Události
Vychází album Sabotage
28.července vyšla deska Sabotage, šesté album britské metalové legendy Black Sabbath. V roce 2017 se umístilo na 32. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Angel
(USA - hard rock, glam rock, progresivní rock)
Boston
(USA - hard rock, progresivní rock)
Iron Maiden
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Jameson Raid
(GBR - NWOBHM, hard rock, heavy metal)
Jerusalem
(SWE - hard rock, křesťanský metal)
Krokus
(CHE - hard rock, heavy metal)
Legs Diamond
(USA - hard rock, progresivní rock, heavy metal)
Lone Star
(GBR - progresivní rock, hard rock, symfonický rock)
Motörhead
(GBR - NWOBHM, heavy metal, speed metal, hard rock)
Rainbow
(GBR - hard rock, heavy metal, neoklasický metal)
Riot
(USA - hard rock, heavy metal, power metal, speed metal)
Od roku 2013 hrají pod názvem Riot V
The Runaways
(USA - hard rock, glam metal, glam punk)
Sorcery
(USA, Kalifornia, Hollywood - hard rock, heavy metal)
Sorcery
(USA, Illinois, Chicago - hard rock, heavy metal)
Starz
(USA - hard rock, heavy metal)
Ted Nugent
(USA - hard rock, heavy metal)
po rozpadu skupiny The Amboy Dukes přešel Ted Nugent na sólovou dráhu
Toad the Wet Sprocket
(GBR - blues rock, hard rock, NWOBHM)
Triumph
(CAN - hard rock, heavy metal)
White Spirit
(GBR - NWOBHM)
White Wolf
(CAN - heavy metal)
Inspirativní alba
AC/DC – High Voltage (17.února, AUS hard rock)
AC/DC – T.N.T. (1.prosince, AUS hard rock)
Aerosmith – Toys in the Attic (8.dubna, USA hard rock)
Alice Cooper – Welcome to My Nightmare (11.března USA hard/heavy)
Angel – Angel (USA hard/glam)
April Wine – Stand Back (CAN hard rock)
Argent – Circus (GBR hard rock/progresivní rock)
Argent – Counterpoints (GBR hard rock/progresivní rock)
Bad Company – Straight Shooter (GBR hard rock/blues rock)
Bachman-Turner Overdrive – Four Wheel Drive (CAN blues rock/hard rock)
Bachman-Turner Overdrive – Head On (CAN blues rock/hard rock)
Birth Control – Plastic People (DEU hard rock/progrock/krautrock)
Blackfoot - No Reservations (USA hard rock/blues rock)
Black Sabbath - Sabotage (28.července)
Budgie - Bandolier
Caravan – Cunning Stunts (GBR progrock)
Deep Purple – Come Taste the Band (7.listopadu)
The Dictators – Go Girl Crazy! (USA protopunk/hard rock)
Dirty Tricks – Dirty Tricks (GBR hard rock)
Elf – Trying to Burn the Sun (USA blues rock/hard rock)
Golden Earring – Switch (NDL hard rock/prodresivní rock)
Grupa 220 – Slike (YUG progrock/hard rock)
Hawkwind - Warrior on the Edge of Time (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heart - Dreamboat Annie (USA hard rock/folk rock/pop rock)
Heavy Metal Kids – Anvil Chorus (GBR hard rock/glam)
Humble Pie - Street Rats (GBR hard rock/blues rock)
Iron Butterfly – Scorching Beauty
Iron Butterfly – Sun and Steel
James Gang – Newborn (USA hard rock)
Jethro Tull – Minstrel in the Gallery (GBR progrock/hard rock)
Kansas – Song for America (USA hard rock/progrock)
Kansas – Masque (USA hard rock/progrock)
Kiss – Dressed to Kill (19.března)
Led Zeppelin – Physical Graffiti (24.února)
Les Variations – Cafe De Paris (FRA blues rock/hard rock)
Mahogany Rush – Strange Universe (CAN progrock/hard/heavy)
Montrose – Warner Bros. Presents Montrose! (USA hard rock)
Moxy – Moxy (CAN hard/heavy)
Nazareth – Hair of the Dog (GBR hard/heavy)
Nektar – Recycled (DEU progrock)
Neon Rose – Two (SWE hard rock)
Neon Rose – Reload (SWE hard rock)
Nutz – Nutz Too... (GBR hard/heavy)
Omega – Omega 6: Nem tudom a neved (HUN progresivní rock/hardrock)
Rainbow – Ritchie Blackmore's Rainbow (5.září)
Rush – Fly by Night (15.února)
Rush – Caress of Steel (24.září)
Scorpions – In Trance (17.září - EU)
Steppenwolf - Hour of the Wolf
Stray – Stand Up and Be Counted (GBR progrock/hard rock)
Styx – Equinox (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Strung Up (GBR glam/hard rock)
Synkopy 61 – Formule 1 (CZE progresivní rock/art rock)
Ted Nugent – Ted Nugent
Thin Lizzy – Fighting (12.září)
Titanic – Ballad of a Rock 'N Roll Loser (NOR hard rock)
Toad – Dreams (CHE hardrock/psychedelický rock)
Trapeze – Trapeze (GBR hard rock/blues rock/progrock)
Truth and Janey – No Rest for the Wicked (USA hard rock)
UFO – Force It
Uriah Heep – Return to Fantasy (13.června)
ZZ Top – Fandango (18.dubna)
Československá scéna
SYNKOPY 61 vydávají své druhé album
Brněnská rocková skupina Synkopy 61 vydáva ve vydavatelství Panton své druhé LP Formule 1. Jedná se o jediné album natočené v době, kdy byl členem skupiny i Oldřich Veselý, než v roce 1975 odešel do Modrého efektu. Oproti předchozím deskám a EP obsahuje výhradně vlastní skladby.
Události podrobněji
ANGEL
Angel je americká rocková parta z Washingtonu, D.C., kterou v polovině 70. let založili Punky Meadows, Mickey Jones a Gregg Giuffria. Proslavili se především okázalým glamovým vystupováním na pódiu a bílými saténovými oblečky.
Angel byli objeveni baskytaristou KISS Genem Simmonsem při vystoupení v nočním klubu a podepsali, stejně jako KISS, smlouvu s vydavatelstvím Casablanca. Jejich bílá barva byla záměrným kontrastem ke skupině Kiss, která používala černou. Angel měli androgynní image a propracované pódiové dekorace. Sice nikdy nedosáhli masového komerčního úspěchu, ale stali se kultovní formací.
Jejich první studiový počin nesl název Angel (1975) a vytvořili ho kytarista Punky Meadows, baskytarista Mickie Jones, zpěvák Frank DiMino, klávesista Gregg Giuffria a bubeník Barry Brandt. Tato sestava se udržela i na dalších dvou albech Helluva Band (1976) a On Earth as It Is in Heaven (1977), poté byl Jones nahrazen Felixem Robinsonem. Objevili se také ve filmu Foxes (1980) a Frank DiMino nazpíval skladby "Seduce Me Tonight" a "Blood From a Stone" na soundtracky k filmům Flashdance (1983) a Metropolis (1984), kde je uveden pod pseudonymem Cycle V.
DiMino a Meadows kapelu opustili v roce 1981. Zbývající členové přivedli zpěváka Fergieho Frederiksena (později Toto) a kytaristu Rickyho Phillipse (později The Babys, Bad English, Styx), ale tato sestava nevydala nový materiál a krátce nato se rozpadla.
Bývalí členové Angel se po vydání živáku věnovali dalším aktivitám. Zpěvák Frank DiMino se připojil ke kytaristovi UFO Paulu Raymondovi v projektu Paul Raymond Project. Baskytarista Felix Robinson hrál na debutovém počinu Fight to Survive formace White Lion. Klávesista Gregg Giuffria zažil v 80. letech úspěch jako lídr skupin Giuffria a House of Lords.
Na konci 90. let se Angel reformovali v nové sestavě: Frank DiMino (zpěv), Barry Brandt (bicí), Randy Gregg (basa), Steve Blaze (kytara) a klávesista Gordon G.G. Gebert. Gebert odešel v roce 2002, jeho místo zaujal Michael T. Ross. Na albu In the Beginning z roku 1999 se kromě Robinsona objevil i původní kytarista Punky Meadows. V roce 2000 vyšla kompilace Angel: The Collection, nejrozsáhlejší výběr hitů kapely, obsahující 16 skladeb.
Baskytarista Mickie Jones, který hrál na čtyřech albech a dlouho koncertoval, zemřel 5. září 2009 v San Dimasu v Kalifornii ve věku 56 let po dlouhém boji s rakovinou jater.
Punky Meadows vydal v roce 2016 své první sólové album Fallen Angel, na kterém se podíleli i pozdější členové Angel Danny Farrow a Charlie Calv. V roce 2018 absolvovali Meadows a DiMino společné turné pod názvem Punky Meadows and Frank DiMino of Angel, kde hráli klasické skladby Angel i sólovky. Podporovala je kapela ve složení Danny Farrow (ryt. kytara), Charlie Calv (klávesy), Steve Ojane (basa) a Billy Orrico (bicí). V roce 2019 se v téže sestavě vrátili k názvu Angel a bílé barvě a vydali nové album Risen, na které v roce 2023 navázali s další nahrávkou Once Upon a Time.
Na konci roku 2023 odešel baskytarista Steve Ojane a na vybrané koncerty v roce 2024 se vrátil Felix Robinson. Novým baskytaristou byl oznámen Tommy Caradonna.
Logo kapely je ambigram, což znamená, že se čte stejně obrácené vzhůru nohama jako normálně.
Podrobnosti: Angel - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Angel (1975)
Helluva Band (1976)
On Earth as It Is in Heaven (1977)
White Hot (1978)
Sinful (1979)
In the Beginning (1999)
Risen (2019)
Once Upon a Time (2023)
JAMESON RAID
Jameson Raid je britské heavy metalové uskupení. Obvykle jsou, po zařazení na album Metal For Muthas II vydané společností EMI, považováni za součást nové vlny britského heavy metalu, ačkoli se v okolí Birminghamu prosadili jako hardrocková formace již několik let před tím.
Kořeny souboru sahají až do roku 1973, kdy baskytarista John Ace a kytarista Ian Smith hráli společně ve skupině Spectaté II na škole v Sutton Coldfieldu. Po škole šli členové každý svou cestou, většinou na univerzitu. John Ace tehdy založil kapelu, která hrála převážně coververze. Když se rozpadla, Ace spolu s rytmickým kytaristou Stewartem Harrodem přesvědčili Smithe, aby se vrátil, a přibrali bubeníka Phila Kimberleyho. To byl začátek Jameson Raid, i když jejich první koncert pod všeobecně neoblíbeným názvem Notre Dame proběhl 26. srpna 1975. Název Jameson Raid pochází z incidentu v Transvaalu na přelomu let 1895/96. Jejich bedňák Nick Freeman si na tuto událost vzpomněl ze školních dějepisných učebnic a navrhl ji kapele. Když se v prosinci 1976 připojil zpěvák Terry Dark z Hoi Polloi a o několik dní později odešel Stewart, byla nejznámější sestava Jameson Raid kompletní.
Svůj první singl "Seven Days of Splendour" vydali v únoru 1979. „Kombinace vlivů, které daly vzniknout celkovému zvuku kapely, byla poměrně obtížně určitelná, neboť se v ní objevovaly prvky rock/popu 70. let (zejména David Bowie a Mott the Hoople), těžších kapel jako Thin Lizzy a občasné přikývnutí k punkové smršti...“, poznamenal autor Malc Macmillan. Tři skladby na EP ("Seven Days of Splendour", "It's a Crime" a "Catcher in the Rye") ilustrovaly Macmillanovu hádanku ohledně neschopnosti jednoznačně kategorizovat zvuk kapely. V Mezinárodní encyklopedii hard rocku a heavy metalu jsou popsáni jako „kultovní hrdinové pro rockový okruh v Midlandu... Jejich hudba je popovou formou heavy metalu...“ EP bylo přijato dobře a, jak zdůraznil Martin Popoff, předvedlo v těchto třech skladbách mistrovský kus písničkářství. Prvních 1 000 kopií vyšlo v bílém obalu, další náklad 2 000 kusů v černém; oba obaly obsahovaly texty všech tří písní.
V březnu 1980 hrála kapela spolu s Magnum jako support Def Leppard v sálech West Midlandu v rámci jejich světového turné On Through the Night World Tour.
V květnu 1980 vydalo EMI druhé z kompilačních alb Metal for Muthas. To obsahovalo skladbu Jameson Raid "Hard Lines", ačkoli kapela byla nespokojená s tím, že EMI, aniž by to věděla, skladbu kompletně zremixovala a tím ji podle kapely v podstatě zničila. Kapela byla navíc na tomto vydání uvedena jako The Raid. V boji s vlnou apatie Smith a Ace podali výpověď a v červenci 1980 odehráli v Birminghamu svůj poslední koncert s kapelou. V té době vyšlo druhé sedmipalcové EP, všeobecně označované jako The Hypnotist, ale ve skutečnosti nazvané End of Part One. EP obsahovalo čtyři skladby ("The Hypnotist", "The Raid", "Getting Hotter" a "Straight from the Butchers") a stalo se labutí písní kapely na vinylu.
Kimberley a Dark pokračovali dál a přibrali kytaristu Mikea Darbyho a baskytaristu Petera Greena. V roce 1981 Darby odešel a nahradil ho zakládající člen The Handsome Beasts James Barrett, kterého v roce 1982 vystřídal Steve Makin. Vznikla demokazeta Electric Sun (obsahující skladby "Electric Sun", "Run for Cover", "Poor Little Rich Girl" a "Getting Hotter"), ale ještě téhož roku Kimberley a Dark odešli a kapela fakticky skončila. Zelené vinylové LP s názvem Jameson Raid, obsahující EP End Of Part One, demo Electric Sun, skladbu "Hard Lines" a nevydanou skladbu "Running Blind" finální sestavy z roku 1983, bylo vydáno jako bootleg, nikoli oficiálně, ačkoli se stalo sběratelským artiklem. Obě EP se objevila v roce 2010 v časopise Record Collector.
V roce 1983 Green a Makin angažovali bubeníka Rogera Simmse a pokusili se kapelu vzkřísit jako The Raid, ale bez většího úspěchu a dlouhé životnosti. Makin pak působil jako frontman několika dalších kapel, než byl přizván k účinkování na sólovém albu Cozyho Powella The Drums Are Back (1992). V roce 1993 se připojil ke skupině Slade.
Klasická sestava Terry Dark, Ian Smith, John Ace a Phil Kimberley se znovu dala dohromady v roce 2008 a jejich album ze zpětného katalogu Just as the Dust Had Settled vyšlo u Shadow Kingdom Records v březnu 2010. V červenci 2010 kapela odehrála koncerty v Německu i ve Velké Británii. V únoru 2011 kapelu opustil John Ace. V červnu 2011 hráli na festivalu Download s náhradním baskytaristou, než se k nim v červnu 2011 vrátil Peter Green, baskytarista z let 1980 až 1983. V roce 2012 nejprve Ian Smith a poté Phil Kimberley následovali Johna Ace a vrátili se ke svým běžným zaměstnáním. Nahradili je Kalli Kaldschmidt a Andreas 'Neudi' Neuderth ze sestavy Roxxcaliber. V srpnu 2013 byl přijat bubeník Lars Wickett kvůli závazkům Neudiho na živých vystoupeních s Manilla Road. Jameson Raid zůstali aktivní zejména v Evropě s příležitostnými koncerty ve Velké Británii.
V roce 2015 vydali své jediné studiové LP Uninvited Guests.
Podrobnosti: Jameson Raid - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Uninvited Guests (2015)
JERUSALEM
Jerusalem je švédská křesťanská rocková formace, kterou v roce 1975 založil Ulf Christiansson. Byla to jedna z prvních sestav, jež spojila křesťanské texty s hardrockovým a heavy metalovým soundem.
Poselství této party bylo určeno hlavně mladým a jejich texty zprostředkovávaly vztah k Bohu obyčejným, ale radikálním způsobem. Cílem uskupení bylo výslovně evangelizační působení. Koncerty bývaly popisovány jako série probuzeneckých shromáždění, často s výzvami k oltáři a příležitostně i exorcismy. Postupem času si Jerusalem získali širší uznání a po třech letech koncertování jim začaly nahrávací společnosti činit nabídky. Nakonec podepsali smlouvu s křesťanskou nahrávací společností Prim, která neočekávala velký úspěch. Debutové Jerusalem se však okamžitě stalo hitem mezi křesťanskými posluchači a během prvních šesti měsíců se prodalo 20 000 kusů, což je v rámci žánru křesťanského rocku v Evropě nevídané.
Z křesťanského festivalu Greenbelt v Anglii, kterého se Jerusalem v létě zúčastnili, přivezli Američané desku do Spojených států a Glen Kaiser, lídr Resurrection Band, jedné z nejvýznamnějších křesťanských rockových formací v USA, nahrávku předal Patovi Boonovi, který vlastnil Lamb & Lion Records. Lamb & Lion následně vydali nahrávky Jerusalem ve Spojených státech a Kanadě.
Se čtvrtým studiovým počinem Vi Kan Inte Stoppas (Teď už nás nezastavíš) změnili Jerusalem svůj styl na melodičtější rockový zvuk s texty, které nebyly tak otevřeně zaměřené na Boha. Nakonec však toho všeho bylo příliš a členové formace se unavili. V roce 1985 Jerusalem ukončili koncertování a přihlásili se do biblické školy Word of Life.
V roce 1987 vydali LP Dancing on the Head of the Serpent. Na obalu byl zobrazen člověk v džínách a holínkách, který skáče po hlavě napůl člověka, napůl ještěra. Tento radikální obraz se ukázal být pro švédské křesťany příliš šokující. Některé prodejny desek album zakázaly, jiné ho prodávaly pod pultem. Po vydání této desky si sestava dala šestiletou pauzu, než přišla s Prophet. Následovala ještě další čtyři studiová díla.
Podrobnosti: Jerusalem - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Jerusalem (Volume 1) (1978)
Volym 2 (Volume 2) (1980)
Krigsman (Warrior) (1981)
Vi Kan Inte Stoppas (Can't Stop Us Now) (1983)
Dancing on the Head of the Serpent (1987)
Prophet (1993)
Volym 3 (Those Were the Days) (1996)
Volüm Fyra (R.A.D.) (1997)
She (2010)
Stygn (2023)
LEGS DIAMOND
Legs Diamond je americká rocková formace, která vznikla v roce 1975 v Los Angeles v Kalifornii v sestavě Michael 'Diamond' Gargano (baskytara), Jeff Poole (bicí), Roger Romeo (kytara), Rick Sanford (zpěv) a Michael Prince (klávesy a kytara). Název získali podle gangstera z 20. let minulého století. Poprvé se na vinylu objevili v roce 1976 na kompilačním sampleru losangeleské rozhlasové stanice K-West. Štěstí však přišlo, když se vetřeli na afterparty KISS a potkali Gena Simmonse. Přesvědčili ho, aby přišel do jejich zkušebny, a parta se mu zalíbila, čímž získali první tři koncerty na turné "Rock & Roll Over".
Kiss dokonce chtěli nahrát jednu z jejich písní ("Satin Peacock"), ale Legs Diamond si ji nechali pro sebe. 9. listopadu 1976 kapela podepsala smlouvu s Mercury a zahájila záviděníhodnou několikaletou koncertní šňůru. Po USA se o ně dělili Styx, Sammy Hagar, Alice Cooper, Black Oak Arkansas, Bob Seger, Riot, Angel, The Babys, Montrose nebo Golden Earring. Když k tomu připočteme přátelství se členy Deep Purple – vzájemně se účastnili zkoušek –, vypadalo to dobře. Dokonce Eddie Van Halen a Dave Lee Roth prosili formaci, aby jim mohli předskakovat!
V roce 1977 vydali Legs Diamond u Mercury Records debutové album s vlastním názvem, které produkoval Derek Lawrence (opět spojení s Deep Purple). Deska obsahuje pouhých sedm skladeb – ty však dodnes patří k nejoblíbenějším písním a stálicím koncertních setů. Nesly převážně v duchu dlouhých, tvrdých a těžkých kompozic, z nichž každá měla svou vlastní identitu. Změna tempa nebo nálady v rámci jedné písně nebyla ničím neobvyklým a Sanford se nebránil ani občasnému použití flétny. V roce 1977 vyšlo také následné LP A Diamond Is A Hard Rock. Skladby na něm jsou kratší a o něco komerčnější než ty na debutu a produkce Eddieho Leonettiho z každé z nich vytahuje to nejlepší. Deska obsahuje "Woman", více než šestiminutovou baladu, která je dodnes rockovou hymnou v San Antoniu v Texasu a ve velké části střední Ameriky.
Další turné po USA a Kanadě upevnilo pověst formace jako strhujícího živého hosta. Legendární DJ Joe 'The Godfather (Kmotr)' Anthony navíc pouštěl celé strany desky, čímž přispěl k jejich legendárnímu, božskému statusu v texaském San Antoniu na celá desetiletí. Bohužel nahrávací společnosti jako Mercury neustále procházely personálními změnami, a když se problémy managementu propletly s politikou vydavatelství, trpělo kvůli nedostatku propagace nebo snadno dostupných informací především uskupení a jeho rychle rostoucí zástupy fanoušků. Třetí studiová nahrávka, Fire Power, se měla objevit na malém labelu Cream. Ten trval na zařazení coververzí a chtěl se pokusit získat hitové singly prostřednictvím komerčnějšího přístupu. Nechtěli propagovat sestavu jako heavymetalovou, ale chyběla jim síla, která by je dostala do popových žebříčků, takže se zdálo, že velký průlom je za těchto podmínek stále v nedohlednu.
Nastalo první z několika "klidných období" v kariéře formace. V tomto čase odešel kytarista Roger Romeo, aby se věnoval novým směrům, a na jeho místo přišel Jim May. Následovaly různé změny názvů a po odchodu Michaela Diamonda a rozpadu to vypadalo, že Legs Diamond jsou jen vzpomínkou na sedmdesátá léta.
V roce 1984 se Legs Diamond objevili se slavnou skladbou "Out On Bail". Původně šestiskladbové EP u Target Records si okamžitě získalo celosvětový ohlas a do řad věrných se přidalo nové publikum, které oslavovalo návrat Sanforda, Prince, Maye, Poolea a nyní i baskytaristy Mikea Christieho. Ten vystřídal různé krátkodobé členy, včetně Grega Chaissona. Poté, co se studiovka Out On Bail dostala na první příčky dovozních žebříčků ve Velké Británii a Evropě, bylo jen otázkou času, kdy budou na anglické vydání u labelu Music For Nations přidány dvě další skladby. Fanoušci, kteří měli dříve k formaci přístup jen prostřednictvím těžko dostupných importů, měli nyní album snadno dostupné.
Ačkoli by evropské turné v této době bylo velkou výhodou, odhodlání Legs Diamond získat zpět ztracené pozice ve své vlasti je pochopitelné. S novou nahrávkou Land Of The Gun doručenou čekajícímu publiku nebyl profil uskupení nikdy vyšší. Články v časopisech v mnoha jazycích přibývaly. Poole mezitím odešel a nahradil ho Dusty Watson. (Jonathan Valen, vyobrazený na obalu desky, ve skutečnosti s partou na žádném albu nehrál ani nenahrával. Je to jeden z těch dlouhých příběhů, zkrácených na to, že Dusty nebyl k dispozici pro focení formace!).
V roce 1989 se vrátil Roger Romeo, což bylo přivítáno s nadšeným očekáváním, a výsledkem bylo první oficiální CD Town Bad Girl (1990) doplněné kontroverzním obalem a napěchované stylovými skladbami. Legs Diamond dokonce vstoupili do videoklipového věku a promo k písni "I Am For You" odvysílala MTV v USA i v Evropě. Nehoda na motorce Sanfordovi překazila plány na první evropské turné a kytaristou se po Romeově opětovném odchodu stal Jeff Marcus. Na postu baskytaristy kapela přivítala Adama Kuryho. Do živých vystoupení byly poté zařazeny nové písně, které se staly součástí nejtěžšího LP, jaké kdy uskupení nahrálo – The Wish, vydaného u Music For Nations Records. Nad hlavou ale visel mrak, který ohrožoval vše, co bylo v minulosti drahé. Tento mrak se jmenoval grunge.
Nejdelší pauza v kariéře Legs Diamond vzbudila obavy i u největších optimistů, přesto se formace nehodlala vzdát a po dvaceti letech vydala legendární ztracené čtvrté album. Často se mluvilo i o novém CD, ale protože členové měli i jiné hudební aktivity, nebylo možné mu věnovat plný čas. Promotér ze San Antonia Bill Lee však dokázal nemožné a v dubnu uspořádal koncert s Dio a Budgie v divadle Sunken Gardens. Na post bubeníka se při této významné události vrátil Jeff Poole. Pro zbytek světa bylo velkou zprávou také vydání prvních tří desek konečně na CD. Všechna byla s pečlivou péčí masterována Michaelem Princem a doplněna o lákavé bonusové skladby.
Plánovaný dubnový koncert z roku 2002 se Starz a Pat Travers byl na poslední chvíli zrušen, když se Jeff Poole zranil při karate zápase. Akce byla přeložena na září a nabídla neuvěřitelný program – Legs Diamond, Montrose, Starz, Michael Schenker Group a Uli Jon Roth. Jako bonus byla událost natočena pro budoucí vydání prvního DVD sestavy. V roce 2005 nahradil původního zpěváka Ricka Sanforda bývalý frontman Montrose a Wild Horses John Levesque a v roce 2006 tato parta vydala Diamonds Are Forever. Hudební uskupení stále příležitostně koncertuje v oblasti Los Angeles a alespoň jednou ročně v San Antoniu v Texasu, kde je stále populární, což je zásluha vlivného diskžokeje Joe 'Kmotr' Anthony.
30. března 2018 vyšla u britského vydavatelství Rock Candy Records reedice prvních tří studiových desek sestavy, Legs Diamond, A Diamond Is a Hard Rock a Fire Power, přičemž každá obsahuje řadu bonusových skladeb. V roce 2019 Legs Diamond získali nového zpěváka Keitha Englanda a v současnosti pracují na novém počinu a občas znovu koncertují.
Podrobnosti: Legs Diamond - oficiální stránky
Diskografie (studiová alba):
Legs Diamond (1977)
A Diamond Is a Hard Rock (1977)
Fire Power (1978)
Out on Bail (1984)
Land of the Gun (1986)
Town Bad Girl (1990)
The Wish (1993)
Uncut Diamond (1999)
Diamonds Are Forever (2005)
LONE STAR
Lone Star byla velšská rocková a heavymetalová hudební skupina, která vznikla v Cardiffu v roce 1975. Před rozpadem v roce 1978 vydala dvě alba u CBS Records. Zárodek kapely tvořili zpěvák Kenny Driscoll, kytarista Tony Smith, baskytarista Ray Jones a bubeník Jim Mathews.
Na začátku roku 1975, když Jonese nahradil baskytarista Pete Hurley a Mathewse bubeník Dixie Lee a přidali se kanadský klávesista Rick Worsnop a kytarista Paul 'Tonka' Chapman, přijala kapela přezdívku Lone Star. Paul Chapman měl na kontě mimo jiné působení v kapelách Universe, Skid Row (kde nahradil Garyho Moora), Kimla Taz a především v UFO, kde v roce 1974 krátce působil ve dvojici s Michaelem Schenkerem. Vybrali 300 liber a ve studiu poblíž Oxfordu nahráli demokazetu s pěti písněmi (The Acorn Sessions), přičemž čtyři z pěti písní se v přepracované podobě později objevily na jejich dvou albech. O demo projevil zájem manažer Steve Wood a po nabídkové válce podepsali celosvětovou smlouvu s CBS Records (kterou Driscoll později označil za 'nejhorší nahrávací smlouvu všech dob').
Na začátku roku 1976 natočila kapela studiovou session pro pořad Johna Peela na BBC Radio 1 a v srpnu 1976 nahrála debutové album ve studiu Sweet Silence v Kodani, které produkoval Roy Thomas Baker. Driscoll krátce před nahráváním alba utrpěl zlomeninu klíční kosti při autonehodě (jeho přítelkyně ochrnula od krku dolů) a později tvrdil, že všechny vokály pro album nahrál v opilosti během tří hodin a výsledkem byl zklamán. Album, které se umístilo na 47. místě britské albové hitparády, bylo podpořeno britským turné s kolegou z labelu Tedem Nugentem. Druhá Peelova session byla natočena v dubnu 1976 a odvysílána v době vydání prvního alba v srpnu téhož roku. Profil kapely dále posílilo vysílání pořadu BBC Radio 1 In Concert, natočeného v londýnském Paris Theatre 23. září 1976, těsně předtím, než se v říjnu 1976 vydali na turné jako předskokani skupiny Mott the Hoople.
Po neshodách v kapele Driscoll v roce 1977 odešel a nahradil ho dvacetiletý John Sloman, přičemž Woodovu pozici manažera převzal Abe Hoch. Druhé album skupiny Firing on All Six, produkované Garym Lyonsem a vydané v srpnu 1977, překonalo svého předchůdce a dostalo se na 36. místo UK Albums Chart. Téhož měsíce skupina podnikla svůj dosud nejprestižnější koncert, když 26. srpna vystoupila na festivalu v Readingu, po němž následoval 29. září živý přenos v pořadu BBC Sight & Sound, natočený v Queen Mary College ve východním Londýně, kde se o něj dělila s kanadským kytaristou Patem Traversem. Obě vysílání BBC In Concert a Sight & Sound byla v roce 1994 vydána jako CD BBC Radio One Live In Concert.
Pak měli Lone Star čas přestávku, když Chapmana vyzvali UFO, aby zaskočil za nepřítomného Michaela Schenkera na části jejich amerického turné s Rush. Po jeho návratu začala kapela připravovat materiál pro zamýšlené třetí album, ale sužována problémy s managementem a napětím způsobeným zájmem Smithe a Leeho o scientologii se koncem roku 1978 rozpadla a CBS je odepsala částečně kvůli rychle se měnícímu hudebnímu klimatu, kdy vzestup punk rocku způsobil, že se kapely jako Lone Star zdály být staromódní.
Chapman se poté natrvalo vrátil k UFO a natočil s nimi čtyři studiová alba, než se v polovině 80. let připojil k baskytaristovi UFO Petu Wayovi ve skupině Waysted a usadil se v USA. Bubeník Dixie Lee absolvoval koncem roku 1978 turné s Wild Horses, než se spojil s Johnem Slomanem v krátce existující skupině Pulsar. Lee také v roce 1980 natočil několik demosnímků s ranou inkarnací uskupení Blizzard Of Ozz. Počátkem roku 1983 se připojil k velšské rockové partě Red Sharks, absolvoval s ní několik koncertů a později téhož roku se krátce připojil k metalové formaci Persian Risk. Sloman se v roce 1980 připojil k britským rockerům Uriah Heep pro jejich kontroverzní album Conquest, než v roce 1982 založil s kytaristou Johnem Sykesem uskupení John Sloman's Badlands.
Kenny Driscoll působil po odchodu z Lone Star krátce jako frontman formace Hiding Place a také v kapele s podivným názvem Tom the Lord, která se však navzdory zájmu Epic Records rozpadla již v době svého vzniku. Po rozpadu Lone Star přijali Driscoll a jeho dlouholetý přítel Steve Jones v roce 1979 přezdívku toto jméno, nahráli album v Rockfield Studios a neúspěšně se pokoušeli získat novou nahrávací smlouvu. V roce 1980 odehráli několik koncertů, mimo jiné v Bournemouth Winter Gardens, na Keele University a v Nottingham Boat Clubu. Někdy v roce 1980 skupinu opustil Steve Jones a připojil se Gary Moore, aby dokončil několik zbývajících koncertů, a Lone Star se rozpadli. Driscoll se v roce 1980 krátce připojil ke skupině Garyho Moora a zpíval na albu Live At The Marquee.
Třetí studiový počin Riding High vydal Paul Chapman na značce Zoom Club v roce 1999. Vznikl bez účasti ostatních členů kapely a skládal se z demosnímků nahraných Chapmanem a z dosud nepublikovaného materiálu. První dvě nahrávky byly znovu vydány u BGO Records v roce 2004 a znovu v roce 2011 u Rock Candy Records jako nově remasterované, přičemž na každé z nich byly jako bonusy přidány dříve nevydané BBC sessions a živé skladby.
Podrobnosti: Lone Star - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Lone Star (1976)
Firing on All Six (1977)
Riding High (1999)
RIOT
Riot je americká heavy metalová skupina z New Yorku, která vrcholného úspěchu a popularity dosáhla na počátku 80. let 20. století. Její zvuk zpočátku vycházel z přímočarého heavy metalu, ale od vydání alba Thundersteel v roce 1988 se jejich hudební styl poněkud posunul směrem k power metalu. V roce 2013, po smrti zakladatele, kytaristy, hlavního skladatele a lídra Marka Realeho, kapelu přeživší členové znovu zformovali pod názvem Riot V.
Skupina vznikla v roce 1975 v New Yorku, když kytarista Kon-Tiki Mark Reale a bubeník Peter Bitelli přibrali do party baskytaristu Phila Feita a zpěváka Guye Speranzu. Tato sestava nahrála čtyřstopé demo, o kterém doufala, že bude zařazeno na navrhovanou kompilaci nových rockových kapel. Během čekání na rozjezd projektu se k nim přidal ještě Steve Costello, který hrál na klávesy.
Reale odnesl demosnímky newyorským producentům Billymu Arnellovi a Stevu Loebovi, kteří vlastnili nahrávací studio Greene Street a přidružený label Fire-Sign Records. Arnell a Loeb návrh na kompilaci odmítli, ale podepsali s nimi smlouvu. Kapela poté přibrala druhého kytaristu Louieho Kouvarise a basáka Feita nahradila Jimmym Iommim, ačkoli na nahrávání debutového alba Rock City se podíleli oba. Desku nahráli a produkovali Arnell a Loeb a vydali ji u svých Fire Sign Records. Po slibném začátku a předskakování AC/DC a Molly Hatchet se ale kapele nepodařilo udržet dynamiku a v roce 1979 byla na pokraji rozpadu.
V tomto roce však nová vlna britského heavy metalu pronikla do hlavního proudu a kapela se dostala do povědomí vlivného DJ Neala Kaye, který o ní šířil informace v Británii, kde si fanoušci kupovali dovezené kopie Rock City. Povzbuzeni Arnell a Loeb, nyní manažeři Riot, se proto rozhodli nahrát nové album Narita. V průběhu nahrávání nahradil Kouvarise roadie Rick Ventura.
Po úspěšné podpoře Sammyho Hagara na jeho turné po americkém Texasu nabídl Capitol Records skupině celosvětovou smlouvu pro Naritu, především kvůli Hagarovi. Capitol a Hagar potřebovali tvrdší, mladší skupinu, která by se s ním spojila, a tak byli Riot vybráni, pokud budou souhlasit s předskakováním Hagarovi na jeho britském turné. Hagar a Riot absolvovali úspěšné turné, ale jakmile skončili, Capitol Riot propustil.
Arnell a Loeb utratili zbývající zálohu Capitol Records za důležitou propagaci v nezávislých FM rádiích pro poslední album Riot, když album nasadili do co největšího počtu rozhlasových stanic po celé zemi, čímž se zviditelnili natolik, že Capitol využil svou opci na další desku, pozdější nejprodávanější album skupiny, Fire Down Under.
Když byla deska o několik měsíců později dokončena, Capitol ji odmítl s tím, že je "komerčně nepřijatelná", a zanechal kapelu v nejistotě. Capitol je navíc odmítl ze smlouvy vyvázat. Proto byla zorganizována a financována kampaň producentů Arnella a Loeba, do které se zapojili fanoušci po celém světě. Nakonec se s viceprezidentem Capitolu Rupertem Perrym dohodla Elektra a album Fire Down Under okamžitě vydala. To se následně vyšplhalo do čela žebříčku Billboard 200.
Zpěvák Guy Speranza měl ale problémy skloubit své náboženské přesvědčení s rolí v kapele a na dalším albu Restless Breed (1982) ho nahradil Rhett Forrester. Přestože byl výrazným frontmanem, naděje na zásadní průlom potopila kombinace Forresterova nevyzpytatelného chování na cestách, střídání stráží v Elektře a úspěchu coververze "Cum on Feel the Noize" od Quiet Riot v roce 1983. Další album Born in America (1983) financoval Steve Loeb sám a vyšlo u nezávislého kanadského vydavatelství Quality Records. Poznámka na zadní straně alba se snažila vysvětlit záměnu potenciálních fanoušků mezi Riot a nyní nejprodávanějšími Quiet Riot, ale podpora se rozplynula, což vedlo k rozpadu kapely.
Reale se poté přestěhoval do San Antonia v Texasu, kde získal bývalé členy S.A. Slayer Steva Coopera, Dona Van Staverna a Davea McClaina (nyní Sacred Reich) do nové kapely Narita, která se ale nedostala dál než k jednomu demu. V roce 1986 se proto Reale a Van Stavern vydali do Los Angeles, aby se spolu s bývalými členy, bubeníkem Sandym Slavinem a zpěvákem Rhettem Forresterem, pokusili obnovit Riot. O zpěv se krátce staral také Harry 'The Tyrant' Conklin (Jag Panzer), ten byl ale propuštěn poté, co kvůli nadměrnému pití ztratil hlas hned na druhém koncertě. Nakonec se Reale opět spojil s producentem Stevem Loebem a přestěhoval se zpět do New Yorku. Novou rytmickou sekci vytvořili bubeník Mark Edwards (Steeler, Third Stage Alert) s baskytaristou Donem Van Stavernem, zatímco manažer Greene Street Studia, Dave Harrington, přivedl zpěváka Tonyho Moora (vlastním jménem Tony Morabito).
S Loebem kapela natočila v jeho Greene Street Studio v Soho v New Yorku čtyřstopé demo a Loeb je také, spolu s manažerem Vincem Perazzem, přivedl do CBS Associated, která kapele nabídla celosvětovou smlouvu. Edwards se ale poté rozhodl Riot opustit, protože jeho vlastní losangeleská skupina Lion získávala smlouvu u Scotti Brothers. Na jeho místo nastoupil Bobby Jarzombek, rodák z texaského San Antonia, který dříve působil ve skupině Juggernaut a který vystřihl zbytek bicích pro nabušené power metalové album Thundersteel, vydané v roce 1988. Na následném turné v Japonsku, kde si Riot udrželi nejsilnější následovníky, se ke kapele připojil druhý kytarista Mike Flyntz. Následovalo experimentálnější album The Privilege of Power (1990), na němž skupina rozšířila svůj moderní heavy metalový zvuk o lesní rohy, které obstarali bratři Breckerové a rhythm and bluesová skupina Tower of Power. Na albu také hostoval Joe Lynn Turner, známý ze skupiny Rainbow. Po americké části turné Privilege of Power odešel z kapely baskytarista Don Van Stavern, kterého nahradil texaský rodák Pete Perez (ex-Karion).
V roce 1992 skupinu opustil kvůli neshodám s manažerem a producentem Stevem Loebem zpěvák Tony Moore. Reale přijal nováčka Mikea DiMea, který hrál s Howardem Sternem v místní kapele Josie Sang, původně s cílem natočit sólové album zaměřené spíše na tvrdší rock. Nakonec se od těchto plánů upustilo a z plánovaného sólového počinu se v roce 1993 stalo další album Riot, nazvané Nightbreaker, které obsahovalo předělávku skladby "Outlaw" od Fire Down Under a také coververze písní "Burn" od Deep Purple a "A Whiter Shade of Pale" od Procol Harum. Následující LP s indiánskou tématikou, Brethren of the Long House (1996), na kterém John Macaluso (TNT, Powermad) krátce vystřídal Bobbyho Jarzombeka na bicích, znamenalo poslední spolupráci s dlouholetým spolupracovníkem Stevem Loebem, který v roce 1995 odstoupil z producentského křesla. Celkem Loeb za 19 let spolupráce s Realem a různými formacemi Riot produkoval nebo spoluprodukoval 13 alb.
Po zbytek dekády si kapela poprvé ve své historii udržela stabilní sestavu, což se projevilo na stabilní produkci kvalitních alb, jako jsou Inishmore (1998), Shine On live (1998) a Sons of Society (1999). Koncem roku 1999 Jarzombek opět odešel, tentokrát k bývalému zpěvákovi Judas Priest Robu Halfordovi do jeho nové partičky Halford. Na následujícím evropském turné Jarzombeka krátce zastoupil Pat Magrath (Prototype, Killing Culture), než ho nahradil veterán Bobby Rondinelli (Rainbow, Black Sabbath, Blue Öyster Cult), s nímž kapela nahrála album Through the Storm (2002).
V roce 2006 se Riot vrátili s dalším albem Army of One, na kterém se objevil Frank Gilchriest (Virgin Steele, Gothic Knights) na bicí. Bylo to poslední album se zpěvákem Mikem DiMeo, který již dříve oznámil svůj odchod, aby se po dvanáctiletém působení u Riot mohl soustředit na práci s retro rockery The Lizards. DiMeo byl nahrazen newyorským zpěvákem Mikem Tirellim, jehož koncertní debut přišel na začátku roku 2005 na Atarfe Vega Rock Festivalu ve španělské Granadě. S Tirellim Riot absolvovali většinu roku 2005 turné po Spojených státech, v letech 2006 a 2007 vystoupili v Japonsku a v roce 2007 podnikli turné po Španělsku.
V roce 2008 bylo oznámeno, že se na turné znovu sejde klasická sestava z éry alba Thundersteel. To začalo v červnu 2009 prestižními koncerty na festivalech Sweden Rock a Metalway, po kterých následovalo podzimní turné po Japonsku. Nové studiové album, jehož vydání bylo předběžně naplánováno na konec roku 2009, se ale neobjevilo a 4. prosince 2009 navíc Tony Moore oznámil, že již není členem Riot.
Po většinu roku 2010 pak nebylo o kapele slyšet, až 28. září 2010 bylo oznámeno, že se Tony Moore ke kapele vrátil a že nové album vyjde někdy v roce 2011. Nakonec vyšlo nejprve 18. října v Japonsku u společnosti Marquee Inc, poté 28. října v Německu, 31. října ve zbylé Evropě a v listopadu v Severní Americe na labelu SPV. Na turné European Outbreak 2011, s potvrzenými říjnovými a listopadovými termíny, měli Riot předskakovat švédským HammerFall, ale toto turné bylo zrušeno kvůli tomu, že Tony Moore potřeboval akutní operaci dutiny ústní.
Dne 25. ledna 2012 zemřel ve věku 56 let zakládající člen kapely Mark Reale na komplikace způsobené Crohnovou chorobou. Bezprostředně po jeho smrti kapela i bez něj v sestavě Thundersteel odehrála několik dříve objednaných koncertů na východním pobřeží a koncert na výletní lodi '70 000 tun metalu'. Po těchto koncertech byla vydána nová kompilace a na žádost Markova otce byl název Riot uložen k ledu. Někteří bývalí členové této sestavy však začali pracovat na sestavení nové kapely hrající hudbu ve stejném duchu jako Riot.
Kapela byla oficiálně obnovena pod názvem Riot V, což je narážka na to, že pátým oficiálním zpěvákem se stal Todd Michael Hall, který nahradil Moora. Van Stavern prozradil, že Moore se rozhodl ve skupině nepokračovat, aby mohl trávit více času se svou rodinou.
V roce 2014 se ke kapele připojil Nick Lee, bývalý student kytarových kurzů vedených Flyntzem, který nahradil zesnulého Realeho, a místo Jarzombeka, který z kapely odešel, aby se mohl věnovat svým aktivitám s Fates Warning, se vrátil Frank Gilchriest. Nové album Unleash The Fire vyšlo v Japonsku v srpnu 2014 pod názvem Riot. Jednalo se o první desku kapely od Realovy smrti.
Todd Michael Hall k tomu řekl: „Oficiální název kapely je Riot V, ale dochází k záměně s japonským a evropským vydáním. Bylo mi řečeno, že japonské vydavatelství považovalo toto vydání za pokračování předchozí smlouvy s Riot, takže nechtěli používat písmeno 'V'.“
Zatím poslední album sestavy z roku 2024 se jmenuje Mean Streets. Původně mělo vyjít už v roce 2023, ale vydavatelství jeho vydání odložilo. Turné kapela absolvovala společně s Tailgunner a vystoupila také na každoročním Sweden Rock Festivalu.
Podrobnosti: Riot V - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rock City (1977)
Narita (1979)
Fire Down Under (1981)
Restless Breed (1982)
Born in America (1983)
Thundersteel (1988)
The Privilege of Power (1990)
Nightbreaker (1993)
The Brethren of the Long House (1995)
Inishmore (1997)
Sons of Society (1999)
Through the Storm (2002)
Army of One (2006)
Immortal Soul (2011)
Unleash the Fire (2014)
Armor of Light (2018)
Mean Streets (2024)
THE RUNAWAYS
The Runaways byla americká ženská rocková skupina, která nahrávala a vystupovala v letech 1975 až 1979. Během svého působení vydala jedno živé a čtyři studiová alba. Mezi jejich nejznámější písně patří "Cherry Bomb", "Hollywood", "Queens of Noise" a coververze skladby "Rock & Roll" od Velvet Underground. Ve Spojených státech Runaways nikdy nezaznamenaly větší úspěch, ale v zámoří, zejména v Japonsku, se staly senzací díky singlu "Cherry Bomb".
Počátkem roku 1975, v době, kdy podle kytaristky Joan Jettové neexistovaly vůbec žádné mladé dívky hrající na kytaru nebo jakýkoli nástroj, napadlo rockového impresária Kima Fowleyho sestavit čistě ženskou rockovou partu. Fowley se na večírku pořádaném pro Alice Coopera seznámil s textařkou Kari Krome, dal jí plat a nechal ji začít hledat interpretky. Krome se poté seznámila s Joan Jettovou a přivedla ji k Fowleymu, kde se úspěšně zúčastnila konkurzu díky tomu, že hrála na ukulele k albu Sweet a jako svůj nástroj si vybrala rytmickou kytaru.
Brzy poté se Fowley na parkovišti u Rainbow Bar and Grill seznámil se Sandy Westovou, která souhlasila, že bude hrát na bicí. Nechal holky zkoušet u sebe doma v Huntington Beach a dvojici také telefonicky vyzpovídal hudební novinář Ritchie Yorke. Následně se Fowley obrátil na dvě rozhlasové stanice s inzerátem na další konkurz, který přivedl zpěvačku a baskytaristku Micki Steelovou (později členku The Bangles).
The Runaways vznikly v srpnu 1975 a Fowley o nové sestavě mluvil jako o dívčí odpovědi na Grand Funk Railroad. V září 1975 podepsala skupina smlouvu s Kim Fowley Productions a ve složení Jettová, Westová a Steeleová debutovala 28. a 29. září ve Whisky a Go Go, kde předskakovala Fowleyho dřívějšímu projektu Hollywood Stars (tehdy označovanému jako The Stars).
30. října ale Steeleová kvůli tvůrčím neshodám odešla a v listopadu ji nahradili Paul Goldwin a baskytaristka Peggy Fosterová. Lita Fordová se ke skupině připojila jako hlavní kytaristka, což umožnilo Jettové soustředit se pouze na rytmus. Trio bylo dříve členkami kapely Dangerous. Po Goldwinově odchodu Fowley a Jettová objevili v teenagerském nočním klubu The Sugar Shack Cherie Currieovou a přivedli ji jako zpěvačku. Za dva týdny odešla i Fosterová a její místo převzala Jackie Foxová, kterou Fowleyho kolega Rodney Bingenheimer našel na parkovišti klubu Starwood v západním Hollywoodu.
Denny Rosencrantz, ředitel A&R Mercury Records na západním pobřeží, podepsal s The Runaways smlouvu 12. prosince 1975. Kapela nahrála debutové LP The Runaways v lednu 1976 a vydala ho v březnu pod hlavičkou Mercury. Deska se dostala na 188. místo v žebříčku Cash Box, sklidila příznivé recenze a záznamy v rádiích, prodalo se přes 70 000 kusů.
Formace absolvovala turné po Spojených státech jako support před Cheap Trick, Van Halen, Talking Heads a Tom Petty and the Heartbreakers. Během něj vznikl dokument Edgeplay: A Film About the Runaways v režii bývalé baskytaristky Runaways Vicki Blueové. Film odhalil hudební vzory každé z členek: Currieová vzhlížela k Davidu Bowiemu, Jettová k Suzi Quatro, Fordová ke kombinaci Jeffa Becka a Ritchieho Blackmora, Westová k Rogeru Taylorovi a Foxová k Genovi Simmonsovi.
O partě se v září 1976 psalo v časopise People. O týden později Fowley ukončil spolupráci a vzdal se všech práv a nároků ve prospěch Mercury Records. Label však jeho podíl odmítl a vrátil mu jej. V listopadu se však obě strany usmířily a skupina se vrátila do studia, kde vznikla deska Queens of Noise, která vyšla 7. ledna 1977.
Skupina následně vyrazila na světové turné k albu Queens of Noise a rychle se etablovala v rodícím se punkovém hnutí. Jako stálice západopobřežní punkové scény navázaly Runaways spojení s kapelami jako Ramones a Dead Boys (přes newyorský klub CBGB), ale také s britskými punkery jako Damned, Generation X a Sex Pistols.
V létě 1977 jim bookingový agent David Libert zařídil koncerty v Japonsku, kde odehrály sérii vyprodaných vystoupení. Členky ale nebyly připraveny na masivní zájem fanoušků, kteří je vítali na letišti. Jettová později situaci popsala jako 'něco jako Beatlemánie'. Během pobytu Runaways natočily televizní speciál, objevily se v několika pořadech a vydaly zlaté koncertní LP Live in Japan. V polovině turné odešla Jackie Foxová, kterou po návratu do USA nahradila Vicki Blueová.
Cherie Currieová odešla z kapely 9. srpna 1977. Ještě téhož měsíce Fowley nahrál ve studiu Larrabee třetí desku The Runaways s názvem Waitin' for the Night, nyní ve čtyřčlenné sestavě (zpěvu se ujala Joan Jettová). Album vyšlo 17. října 1977 a bylo poslední nahrávkou, na níž se Fowley podílel.
Kvůli neshodám ohledně peněz a vedení skupiny se cesty Runaways a Kima Fowleyho v roce 1977 rozešly. Kapela rychle najala Tobyho Mamise, který spolupracoval s Blondie a Suzi Quatro. Po rozchodu s Fowleym skončila i smluvní vazba na Mercury/PolyGram. V dokumentu Edgeplay obvinili členové skupiny (zejména Foxová a Currieová) i rodiče Curriové a Westové Fowleyho a jeho tým z porušování slibů ohledně školní docházky, z manipulace typu 'rozděl a panuj' a z verbálního ponižování. V té době si členky užívaly všechny 'radosti' rock'n'rollového života. Na poslední desce And Now... The Runaways spolupracovaly s producentem Thin Lizzy Johnem Alcockem poté, co Jettové budoucí parťák Kenny Laguna spolupráci odmítl.
Blueová odešla kvůli zdravotním problémům a v listopadu 1978 ji nakrátko nahradila Laurie McAllisterová. Tu doporučil její soused Duane Hitchings, který hrál na klávesy na albu And Now... The Runaways. Před nástupem do Runaways působila McAllisterová v partě Baby Roulette and the Rave Ons, která přispěla jednou skladbou na kompilační LP Kima Fowleyho Vampires From Outer Space. McAllisterová se objevila na posledních koncertech Runaways v Kalifornii v prosinci 1978 a v lednu 1979 kapelu opustila.
Neshody mezi členkami se týkaly i hudebního směrování: Jettová chtěla sklouznout k punk rocku a glam rocku, zatímco Fordová s Westovou tíhly ke klasickému hard rocku a heavy metalu. Ani jedna z nich nechtěla ustoupit. Poslední koncert sehrály Runaways na Silvestra 1978 v Cow Palace, oficiální rozpad pak následoval v dubnu 1979.
V roce 2010 spojily síly Jettová a Currieová a znovu nahrály "Cherry Bomb" pro videohru Guitar Hero: Warriors of Rock. V rozhovoru pro WHMH-FM z roku 2015 Fordová uvedla, že na začátku 90. let zamítla možnost reunionu, protože Nirvana právě startovala: "Bylo to fakt špatné načasování. Lidi by nad tím jen ohrnuli nos."
V prosinci 2018 Fordová prohlásila, že reunion Runaways nikdy nenastane, a jako hlavní důvod uvedla Jettina manažera Kennyho Lagunu: „Joan je hodně v 'zemi Joan Jettové', dalo by se říct. Vyjde někdy ze země Joan Jettové? Myslím, že ne. Myslím, že to má pod kontrolou její manažer, a záleží to opravdu jen na něm a na ní. Připadá mi, že manažer Joan Jett prostě řídí její život ve všech ohledech. Je velmi panovačný a má se mnou opravdu problém. Vidí ve mně hrozbu, což je směšné, protože ona je jako moje sestra a já Joan miluju. Je to směšné a způsobilo to trochu rivality mezi ní a mnou, což je naprosto nevhodné. Je to jeho chyba. Nejtěžší je prostě snažit se s Joan komunikovat bez účasti jejího manažera. Před pár lety jsme byly na večeři, což měl být dámský večer, a ona si s sebou přivedla svého manažera. Takže je to jako, kámo, odpověz na otázku. Snažím se tě na něco zeptat. Máš zájem dát The Runaways znovu dohromady? Nikdy mi na tu otázku neodpověděla.“
12. května 2021 byla Currieová dotázána na možnost znovuzrození skupiny a odpověděla: „Hrála jsem se všemi děvčaty jednotlivě, se všemi jsem hrála – s Litou, s Joan a samozřejmě se Sandy; bez ní jsem nikdy neodehrála koncert, než zemřela. Takže jsem jediná, kdo vlastně hrál se všemi členkami. Lita a Joan mají trochu problém, Lita nemá ráda Kennyho. Upřímně bych si přála, aby se přes to přenesly, ale nemyslím si to. Kenny byl můj manažer v počátečních fázích tvorby Blvds Of Splendor. Dvacet let jsme byli velmi dobří přátelé. Ale pak, bohužel, s tou deskou, s tím, jak deset let brzdili Blvds Of Splendor, to tak trochu narušilo moje přátelství s ním.“
Podrobnosti: The Runaways - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
The Runaways (1976)
Queens of Noise (1977)
Waitin' for the Night (1977)
And Now... The Runaways (1978)
SORCERY (Kalifornie)
Sorcery je hudební divadelní skupina z Los Angeles, kterou v roce 1975 založili kytarista Richard 'Smokey' Taylor, baskytarista Richie King a zpěvák Greg Magie. Jsou známí svou propracovanou pódiovou show složenou z heavymetalové sestavy a dvou kouzelníků, kteří do bitvy na pódiu, kde se Merlin utkává se Satanem, zapojují použití magických iluzí. Sorcery se objevili také v televizních speciálech Dicka Clarka. V roce 1982 vystoupili v 90minutovém televizním pořadu A Rockin Halloween a o rok později v dalším s názvem Magical Musical Halloween. Oba uváděl mistr kouzelník Harry Blackstone Jr. Členové byli členy S.A.G. (Screen Actors Guild), AFTRA (American Federation of Television and Radio Artists) a American Federation of Musicians (AFM/AFofM) v Hollywoodu.
V letech 1976 a 1977 hrálo uskupení v hollywoodských klubech Whisky a Go Go a Starwood, kde vždy figurovalo jako hlavní hvězda večera. Po vystoupení v klubu Starwood v roce 1977 je oslovil William Nelson ze společnosti 'Orr Management' a předložil jim nabídku na spolupráci, kterou přijali v červnu téhož roku. V září 1977 kontaktoval Arnie Frank z agentury Jona Peterse v kalifornském Beverly Hills manažera Sorcery, Williama Nelsona, ohledně připravovaného filmového projektu, jenž nakonec dostal název Stunt Rock. Výkonným producentem byl Herman Ilmer z holandské Bassart-Group a americkou produkci zastřešoval Martin Fink.
Dohoda spočívala v tom, že parta nejen zahraje ve filmu, ale také vytvoří jeho soundtrack. Režie se ujal australský filmař Brian Trenchard-Smith a v hlavních rolích se objevili kaskadér Grant Page a herečka Monique van de Ven. Sorcery měli ve snímku i jednu z hlavních rolí. Natáčení probíhalo v Los Angeles počátkem roku 1978. Soundtracková deska byla nahrána v březnu 1978 ve studiu Warner Bros. v Burbanku a produkovala ji samotná formace. V Evropě měl film premiéru na podzim 1978, zatímco pro americký a kanadský trh získala distribuční práva společnost Allied Artists. Tři měsíce před uvedením do kin však Allied vyhlásili bankrot, takže práva nakonec přešla roku 1980 na Film Ventures International.
V roce 1981 podepsali Sorcery druhou manažerskou smlouvu s Alem Anthonym. Ten je ihned obsadil na halloweenský koncert v 'Aladdin Theater for the Performing Arts' v Las Vegas, pořádaný společností 'Starwood Productions' a jejím majitelem Berylem Cohenem. Díky propagaci stanice FM-92 a místní televizní kampani byl koncert bleskově vyprodán. Úspěch vedl k tomu, že sestava byla požádána, aby vystoupila znovu i následující víkend.
V roce 1982 vydala parta studiový počin Sorcery 2, krátce poté, co je oslovil producent Dicka Clarka Larry Klein. Ten s nimi podepsal smlouvu, aby vystoupili ve zmíněném televizním speciálu A Rockin Halloween. Vedle nich účinkovali i Billy Joel, DEVO, Jermaine Jackson, Toni Basil, William Shatner a moderátor Fred Travalena. V roce 1983 byli Sorcery přizváni znovu – tentokrát do pořadu A Magical Musical Halloween, kde se po jejich boku objevili INXS, Jeffrey Osborne, Sparks, Eddie Money a Kim Carnes. Průvodcem byl opět Harry Blackstone Jr.
V létě 1983 navázali Sorcery kontakt s producenty hororového snímku Rocktober Blood, Ferdem a Beverly Sebastianovými. Výsledkem schůzky bylo, že Richard Taylor, Richie King a Perry Morris podepsali smlouvu se společností 'Sebastian Productions' a ve filmu ztvárnili fiktivní band Headmistress. Zároveň připravili A stranu soundtrackového LP, které spolu s filmem vyšlo v roce 1984.
V roce 2009 vydala společnost Code Red nové DVD s filmem Stunt Rock. Dvoudisková edice obsahovala rozhovory s producentem Martinem Finkem, režisérem Brianem Trenchard-Smithem i členy souboru Richardem Taylorem a Perrym Morrisem. V roce 2015 zazněla skladba "Talking to the Devil" z původního soundtracku Stunt Rock ve filmu Knock Knock od Eliho Rotha. V září 2016 pak Lunaris Records znovu vydali film Rocktober Blood i jeho soundtrack. V březnu 2018 se další skladba ze stejného soundtrackového LP – "Sacrifice" – objevila ve filmu Přání smrti. Roku 2021 podepsali Taylor a King smlouvu s vydavatelstvím RidingEasy Records na reedici desky Stunt Rock.
V roce 2024 vychází nové EP Sorcery Instrumentals a dvě další nahrávky Metallum Fortis a Sinister Love Songs. Všechny obsahují zbrusu novou tvorbu této netradiční rockové jednotky.
Podrobnosti: Sorcery - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Stunt Rock: Movie Soundtrack (1978)
Sorcery 2 (1982)
Rocktober Blood (1984)
Metallum Fortis (2024)
Sinister Love Songs (2024)
SORCERY (Illinois)
Hvězda Sorcery zářila jen krátce – od roku 1976 do přibližně 1980. Tato formace pocházela z Chicaga ve státě Illinois (neplést si je s hardrockovým uskupením stejného jména z Kalifornie, které se proslavilo téměř ve stejnou dobu). V heavy metalovém undergroundu vydali dvě desky: Sinister Soldiers (1978) a Till Death Do We Part (1980). Obě vyšly u vydavatelství Century Records.
Hudba Sorcery čerpá z psychedelického rocku a je známá jako směs hard rocku a heavy metalu. Texty se zpravidla točí kolem témat jako fantazie, láska nebo emoce. Jejich debut Sinister Soldiers měl úctyhodnou délku devětačtyřiceti minut a vyšel jako dvojité LP, což bylo v roce 1978 hodno pozornosti.
Nahrávka je temná, zlověstná a zároveň pestrá. Nabízí kombinaci "sabbathovské" hutnosti, zasněné progresivní psychedelie i punkově nabroušeného hard rocku. Výrazným prvkem je vokál Tima Barretta, který se pohybuje od klidných poloh až po naléhavé výkřiky. Podle všeho působil Tim i v dalších třech pozapomenutých středoamerických souborech – Aleister Crowley, Canterbury a Sea of Monsters. Jeho zpěv na Sinister Soldiers je místy zvláštní, pokroucený, sladký a zároveň strašidelný.
Tato parta se bohužel rozpadla v roce 1980, krátce po vydání svého druhého studiového počinu Till Death Do We Part.
Podrobnosti: Sorcery - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Sinister Soldiers (1978)
Till Death Do We Part (1980)
STARZ
Starz je americká hardrocková a powerpopová sestava z New Jersey. Navzdory tomu, že nikdy neprorazili mezi komerční špičku, zůstávají dlouhodobě kultovní ikonou. Mnozí známí metaloví muzikanti 80. let, včetně Poison, Jona Bon Joviho z Bon Jovi, Nikkiho Sixxe z Mötley Crüe, Sebastiana Bacha ze Skid Row, Larse Ulricha z Metallicy nebo Twisted Sister, označují Starz jako jeden z formativních vlivů. Časopis *Kerrang!* zařadil jejich první dvě desky mezi nejdůležitější heavymetalové počiny všech dob.
Starz vznikli transformací z popové formace Looking Glass ze začátku 70. let, která v létě 1972 zabodovala hitem číslo jedna "Brandy (You're a Fine Girl)". Po odchodu zpěváka Elliota v roce 1974 se zbylí členové – klávesák Larry Gonsky, basák Pieter Sweval a bubeník Jeff Grob – spojili se zpěvákem Michaelem Lee Smithem a kytaristou Brendanem Harkinem. Společně pokračovali jako Fallen Angels. V září 1975 se k nim přidal bývalý kytarista skupiny Stories Richie Ranno a po odchodu Gonskyho se rozhodli pro nový název a těžší rockový směr.
O názvu rozhodl náhrdelník s hvězdou, který nosil Ranno – manažer navrhl název Starz. Původně s tím formace nesouhlasila, ale po zhlédnutí hrubého návrhu loga načrtnutého na ubrousek si jej okamžitě oblíbila a přejmenování bylo hotové.
Na začátku roku 1976 je pod svá manažerská křídla přijal Bill Aucoin, známý spoluprací s KISS, a zajistil jim kontrakt s Capitol Records. Jejich první eponymní studiový počin Starz vyšel 21. června 1976 a obsahoval i kontroverzní skladbu "Pull the Plug", pojednávající o muži, který odpojil svou ženu v kómatu od přístrojů. První skutečně hitový singl "Cherry Baby" pochází z druhé desky Violation (1977), kterou stejně jako debut produkoval Jack Douglas, známý spoluprací s Aerosmith.
Třetí studiovka Attention Shoppers!, tentokrát produkovaná samotnou partou, se nesla spíš v duchu power popu než tvrdého rocku. V písních jako "X-Ray Spex" a "Hold on to the Night" je cítit vliv Cheap Trick. Po tomto albu byli Harkin a Sweval požádáni, aby formaci opustili – údajně kvůli neshodám ohledně dalšího hudebního směru.
Na čtvrtém a zároveň posledním studiovém albu Coliseum Rock, které produkoval Jack Richardson (The Guess Who), se novými členy stali kytarista Bobby Messano a basák Orville Davis, který dříve působil v jižanské rockové sestavě Hydra. Po odchodu Capitol i manažera Aucoina se Starz v polovině roku 1979 rozpadli. V roce 1980 však ještě odehráli rozlučkové turné po klubech v sestavě Smith, Ranno, Harkin, Davis a bubeník Doug Madick.
V roce 1981 založili Smith, Ranno a Madick novou formaci Hellcats a o rok později vydali EP na labelu Radio Records. V roce 1987 následovalo album u King Klassic a o rok později další čtyřskladbové EP.
V roce 1989 kontaktoval Ranna Brian Slagel z Metal Blade Records s tím, že je fanouškem Starz a má zájem o nevydaný materiál. Ranno poskytl dva záznamy koncertů – z Clevelandu (1976) a z rozhlasového vystoupení v Louisville (1978). Ty vyšly jako koncertní deska Live in Action, která předznamenala reedici všech čtyř studiových alb na CD. Následná vydání obsahovala i bonusy – raný materiál z éry Fallen Angels i několik skladeb z reunionového alba Requiem z roku 1992.
Pieter Sweval zemřel 23. ledna 1990 na komplikace spojené s AIDS. Ještě téhož roku Smith, Ranno a Harkin nahráli s Madickem pět nových skladeb. Harkin převzal baskytaru po Swevalovi. Společně s několika živými nahrávkami a dosud nevydanými skladbami vyšly v roce 1992 na nezávislém labelu Drastic CD jako Requiem. Později pokračoval Ranno se svým vlastním projektem Richie Ranno Group. Další deska pod hlavičkou Starz vyšla v roce 2000.
V roce 2003 Ranna kontaktoval britský promotér s nápadem na britské turné, které se nakonec neuskutečnilo. Nicméně přeživší původní členové (Smith, Ranno, Harkin a Dube) s basákem Georgem DiAnou dali znovu dohromady sestavu, jež odehrála několik úspěšných klubových vystoupení. Vyvrcholením byl dvoudenní 'Starzfest' v roce 2005 v Teanecku (New Jersey), kde se ke kapele připojili i Messano a Davis. Odehráli kompletní katalog všech čtyř desek, včetně skladeb, které nikdy dříve nezazněly živě. Konec roku 2005 přinesl i dva koncerty v Kalifornii – jeden z nich byl natočen pro televizní speciál.
V dalších letech se Starz příležitostně vraceli na pódia v různých obměnách sestavy. V roce 2019 vyrazili na společné turné s Angel po východním pobřeží (duben) a středozápadě (květen). Obě formace pak 4. května 2019 předskakovaly Ace Frehleymu v Chesterfield Amphitheater v Missouri – čímž odstartovala středozápadní část jejich turné.
Podrobnosti: Starz - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Starz (1976)
Violation (1977)
Attention Shoppers! (1978)
Coliseum Rock (1978)
Requiem (1992)
Back In The Day (2000)
TOAD THE WET SPROCKET
Tato NWoBHM parta vznikla v polovině 70. let ve městě Bedfordshire a jejími členy byli zpěvák Mike Mustofa, kytarista Mark 'Curly' Rideaut, baskytarista Pete Austin a bubeník Martin 'Witik' Wightwick. Po několika letech hledání směru (v roce 1979 vydali singl "Pete's Punk Song", který byl zčásti hospodským rockem a zčásti lounge parodií) se Toad the Wet Sprocket přiklonili k příhodně nastupující nové vlně britského heavy metalu, a jejich druhý singl "Reaching the Sky" z roku 1980 už stylově zapadal do jejího rámce.
Ironií osudu je, že to bylo zrovna strašně nereprezentativní bluesové číslo s výmluvným názvem "Blues in A", které se téhož roku objevilo na dnes už legendární NWoBHM kompilaci Metal for Muthas. Šlo o promarněnou šanci zviditelnit se po boku sestav jako Iron Maiden či Angel Witch. Mnohem nadějnější bylo jejich červnové vystoupení v pořadu Friday Rock Show, ale formace na něj nenavázala ani koncertní šňůrou, ani novými nahrávkami. Výsledkem byl brzký rozpad Toad the Wet Sprocket.
Podrobnosti: Toad the Wet Sprocket - Metal Archives
WHITE SPIRIT
White Spirit byla anglická heavymetalová kapela z Hartlepoolu v hrabství Durham, která je nejvíce známá díky kytaristovi Janicku Gersovi – ten později hrál s Ianem Gillanem, Brucem Dickinsonem a nakonec i s Iron Maiden. Dalšími původními členy sestavy byli Bruce Ruff (zpěv), Malcolm Pearson (klávesy), Phil Brady (baskytara) a Graeme Crallan (bicí); v pozdější fázi kapely se objevili také Brian Howe (zpěv), Mick Tucker (kytara) a Toby Sadler (baskytara). Zvuk této formace se přikláněl spíš k hardrockovým vlivům 70. let, podobně jako u Deep Purple nebo Uriah Heep.
Debutový singl "Backs to the Grind" spatřil světlo světa v roce 1980 díky začínajícímu nezávislému heavymetalovému vydavatelství Neat Records. Na B straně se nacházela skladba "Cheetah", která se objevila také na kompilaci Lead Weight od téhož labelu a později znovu na retrospektivní sbírce New Wave of British Heavy Metal '79 Revisited, již sestavili známý nadšenec NWOBHM Lars Ulrich z Metallica a bývalý redaktor *Kerrangu!* Geoff Barton. White Spirit se kromě toho objevili i na dalších zásadních kompilacích žánru, včetně Metal for Muthas Volume 2.
S nástupem NWOBHM podepsali White Spirit smlouvu s vydavatelstvím MCA, které v roce 1980 vydalo jejich první a zároveň jediné album White Spirit. Obal k této studiovce vytvořil Michael Spaldin, který později spolupracoval na scénografii pro Gillana. V témže roce kapela vystoupila i na proslulém Reading Festivalu. V roce 1981 ale skupina utrpěla tvrdý úder – kytarista Janick Gers přijal nabídku od bývalého frontmana Deep Purple Iana Gillana, aby nahradil Bernieho Tormeho v jeho sólovém projektu Gillan, s nímž nahrál desky Double Trouble a Magic. Gillan později svou formaci rozpustil a připojil se k Black Sabbath. Gers se také krátce zapojil do britské superskupiny Gogmagog, kde působili i bývalí členové Def Leppard, Iron Maiden a Whitesnake. Tato supersestava se však rozpadla po vydání jediného EP »I Will Be There« v roce 1985.
Jednojmenné LP White Spirit bylo v roce 2005 znovu vydáno u labelu Castle jako dvoudisková edice s rozsáhlým bonusovým materiálem – raritami, demosnímky, alternativními verzemi i béčky. Výrazným přídavkem byla skladba "Watch Out", která se původně objevila na kompilaci 60 Minutes Plus z roku 1982 a byla pořízena po odchodu Bruce Ruffa. Vokály v ní nazpíval budoucí zpěvák Ted Nugent a Bad Company, Brian Howe.
Po nálezu zapomenuté kazety se studiovými demosnímky z roku 1981, které měly tvořit druhé album White Spirit, proběhl pečlivý restaurátorský proces. Z něj vzešlo nové album nazvané Right Or Wrong, které u Conquest Music vyšlo v červenci 2022. Jako hosté na něm vystoupili Neil Murray, Russell Gilbrook, Jeff Scott Soto, Steve Overland a Lee Small.
Podrobnosti: White Spirit - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
White Spirit (1980)
Right or Wrong (2022)
WHITE WOLF
White Wolf je kanadská heavy metalová formace z Edmontonu v Albertě, vedená zpěvákem a klávesistou Donem Wolfem. Původně vznikla už v roce 1975 pod názvem Slamm, později se přejmenovala na Warrior, až se nakonec ustálil název White Wolf.
Následujících pár let působila tato parta především na lokálních akcích, než získala nahrávací smlouvu s RCA Records. Jejich debutová deska Standing Alone vyšla u této značky v roce 1984. Na její podporu vyrazili White Wolf na turné po Kanadě, Spojených státech, Evropě a Japonsku. Druhý studiový počin Endangered Species spatřil světlo světa v roce 1986 a obsahoval skladbu "She", ke které byl natočen i videoklip. Krátce po dokončení nahrávky se sestava rozpadla.
V roce 2007 Don Wolf a kytarista Cam MacLeod kapelu obnovili a vydali třetí LP s novým materiálem Victim Of The Spotlight. Ve stejném roce se uskutečnilo i reunionové turné po Německu; záznam z jednoho koncertu byl vydán v roce 2008 společností Escape Music pod názvem Live in Germany. Od roku 2016 White Wolf příležitostně vystupují na domácí scéně.
Podrobnosti: White Wolf - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Standing Alone (1984)
Endangered Species (1986)
Victim Of The Spotlight (2007)
Výročí osobností
leden 1975
2.1.1975 - narodil se nizozemský kytarista, zpěvák a skladatel ROBERT WESTERHOLT, zakládající člen skupiny Within Temptation
8.1.1975 - narodil se belgický bubeník DIRK VERBEUREN, člen skupin Soilwork a Megadeth
30.1.1975 - narodil se nizozemský klávesista MARTIJN SPIERENBURG, člen skupiny Within Temptation
únor 1975
4.2.1975 - narodil se kanadský baskytarista, člen skupiny Exciter
23.2.1975 - narodil se švédský zpěvák DAVID ISBERG, člen skupiny Opeth
25.2.1975 - narodil se švédský kytarista a skladatel DAVID ANDERSSON (25.2.1975 - 14.9.2022), člen Soilwork a mnoha dalších kapel
duben 1975
30.4.1975 - narodil se finský zpěvák TOMI JOUTSEN, člen skupiny Amorphis
červen 1975
9.6.1975 - narodil se nizozemský bubeník MIKE COOLEN, člen skupiny Within Temptation
30.6.1975 - narodil se švédský bubeník FREDRIK ANDERSSON, člen skupin Amon Amarth, A Canorous Quintet a dalších
červenec 1975
31.7.1975 - narodil se americký baskytarista URIAH DUFFY, člen skupiny Whitesnake
září 1975
2.9.1975 - narodila se americká zpěvačka JILL JANUSOVÁ (2.9.1975 - 14.8.2018), členka skupiny Huntress
listopad 1975
21.11.1975 - narodil se anglický basák PAUL FINNIE (21.11.1975 - 4.8.2019), člen skupiny Power Quest
prosinec 1975
8.12.1975 - zemřel novozélandský baskytarista GARY THAIN (15.5.1948 - 8.12.1975), člen skupiny Uriah Heep
17.12.1975 - narodil se basák, kytarista a programátor bicích BLAKE HARRISON (17.12.1975 - 10.3.2024), člen skupiny Hatebeak
