Skupinu, která se původně jmenovala Depth Charge, založili v kopcích kalifornského Berkeley zpěvák Michael Coons a kytarista Aaron Jellum. Coonsovi bylo sedmnáct, právě se chystal dokončit střední školu, Jellumovi osmnáct, byl zaneprázdněn studiem na vysoké škole a jízdou na motorce, a oba věděli, jakým hudebním směrem se chtějí ubírat. Po vystupování s různými členy narazili Coons a Jellum na přelomu let 1982 a 1983 na kytaristu Phila Kettnera a bubeníka Victora Agnella. Než se v roce 1983 připojil baskytarista Willy Lange, aby doplnil sestavu, změnili název na Lȧȧz Rockit. Jejich první nahrávkou bylo demo Prelude to Death, které vyšlo v témže roce.

Název Lȧȧz Rockit pochází z filmu Clinta Eastwooda The Enforcer, kde Clint na konci filmu vystřelí na věž raketou Light Anti-tank Weapons System (LAWS). Kapela poté lehce pozměnila pravopis, aby vystihoval jejich syrovou energii a výbušnou pódiovou prezentaci.

Později podepsali smlouvu s Target Records a v roce 1984 vydali debutové album City's Gonna Burn, které se například na www.metal-archives.com honosí velice slušným hodnocením lehce pod osmdesát procent. Recenzent Felix 1666 o albu napsal: „Kompaktní debut Lȧȧz Rockit vás zavede do počátků speed a thrash metalové scény ve Spojených státech. Jeho hudba se nachází na pomezí heavy a speed metalu a kapela jako by si nebyla vědoma svých možností. Klukům nechybí sebevědomí, ale stále jsou pevně zakotveni v tradičním pojetí heavy metalu. Občasné pokusy o průnik do světa speed metalu zůstávají výjimečné. Mluvím o "Take No Prisoners" s divokým hlavním riffem a up-tempo rytmem. Kytarové předěly jsou dobře propracované a dodávají potřebnou dávku ostrosti, zatímco refrén skladbu brzdí, aniž by jí ubíral na síle. "Forced to Fight", druhý krkolomný kousek, je ještě drsnější. Kapela vyvalí těžkou artilerii a chytlavý refrén s precizně staccatovým doprovodným vokálem se skvěle snoubí s ostrými riffy. Ale jak už bylo řečeno, tyto písně nejsou pro album příliš charakteristické.

Kapela se soustředí na skladby ve středním tempu, které vykazují určitou dávku naivity. To je však výsadou debutantů a důležitější je, že Lȧȧz Rockit nepostrádají poctivost. Jejich přístup je prostý falešných úvah. Působí jako opravdoví metalisté, kteří nemyslí na komerční úspěch. Na albu nenajdete žádnou baladu a to je jen jeden z mnoha důkazů, že kapela nemá zájem hrát hudbu pro mainstream. Je spíše faktem, že Lȧȧz Rockit dbají na maximální údernost svých riffů. Skladby jako úvodní titulní oslavují sílu kytar a dělají to obdivuhodným způsobem. Je třeba přiznat, že skladby nejsou ani progresivně strukturované, ani nedisponují žádnými bizarními prvky. Přesto i ve srovnání s jinými tradičně koncipovanými skladbami bodují mimořádně dobrou plynulostí a úžasnou mírou zapamatovatelnosti. To ale není všechno: dalším trumfem této plnohodnotné desky je její vyrovnanost. Snad s výjimkou závěrečné skladby se všechny písně pohybují víceméně ve stejném kvalitativním rozmezí.

Navzdory nenucené, ale silné kytarové práci je zde ještě jeden výjimečný rys. Přirozený vokál Michaela Coonse je energický a zároveň poměrně melodický. Produkce jeho přínos ještě zvýrazňuje, protože se dostal do středu mixu. Hlas tak stojí v popředí a Coons z této situace vytěžil maximum. Velmi dobře zvládá vysoké tóny i méně náročné linky. Ale nechápejte mě špatně, vyzdvihnutí jeho výkonu není na úkor přínosu jeho spoluhráčů. Všichni odvádějí dobrou práci a jejich úctyhodné muzikantství je producentským týmem náležitě oceněno. Jedinou větší vadu alba způsobuje příšerný obal. Působí dojmem, že jde o neobratné čmáranice pětiletého dítěte. Každopádně není třeba vysvětlovat, že tento vizuální nedostatek nemá vliv na velkolepost písní. Přiznávám bez mučení, že »City´s Gonna Burn« netrhá rekordy. Není to nejbrutálnější ani nejmelodičtější heavy/sppeed metalové album své dekády a jsem mírně zklamán jeho krátkou hrací dobou, ale rozhodně se vyplatí koupit každému příteli autentického metalu“.

Hned v následujícím roce 1985 vypustila nažhavená kapela další studiový kousek pod názvem No Stranger to Danger, natočený v hollywoodském Fiddler Studiu s producentem Markem Whitakere. Nahrávka bývala občas kritizována a v extrémních případech dokonce hudebně přirovnávána až k v té době v médiích dominujícímu glam metalu.

Recenzent Day Fly na metalstorm.net o albu napsal: „Na druhém albu »No Stranger To Danger« se Lȧȧz Rockit zaměřili na melodičtější a komerčnější aspekty svého debutového alba. To však sotva nese podobnost s glam metalem - dokonce ani s těžší první vlnou - jak bývá často vysmíváno. Až na jednu baladu je album tvořeno čistým, i když poněkud naleštěným lehce zrychleným heavy metalem, který občas míří směrem k rychlým kolegům kapely. Přesto by i zarytý thrashový fanoušek tyto momenty jen těžko vypíchl, protože album působí velmi odlehčeným, možná až chlapeckým dojmem, netypickým pro neustále ponurou undergroundovou metalovou scénu. Může za to především Michael Coons, jeden z nejvšestrannějších vokalistů žánru, a v menší míře i kytaristé, kteří jako by se s tím jenom svezli.

Další deska, Know Your Enemy z roku 1987 vyšla už pod novým vydavatelstvím Roadrunner Records/Enigma Records. Natočena byla v Prairie Sun Recorders v Kalifornii s producentem oy M. Rowlande a znamenala přímý vstup do thrashového (pravda s příměsí power metalu)království, ve kterém se kapela konečně našla.

Overkill67 na metal-archives.com o albu napsal: „Vzpomínám si, že jsem si toto album v roce 1987, kdy vyšlo, pořídil. Nebyl jsem si jistý, jestli bude pokračováním »No Stranger To Danger«, nebo něčím úplně novým. Nicméně kromě skladby "Backbreaker" z předchozího alba Lȧȧz Rockit konečně našli svůj zvuk, který měli zkrášlit a vybrousit do podoby dominantní síly thrash metalu. Od náporu "Last Breath" až po vrcholné finále sekernického mistrovství, které vyvrcholilo písní "Mad Axe Attack", bylo toto album soustředěné a upřímné, nabité jedněmi z nejchytlavějších (ještě ne klišovitých) thrashových melodií a powersurged intermezz ze všech alb, která byla do té doby v zálivu vydána. Lȧȧz Rockit oficiálně vstoupili do říše čistého thrashe. Myslím, že zaměření tohoto alba je skutečně významné v tom, že se na něm neobjevují žádné prvky generického metalu nebo dokonce glammetalového feelingu, který převládal na předchozích dvou deskách. Laaz se skutečně konečně stali silnou entitou a začali překonávat mnoho svých vrstevníků, čímž se dostali o světelné roky před to, co dělala spousta speedmetalových kapel.

Páni, tohle album je sakra chytlavé. Chytlavé a kreativní zároveň. Každý zarytý fanoušek této kapely ví, že to nejlepší mělo teprve přijít, ale zdráhám se pomyslet na to, že v roce 1987 bylo jen málo kapel, které vydaly album, jež se vyrovnalo intenzitě a melodické genialitě, jež se nachází na tomto albu. S výjimkou "Shits Ugly..."", která vlastně není ničím jiným než počátečními příznaky alkoholismu Michaela Coonse... je každá píseň na tomto skvostu klasikou a jen proto, že ji srovnávám s jejich dalším albem, nedostává plný počet bodů.“

V roce 2005 se Lȧȧz Rockit zreformovali v původní sestavě a v květnu 2005 vystoupili na Dynamo Open Air. Dne 9. července 2005 se spojili s dalšími kapelami a vystoupili v San Franciscu na benefičním koncertu nazvaném Thrash Against Cancer. V září 2005 se kapela vrátila do Japonska. Později sice původně oznámili, že nebudou nahrávat nové album, nicméně po ohlasu na jejich koncerty v dubnu 2007 a po prodeji DVD Live Untold, vydaného v roce 2006, oznámili, že se pustí do projektu, jehož výsledkem měla být nová deska, která měla vyjít v roce 2007 nebo na začátku roku 2008. V roce 2007 se také ke kapele připojil nový bubeník Sky Harris.

Dne 27. května 2008 zveřejnila skupina na své oficiální Myspace stránce jako ochutnávku dvě nové písně z tehdy připravované desky Left for Dead. Samotné album pak lbum vyšlo 25. července 2008 u německého vydavatelství Massacre Records. Zároveň kapela oznámila, že jejich zpětný katalog bude znovu vydán a remasterován, nicméně Nothing's Sacred nebylo pro reedici zmíněno.

I když ne všechny recenze na nové album pěly chvalozpěvy, většinou se nesly v příznivém duchu. Yiannis Dafopoulos na metal-temple.com dal kapele 8/10, když o novém albu napsal: „Svět určitě není spravedlivý! Kapely jako Lȧȧz Rockit se ztratí a nedostane se jim zaslouženého uznání a někteří mladí bastardi jako Trivium se stanou známými v mžiku oka! Každopádně američtí thrasheři jsou nadobro zpátky, aby ukázali, že tentokrát nehodlají dělat kompromisy s průměrností. Přišli si říct o to, co jim patří, a po poslechu jejich nového alba můžu říct, že si to ani nemusí nárokovat, stačí jim to dát a ještě se před nimi sklonit.

>strong>Lȧȧz Rockit, kapela, která si vzala název podle filmu Clinta Eastwooda (»The Enforcer«), nabídla v minulosti již několik thrashmetalových klasik. Alba jako »Know Your Enemy« a »Annihilation Principle« vnesla na scénu 80. let čistý a agresivní thrash metal. Kapela se bohužel rozpadla a až v roce 2005 si znovu zahrála v původní sestavě. A svůj slib, že nové album nebude, samozřejmě nedodrželi. Thrash fucking Metal motherfuckers! Tenhle rozhovor bych mohl zakončit těmito čtyřmi slovy. Takové kapely moc komentářů nepotřebují. Lȧȧz Rockit se vrací s albem plným drtivých kytar, groovů a neúprosných bicích a trochu jiného vokálu. Američtí metalisté přizpůsobili svůj zvuk požadavkům dnešní scény a působí o něco moderněji, přičemž si zachovávají svůj původní zvuk.

Vražedné riffy a kytarové linky ďábelských dvojčat Jelluma a Kettnera vám roztaví mozek, zatímco mohutný rytmus v podání Langeho a Harrise vám rozdrtí kosti. A zatímco vaše mrtvola leží rozdrcená, Coonsův neuvěřitelný a agresivní hlas zpívá váš requiem. Zní to příliš poeticky pro kapelu jako Lȧȧz Rockit, že? Kdybych to mohl říct jednodušeji, bylo by to jako... Thrash fucking metalová kapela, která vám nakope prdel a donutí vás moshovat!“

Od roku 2020, po několikaleté pauze, byla oznámena reedice klasických alb kapely. Postupně došlo k remasterování a znovuvydání celého katalogu kapely, která bylo fanoušky přijato s nadšením. Tyto reedice obsahují remasterované zvukové stopy, bonusové skladby a záznamy živých vystoupení, které poskytují fanouškům možnost znovuobjevit klasické nahrávky kapely. Kapela v té době sice neohlásila žádné nové turné, ale pokračovala ve vytváření nového materiálu a připravovala nové skladby pro potenciální pokračování alba Left for Dead z roku 2008.