" v pořadu Saturday Night Live, kde kromě politických vtípků o pádu komunismu zahráli i hity "Janie's Got a Gun" a "Monkey on My Back". Jejich účast ve skeči byla později magazínem E! označena za nejlepší moment v historii pořadu.
V srpnu téhož roku odehráli akustický set v MTV Unplugged a v říjnu ukončili turné, které zahrnovalo i jejich první koncerty v Austrálii. V roce 1990 navíc získali svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. V listopadu 1991 se objevili v epizodě Simpsonových "Flaming Moe's" a vydali box set Pandora's Box. Současně byl znovu vydán hit "Sweet Emotion" (1975) ve zremixované podobě s novým videoklipem.
V roce 1991 zahrála skupina slavnou baladu "Dream On" z roku 1973 s orchestrem Michaela Kamena v rámci speciálu k 10. výročí MTV. Tato verze byla použita jako oficiální videoklip skladby. O rok později se Steven Tyler a Joe Perry objevili jako hosté Guns N' Roses během jejich koncertu v Paříži, kde společně zahráli "Mama Kin" a "Train Kept-A Rollin".
Roku 1992 si parta dopřála krátkou pauzu před přípravou nové desky. Navzdory proměnám hudební scény byla nahrávka Get a Grip z roku 1993 mimořádně úspěšná. Šlo o jejich první album, které debutovalo na vrcholu hitparád, a během 2,5 roku se ho prodalo 7 milionů kusů v USA a přes 20 milionů celosvětově.
Prvními singly byly řízné rockové pecky "Livin' on the Edge" a "Eat the Rich". Ačkoliv někteří kritici nebyli nadšeni z příklonu k rádiovým power-balladám, skladby "Cryin'", "Amazing" a "Crazy" si vedly skvěle v éteru i na MTV. Ve videoklipech se objevila začínající herečka Alicia Silverstone, jejíž odvážné výkony jí vynesly přezdívku 'Aerosmith chick'. V klipu k "Crazy" se navíc objevila i Liv Tylerová, dcera frontmana skupiny.
Za skladby z této desky obdrželi Aerosmith dvě ceny Grammy v kategorii Nejlepší rockový výkon dua nebo skupiny se zpěvem – za "Livin' on the Edge" v roce 1994 a "Crazy" o rok později.
Během natáčení alba Get a Grip si management a nahrávací společnost přizvali řadu profesionálních skladatelských spolupracovníků, kteří pomohli dodat téměř všem písním na desce větší komerční přitažlivost – což byl trend, který pokračoval až do počátku 21. století. Tento postup však vedl k obviněním z 'výprodeje', která Aerosmith provázela po celá 90. léta.
Kromě vyčerpávajícího osmnáctiměsíčního světového turné na podporu Get a Grip se formace pustila i do celé řady propagačních aktivit zaměřených na mladší publikum. Objevili se ve filmu Waynův svět 2, kde zazněly dvě jejich písně, a jejich hudba se objevila ve videohrách Revolution X a Quest for Fame. Vystoupili také na Woodstocku '94, jejich skladba "Deuces Are Wild" zazněla ve filmu The Beavis and Butt-head Experience a v roce 1994 otevřeli v Bostonu vlastní klub The Mama Kin Music Hall.
Ve stejném roce vydala skupina u Geffen Records výběrovku Big Ones, která shrnovala jejich největší hity z desek Permanent Vacation, Pump a Get a Grip, včetně "Deuces Are Wild" a dvou novinek – "Blind Man" a "Walk on Water", jež se vyšvihly vysoko v rockových hitparádách.
Aerosmith podepsali v roce 1991 lukrativní smlouvu na čtyři alba s Columbia Records/Sony Music v hodnotě 30 milionů dolarů. V té době však měli u Geffenu splněny pouze tři ze šesti nasmlouvaných titulů (Done with Mirrors, Permanent Vacation a Pump). V letech 1991 až 1996 přibyly ještě Get a Grip a Big Ones, čímž narostl jejich katalog pro Geffen na pět studiovek (počítaje i plánovanou živou kompilaci), a mohli tak začít tvořit pod hlavičkou nové nahrávací společnosti.
Před samotnou prací na dalším projektu Nine Lives si uskupení dalo pauzu, aby si členové mohli odpočinout s rodinami. Provázely je však i personální otřesy – odvolání manažera Tima Collinse, kterého členové obviňovali z takřka fatální destrukce soudržnosti kapely. Skvadra se rovněž rozhodla pro změnu producenta – místo Glena Ballarda oslovila Kevina Shirleyho.
Nahrávka Nine Lives vyšla v březnu 1997. Recenze byly smíšené a deska zpočátku v žebříčcích propadala, přesto se dlouhodobě dobře prodávala. Ve Spojených státech získala dvojnásobnou platinu, čemuž napomohly singly "Falling in Love (Is Hard on the Knees)", balada "Hole in My Soul" a poprockový hit "Pink", za který Aerosmith v roce 1999 získali čtvrtou Grammy v kategorii Nejlepší rockový výkon dua nebo skupiny se zpěvem.
Poté následovalo více než dvouleté turné Nine Lives Tour, které narušily vážné zdravotní komplikace – Steven Tyler si na koncertě zranil nohu a Joey Kramer utrpěl popáleniny druhého stupně poté, co mu na čerpací stanici vzplanulo auto.
V roce 1998, uprostřed problémového turné, vydali Aerosmith baladu "I Don't Want to Miss a Thing" – milostnou hymnu napsanou Diane Warren pro film Armageddon, v němž hrála Tylerova dcera Liv. Skladba se stala jejich vůbec prvním (a dosud jediným) singlem, který debutoval na 1. místě Billboard Hot 100 a na vrcholu se udržel čtyři týdny. V roce 1999 byla navíc nominována na Oscara.
Díky tomuto megahitu se skupina otevřela novému publiku a "I Don't Want to Miss a Thing" dodnes patří mezi nejoblíbenější pomalé písně všech dob. V tomtéž roce vyšlo i koncertní dvojalbum A Little South of Sanity, sestavené z vystoupení na turné k deskám Get a Grip a Nine Lives. Krátce po vydání získalo platinovou desku a parta pokračovala v masivním turné až do roku 1999, kdy propagovala jak Nine Lives, tak zmíněný singl.
V roce 1999 byli Aerosmith vybráni do projektu Rock 'n' Roller Coaster Starring Aerosmith, který poskytl soundtrack pro znělku této atrakce jak v Disney's Hollywood Studios v resortu Walt Disney World, tak dříve v Disneyland Paris v parku Walt Disney Studios (který byl otevřen v roce 2002 a uzavřen v roce 2019), aby byl nahrazen atrakcí Iron Man and the Avengers v připravovaném Avengers Campusu. 9. září 1999 se Steven Tyler a Joe Perry znovu spojili se skupinou Run-D.M.C. a připojil se k nim při společném živém vystoupení písně "Walk This Way" na předávání cen MTV Video Music Awards také Kid Rock, které bylo předzvěstí turné Girls of Summer Tour. Aerosmith oslavili nové tisíciletí krátkým turné po Japonsku a také přispěli písní "Angel's Eye" do filmu Charlieho andílci z roku 2000. V prosinci 2000 ukončili práce na svém dalším albu.
Do dalšího desetiletí vstoupili tím, že společně s NSYNC vystoupili v poločasové show Super Bowlu XXXV s názvem The Kings of Rock and Pop, kde se objevily i Britney Spears, Mary J. Blige a Nelly. Všechny tyto hvězdy na závěr spolupracovaly s Aerosmith při zpěvu písně "Walk This Way".
V březnu 2001 Aerosmith vydali svůj 13. studiový počin Just Push Play, který se rychle stal platinovým, k čemuž přispěl singl "Jaded", který se dostal do Top 10 i použití titulní skladby v reklamě na Dodge. Krátce po vydání alba, koncem března 2001, byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy. Aerosmith jsou jedinou kapelou, která byla do síně slávy uvedena s písní aktivně zastoupenou v hitparádách ("Jaded"). Později téhož roku vystoupili v rámci festivalu United We Stand. Ještě téhož večera přiletěli do Indianapolis, kde vystoupili v rámci svého turné Just Push Play Tour.
Rok 2002 zahájili Aerosmith ukončením turné k novému albu a zároveň natáčením segmentů pro speciál Behind the Music na stanici VH1, který zachycoval nejen jejich historii, ale také i současné aktivity a turné. Tento speciál byl jedním z mála pořadů Behind the Musics, který trval dvě hodiny. V květnu nahráli coververzi skladby "Theme from Spider-Man" pro soundtrack stejnojmenného filmu z roku 2002. 27. června vystoupili na oficiálním koncertu FIFA World Cup na Tokijském stadionu, který se konal v rámci Mistrovství světa ve fotbale 2002 konaného v Jižní Koreji a Japonsku. V červenci 2002 Aerosmith vydali dvoudiskovou kompilaci O, Yeah! Ultimate Aerosmith Hits, která obsahovala nový singl "Girls of Summer", a vydali se na Girls of Summer Tour, kterému předskakovali Kid Rock a Run-D.M.C.. Album O, Yeah! získalo od té doby dvojnásobnou platinovou desku. V roce 2002 ocenila MTV skupinu cenou mtvICON. Vystoupení zahrnovalo i coververzi písně "Janie's Got a Gun" od Pink. Shakira zazpívala "Dude (Looks Like a Lady)", Kid Rock "Mama Kin" a "Last Child", Train předvedli "Dream On" a Papa Roach "Sweet Emotion". Kromě toho se objevili nečekaní hosté Metallica, dále Janet Jackson, zpěvák Limp Bizkit Fred Durst, Alicia Silverstone a Mila Kunis.
V roce 2003 Aerosmith vystoupili společně s Kiss na turné Rocksimus Maximus Tour, které bylo přípravou na vydání jejich bluesového alba. Předvedli také píseň pro film Rugrats Go Wild, "Lizard Love".
V roce 2004 vyšlo dlouho slibované bluesové album Honkin' on Bobo. Jednalo se o návrat ke kořenům kapely, včetně nahrávání písní desky na živých sezeních, spolupráce s bývalým producentem Jackem Douglasem a zachycení jejich bluesrockové drsnosti. V prosinci 2004 následovalo živé DVD You Gotta Move, které bylo sestaveno z vystoupení na Honkin' on Bobo Tour. "Dream On" se také objevila v reklamní kampani pro Buick v roce 2004, která byla zaměřena na trh této značky, který je nyní tvořen převážně lidmi, kteří byli v době, kdy se píseň poprvé dostala do hitparády, teenagery.
V roce 2005 se Steven Tyler objevil ve filmu Be Cool. Joe Perry vydal ve stejném roce své sólové album, na předávání cen Grammy v roce 2006 byl za skladbu "Mercy" nominován v kategorii Nejlepší rockový instrumentální výkon, kterou však získal Lese Paul. V říjnu 2005 vydali Aerosmith CD/DVD Rockin' the Joint. 30. října vyrazili na podzimní/zimní turné Rockin' the Joint Tour s Lenny Kravitzem, v rámci kterého měli účinkovat v největších amerických arénách. Na jaře plánovali turné s Cheap Trick, v rámci kterého měli v USA vystupovat i na menších scénách. Téměř celá tato část turné však byla zrušena. Termíny byly zpočátku rušeny jeden po druhém, a to až do 22. března 2006, kdy bylo oznámeno, že se zpěvák Steven Tyler potřebuje podrobit operaci krku a zbývající termíny turné byly následně zrušeny všechny.
Tyler a Perry vystoupili s Boston Pops Orchestra na jejich výročním koncertu 4. července v Esplanade v roce 2006, což byl významný mezník, neboť se jednalo o první velkou akci nebo vystoupení od operace krku Stevena Tylera. 24. srpna 2006 bylo oznámeno, že Tom Hamilton podstupuje léčbu rakoviny. Aby se plně zotavil, vynechal velkou část pozdějšího Route of All Evil Tour, dokud se neuzdravil. Bývalý baskytarista Joe Perry Project David Hull zaskakoval za Hamiltona až do jeho návratu. 5. září 2006 zahájili Aerosmith v Columbusu ve státě Ohio turné Route of All Evil Tour s kapelou Mötley Crüe, které zavedlo obě kapely do amfiteátrů po celé Severní Americe až do 24. listopadu. Poté bylo přidáno několik vybraných koncertů na větších scénách a skončilo 17. prosince.
Dne 17. října 2006 vyšla kompilace Devil's Got a New Disguise. V roce 2006 bylo vydáno také album The Very Best of Aerosmith, které obsahovalo předchozí hity a byly přidány také i dvě nové písně, "Devil's Got a New Disguise" a "Sedona Sunrise", což byly starší záznamy znovu nahrané pro toto album. "Devil's Got a New Disguise" se dostala na 15. místo v žebříčku Mainstream Rock Tracks. Album mělo naplnit smlouvu Aerosmith se společností Sony a vydržet fanouškům do vydání nového studiového nahrávky.
Na začátku roku 2007 kapela oznámila nové světové turné, první po téměř deseti letech, které zahrnovalo koncerty mimo Severní Ameriku a Japonsko. Na jaře absolvovali turné po Latinské Americe, na kterém účinkovali na vyprodaných stadionech. V létě absolvovali turné po Evropě, kde vystoupili na několika velkých rockových festivalech a navštívili i některé země, kde ještě nikdy nevystupovali. Kromě toho kapela poprvé hrála v zemích Blízkého východu, jako jsou Spojené arabské emiráty a Indie. Koncem července také odehráli několik vybraných koncertů v Kalifornii a Kanadě. Koncert 21. července na Ostrově prince Edwarda byl největším v historii této provincie. V září skupina odehrála osm koncertů na největších scénách na severovýchodě Severní Ameriky.
Dne 1. listopadu 2007 skupina vstoupila do studia, aby pracovala na posledním studiovém albu v rámci své stávající smlouvy se společností Sony. V té době se předpokládalo, že deska bude obsahovat jak znovu nahrané skladby, které byly na předchozích albech, tak i zcela nový materiál. V jednom z rozhovorů kytarista Joe Perry prozradil, že kromě tvorby nového alba skupina úzce spolupracuje s tvůrci série Guitar Hero na vývoji videohry Guitar Hero: Aerosmith, věnované jejich hudbě. Hra byla vydána 29. června 2008 a obsahuje mnoho z jejich nejpopulárnějších písní. Ačkoli Aerosmith doufali, že nahrávání desky dokončí před začátkem turné v červnu 2009, Perry řekl, že si uvědomili, že není žádná šance dokončit album předtím, než vyrazí na letní turné, kde jim většinou předskakovala skupina ZZ Top. Turné bylo naplánováno po celé Severní Americe od června do září 2009. Během prvních sedmi koncertů zahráli téměř všechny písně z alba Toys in the Attic z roku 1975 a Joe Perry také zazpíval hlavní vokály v písni "Combination" z roku 1976.
Turné však provázelo několik zdravotních problémů. Kytarista Brad Whitford musel vynechat prvních sedm koncertů, aby se zotavil z operace hlavy, kterou si poranil při vystupování z auta. Dne 28. června 2009 si na sedmém koncertu turné v Mohegan Sun Areně v Uncasville ve státě Connecticut zpěvák Steven Tyler poranil nohu, což si vyžádalo odložení sedmi koncertů. Jakmile Aerostmith 15. července obnovili vystupování, Whitford se vrátil do sestavy. Také Tom Hamilton musel své účinkování na tour přerušit, aby se zotavil z neinvazivní operace. Dne 5. srpna 2009 byl Tyler převezen do nemocnice poté, co spadl z pódia na koncertě ve městě Sturgis v Jižní Dakotě. Ochranka mu pomohla vstát a odvedla ho do zákulisí, načež kytarista Joe Perry oznámil publiku, že show skončila. Tyler byl letecky převezen do nemocnice Rapid City Regional Hospital, kde mu ošetřili zranění hlavy a krku a zlomené rameno. V důsledku jeho zranění byla kapela nucena odložit dalších pět koncertů v západní Kanadě. Dne 14. srpna 2009 Aerosmith oznámili, že se kvůli Tylerovu zranění rozhodli zrušit zbytek koncertů se skupinou ZZ Top. Poté, co se Tyler zotavil se v polovině října vrátili na pódia a odehráli dva koncerty na Havaji, jeden na Maui, který byl přeložen z roku 2007 a nakonec odehrán v rámci soudního vyrovnání, a další koncert, který se odehrál v Honolulu. Začátkem listopadu odehráli i koncert v Abú Zabí na Grand Prix.
Na konci roku 2009 Tyler odstoupil z plánovaného jihoamerického turné a zřejmě se chtěl věnovat dvěma sólovým projektům, včetně autobiografie Does the Noise in My Head Bother You?. Mezitím kytarista Joe Perry absolvoval koncem roku 2009 turné po Spojených státech a začátkem roku 2010 po Japonsku a Velké Británii. V listopadu 2009 Joe Perry prohlásil, že Tyler nebyl s Aerosmith v kontaktu a že by mohl být na pokraji odchodu. Perry také uvedl, že zbytek uskupení hledá nového zpěváka, se kterým by mohli spolupracovat. Byl osloven Lenny Kravitz, který však odmítl. Navzdory zvěstem o jeho odchodu ze Aerosmith se Tyler 10. listopadu 2009 připojil k Joe Perry Project na pódiu v newyorském klubu Fillmore na Irving Plaza a společně s Perrym zahráli singl Aerosmith "Walk This Way". Podle zdrojů z této akce Tyler ujistil publikum, že Aerosmith neopouští.
22. prosince časopis People informoval, že Tyler nastoupil do rehabilitačního zařízení, aby se vyléčil ze své závislosti na lécích proti bolesti, kterou mu přivodila zranění kolen, nohou a chodidel, jež byla důsledkem dlouholetého vystupování. Ve svém prohlášení uvedl, že je vděčný za podporu, které se mu dostává, je odhodlán se o vše postarat a těší se, až se vrátí se svými spoluhráči na pódium a do nahrávacího studia.
Dne 20. ledna 2010 Perry potvrdil, že uskupení chystá konkurz na nového zpěváka, který by Tylera nahradil. Perry uvedl, že Tylerova operace nohou ho vyřadí ze hry až na rok a půl a že zbytek formace chce mezitím pokračovat v koncertování. Perry také řekl, že uskupení by bylo ochotno s Tylerem spolupracovat i v budoucnu, pokud by zpěvák chtěl. V reakci na to Tylerův právník zaslal uskupení a jejímu manažerovi dopis 'stop and desist' (ukončit protiprávní jednání) a pohrozil oběma dalšími právními kroky, pokud uskupení nepřestane se snahou Tylera nahradit.
Dne 15. února 2010 bylo oznámeno, že Aerosmith budou v červnu 2010 headlinery festivalu Download v anglickém Donington Parku. Tylera jako frontmana pro tuto show potvrdil promotér festivalu Andy Copping. Bylo oznámeno, že vystoupení 13. června na Download festu bude předcházet jejich účast na Sweden Rock Festivalu 10. června v Sölvesborgu. Během vystoupení v Doningtonu Perry vyzdvihl Tylerovu pozici frontmana a označil ho za nejlepšího zpěváka na planetě. 24. února uskupení oznámilo první várku termínů svého nadcházejícího turné Cocked, Locked, Ready to Rock Tour. V rámci tohoto tour uskupení odehrálo v květnu sedm koncertů v Jižní a Střední Americe a následně v červnu a na začátku července jedenáct koncertů v Evropě. Poprvé v kariéře se Aerosmith v rámci tohoto turné představili v Kolumbii, Peru a Řecku. Na konci července, v srpnu a v září odehráli 24 koncertů v Severní Americe. Mnoho z těchto koncertů se konalo v místech, kde uskupení v roce 2009 zrušilo svá vystoupení. V rámci turné vystoupili v bostonském Fenway Parku společně s bostonskými kolegy J. Geils Band.
Problémy na turné Cocked, Locked, and Ready to Rock Tour uskupení nastaly v srpnu 2010: Tyler na koncertě ve Wantaghu ve státě New York omylem udeřil Joea Perryho stojanem od mikrofonu do hlavy a Perry pro změnu na vystoupení v Torontu do Tylera vrazil, což způsobilo Tylerův pád z pódia (Perry na koncertě ve Wantaghu utrpěl lehké zranění hlavy a Tylerovi na koncertě v Torontu pomohli fanoušci a Perry zpět na nohy a oba koncerty dále pokračovaly). Přibližně ve stejné době jako tyto incidenty se mezi Perrym a Tylerem opět rozhořelo napětí kvůli Tylerovým plánům stát se porotcem talentové soutěže American Idol. Perry kritizoval Tylera za to, že se neporadil se zbytkem uskupení, a řekl, že se to dozvěděl na internetu, stejně jako zbytek světa, a že nikdo jiný z uskupení o tom nebyl informován.
20. března 2011 Aerosmith oznámili vydání nového alba svých největších hitů Tough Love. V červnu Joe Perry uvedl, že se kapela sejde v nahrávacím studiu, aby v červenci pracovala na další desce a dne 30. srpna bylo oznámeno, že vyjde přibližně v květnu 2012. Bude ji produkovat Jack Douglas, který s kapelou spolupracoval na čtyřech albech v 70. letech. 22. října kapela zahájila v peruánské Limě podzimní turné po Latinské Americe a Japonsku. V rámci tour skupina poprvé v kariéře vystoupila v Paraguayi, Panamě a Ekvádoru. Jejich vystoupení v paraguayském Asunciónu bylo o den odloženo poté, co zpěvák Steven Tyler utrpěl zranění obličeje po pádu ve sprše hotelového pokoje v důsledku otravy jídlem, následné dehydratace a mdlob.
Dne 11. března 2012 se také objevili v epizodě pořadu 60 minut, který obsahoval velmi upřímné rozhovory se členy kapely, které byly prokládány záznamy z živých vystoupení z turné v roce 2011. Některé věci, které o sobě členové skupiny řekli jako by znovu rozdmýchaly dřívější napětí. 22. března však Joe Perry překvapil Stevena Tylera tím, že mu v soutěži American Idol zahrál píseň "Happy Birthday" jako předčasný dárek k Tylerovým narozeninám. 26. března Aerosmith oznámili letní turné s Cheap Trick s názvem "Global Warming Tour". Dne 23. května Aerosmith ve finále sezóny soutěže American Idol debutovali s novým singlem "Legendary Child" a krátce poté bylo oznámeno, že jejich patnácté studiové album Music from Another Dimension! vyjde 6. listopadu 2012. 16. června v Minneapolisu začalo turné "Global Warming Tour", v rámci kterého skupina do 12. srpna navštívila 26 míst v Severní Americe. 22. srpna Aerosmith vydali dva singly současně, rockerskou "Lover Alot" a baladu "What Could Have Been Love". Album Music from Another Dimension! vyšlo skutečně 6. listopadu a o dva dny později skupina zahájila druhou část svého turné Global Warming Tour, v rámci kterého do 13. prosince navštívila 14 míst v Severní Americe.
Na přelomu dubna a května 2013 Aerosmith prodloužili své turné Global Warming Tour do Austrálie, na Nový Zéland, Filipíny, Indonésii a Singapur. Jednalo se o jejich první vystoupení v Austrálii po 23 letech a vůbec první vystoupení kapely v posledně jmenovaných čtyřech zemích. Poslední tři australské koncerty musel Tom Hamilton vynechat kvůli nemoci; zastoupil ho David Hull. 5. května Aerosmith zrušili své historicky první vystoupení v Indonésii (plánované na 11. května) z bezpečnostních důvodů; skutečná hrozba však nebyla zveřejněna. Kapela dále vystoupila 6. července na turnaji Greenbrier Classic v Západní Virginii, 10. července v kasinu Foxwoods Resort v Connecticutu, v polovině srpna na čtyřech koncertech v Japonsku a 30. srpna v rámci série koncertů k 110. výročí založení firmy Harley-Davidson v Milwaukee. Na podzim roku 2013 prodloužili své turné do Střední a Jižní Ameriky, včetně historicky prvních vystoupení v Guatemale, Salvadoru a Uruguayi. Hamilton musel z latinskoamerického turné odjet kvůli nemoci.
Dne 7. října 2014 vydal Perry svou autobiografii Rocks: My Life in and Out of Aerosmith. Perry knihu propagoval autogramiádou, v rámci které v říjnu navštívil 14 míst po celých Spojených státech.
31. března 2015 zpěvák Steven Tyler prohlásil, že pracuje na svém prvním sólovém country albu a 13. května vydal hlavní singl "Love is Your Name". 10. června Aerosmith vyrazili na turné Blue Army Tour, v rámci kterého kapela do 7. srpna navštívila 17 míst v Severní Americe, přičemž mnoho koncertů se odehrálo v menších sálech na místech, kde kapela buď nikdy nevystoupila, nebo před mnoha lety. Odehráli také 5. září i jednorázový koncert v Moskvě. V rámci tour zahráli i několik méně známých skladeb. Po skončení turné Tyler dokončil práce na svém sólovém albu We're All Somebody from Somewhere, které spatřilo světlo světa 15. července 2016. Ještě před tím vyšel v lednu 2016 druhý singl "Red, White & You" a v červnu 2016 pak i třetí singl (titulní skladba).
Mezitím Joe Perry spolupracoval s Alicem Cooperem a Johnnym Deppem na vedlejším projektu Hollywood Vampires, v září 2015 vydali své eponymní debutové album a 15. února 2016 vystoupili na 58. ročníku předávání cen Grammy. 15. února 2016 se Brad Whitford znovu připojil k Dereku St. Holmesovi na několika koncertech v listopadu 2015 a na novém albu Whitford/St. Holmes, které bylo fanouškům k dispozici na jejich živých vystoupeních a jehož vydání bylo naplánováno na rok 2016. Mezitím se Joey Kramer začal aktivně věnovat svému podniku s kávou Rockin' & Roastin', kdy v prosinci 2015 otevřel provozovnu v Newry ve státě Maine a v červenci 2016 druhou v North Attleborough ve státě Massachusetts.
Od září do října 2016 Aerosmith vyrazili na devítikoncertní tour po Latinské Americe nazvané Rock 'N' Roll Rumble Tour, kterému 17. září předcházelo vystoupení na festivalu Kaaboo v kalifornském San Diegu. V listopadu 2016 oznámili, že na jaře a v létě 2017 vyrazí na 'rozlučkové' turné po Evropě nazvané Aero-Vederci Baby! Tour. 17. května 2017 bylo zahájeno v Tel Avivu v Izraeli, kde se prodalo přibližně 45 000 vstupenek. Začátkem července skupina dokončila jeho evropskou část; v září a říjnu 2017 ho skupina prodloužila do Jižní Ameriky, ale několik posledních koncertů musela zrušit kvůli zdravotním problémům.
Kromě koncertů v Las Vegas vystoupila skupina v polovině července 2019 na festivalu v Minnesotě a v srpnu odehrála celkem devět koncertů ve třech sálech MGM: v Marylandu, New Jersey a Massachusetts. 14. února 2019 měli Aerosmith obdržet svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, ale ceremoniál a instalace byly kvůli nepříznivému počasí odloženy. V dubnu 2019 utrpěl bubeník Joey Kramer po blíže nespecifikované nehodě drobné zranění ramene a byl nucen vynechat několik koncertů v rámci domovského turné v Las Vegas. Zastoupil ho jeho bubenický technik John Douglas. V listopadu téhož roku Kramer několika zpravodajským serverům sdělil, že mu navzdory jeho uzdravení nebylo umožněno se ke kapele vrátit, na což kapela reagovala, že jeho hra neodpovídá standardům Aerosmith. Neshody vyvrcholily v lednu 2020 sérií soudních sporů, po nichž se očekávalo, že Kramerovi bude znemožněno vystoupit s kapelou na předávání cen Grammy v roce 2020. Kramer se k Aerosmith vrátil v únoru 2020 na jejich rezidenci v Las Vegas.
V roce 2019 bylo oznámeno jejich evropské turné, které se mělo uskutečnit v létě 2020 po skončení koncertů v Las Vegas. Koncerty však byly v důsledku pandemie COVID-19 zrušeny, stejně jako koncert k 50. výročí v bostonském Fenway Parku, původně plánovaný na září 2020. Evropské termíny byly původně přeloženy na léto 2021, ale později byly kvůli stále probíhající pandemii opět přesunuty na léto 2022.
V květnu 2023 kapela oznámila rozlučkové turné s názvem Peace Out: The Farewell Tour, které mělo začít v září. V rámci tohoto turné měla kapela do ledna 2024 navštívit 40 míst v Severní Americe a jako předskokan měla vystoupit skupina The Black Crowes. Na turné neměl být přítomen původní bubeník Joey Kramer. Krátce po zahájení turné však bylo oznámeno, že se odkládá na následující rok kvůli tomu, že si Tyler během vystoupení 9. září vážně poškodil hlasivky. Turné bylo přeloženo tak, aby začalo v září 2024 a pokračovalo do února 2025. začátkem srpna 2024 bylo ale turné zrušeno a skupina oznámila okamžité ukončení koncertní činnosti, protože Tyler se nedokázal zotavit ze zranění hlasivek. Perry však prohlásil, že nevylučuje nové album. Tom Hamilton v rozhovoru pro časopis AARP z 29. srpna 2024 řekl, že kapela stále žije. A na otázku ohledně budoucnosti skupiny odpověděl: „Na stupnici naděje jsem někde mezi 7 a 9. Kapela je stále naživu. Od teď už sice nebudeme jezdit na žádná turné, ale vždycky bude naděje, že se objeví jiné příležitosti. Není to poprvé, co se na našem obzoru objevily černé mraky - a nějakým způsobem se podařilo vysvitnout slunci. Čas a naděje jsou to jediné, co v tuto chvíli máme.“ Na dotaz na novou hudbu odpověděl, že o novém albu se nemluvilo.
Pod vlivem kapel jako Beatles, The Rolling Stones, The Yardbirds, Led Zeppelin a New York Dolls se Aerosmith ukázali být sami velkou inspirací pro pozdější úspěšné kapely a hudebníky, jmenovitě pro Mötley Crüe, Ratt, Guns N' Roses, Tesla, L.A. Guns, Cinderella, Faster Pussycat, Skid Row, Extreme, Warrant, Inglorious, Black Crowes a Quireboys, stejně jako pro Metallicu, Metal Church a Testament. Kytarista Guns N' Roses a Velvet Revolver Slash prohlásil, že Aerosmith jsou jeho nejoblíbenější kapelou a Nikki Sixx z Mötley Crüe vyjádřil obrovskou poctu kapele a jejím raným nahrávkám v článcích The Dirt a The Heroin Diaries. Členové alternativních rockových kapel, jako jsou Nirvana, Mother Love Bone/Pearl Jam, Stone Temple Pilots, Staind a Godsmack, jsou rovněž jejich velkými fanoušky.
Souhra Joea Perryho a Brada Whitforda byla inspirativní pro mnoho kapel, zejména pro Guns N' Roses. Joe Perry získal široké uznání a chválu jako sólový kytarista a mnohokrát sdílel pódium s Jimmym Pagem a Jeffem Beckem, které Perry uvádí jako své hlavní vlivy. Spolu s Tylerem byli Pageem požádáni, aby uvedli Led Zeppelin do Rock and Rollové síně slávy; během slavnostního ceremoniálu, který se konal v roce 1995, Tyler a Perry přednesli svůj projev a připojili se ke kapele na pódiu na krátký set. O významu skupiny Aerosmith v americké pop kultuře jako celku svědčí i to, že spolupracovala i s populárními nerockovými umělci, jako jsou Run-DMC, Eminem ("Sing for the Moment") a Carrie Underwood, a vystoupili i s 'N Sync, Britney Spears, Mary J. Blige a Nelly v poločasové show Super Bowlu XXXV. Countryoví umělci Garth Brooks a Mark Chesnutt zaznamenali hitové singly s coververzemi písní Aerosmith.
Stejně jako mnoho jejich současníků ze 70. let včetně Led Zeppelin a Alice Coopera, měli i členové Aerosmith sklony k excesům a hýření. Konzumace drog byla bezzuzdná; nahrávání desek Rocks z roku 1976 a Draw the Line z roku 1977 bylo obzvláště známé pro jejich oddávání se návykovým látkám včetně heroinu. Slovy Bebeho Buella: „Byli jako parta dětí s vlastními letadly, porschi, miliony dolarů, neomezenými prostředky. [...] Mick Jagger a Jimmy Page nad tím měli kontrolu, ale těmhle klukům to bylo jedno. Získali cenu za nejbouřlivější rock'n'rollovou kapelu té doby. O tom není pochyb.“
V polovině a na konci 70. let se kapela těšila obrovské popularitě ve Spojených státech a v Japonsku, ačkoli v Británii se jí nepodařilo udělat velký dojem. Přesto patřili v polovině až na konci 70. let k nejpopulárnějším hardrockovým skupinám v Americe, spolu s Heart, KISS, Tedem Nugentem, ZZ Top a Boston. Jejich obrovská popularita však po odchodu Perryho a Whitforda poklesla. Po návratu obou kytaristů do kapely a jejím úplném očištění se od drog se Aerosmith zázračně vrátili na vrchol, což bylo kdysi popsáno jako nejúspěšnější comeback v historii heavy metalu, ne-li celé populární hudby. Jak v sedmdesátých letech, tak v éře 1987 - 1995 Aerosmith podnikali vyčerpávající světová turné, která čítala trojciferný počet koncertů, a při nich byli i headlinery nebo spoluheadlinery festivalů, jako například Texxas Jamu v letech 1978 a 1987, festivalu Monsters of Rock v anglickém Castle Donington v letech 1990 a 1994 a Woodstocku '94.
Skupina se tomuto médiu zpočátku bránila, později se však proslavila a získala řadu ocenění za průkopnické, expanzivní a konceptuální videoklipy, například k písním "Janie's Got a Gun" (který režíroval budoucí režisér Klubu rváčů David Fincher), "Livin' on the Edge", "Cryin'", "Amazing", "Crazy", "Falling in Love (Is Hard on the Knees)" a "Pink".