1962

Původně neměl v plánu stavět aparatury, nýbrž je prodávat a učit hru na bicí. Myšlenka zabývat se zesilovači přišla až poté, co ho Pete Townshend ze The Who a další ptali, proč nevyrábí nebo neprodává kytarové aparatury. Jim Marshall nejprve dovážel aparatury Fender. Fendery byly velmi oblíbené, ale i drahé, proto se později pokusil se svými spolupracovníky, opravářem Ken Branem a technikem Dudley Cravenem, postavit jejich přibližnou kopii. Asi na šestý pokus se jim podařilo vytvořit aparaturu s naprosto unikátním "křupavým" zvukem. Na trh se dostala pod označením JTM 45. Po velikém úspěchu začal Marshall vytvářet další řady zesilovačů. Obrovským hitem se stal model Marshall „Plexi“ 1959SLP, který prakticky definoval zvuk 60. a 70. let. Následovaly modely 1987X, Bluesbreaker, první zesilovač s Master Volume JCM 800 nebo Hi-Gain JCM 900.

Právě aparatury JCM 800 a JCM 900 jsou dodnes slyšet téměř v každém odvětví tvrdší muziky, od hard rocku po heavy metal. Další model Marshall JCM 2000 je kombinací JCM 800 a JCM 900 a je nejdéle vyráběným modelem v historii firmy. Nejnovější řada se označuje jako JVM. Marshall tvrdí, že JVM je nejuniverzálnější zesilovač v historii společnosti.

Marshall patří mezi nejrespektovanější a nejznámější výrobce aparatur vůbec. Firma stála u zrodu několika revolučních změn v oblasti kytarových zesilovačů, například zavedení nového rockového zvuku. Model Marshall JCM 800 stál u zrodu Master Volume, díky němuž bylo možné dostat z aparátu velké rockové zkreslení při nižších hlasitostech a heavy metalové při vyšších. Na žádost Peta Townshenda Marshall jako první vyrobil reprobox osazený čtyřmi reproduktory. Někteří hudebníci dokonce tvrdí, že si kupují Marshall výrobky (hlavně reproboxy) jen kvůli efektu, který na pódiu ani nevyužijí. Řada slavných kytaristů má u Marshall signature modely – například Randy Rhoads, Jimi Hendrix, Kerry King, Slash nebo Zakk Wylde.

Efekt Maestro Fuzztone FZ 1

Vznikl nejznámější komerční zkreslovač zvuku Maestro Fuzztone FZ 1.

V roce 1961 přišel Grady Martin s fuzzy tónem, náhodně způsobeným vadným předzesilovačem, který zkreslil jeho hraní na kytaru v písni Marty Robbins "Don't Worry". Ve stejném roce pak nahrál instrumentální melodii pod svým vlastním jménem se stejným vadným předzesilovačem. Píseň na etiketě Decca se jmenovala "Fuzz". Martin je obecně považován za objevitele 'fuzz efektu'. Krátce nato americká instrumentální rocková formace The Ventures požádala svého přítele, hudebníka a nadšence elektroniky Orvilla 'Red' Rhodose, aby jim pomohl obnovit zvuk 'Fuzz' Grady Martina. Rhodos nabídl The Ventures fuzzbox, který sám vytvořil. V roce 1962 jej použili při nahrávání písně "2000 Pound Bee".

Ironií osudu se tento náhodný „špunt“ stal základem zvuku, který dnes téměř každý rockový a heavy metalový kytarista považuje za naprosto nezbytný, aniž by tušil, že jeho kořeny sahají k jednomu vadnému předzesilovači z roku 1961.

ATLANTIS

Na konci roku 1962 založili tři studenti střední elektroprůmyslové školy v brněnské Leninově (dnes Kounicově) ulici skupinu Brilant, hrající dixieland. Zanedlouho ji posílil olomoucký kytarista Stanislav Regal. Kapela se pod vlivem nástupu Beatles zaměřila na bigbítovou hudbu a roku 1964 se přejmenovala na Atlantis. Hráli převážně na lokální scéně, koncertovali ale také v Rakousku. Na podzim 1967 získali posilu v podobě zpěváka a skladatele Petra Ulrycha, který právě odcházel z Vulkán, kde nastal pěvecký přetlak. Skupina Atlantis v té době hrála zahraniční skladby (např. od Cream nebo The Jimi Hendrix Experience), nicméně podobně jako ve Vulkánu se i u nich začal prosazovat Ulrychův autorský potenciál, jehož typickým znakem byla výrazná melodie svébytného moravského pojetí.

Již roku 1967 natočila kapela v brněnském studiu Československého rozhlasu svoje první profesionální nahrávky a v roce 1968 vydala ve vydavatelství Supraphon svoje první singly – některé písně se dostaly do hitparády Dvanáct na houpačce. Na jaře toho roku skupina koncertovala v Západním Německu, kde vyhrála III. mezinárodní beatový festival v Bottropu. Později se členkou kapely stala i Ulrychova sestra Hana. Na podzim 1968 emigroval baskytarista Jiří Svoboda a z Atlantisu rovněž odešel poslední z původních členů, bubeník Zdeněk Kluka. V obměněné sestavě chystali své první dlouhohrající album Odyssea, které ve spolupráci s Orchestrem Gustava Broma nahráli v červnu 1969, nicméně jeho vydání již komunistická cenzura neumožnila. Instrumentalisté Atlantisu v tomto roce působili v západoněmeckém nastudování muzikálu Vlasy, zatímco sourozenci Ulrychovi vystupovali v Československu se svým vlastním programem. Po návratu hráčů z Německa opět začala kapela působit jako jeden celek – v roce 1970 hráli jak svůj autorský repertoár, včetně písní z nevydané Odyssei, tak převzaté anglické skladby (např. od Manfreda Manna, Donovana, Boba Dylana, aj.). Ulrychovy písně "Nechoď do kláštera" a "Brána milenců", vydané rovněž na singlech, se staly tehdejšími hity.

Na podzim 1970 koncertovala sestava Atlantis společně v Západním Německu, v roce 1971 se skupina ale opět rozdělila – sourozenci Ulrychovi využili nabídku pražského divadla Rokoko, kde během roku vystupovali s vlastním pořadem, zatímco zbytek kapely hrál samostatně. Kytarista Stanislav Regal, působící ve skupině téměř od jejího založení, se oženil a přestěhoval do Berlína, takže jej v roce 1971 na krátkou dobu vystřídal Jan Milonig. Ten zanedlouho zamířil do Junior – Speakers, takže post kytaristy převzal Vladimír Severa. Sourozenci Ulrychovi nahráli s Atlantisem na konci roku 1971 album Hej dámy, děti a páni, které se již odklonilo od rockového stylu, ale díky Ulrychovu autorství obsahovalo moravskou melodiku a moravská folklorní témata. Petr Ulrych byl však kvůli své angažovanosti v srpnu 1968, kdy nazpíval protiválečnou píseň "Zachovejte klid" ve veřejném prostoru, postupně umlčován, takže ani Atlantis se nemohl více prosadit. Na jaře 1973 skupina odehrála v úplně odlišné sestavě několik koncertů pro Mezinárodní den žen, potom ale byla její aktivita definitivně zastavena a sourozenci Ulrychovi se přeorientovali na moravskou lidovou hudbu. Název Atlantis následně využili pro svůj doprovodný soubor ještě krátce v roce 1974, od té doby však vystupují se skupinou Javory.

Díky jediné zachované kopii pásků s nahrávkou Odyssei mohl Supraphon toto album poprvé vydat v roce 1990.

Podrobnosti: Atlantis - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Hej dámy, děti a páni (1972)

Hana & Petr (1974)

Odyssea (1990, nahráno v roce 1968)

DE MASKERS

V holandském Amsterdamu vznikla rokenrolová formace De Maskers (původně pod názvem ZZ & de Maskers), která měla značný vliv na tamní rockovou scénu. Po vydání dvou alb v roce 1965 se však skupina rozpadla.

Kapela vznikla koncem roku 1962, kdy zpěvák Bob Bouber sledoval vystoupení amsterdamské skupiny Apron Strings. To ho inspirovalo k vytvoření konceptu ZZ & de Maskers, v němž celá formace (včetně Boubera jako ZZ) vystupovala v maskách. Později Bouber masku odložil. Skupina se zpočátku soustředila na holandský rock s písněmi jako "Dracula", "Ik Heb Genoeg Van Jou" a "Shake Hands". Kromě zpívaných skladeb hráli i mnoho instrumentálních věcí, kde sólistou byl Jan de Hont – například klasická "La Comparsa". V roce 1964 nahráli i anglické skladby inspirované britskou beatovou hudbou, např. "Sloppin' in Las Vegas" a "Cheat, Cheat, Cheat".

Po pěti převážně instrumentálních letech jako ZZ & de Maskers a po odchodu zpěváka Boubera se Jan de Hont a jeho amsterdamská sestava pokusili najít nové cesty jako De Maskers. Beat a Rhythm & Blues vystřídaly instrumentální skladby. Prvním singlem nové éry byl "Brand New Cadillac", cover od The Renegades, který dosáhl 15. místa v nizozemské hitparádě. Další singl s Chubby Checkerem, "Baby, Baby, Balla, Balla!!!", dosáhl v Holandsku #17 a v Německu #1. De Maskers natočili tři originální LP – první Sensations In Sound bylo zřejmě nejlepší. Druhá deska kombinovala nové skladby a starší instrumentálky. Třetí LP se více orientovalo na Rhythm & Blues, ale chyběl jí typický nádech holandských R&B formací. Přesto byli De Maskers s vynikajícím kytaristou Janem de Hontem jednou z nejvýznamnějších holandských kapel šedesátých let.

Podrobnosti: De Maskers - Metal Music Archives

Diskografie (studiová alba):

ZZ And De Maskers (1965, vydáno pod názvem ZZ & de Maskers)

Sensations in Sound (1966)

Beat Meets Rhythm & Blues (1967)

Shame on You (1967)

You Only Live Twice (1985)

HELLS DEVILS

Na počátku všeho stála v roce 1961 dvojice Zdeněk Macháček a Jirka Sigmund, kteří si tehdy přezdívali trochu pekelnicky Kelly a Satan. Hráli na gibsonky rokenrol a patřil jim svět – alespoň kousek světa v Praze 5 – Košířích. Častěji se k nim přidával Emil Grőschel, majitel dvou zděděných činelů a malého bubínku z Kotců, vyřazeného z armády. Další větší bubny si mohl vypůjčit od svého otce harmonikáře, který rovněž hrál na bicí. Když se pak objevil další vlastník gibsonky, Mirek Kyncl, pořídili si Macháček se Sigmundem elektrické kytary, z nichž jednu používali jako basovku. Bylo to v roce 1962 a rozšířené obsazení si začalo říkat Hells Devils.

Grőschel i Kyncl pracovali v Tatře Smíchov a jednou o pauze Kyncl brnkal na kytaru písničky známé ze zahraničních rozhlasových vysílání. Přisedl si k němu další Tatrovák, frézař Miloš Vokurka, a od boku vystřihl několik procítěně zazpívaných rokenrolů. Kyncl jej bez váhání pozval na další zkoušku souboru. Vokurka se tři roky učil na akordeon a měl tedy základní hudební vzdělání. Hlavně však byl nadaným zpěvákem a skvěle imitoval to, co slyšel. Anglicky neuměl, ale měl vynikající sluch a texty si zapisoval foneticky z rádia. Jeho fanoušci se po celou dobu domnívali, že je perfektním angličtinářem. Největším vzorem mu byl Cliff Richard, jehož repertoár zpíval nejčastěji. Další inspirace zahrnovaly Jerryho Lee Lewise, trochu Elvise Presleyho a také Little Richardse. Podle hitu Bumpse Blackwella "Ready Teddy" získal přezdívku Ready Kirken.

První úspěšná etapa Hells Devils trvala asi půl až tři čtvrtě roku. K základní sestavě Vokurka, Kyncl, Macháček, Sigmund a Grőschel se podle potřeby připojovali další spoluhráči. Skupina hrála staticky, žádné šou, měli plné ruce práce se svými nástroji. Vokurka se při zpěvu držel mikrofonního stojanu, protože nevěděl, co dělat s rukama. Skoro každé vystoupení začínalo a končilo „požárem“. Nebyly to však důmyslné pyrotechnické efekty, nýbrž důsledek přetížení amatérsky vyráběných zesilovačů. Naštěstí skupině pomáhal zvukařský mág Binny Laney, který dokázal zprovoznit cokoli, třeba i plotýnkový vařič. Hells Devils odehráli řadu vystoupení na Jezerce nebo Urale a zúčastnili se přehlídek společně s nejslavnějšími soubory té doby – EP Hi-Fi Boys s Pavlem Sedláčkem a Crazy Boys s Miki Volkem, kteří je tehdy v popularitě předčili.

V druhé polovině roku 1962 začala formace skomírat. Hudebníci chodili na zkoušky, jak chtěli, kšefty byly sporadické a morálka upadala. Skupině tehdy pomáhal organizačně další Tatrovák Jarda Malík. Díky němu se Hells Devils napojila další, tentokrát smíchovská parta. Kytarista Jiří Hampl a bubeník Mirek Schwarz hráli s kamarádem Mirkem Čtvrtníkem již od roku 1961, někdy s nimi zpíval i Honza Tuček. Malík nejprve nabídl záskoky Schwarzovi a krátce poté se do sestavy zapojil i Hampl. Mirek Schwarz pobýval jako kluk díky příbuzenským svazkům několikrát ve Francii, kde ho oslovila tvorba Johnnyho Holidaye. Bubnoval, kde mohl, na stůl i hrnce. Líbily se mu instrumentálky The Shadows, takže angažmá v Hells Devils přijal bez váhání. Shadows zbožňoval natolik, že si podle jejich bubeníka Tonyho Meehana začal říkat Tony. Německé příjmení Schwarz pak přeložil do angličtiny (Black) a další pseudonym byl na světě.

Formace měla potenciál a atraktivní repertoár, ale stále to nefungovalo naplno. Binny Laney už to dál nesnesl a jednoho dne představil kapele svého přítele Evžena Fialu, který se stal vedoucím souboru a dal skupině nový směr – nejen hudebně, ale hlavně organizačně. Bylo třeba zvýšit motivaci, docházku na zkoušky a přístup k vystoupením, promyslet pódiovou show, vizáž hudebníků a ucelit image. Spolupráce se rozvíjela od podzimu 1962. Do činnosti se zapojil i Evženův otec Eugen Fiala, zvaný Toscani podle šlechtických předků španělského původu. Toscani vymyslel pro Hells Devils charakteristické oblečení evokující peklo a oheň: černé kalhoty a třpytivě červené košile, které sám převážně ušil. Zajišťoval koncerty, dopravu a stal se produkčním nebo manažerem souboru, zatímco jeho syn se soustředil na umělecké otázky. Pan Fiala starší také „žehlil průšvihy“ a svými styky a elegantním vystupováním otevíral zavřená vrátka a získával jinak nedostupná povolení.

Proslulost Hells Devils prudce narůstala od roku 1963. U baskytary se nejprve objevil Ivan Pešl, po něm se střídali Zdeněk Rytíř ze Crossfire a Petr Baďura, který se od roku 1964 stal jediným baskytaristou. Od ledna 1964 byl díky konkurzu přijat Karel Kahovec jako doprovodný kytarista a zpěvák, čímž vznikla nejslavnější sestava Hells Devils: Reddy, Hampl, Kahovec, Baďura a Black. K tomu připočtěme uměleckého vedoucího Evžena Fialu, organizačního vedoucího Eugena Fialu – Toscaniho, zvukového režiséra Binny Laneyho a případně technika Jaroslava Šedivého a máme pohromadě skvělý tvůrčí tým. Následovala řada dodnes památných vystoupení: přehlídka amatérských souborů pořádaná Bohoušem Durdisem ve Slovanském domě 10. prosince 1963, Maškarní ples v Plzni 25. ledna 1964, MDŽ v Hotelu Tichý 6. března 1964, PKO Bratislava v březnu 1964, U Fleků 13. března 1964 pro zahraniční novináře, přehlídka v Lucerně v dubnu 1964, Divadlo Máj v Praze 2 v dubnu 1964, sál tiskárny Svoboda na Smíchově 28. dubna 1964, Varnsdorf, Cheb a další.

Snad o žádné jiné kapele se nemluvilo a nepsalo v souvislosti s rozbitými židlemi tak často jako o Hells Devils. Faktem zůstává, že hudebníci hráli pouze muziku, kterou z duše milovali, a podávali ji svým posluchačům od srdce, jak nejlépe uměli. Panu Toscanimu se zalíbilo, že přenášejí do lůna totality ostrůvky svobodného myšlení a cítění. A publikum? To si na vystoupeních Hells Devils vybíjelo všechnu přebytečnou energii. Bohužel při tom padla za oběť i nějaká ta židle, a kapela byla čím dál tím více sledována policií. Svou roli sehrály i závist, pomluvy a udání — najít záminku nebylo těžké. Evžen Fiala byl zatčen 5. června, rozsudek byl vynesen v říjnu a dostal dvanáct měsíců s podmínkou na tři roky.

V říjnu 1964 odešel Jiří Hampl na vojnu. Karel Kahovec tedy přesedlal na sólovou kytaru a na doprovodnou kytaru vypomohl Mirek Čtvrtník. Baskytaristou se stal Ladislav Sandholc. Aktivita kapely však byla již mizivá a ztrácela perspektivu. Pro Evžena Fialu to s podmínkou na krku také nebylo jednoduché. Poslední akcí Hells Devils bylo focení na Karlově mostě pro článek v časopise Stern 8. června 1965, společně se členy souborů Hurican, George & Beatovens a dalšími. Pak přišel definitivní konec. Black a Kahovec přijali angažmá v The Matadors. Ready měl dvouletou pauzu, aby pak od roku 1967 chytil druhý dech v Kometách. Evžen Fiala s otcem se nedali zlomit a v únoru 1967 se ujali skupiny Primitiv, aby z ní vytvořili první opravdovou českou psychedelickou formaci – The Primitives Group.

Podrobnosti: Hells Devils

JUVENTUS

Tato formace, která se nikdy nestala takovou jedničkou jako třeba Olympic, byla pravděpodobně založena již v roce 1962. Bezesporu patří k nejstarším kapelám, které vznikly v době beatové horečky v Praze.

U jejího zrodu stál Zdeněk Kučera, který hrál na trumpetu a zpíval. Skupinu tvořili vysokoškoláci a konzervatoristé. Složení se ustálilo na dvou kytarách, baskytaře, pianu, saxofonech a trumpete. Kapela měla samozřejmě i bubeníka. Společně s nimi vždy účinkovala i nějaká dívčí vokální skupina. Z těch známějších to byly Hana Pazeltová a Lilka Ročáková. Ze zpěváků to byl Jiří Stárek. Juventusu se však nepodařilo sjednotit repertoár tak jako jiným kapelám té doby. Hráli převzaté skladby raného rock & rollu i vlastní písně či aranže. Pověstnou byla jejich Beethovenova "Píseň pro Elišku", kterou přepracoval pro saxofon Milota, i Ročáková "Loudá se půlměsíc", kterou známe jen z nahrávky Yvonne Přenosilové, natočené s Olympicem. Pazeltová zpívala "See See Rider" a Kučera si neopomněl zahrát oblíbenou "St. Louis Blues".

V průběhu roku 1965 došlo ke zlomu, když ve skupině hráli Jiří Lahoda (kytara), Petr Rezek (rytmická kytara), Vladislav Heráček (baskytara), Václav Rákos (klávesy), Miroslav Čech (bicí) a Karel Černoch (zpěv). Stálým hostem byl dětský zpěvák Petr Stůj, kterého skupina doprovázela i na jeho nahrávce pro Supraphon „Den na prérii“. K převzatým skladbám od Beatles a Elvise Presleyho začal přibývat vlastní repertoár, na němž se podílel hlavně Karel Černoch, Michael Prostějovský a Pavel Žák. Nejznámějšími skladbami se staly "Nářek Převozníka", "Zrcadlo", "Ona se brání", "Volej volej na celou kolej" a "Stůj občane". Ve skladbě "Zrcadlo" si při nahrávání ve studiu na bicí zahrál František Ringo Čech. Ve skupině v té době bubnoval Josef Randák, který nahrál skladbu z druhé strany prvního singlu "Chrám".

V létě roku 1965 hráli Juventus ve filmu Škola hříšníků a poté jeli na dva měsíce hrát do restaurací přímořských letovisek tehdejší Jugoslávie. To byla pro každou kapelu, které se podařilo vyjet, doslova Amerika. Po návratu se skupina plně zprofesionalizovala. Povedlo se jim vystoupit několikrát v televizi a protože jejich písničky moc neprovokovaly a směřovaly spíše k popu, podíleli se na soundtracku k filmu Bylo čtvrt a bude půl. Zde doprovázeli zpěváky z divadla Rokoko. Černoch si zazpíval také jednu písničku – "Broď se řekou", kterou napsali Angelo Michajlov a Eduard Krečmar; trvala minutu a padesát osm vteřin. Od ledna roku 1966 hráli pravidelně v divadle ABC a podíleli se i na natáčení filmu Nahá pastýřka.

Popularita Karla Černocha vzrůstala a sílila i jeho aktivita jako sólisty. Vystupoval s orchestry na zájezdech i v televizi a také samostatně na písňovém festivalu pop music v Bratislavě, známém jako Bratislavská lyra. Pro bigbíťáky to byl festival kýče a uměleckých hodnot čtvrté kategorie, ale Karel se rozhodl takto vystupovat. Snad udělal chybu, snad ne.

Juventus pokračoval bez něj. Od července 1968 vystupoval v sestavě Vladislav Heráček (baskytara a zpěv), Petr Rezek (kytara a zpěv), Ladislav Tuček (varhany) a Jiří Myslivec (bicí). Ve zcela novém repertoáru převažovala vlastní tvorba z pera Heráčka a Tučka, texty psal Eduard Krečmar. První deska vyšla až o rok později u Pantonu – EP se skladbami "Bob Hands", "Kapka jedu", "Nemocné oči". Hned po EP následoval singl "Vlasy", kde zpíval již jen Petr Rezek. Na EP zpívali všichni členové kapely. Na B straně singlu, v písničce "Modrej len", si Rezek zazpíval v duetu s manželkou Irenou. Rezek byl ve skupině pěvecky nejaktivnější a po krátké době následoval Černochův příklad – skupinu Juventus opustil, čímž kapela definitivně skončila.

27. prosince 2007 zemřel po roční léčbě rakoviny tlustého střeva zpěvák Karel Černoch.

Podrobnosti: Juventus – wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Kompletní nahrávky 1967 - 1969 (2009)

OMEGA

V Budapešti vznikla maďarská rocková legenda Omega. Společně s Locomotiv GT patřila v 70. letech 20. století k nejvýznamnějším interpretům progresivní rockové hudby a její sláva daleko přesahovala hranice tehdejšího tzv. východního bloku.

Omegu založili v září 1962 hráč na klávesové nástroje László Benkő a zpěvák a kytarista János Kóbor jako skupinu hrající coververze písní britských a amerických rockových kapel. Po častém střídání členů v roce 1967 přišel hráč na baskytaru Tamás Mihály, bubeník József Laux a kytarista György Molnár.

Jejich první album bylo ještě ovlivněno hudbou Beatles, ale skupina pak začala hrát progresivněji, v tzv. space-rock stylu. Gábor Presser v roce 1968 napsal pro kapelu první původní skladby. V roce 1971 po třetím albu odešel Presser s Lauxem do Locomotiv GT. Za bicí usedl Ferenc Debreczeni a tato sestava pak zůstala neměnná více než 30 let.

Skupina Omega měla výrazný úspěch i mimo Maďarsko. V 60. a 70. letech byla populární i v Československu, Polsku, Jugoslávii, NDR a koncertovala také v Anglii a NSR. Coververzi jejich skladby "Gyöngyhajú lány" nahrála na své koncertní album z roku 1995 i skupina Scorpions ("White Dove"). V Česku ji na svém albu Růže pro Algernon v roce 1994 vydal Aleš Brichta pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech".

V roce 2006 skupina Omega vydala svou šestnáctou studiovku Égi jel (Znak na nebi). Poslední anglické album skupiny je Transcendent z roku 1996.

Podrobnosti: Omega - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Trombitás Frédi és a rettenetes emberek (1968)

10000 lépés (1969)

Éjszakai országút (1970)

200 évvel az utolsó háború után (natočeno 1972, vydáno až 1998)

Omega 5 (1973)

Omega 6: Nem tudom a neved (1975)

Omega 7: Időrabló (1977)

Omega 8: Csillagok útján (1978)

Gammapolis (1979)

další alba viz podrobnosti

THE ROLLING STONES

V Dartfordu, předměstí Londýna, vzniká jedna z nejslavnějších a nejvlivnějších rokenrolových formací v historii – The Rolling Stones, pojmenovaná podle skladby Muddyho Watterse "Rollin' Stone". V roce 1989 byli uvedeni do rokenrolové síně slávy a jsou považováni za největší rokenrolovou kapelu světa. V magazínu Rolling Stone se umístili na 4. místě v anketě 100 největších umělců všech dob. Za svou kariéru prodali více než 200 milionů alb.

Keith Richards a Mick Jagger byli začátkem 50. let 20. století kamarádi a spolužáci ze základní školy. Později se jejich cesty rozdělily – Richards chodil na střední školu uměleckého zaměření, Jagger dal přednost ekonomické škole. Po letech se náhodou potkali ve vlaku, kde Jagger držel desky Chucka Berryho a Muddyho Waterse. Tyto desky byly tehdy obtížně dostupné, takže Jagger je objednával přímo z katalogu společnosti Chess. To Richarda zaujalo a dohodli se, že spolu založí kapelu. Přizvali k sobě ještě Dicka Taylora, který později hrál ve skupině Pretty Things. Společně hledali dalšího kytaristu a Jagger doporučil Briana Jonese, který hrál na slide kytaru ve skupině Blues Incorporated, vedené Alexisem Kornerem. V Blues Incorporated tehdy hráli další dva budoucí členové Rolling Stones, Ian Stewart a Charlie Watts. Sestava byla dokončena v červnu 1962 (Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Ian Stewart, Dick Taylor).

The Rolling Stones: Brian Jones, Bill Wyman, Keith Richards, Charlie Watts, Mick Jagger

K názvu kapely došli podle Richardse tak, že při telefonickém rozhovoru s novinářkou časopisu Jazz News byl Brian Jones požádán o název. Všiml si, že na zemi leží deska Muddyho Waterse se skladbou "Rollin’ Stone".

První koncert odehrála kapela 12. července 1962 v legendárním klubu Marquee, tehdy pod názvem The Rollin’ Stones. Složení kapely bylo: Jagger – zpěv, Richards a Jones – kytary, Stewart – piano, Taylor – baskytara a Chapman – bicí. Baskytarista Bill Wyman se ke kapele připojil v prosinci 1962, bubeník Charlie Watts o měsíc později, čímž vznikla jedna z nejstálejších rytmických sekcí.

Manažer Rolling Stones Giorgio Gomelsky zajistil vystupování v klubu Crawdaddy, který podle něj stál za mezinárodním znovuzrozením blues. Tyto koncerty spolu s bezprecedentním nástupem Beatles přispěly k příchodu společenské změny, známé jako swingující Londýn. Kapela brzy oslovila manažera Andrewa Looga Oldhama, s nímž podepsala smlouvu. Oldham chtěl spolupracovat se zkušeným manažerem Erickem Eastonem, avšak vzhledem k tomu, že mu bylo pouhých devatenáct let, smlouvu nemohl podepsat – za něj ji podepsala jeho matka. Gomelsky, který s kapelou neměl žádnou písemnou dohodu, nebyl osloven vůbec.

Decca Records, která stále litovala, že přišla o Beatles, podepsala s Oldhamem a Eastonem smlouvu za neobvykle výhodných podmínek. Rolling Stones měli vyjednány třikrát vyšší honoráře a plnou kontrolu nad nahráváním a vlastnictvím originálů. Smlouva umožňovala Oldhamovi používat nezávislá nahrávací studia, byla vybrána Regent Sound Studios, tehdy s nejlepší technikou.

Ačkoli Oldham neměl zkušenosti s produkcí, sebevědomě převzal roli producenta. Sám dodal: „Zvuk z jednoho nástroje byl slyšet i ve stopách jiných nástrojů, ale mělo to tak být. Vytvořil se tak originální hutnější zvuk.“ Dlouhé nahrávací sessions se staly pro kapelu typické. Všechny skladby na britské verzi první desky se nahrály v Regent Studios. Oldham prezentoval Rolling Stones jako kapelu využívající nezávislá studia, což podle něj poskytovalo větší svobodu než Beatles, kteří používali firemní studia EMI s uhlazeným, strnulým zvukem. Oldham se zprvu pokoušel oblékat kapelu do stejných obleků, ale na koncertech hráli ležérně. Skupina se zviditelňovala jako 'ošklivý' protipól Beatles. Napomáhal tomu obal první desky s fotografií nazlobených mladíků a novinové titulky typu „Chtěli byste, aby si vaše dcera vzala někoho z Rolling Stones?“ Bill Wyman dodává: „Naše pověst rozzlobených zlých hochů přišla později, úplně náhodou. Andrew tohle nikdy neřídil. On nás prostě jen důkladně ždímal.“

The Rolling Stones: Watts, Richards, Jagger, Wood, Wyman

Oldhama čím dál víc znepokojovalo, že by kapela chtěla hrát písničky 'černochů ve středním věku'. Chtěl oslovit hlavně mladší publikum, ale s takovým repertoárem tušil problémy. Právě na jeho naléhání začali Jagger s Richardsem skládat první vlastní skladby. Svoje prvotiny však oba popisují jako nemastné neslané napodobování. Protože psaní vlastních písní šlo pomalu, na jejich prvním albu The Rolling Stones, vydaném 16. dubna 1964, byly hlavně cover verze. Výjimku tvořila skladba z dílny Jaggera a Richarda "Tell Me (You’re Coming Back)" a dvě další, podepsané pseudonymem ´Nanker Phelge´, za kterým se skrývala celá formace. V květnu deska vyšla ve Spojených státech pod názvem England's Newest Hit Makers.

První turné Rolling Stones po Spojených státech v červnu 1964 bylo podle slov Billa Wymana katastrofou. „Když jsme přijeli, neměli jsme tam žádný hit nebo cokoli, podle čeho by nás mohli znát.“ Kapela byla pozvána do televizní show Deana Martina, kde si i zahrála několik songů. Martin se však posmíval nejen tomu, jak vypadali, ale i tomu, jak a co hráli. Stouni měli také rezervovány dva dny v nahrávacích studiích společnosti Chess, z jejichž katalogu si Jagger léta objednával desky. Ve studiu se potkali se svým velkým vzorem Muddy Wattersem. Něco s ním i nahráli, ale Wattersova nahrávací smlouva nedovolovala nic z toho použít. Z těchto dvou sessions se později vyklubal první hit číslo 1 Stounů "It’s All Over Now", cover verze písničky Bobbyho Womacka.

Druhá řadová deska v Británii The Rolling Stones No. 2 se již stala jedničkou britského albového žebříčku. Její americká verze The Rolling Stones, Now! dosáhla na pátou příčku amerického žebříčku. Album bylo nahráno během amerického turné, část ve studiích společnosti Chess v Chicagu, část ve studiích RCA v Los Angeles. V lednu a únoru 1965 odehrála formace koncertní turné po Novém Zélandu a Austrálii, které vidělo kolem sta tisíc fanoušků.

Další americké LP dostalo název Out of Our Heads. Vyšlo v červnu 1965 a stalo se další jedničkou hitparád. Obsahovalo sedm originálních skladeb – tři podepsané duem Jagger/Richards, čtyři pod pseudonymem Nanker Phelge. Na podzim pak vyšla další mezinárodní jednička, singl "Get Off of My Cloud". Krátce po vydání následovalo další LP pro americký trh: December's Children. Jagger, Richards a Jones začali na začátku roku 1967 mít problémy s užíváním drog. Celé to odstartovala série článků v časopise News of the World nazvaná „Popové hvězdy a drogy: pravda, která vás šokuje“. Články popisovaly večírky pořádané kapelou The Moody Blues, na kterých se užívalo LSD a na které chodily hvězdy jako kytarista The Who Pete Townshend, bubeník Cream Ginger Baker a další. První článek byl zaměřený na Donovana, druhý na Rolling Stones.

V prosinci 1967 vyšla deska Their Satanic Majesties Request (třetí v Británii, druhá v USA), bohužel krátce po Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles. Vznikala v těžkých podmínkách, protože Jagger, Richards a Jones museli řešit soudní spor. Formace se při nahrávání už zcela zbavila Andrewa Oldhama. Rozchod byl přátelský, alespoň podle tisku. Nicméně v roce 2000 k tomu Jagger dodal: „Důvodem, proč Andrew odešel bylo to, že si myslel, že už se nedokážeme plně soustředit na práci a že jsme stále více dětinští. Opravdu to nebylo příjemné – a myslím, že to nebylo příjemné ani jemu. Tehdy tam bylo spoustu rušivých elementů, ale my vždycky budeme potřebovat někoho, kdo nás dokáže nasměrovat tou správnou cestou. To byla jeho práce.“

Satanic Majesties se tak stalo prvním albem, které si Stouni produkovali sami. Bylo také první deskou, která vyšla ve stejné verzi na obou stranách Atlantiku. Její psychedelický zvuk doplňuje obal, na kterém je 3D fotografie Michaela Coopera, autora snímku slavného obalu desky Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Bill Wyman sem napsal a zazpíval písničku "In Another Land", která vyšla jako singl. Byla první, na které Jagger nezpívá hlavní hlas.

První měsíce roku 1968 strávila formace prací na další desce. Z těchto nahrávacích sessions vzešel hit "Jumpin' Jack Flash", který vyšel jako singl v květnu. Jeho zvuk, stejně jako zvuk celé desky Beggars Banquet (třetí v Británii, páté v USA) je směsí country a blues. Stouni se tak vrátili ke svým kořenům. S tímto albem také začala spolupráce s producentem Jimmy Millerem. Za zmínku stojí známé písničky "Street Fighting Man", věnovaná politickým otřesům května 1968, a titulní "Sympathy for the Devil". Rostoucí problémy Briana Jonese vedly k tomu, že na nahrávání Beggars Banquet skoro vůbec nechodil. Jagger pak řekl, že Jones „neměl na to, aby vedl takový způsob života“. Jeho soustavné užívání drog mu znemožnilo získat americké vízum. Celé kapele tak znemožnilo vyjet na další americké turné. Ostatní členové donutili Jonese říci: „Odcházím z kapely, ale pokud budu chtít, můžu se kdykoli vrátit.“ 3. července 1969, méně než měsíc od svého odchodu z Rolling Stones, se Brian Jones utopil v bazénu na zahradě svého domu.

Od přelomu sedmdesátých let do roku 2016 pak Rolling Stones natočili dalších 16 studiových alb, která všechna získala zlaté nebo platinové ohodnocení v Británii a USA, a absolvovali 21 světových koncertních turné.

Podrobnosti: Rolling Stones - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

The Rolling Stones (1964)

England's Newest Hit Makers (1964)

12 X 5 (1964)

The Rolling Stones No. 2 (1965)

The Rolling Stones, Now! (1965)

Out of Our Heads (1965)

December's Children (And Everybody's) (1965)

Aftermath (1966)

Between the Buttons (1967)

Their Satanic Majesties Request (1967)

Beggars Banquet (1968)

Let It Bleed (1969)

další alba viz podrobnosti

THE STATUS QUO

Pod názvem The Scorpions vznikla v Británii formace Status Quo. V počátcích vystřídala několik názvů, mezi které patří The Spectres, Traffic Jam a The Status Quo. Své první album vydali v roce 1968 pod názvem Picturesque Matchstickable Messages from the Status Quo. Následovala řada dalších studiových počinů, z nichž vzniklo několik hitů, jako jsou skladby "Caroline" (1973), "Rockin' All Over the World" (1977), "Whatever You Want" (1979) nebo "In the Army Now" (1986). Kapela patří k nejdéle fungujícím rockovým uskupením vůbec a její dva členové (Rossi a Parfitt) v roce 2010 získali Řád britského impéria.

Historie formace začíná roku 1962, kdy spolužáci Francis Rossi (kytara, zpěv), Alan Lancaster (baskytara) a Alan Kay (bicí) založili skupinu The Scorpions, kterou záhy přejmenovali na The Spectres. Alana Kaye nahradil John Coghlan a řady doplnil varhaník Jess Jaworski, kterého po krátkém čase vystřídal Roy Lynes. Skupina vydala několik neúspěšných singlů a obrat k lepšímu nenastal ani po přejmenování na Traffic Jam, proto do sestavy v roce 1967 přišel druhý zpěvák a rytmický kytarista Rick Parfitt. Po jeho příchodu kapela změnila název na The Status Quo a začátkem roku 1968 vydala singl "Pictures of Matchstick Men", který zaznamenal úspěch jak v Británii (7. místo), tak i v USA (12. místo). Singl se objevil na debutové studiovce Picturesque Matchstickable Messages from the Status Quo, jež však komerčně neuspěla.

Status Quo později vypustili z názvu 'the' a procházeli slabšími lety, kdy většina jejich práce zůstávala bez většího zájmu. Obrat nastal v roce 1972 se změnou image a singlem "Paper Plane", který se umístil v Top 10 britské hitparády, deskou Piledriver téhož roku, která se dostala na 5. místo, a koncerty v Readingu a na Great Western Festival, jež posunuly Status Quo mezi žádané kapely. Následující rok vyšel velice úspěšný singl "Caroline" a album Hello!, které se dostalo na první místo. Na něm poprvé spolupracoval Andy Bown, jenž se roku 1976 stal oficiálním klávesistou. Roku 1975 se pak Status Quo poprvé dostali na první místo hitparády se singlem "Down Down". Všechna následující alba 70. let se umístila mezi pěti nejlepšími alby hitparády.

Roku 1981 po vydání alba Never Too Late opustil kapelu John Coghlan, poté co rozbil svou bicí soupravu. Náhradou se stal Pete Kircher. 14. května 1982 odehráli v Birminghamské aréně N.E.C. koncert pro charitativní nadaci Princes' Trust, kde se poprvé osobně účastnil člen královské rodiny, princ Charles.

Během osmdesátých let eskalovaly spory mezi Rossim a Lancasterem, což vedlo k dočasnému ukončení koncertní činnosti. Turné 'End of the Road' v roce 1984 vyvrcholilo závěrečným koncertem v Milton Keynes, kde se sešlo 35 000 diváků. Následující rok se formace opět sešla při britské části charitativního koncertu Live Aid, kde zahráli "Rockin' All Over the World".

Roku 1986 se Status Quo sešli ve studiu s novým baskytaristou Johnem 'Rhino' Edwardsem a bubeníkem Jeffem Richem. Alanu Lancastrovi, který žil v Austrálii, se změna nelíbila a došlo k soudnímu sporu, který byl urovnán finanční kompenzací. V nové sestavě pak vydali album In the Army Now s titulní skladbou, jež patří k jejich nejznámějším hitům.

V roce 1991 obdrželi britskou hudební cenu za významný přínos rock'n'rollu a stejné ocenění i na světových hudebních cenách v Monte Carlu. Zapsali se také do Guinnessovy knihy rekordů, když během turné k albu Rock 'Til You Drop odehráli čtyři koncerty ve čtyřech městech během 11 hodin a 11 minut.

Roku 2005 se skupina objevila v dvojepizodě britského seriálu Coronation Street, kde hrála samu sebe. Francis Rossi a Rick Parfitt uštědřili pár pěstí postavě Les Battersby a poté mu zahráli na svatbě.

Roku 2013 vydala kapela svůj stý singl "Bula Bula Quo" a účinkovala v akční komedii Bula Quo!, kde Rossi a Parfitt hráli sami sebe. K filmu vyšlo stejnojmenné studiové album a soundtrack. Téhož roku se po třiceti letech sešli všichni původní členové a odehráli krátké turné, jež pokračovalo i na jaře následujícího roku.

Za svou existenci odehráli Status Quo více než 6 000 koncertů, které vidělo přes 25 milionů lidí. Vydali 44 alb, z nichž 28 studiových se umístilo v britské hitparádě. Dále vydali přes 100 singlů, z nichž 40 se dostalo do Top 20, a 106krát vystoupili v britském pořadu Top of the Pops, což z nich činí rekordmany.

Diskografie

Picturesque Matchstickable Messages from the Status Quo (1968)
Spare Parts (1969)
Ma Kelly's Greasy Spoon (1970)
Piledriver (1972)
Hello! (1973)
Quo (1974)
On the Level (1975)
Blue for You (1976)
Rockin' All Over the World (1977)
If You Can't Stand the Heat (1978)
Whatever You Want (1979)
Just Supposin' (1980)
Never Too Late (1981)
1+9+8+2 (1982)
Back to Back (1983)
In the Army Now (1986)
Rock 'Til You Drop (1991)
Thirsty Work (1994)
Don't Stop (1996)
Under the Influence (1999)
Famous in the Last Century (2000)
Heavy Traffic (2002)
Riffs (2003)
Quid Pro Quo (2011)
Bula Quo! (2013)
Backbone (2019)

THE TRASHMEN

The Trashmen byla americká surf rocková formace, která vznikla v Minneapolisu ve státě Minnesota ve Spojených státech amerických. Původní sestavu tvořili kytaristé Tony Andreason a Dal Winslow, baskytarista Bob Reed a bubeník Steve Wahrer.

Tony Andreason a Mike Jann byli přátelé, kteří se od roku 1955 společně učili a hráli na kytaru. Bavilo je především country. V roce 1957 se v Crystal Coliseum Tony a Mike seznámili se Stevem Wahrerem, bubeníkem, a kytaristou Dallasem "Dal" Winslowem. Tony, Steve a Dal krátce hráli jako The String Kings. Mike se toho neúčastnil, protože se více zajímal o country hudbu. Tony se poté prostřednictvím Steva a Dalea seznámil s Jimem Thaxterem, zpěvákem, který hledal hudební uskupení. Vznikla tak formace Jim Thaxter and the Travelers v následujícím složení: Jim Thaxter - zpěv a kytara (laděná na baskytaru), Tony Andreason - sólová kytara, Dal Winslow - rytmická kytara, Tom Diehl - piano a Steve Wahrer - bicí. Na jaře 1961 si kapela dala pauzu, protože Tony a Jim museli odejít do armády. V únoru nebo březnu 1962 se oba vrátili, ale neshody v hudebním směřování mezi nimi způsobily, že Tony skupinu opustil. Steve a Dal odešli s ním.

Ke skupině se připojil Don Woody, který hrál na baskytaru. Poté, co Donův kamarád ukázal sestavě desku The Trashmen's Blues, rozhodl se Steve pojmenovat uskupení The Trashmen. Formace byla převážně instrumentální s občasným zpěvem v podání Steva; Tony také příležitostně zpíval hlavní skladby. Don skupinu opustil a nahradil ho Bob Reed, vybraný na základě konkurzu. Po poslechu Dicka Dalea získala kapela zájem o surf rock. Píseň "Surfin' Bird" vymyslel Steve a publikum si ji na koncertech okamžitě oblíbilo. Stala se největším hitem souboru a v druhé polovině roku 1963 se dostala na 4. místo v žebříčku Billboard Hot 100. Skladba byla kombinací dvou R&B hitů formace The Rivingtons, "The Bird's the Word" a "Papa-Oom-Mow-Mow". Na prvních výtiscích singlu byl jako autor uveden bubeník a zpěvák Trashmen Steve Wahrer, ale po výhrůžce právního zástupce The Rivingtons bylo autorství převedeno na členy této skupiny.

Skladbu později převzali The Ramones, The Cramps, Silverchair, The Psychotic Petunias, Pee-Wee Herman, Equipe 84 i thrashmetalová formace Sodom. Objevila se také ve filmech jako Full Metal Jacket, Fred Claus, Pink Flamingos, Back to the Beach a The Big Year. V roce 2010 byla na Facebooku spuštěna kampaň, jejímž cílem bylo poslat píseň na první místo ve Velké Británii během vánoční sezóny; to bylo zamýšleno jako protest proti převzetí vánoční první příčky písní vítěze soutěže The X Factor, podobně jako v roce 2009 s písní "Killing in the Name" od Rage Against the Machine. Skladba debutovala v britské Top Ten 19. prosince na 3. místě.

Kapela se rozpadla v roce 1967.

V 70. a 80. letech se členové občas scházeli a vystupovali společně až do roku 1989, kdy Steve Wahrer zemřel na rakovinu. Na jeho postu bubeníka později nastoupil Mark, bratr Tonyho Andreasona. Na turné v roce 2009 ho za bicími nahradil Reedův syn Robin. V roce 1999 vystoupili Trashmen na festivalu Las Vegas Grind. V letech 2007 a 2008 koncertovali v Illinois, Ohio, Wisconsin a Španělsku, a v letech 2008 a 2010 absolvovali evropské turné s vystoupeními v Německu, Nizozemsku, Francii, Španělsku, Belgii, Itálii, Rakousku, Norsku, Švédsku a Finsku.

Formace nahrála čtyři skladby v Custom Recording Studios v Golden Valley v Minnesotě s dlouholetým fanouškem a kytaristou Deke Dickersonem pro nahrávací společnost Major Label a v březnu 2013 vydala 7" EP I'm a Trashman. V dubnu 2014 vyšlo plnohodnotné LP Bringing Back the Trash. Po několika koncertech v roce 2015 v rodném Minneapolisu se kapela opět odebrala do důchodu.

Diskografie

Surfin' Bird (1964) – jejich debutové studiové LP obsahující nejznámější hit "Surfin' Bird" a další surf rockové skladby.
I'm a Trashman (2013) – 7" EP nahrané ve spolupráci s Deke Dickersonem pro Major Label, obsahující nové verze klasických skladeb.
Bringing Back the Trash (2014) – plnohodnotné studiové LP, kombinující nové nahrávky a klasické skladby kapely.
Live at the Trash Club (datum nevydání specifikováno) – živé album dokumentující vystoupení kapely v pozdějších letech jejich existence.

BEACH BOYS – Surfin' Safari

Surfin' Safari je debutové studiové album amerického rockového uskupení Beach Boys, vydané 1. října 1962 u Capitol Records. Oficiální producentské zásluhy patří Nicku Venetovi, ačkoli na produkci se významně podílel Brian Wilson se svým otcem Murrym. Brian rovněž napsal nebo se podílel na napsání devíti z dvanácti skladeb. Album strávilo v hitparádě 37 týdnů a dosáhlo 32. místa v USA. Předcházely mu dva singly: "Surfin'" a "Surfin' Safari", které se umístily na 75., resp. 14. místě. Úspěch písně "Surfin' Safari" pomohl uskupení zajistit vydání celé desky, následoval singl "Ten Little Indians", který dosáhl 49. příčky.

Úryvek z původních poznámek k albu: "Skupinu tvoří převážně lidé z kalifornského Hawthornu, jmenovitě Wilsonovi... Brian, Dennis, Carl a jejich otec Murry Wilson, dlouholetý skladatel a manažer. Dále je tu talentovaný bratranec chlapců, Mike Love, který zpívá v neobvyklých vokálních aranžích hlavní tenorové i hluboké basové party. ... [a] mladý David Marks, soused Wilsonových, hrající na hybnou rytmickou kytaru. Brian, nejstarší z Wilsonových, je lídrem skupiny a aranžérem vokálů. Carl je zdatný sólový kytarista, Dennis zpívá a hraje na bicí. Nikdo z nich neměl formální hudební vzdělání, ale všichni vyrůstali v prostředí, kde byla hudba běžnou součástí života".

DICK DALE – Surfers‘ Choice

Surfers’ Choice je debutové studiové album průkopníka surfového stylu Dick Dale, vydané v listopadu 1962. Většina nahrávek byla pořízena živě v tanečním sále Rendezvous Ballroom, přičemž ve studiu byly doplněny overduby. Deska byla dlouho nevydána, až v říjnu 2006 ji na CD znovu vydalo vydavatelství Sundazed Records, později následovalo vydání u Not Now Music s bonusovým diskem singlů pod názvem Surf Beat.

Na albu se objevuje i předělávka řecké folkové písně "Misirlou", jejíž verze inspirovala řadu dalších rockových umělců, například Beach Boys, The Ventures či The Trashmen. Skladba se později objevila také ve filmu Pulp Fiction od Quentina Tarantina (1994).

Album je považováno za přelomové, protože nejenže založilo žánr surfové hudby a upevnilo Dicka Dalea jako jejího krále, ale také přeneslo tento styl masové americké veřejnosti. Živé nahrávky na albu, jako "Surf Beat", "Surfing Drums" (později "Tribal Thunder"), "Take It Off", "Shake 'n' Stomp" a "Death of a Gremmie", zachycují autentickou atmosféru surfového šílenství a reverbované kytarové riffy, zatímco jedinými čistě studiovými skladbami jsou "Miserlou Twist" a předreverbová singlová verze "Let's Go Trippin'".

THE SHADOWS – Out of the Shadows

Druhé studiové album britské rockové formace The Shadows vyšlo v letech 1961 – 1962. Přestože britské publikum očekávalo plně instrumentální nahrávku, skupina spolu s producentem Norrisem Paramorem chtěla vytvořit desku, na níž se projeví jejich rozmanité talenty. Album obsahuje šest z třinácti původních skladeb, které napsali členové sestavy, a je výrazně pomalejší a plynulejší než debut.

Deska se dostala na první místo britské albové hitparády v roce 1962. Žádné singly z ní nebyly vydány, vyšla však dvě EP: Out of the Shadows a Out of the Shadows no.2, obě v mono i stereofonním provedení. Skladba "Little B" byla použita k propagaci alba během turné v roce 1962 a sloužila jako první volba bubenického sóla při živých koncertech Shadows až do roku 2004.

Výročí osobností

leden 1962

4.1.1962 - narodil se americký baskytarista, zpěvák a skladatel PETER STEELE, vlastním jménem Petrus Thomas Ratajczyk (4.1.1962 - 14.4.2010), zakladatel skupin Fallout, Carnivore a Type O Negative

4.1.1962 - narodil se americký kytarista JOHN MARSHALL, člen skupiny Metal Church

4.1.1962 - narodil se americký bubeník STEVE ZIMMERMAN, člen skupiny Fates Warning

23.1.1962 - narodil se americký bubeník KIRK ARRINGTON, člen skupin Metal Church a Vanderhoof

únor 1962

6.2.1962 - narodil se americký zpěvák a skladatel WILLIAM AXL ROSE, zakládající člen Guns N' Roses

10.2.1962 - narodil se CLIFF BURTON, americký basový kytarista a skladatel, člen skupin Trauma a Metallica

23.2.1962 - narodil se americký kytarista a skladatel MICHAEL WILTON, zakládající člen skupiny Queensryche

březen 1962

8.3.1962 - narodil se anglický kytarista JIMMY CLARE, člen skupin Cronos, Tank a Venom

14.3.1962 - narodil se český baskytarista, zpěvák a skladatel VLASTA HENYCH, člen skupin Henych666 a Törr

26.3.1962 - narodil se americký bubeník JEFF PLATE, člen skupin Metal Church, Trans-Siberian Orchestra, Savatage a Vicious Rumors

31.3.1962 - narodil se americký kytarista JEFF YOUNG, člen skupiny Megadeth

duben 1962

8.4.1962 - narodil se americký kytarista IZZY STRADLIN (vlastním jménem JEFFREY DEAN ISBELL), člen skupin Guns N' Roses a dalších

18.4.1962 - narodil se kanadský bubeník a zpěvák DAN BEEHLER, zakládající člen skupiny Exciter

květen 1962

14.5.1962 - narodil se americký kytarista C.C. DEVILLE (vlastním jménem BRUCE ANTHONY JOHANNESSON), člen skupin Poison a Samantha 7

15.5.1962 - narodil se kanadský bubeník MICHAEL EMBRO, člen skupiny Razor

23.5.1962 - narodil se polský kytarista ZBIGNIEW 'VIKA' WRÓBLEWSKI (23.5.1962 - 27.1.2023), člen skupiny Vader

25.5.1962 - narodil se švédský bubeník ANDERS JOHANSSON, člen skupin Hammerfall, Manowar a mnoha dalších

červen 1962

23.6.1962 - narodil se americký zpěvák CHARLES 'CHUCK' BILLY, člen skupiny Testament

24.6.1962 - narodil se anglický kytarista ANDY ABBERLEY, člen skupiny Diamond Head

červenec 1972

7.7.1962 - narodil se anglický zpěvák TONY MILLS (7.7.1962 - 18.9.2019), člen skupin TNT a Shy

22.7.1962 - narodil se americký muzikant a producent STEVE ALBINI (22.7.1962 - 7.5.2024)

srpen 1962

7.8.1962 - narodil se německý kytarista a skladatel MICHAEL WEIKATH, zakládající člen skupiny Helloween

25.8.1962 - narodil se severoirský kytarista VIVIAN CAMPBELL, člen skupin Dio, Whitesnake, Def Leppard, Thin Lizzy a dalších

27.8.1962 - narodil se kanadský zpěvák COBURN PHARR (27.8.1962 - 25.2.2025), člen Omen a Annihilator

září 1962

9.9.1962 - narodil se český kytarista, skladatel a producent PAVEL HEJČ, člen skupin Vitacit a Corona

23.9.1962 - narodil se americký zpěvák RUSS ANDERSON, člen skupiny Forbidden

26.9.1962 - narodil se americký kytarista AL PITRELLI, člen skupin Savatage, Megadeth, Trans-Siberian Orchestra a dalších

říjen 1962

3.10.1962 - narodil se americký bubeník TOMMY LEE, člen skupiny Mötley Crüe

7.10.1962 - narodil se český baskytarista a producent KAREL ADAM, člen skupin Vitacit, Kreyson, Motorband a dalších

15.10.1962 - narodila se australská kytaristka CRIS BONACCIOVÁ, členka skupin She a Girlschool

listopad 1962

1.11.1962 - narodil se americký kytarista DAVE LINSK, člen skupiny Overkill

3.11.1962 - narodil se americký klávesista SCOTT WARREN, člen skupin Dio, Warrant, Keel nebo Heaven & Hell

5.11.1962 - narodil se americký bubeník STEVE 'DOC' WACHOLZ, člen skupiny Savatage

11.11.1962 - narodil se švédský klávesista GUNNAR MATHIAS 'MIC' MICHAELI, člen skupiny Europe

18.11.1962 - narodil se americký kytarista a skladatel KIRK HAMMETT, člen skupin Exodus a Metallica

22.11.1962 - narodil se americký kytarista a skladatel JIM MATHEOS, zakladatel skupiny Fates Warning

27.11.1962 - narodil se americký bubeník, kytarista a skladatel CHARLIE BENANTE, člen skupiny Anthrax

27.11.1962 - narodil se americký bubeník MIKE BORDIN, člen Ozzy Osbourne, Black Sabbath, Faith No More a dalších

28.11.1962 - narodil se americký bubeník MATT CAMERON, člen kapely Soundgarden

29.11.1962 - narodil se švédský kytarista, producent a skladatel ANDY LAROCQUE (vlastním jménem Anders Allhage), člen skupin King Diamond a Death

prosinec 1962

15.12.1962 - narodil se kanadský baskytarista JEAN-YVES 'BLACKY' THÉRIAULT, člen skupiny Voivod

22.12.1962 - narodil se americký zpěvák BRUCE CORBITT (22.12.1962 - 25.1.2019), člen skupin Rigor Mortis a Warbeast

24.12.1962 - narodil se americký baskytarista LLOYD 'MOOSEMAN' ROBERTS III (24.12.1962 - 22.2.2001), člen skupiny Body Count

26.12.1962 - narodil se americký bubeník JAMES KOTTAK (26.12.1962 - 9.1.2024), člen skupiny Scorpions

30.12.1962 - narodil se anglický bubeník KARL WILCOX, člen Diamond Head

Rok 1962

Události

Vzniká firma Marshall Amplification

Vzniká efekt Maestro Fuzztone FZ 1

Nové skupiny

Atlantis

De Maskers

Hells Devils

Juventus

Omega

The Rolling Stones

Status Quo

The Trashmen

Inspirativní alba

Inspirativní skladby

Československá scéna

Vzniká skupina ATLANTIS

Vznikají HELLS DEVILs

Vzniká kapela JUVENTUS

Události podrobněji

Podrobnosti: Atlantis - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Podrobnosti: De Maskers - Metal Music Archives

Diskografie (studiová alba):

Podrobnosti: Hells Devils

Podrobnosti: Juventus – wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Podrobnosti: Omega - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Podrobnosti: Rolling Stones - wikipedia

Diskografie (studiová alba):

Diskografie

Diskografie

Výročí osobností

leden 1962

únor 1962

březen 1962

duben 1962

květen 1962

červen 1962

červenec 1972

srpen 1962

září 1962

říjen 1962

listopad 1962

prosinec 1962