Události
Vychází album Stained Class
10.února vyšla deska Stained Class, čtvrté LP britské metalové legendy Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 43. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Amebix
(GBR - crust punk, thrash metal)
Angeles del Infierno
(ESP - heavy metal, latin metal)
Anvil
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Aragorn
(GBR - NWOBHM)
Arkangel
(VEN - hard rock, heavy metal, latin metal)
Atomkraft
(GBR - NWOBHM, speed metal)
Blind Illusion
(USA - heavy metal, thrash metal)
Bodine
(NLD - heavy metal)
Cockney Rejects
(GBR - oi, punk, hard rock, NWOBHM)
Cracked Mirror
(GBR - NWOBHM)
Dark Star
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Dead Kennedys
(USA - punk, hardcore)
Denigh
(GBR - NWOBHM)
Dragonslayer
(GBR - NWOBHM)
Earthshaker
(JPN - hard rock, heavy metal)
E. F. Band
(SWE - heavy metal)
Electric Sun
(NSR - heavy metal, neoklasický metal)
Exciter
(CAN - heavy metal, speed metal, thrash metal)
The Exploited
(GBR - street punk, hardcore)
Fist
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Gamma
(USA - hard rock, heavy metal)
GBH
(GBR - street punk, hardcore)
Gillan
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Girlschool
(GBR - NWOBHM, heavy metal, hard rock)
Grand Prix
(GBR - NWOBHM)
Hades
(USA - heavy metal, power metal, thrash metal)
IG-Elit
(ČSSR - bigbít, hard rock, heavy metal)
Leño
(ESP - hard rock, latin metal)
London
(USA - hard rock, heavy metal)
Mad Dog
(GBR - NWOBHM)
Mama’s Boys
(GBR - NWOBHM)
Money
(GBR - NWOBHM)
Nightwing
(GBR - NWOBHM)
Pagan Altar
(GBR - NWOBHM, doom metal)
Plasmatics
(USA - punk rock, heavy metal)
Race Against Time
(GBR - NWOBHM)
Saint Vitus
(USA - doom metal)
Savage
(GBR - NWOBHM)
Sledgehammer
(GBR - NWOBHM)
Stone Vengeance
(USA - thrash metal)
Trance
(NSR - hard rock, heavy metal)
Trespass
(GBR - NWOBHM)
Trouble
(USA - hard rock, heavy metal, doom metal)
Tygers of Pan Tang
(GBR - NWOBHM)
Whitesnake
(GBR - hard rock, heavy metal, glam metal)
Wild Horses
(GBR - NWOBHM)
Wrathchild America
(USA - heavy metal, power metal, thrash metal)
Inspirativní alba
AC/DC – Powerage (5. května, AUS hard/heavy)
Alice Cooper – From the Inside (17. listopadu, USA hard/heavy)
Angel – White Hot (3. ledna, USA hard/glam)
The Angels – Face to Face (1. června, AUS hard/glam)
April Wine – First Glance (březen CAN hard rock)
Bachman-Turner Overdrive – Street Action (únor CAN hard rock/soft rock)
Barnodaj (Progress Organization) - Mauglí (ČSSR progrock)
Birth Control – Titanic (NSR hard rock/progrock/krautrock)
Black Sabbath – Never Say Die! (29. září GBR heavy)
Boston - Don't Look Back (2.srpna, USA hard rock)
Bow Wow - Garantee (JPN hard/heavy)
Budgie - Impeckable (17. února, GBR hard/heavy)
The Dictators – Bloodbrothers (USA protopunk/hard rock)
Divlje Jagode – Divlje jagode (YUG hard/heavy)
Elonkorjuu – Flyin' High, Runnin' Fast (FIN hard rock/progrock)
Gary Moore – Back on the Streets
Geordie – No Good Woman (GBR hard rock/blues rock)
Gillan – Japanese Album (GBR hard/heavy)
Golden Earring – Grab It for a Second (NLD hard rock)
Gordi – Čovek (YUG hard rock/progrock)
Hawkwind – 25 Years On (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heart – Dog and Butterfly (USA hard rock/folk rock/pop rock)
Heavy Load – Full Speed at High Level (SWE heavy)
Cheap Trick – Heaven Tonight (USA hard rock/power pop)
Jerusalem – Jerusalem (SWE křesťanský hard/heavy)
Jethro Tull – Heavy Horses (GBR progrock/hard rock/folk rock)
José Carlos Molina-nu – Cuentos de ayer y de hoy (ESP hard rock/folk rock/progrock)
Judas Priest – Stained Class (10. února, GBR heavy)
Judas Priest – Killing Machine (9. října, GBR heavy)
Krokus – Pain Killer/Pay It In Metal (30. října, CHE hard/heavy)
Legs Diamond – Fire Power (USA hard/heavy/progrock)
Lucifer's Friend – Good Time Warrior (NSR hard rock/progresivní rock)
Magnum – Kingdom of Madness
Marseille – Red White and Slightly Blue (GBR NWOBHM)
Mass – Rock’n’Roll Power at 25th Hour (NSR bluesrock/hard rock)
Max Webster – Mutiny Up My Sleeve (CAN hard rock/progrock)
Moxy – Under the Lights (CAN hard/heavy)
Omega – Omega 8: Csillagok útján (HUN progresivní rock/hardrock)
Quiet Riot – Quiet Riot II (2. prosince, USA heavy)
Rainbow – Long Live Rock 'n' Roll (14. dubna, GBR hard/heavy)
Ramones – Road to Ruin
Resurrection Band – Awaiting Your Reply (USA hard/heavy)
Rose Tattoo – Rose Tattoo (AUS hard rock/blues rock/pub rock)
The Runaways – And Now... The Runaways (USA hard/glam)
Rush – Hemispheres (29. října 1978, CAN prog/hard/heavy)
Sorcery (Hollywood) – Stuntrock (USA hard/heavy)
Sorcery (Chicago) – Sinister Soldiers (USA hard/heavy/acidrock)
Starz – Attention Shoppers! (USA hard/heavy)
Starz – Coliseum Rock (USA hard/heavy)
Styx – Pieces of Eight (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Level Headed (GBR glam/hard rock)
Ted Nugent – Weekend Warriors (USA hard)
Trapeze – Running (GBR hard rock/blues rock/progrock)
UFO – Obsession (21. června, GBR hard/heavy)
Uriah Heep – Fallen Angel (GBR hard/heavy)
Van Halen – Van Halen (10. února, USA hard/heavy)
Vatreni Poljubac – Oh, što te volim joj (YUG hard/heavy)
Whitesnake – Trouble (GBR hard/heavy)
Wishbone Ash – No Smoke Without Fire (6. října, GBR hard)
Y&T – Struck Down (USA hard/heavy)
Československá scéna
Vzniká skupina IG-ELIT
V obci Horní Dvořiště na hranici s Rakouskem vzniká rocková kapela Ig-Elit. V roce 2008 vydali EP BreDTch.
Vychází album Mauglí
Brněnské skupině Progress Organization vychází druhé album Mauglí.
Události podrobněji
AMEBIX
Amebix byla anglická punkrocková skupina z Tavistocku v Devonu, která patřila mezi průkopníky žánru zvaného crust punk. Svým spojením anarcho-punku a post-punku s prvky heavy metalu, zejména raného extrémního metalu, inspirovala hudebníky, kteří později definovali žánry grindcore, death-doom a metalcore. Poprvé se k metalovým vlivům přihlásili na EP No Sanctuary z roku 1983. Album si však zachovalo velkou část raného postpunkového zvuku kapely, a to do té míry, že časopis Altaride Chronicles nazval album 'postpunkovým crustem'. Zvuk crust punku byl kodifikován na jejich následujícím albu Arise (1985). Skupina se však i nadále odlišovala od ostatních kapel tohoto žánru tím, že stále využívala prvky post-punku.
Amebix uvádějí jako své vlivy Bauhausa, Killing Joke, Joy Division, Black Sabbatha, Motörhead, Crass, Briana Eno, The Stranglers, Deva, Pink Floyda, Accept, Mercyful Fate, Siouxsie and the Banshees, Magazine, Bruce Springsteena, Neila Younga, T.Rexe, Iggyho Popa, Lou Reeda, Sex Pistols, Hawkwinda, Stiff Little Fingers, Cockney Rejects, Procol Harum, Davida Bowie a Bad Brains. Kromě toho si členové Amebix a blackmetalové kapely první vlny Celtic Frost mezi sebou vyměňovali kazety, což vedlo k některým společným hudebním charakteristikám.
Jako svůj vliv Amebix uvádějí například Svena Erika Kristiansena z Mayhem, Napalm Death, Doom, From Ashes Rise, Gallhammer, Rudimentary Peni, Integrity, Nausea, Disclose, Bolt Thrower, Septic Tank, Starkweather, Mortiis, Heresy, Born Dead Icons, Hellbastard, Deathspell Omega, SECT, Winter, Sepulturu a Deviated Instinct. V rozhovoru pro deník The Guardian z roku 2016 byli spolu s řadou dalších britských anarcho-punkových kapel z počátku 80. let označeni za vlivné pro americkou post-metalovou skupinu Neurosis.
V roce 1978 byl Rob Miller nedobrovolně propuštěn z funkce seržanta leteckého výcvikového sboru, protože byl během služby v Nizozemsku pod vlivem alkoholu. Shodou okolností se ve stejném roce do Devonu vrátil z Jersey jeho starší bratr Chris 'Stig' Miller. To vedlo dvojici k plánu založit kapelu, která se zpočátku jmenovala The Band with No Name, v narážce na postavu Clinta Eastwooda Muž beze jména. V této zakládající sestavě hráli Rob Miller (zpěv), Chris Miller (kytara), Clive Barnes (baskytara) a Andy Hoare (bicí). O rok později si kapela změnila název na Amebix, což byla mantra, kterou dal Stigu Millerovi ve třinácti letech jeden z guru, aby mu pomohl přestat zlobit ve škole. Toho roku nahráli pod tímto názvem šestistopé demo. Brzy poté byl Miller jako novinář vyslán, aby zrecenzoval živé vystoupení anarchopunkové skupiny Crass v Abbey Hall v Plymouthu. Využil toho, představil demo kapele, a ta skladbu "University Challenged" zařadila na svou kompilaci Bullshit Detector.
V roce 1981 se Amebix přestěhovali do Peter Tavy a začali žít s novým bubeníkem Martinem Bakerem v Glebe House, bývalém saském pohřebišti. Brzy poté však Bakera rodiče donutili odejít z kapely a přestěhovali se do Londýna, kde mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. O jeho zkušenostech byla napsána píseň "Largactyl." Po Bakerově odchodu z kapely se skupina přestěhovala do Gunnislake v Cornwallu, kde žil nově přijatý klávesista Norman Butler. Poté se přestěhovali do Bristolu, kde začali squatovat s místními punkovými kapelami jako Disorder a Chaos UK. Své debutové EP Who's the Enemy vydali 28. srpna 1982 u vydavatelství Spiderleg Records, umístilo se na 33. místě britské nezávislé hitparády singlů a alb.
V roce 1983 vydali singl "Winter", který se dostal na 18. místo UK Indie Chart a v žebříčku se udržel 7 týdnů. Na konci listopadu pak vyšlo druhé EP No Sanctuary, které se dostalo do první desítky UK Independent Music Chart a zaujalo zpěváka Dead Kennedys Jella Biafryho, který s nimi podepsal smlouvu u své nahrávací společnosti Alternative Tentacles. To vedlo k následnému evropskému turné. Během pobytu v italské Bologni byli Miller a ostatní členové Amebix zatčeni za vandalismus ve squatu.
V roce 1985 kapela najala bubeníka Roberta 'Spidera' Richardse a 14. září 1985 vydala u Alternative Tentacles debutové album Arise!. V britském žebříčku Independent Music Chart se umístilo na třetím místě. Brzy poté se přestěhovali do Bathu v Somersetu a přestali se squatováním a v roce 1987 vydali u Heavy Metal Records své druhé album Monolith. Brzy se nicméně začali potýkat s velkým autorským blokem, což vedlo k jejich rozpadu v roce 1987. Po rozpadu Spider, George a Stig pokračovali v působení ve skupině Zygote.
V roce 2008 bratři Millerové Amebix reformovali s bubeníkem Royem Mayorgou. 25. července 2010 vydali u Profane Existence EP Redux a 23. září 2011 třetí studiové album Sonic Mass. Na podzim 2012 se ale cesty kapely opět rozešly.
V roce 2014 Rob 'The Baron' Miller spojil síly s Jonem Miserym (Misery), Andym Leftonem (War//Plague) a Michelem 'Awayem' Langevinem z Voivod a založili Tau Cross. Stig Miller a Mayorga založili v roce kapelu False Fed s Jeffem Janiakem z Discharge, který si vzal na starost zpěv a JP Parsonsem, který hrál na basu.
Podrobnosti: Amebix - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Arise! (1985)
Monolith (1987)
Sonic Mass (2011)
ANGELES DEL INFIERNO
Angeles Del Infierno (španělsky Andělé z pekla nebo Pekelní andělé) je heavy metalová skupina z Lasarte (leží v Baskicku ve Španělsku), kterou v roce 1978 založili kytarista Robert Álvarez a baskytarista Santi Rubio. Spolu s dalšími uskupeními jako Barón Rojo a Obús jsou považováni za jedny z hlavních představitelů španělského heavy metalu 80. let.
Po několika změnách v raných letech sestavu tvořili Robert Álvarez (sólová kytara), Santi Rubio (baskytara), Manu García (rytmická kytara) a bubeník Inaki Munita. Na začátku roku 1982 se přidal zpěvák Juan Gallardo, který spolu s Álvarezem složil většinu písní.
V listopadu téhož roku předskakovali Angeles del Infierno v Palacio de los Deportes de Bilbao kapelám AC/DC a Motörhead a v dubnu 1983 ve Velódromo de Anoeta anglickým Saxon. V témže roce se zúčastnili také festivalu Mazarrock. Od té chvíle se jejich vedení ujal manažer Jesús Caja, který je nasměroval k podpisu smlouvy s nadnárodní společností WEA.
První album Pacto con el diablo bylo nahráno ještě před podpisem smlouvy ve studiích Mediterraneo na Ibize. Odhaduje se, že se ho celosvětově prodalo více než 10 000 kopií.
Nahrávání druhého alba Diabolicca probíhalo opět ve studiu Mediterraneo se stejným týmem jako u prvního počinu. V následujících deseti letech pak kapela vydala další tři desky plné klasického heavy metalu. Po delší studiové přestávce podepsali v roce 2003 Angeles del Infierno smlouvu s Botina Bros, aby vydali šesté a zatím poslední studiové album s názvem Todos somos Angeles. Album kombinuje různé hudební styly v rámci heavy metalu a hard rocku.
Podrobnosti: Angeles del Infierno - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Pacto con el diablo (1984)
Diabolicca (1985)
Joven para morir (1986)
666 (1989)
A cara o cruz (1993)
Todos somos ángeles (2003)
ARAGORN
Skupina Aragorn, pojmenovaná podle postavy z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, byla založená v roce 1978 v Cheshire v Anglii. Tvořili ji zpěvák Chris Dunne, kytarista John Hull, baskytarista Dale Lee a bubeník Mike Ellis.
Byli jedním z prvních signatářů Neat Records a v roce 1981 vydali singl "Black Ice", který později získal kultovní status. V roce 1982 proběhly studiové práce na jejich prvním plnohodnotném albu, které ale nebylo nikdy vydáno, a to i přes opakované pokusy umístit tyto nahrávky u potenciálních vydavatelství. Brzy poté se Aragorn rozpadli. Jejich nevydané skladby byly později, v roce 2011, shromážděny v kompilaci Noonday Anthology.
Na rok 2011 byl plánován reunion s bubeníkem Mikem Ellisem, baskytaristou a zpěvákem Iainem Muirem a kytaristou Frankem Flynnem, ale nikdy k němu nedošlo. V roce 2012 vyšlo u Depressive Illusions Records aspoň remasterované LP, které obsahuje oba singlové kousky a navíc 12 skladeb nahraných pro zmíněné nevydané album.
Podrobnosti: Aragorn - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Night Is Burning (2012)
ARKANGEL
Arkangel je venezuelská heavymetalová a hardrocková formace, která vznikla v roce 1978 (někdy se uvádí 1977) ve městě Valencia původně pod názvem Power Age. Pravděpodobně se jedná o heavymetalovou sestavu s nejdelší nepřerušenou kariérou v Latinské Americe.
Původní členové byli bratři Picozziové (Giorgio a Giancarlo), Breno Díaz, Freddy Marshall a Paul Silvestre Gillman. Po několika vystoupeních ve Valencii i Caracasu zaujali svým zvukem a show moderátora Alfreda Escalanteho, který je představil ve svém televizním pořadu 'La Música que Sacudió al Mundo' (Hudba, která otřásla světem). Následně se stal jejich manažerem.
Formace absolvovala turné po několika venezuelských městech, během kterého podepsala smlouvu s vydavatelstvím Corporación Los Ruices (Color). Výkonný ředitel Salvador Pérez doporučil změnu názvu, a tak se v roce 1981 přejmenovala na Arkangel. V říjnu téhož roku vyšlo stejnojmenné debutové album. Soubor se také objevil ve venezuelském filmu Cangrejo režiséra Romána Chalbauda, kde čtyři jejich písně tvořily soundtrack.
V roce 1982 nahráli druhou studiovou desku Rock Nacional, z níž jedna strana byla nahrána živě. Následující rok přidali klávesy a vydali třetí vinyl Represión Latinoamericana, s nímž se proslavili i v dalších španělsky mluvících zemích. V polovině roku 1984 zpěvák Paul Gillman opustil uskupení a zahájil sólovou dráhu se svou skupinou Gillman. Zpěv převzal Mickey Tedeschi, původně klávesista. V září 1988 se Paul Gillman a Arkangel opět setkali na koncertě 'El Reencuentro'.
Na přelomu 80. a 90. let formace upravila styl směrem ke komerčnějšímu zvuku, pravděpodobně pod tlakem nahrávací společnosti. V říjnu 1992 bratři Picozziové doprovázeli Gillman při předskakování britské legendě Iron Maiden v Poliedru v Caracasu.
Na albu Inmortal se soubor vrátil ke kořenům heavy metalu a předskakoval dalším mezinárodním hvězdám. Na této nahrávce zpíval José Gregorio Spindola, který brzy odešel spolu s Brenem Díazem. Novými členy se stali Joad Manuel Jiménez (zpěv) a Felipe Arcuri (baskytara), podílející se v roce 2000 na desce El Ángel de la Muerte.
V roce 2002 Joad odešel a nahradil ho Luis González. O rok později kytarista Freddy Marshall opustil sestavu a jeho místo zaujal Carlos Arvelo. González zpíval na albu MMVII z roku 2008.
Mezi lety 2005 – 2009 se bratři Picozziové a Paul Gillman sešli na sérii koncertů ve Venezuele a Kolumbii pod názvem Arkangel Reunión, kde hráli jen písně z prvních tří desek. Doprovázeli je Felipe Arcuri a Carlos Arvelo.
V roce 2009, po krátkém působení Henryho 'Oxe' Véléze jako zpěváka, se k formaci připojil Eduardo Pargas. Střídali se i kytaristé: Nicolás 'Tato' Barrera nahradil Víctora Pe?u, který přišel za Carlose 'Pescaita'. Klávesák Jean Robert 'Lord' Puccia, nejprve hostující, se stal oficiálním členem souboru.
V srpnu 2015 se vrátil Joad Manuel Jiménez a skupina zahájila turné 'Rock Inmortal Tour 2015–2016' ve Valencii, Barquisimetu a Caracasu a v kolumbijských Medellínu a Bogotě. V květnu 2016 Jiménez odešel do Argentiny, takže Arkangel oznámili návrat Eduarda Pargase (od roku 2017 se střídal s Deibysem Artigasem). Felipe Arcuri, když plnil závazky v zahraničí, byl na baskytaru nahrazen Juanem Coronelem.
V červenci 2018 formace oznámila natáčení nového alba s Deibysem Artigasem, které vyšlo 1. prosince 2019 pod názvem Theatrum Timoren.
Na začátku listopadu 2021 přišla nová sestava se zpěvákem Douglasem Illich Rodríguezem a basákem Dieterem Cede?ou. Koncem měsíce se účastnili festivalu Otro Beta v Maracay a Valencii spolu s dalšími venezuelskými uskupeními. V červenci 2022 byli headlinery festivalu Sonográfica Rock Fest společně s legendární heavy rockovou formací Grand Bite. V září se připojil Aquiles Cortina jako třetí kytarista, což bylo poprvé v historii, že formace měla tři kytaristy. Koncem prosince však Cortina a Henry Vélez odešli. Přes tyto změny Arkangel nadále úspěšně koncertují v Jižní Americe a doprovázejí mezinárodní hvězdy.
Podrobnosti: Arkangel - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Arkangel (1981)
Rock nacional (1982)
Represión latinoamericana (1983)
Inmortal (1993)
El ángel de la muerte (2000)
MMVII (2008)
Theatrum Timoren (2019)
ATOMKRAFT
Atomkraft je anglická speedmetalová formace z Newcastlu, která byla součástí nové vlny britského heavy metalového hnutí. Ačkoliv se datum jejího založení většinou uvádí rok 1979, její kořeny sahají až do poloviny roku 1978, kdy se dali dohromady basák a zpěvák Tony 'Demolition' Dolan a bubeník Paul Spillett s úmyslem vytvořit hudební projekt. Zpočátku používali název Moral Fibre a společně s kytaristy Ianem Leggem a Chrisem Taylorem hráli punkrock. Ian Legg brzy odešel a nahradil ho Sean Drew, který následně odešel také. Formace tak nadále fungovala jako trio.
Po návratu z výletu do německých Brém daroval Taylor svým spoluhráčům knoflíkové odznaky s ekologickým sloganem 'Atomkraft, Nein Danke!' (Jaderná energie, ne, díky!). Slovo 'Atomkraft' se jim zalíbilo, a tak ho přijali za název uskupení, protože věřili, že se hodí k novému metalovému zvuku, který prosazovali. Snaze o těžší zvuk padl za oběť i samotný Taylor, kterého se rozhodli vyměnit. Po vyzkoušení několika kytaristů se rozhodli pro Steva Whitea, kterého Dolan znal z hodin výtvarné výchovy na vysoké škole. Další Dolanův spolužák z výtvarné výchovy, Mark Irvine, se přidal na baskytaru. S Dolanem, který měl na starosti rytmickou kytaru a zpěv, a Spillettem na bicí si nová sestava začala objednávat koncerty. Irvineovi rodiče ale neschvalovali jeho heavy metalovou image a životní styl, a přesvědčili ho, aby z projektu odešel. Dolan byl tedy donucen vrátit se zpět k baskytaře.
V roce 1981 nahrála formace ve studiu Impulse čtyřpísňové demo Demon, financované Spillettem, který byl v té době jediným pracujícím členem. Spoluprodukoval ho Keith Nicol. Bylo to jejich první 'pořádné' demo, ačkoli kvůli časovému omezení a dvoustopému nahrávacímu zařízení nebyly výsledky zdaleka ideální. Projekt však pokračoval dál a získával zkušenosti na živých vystoupeních.
Na začátku roku 1983 se Atomkraft vrátili do studia Impulse, aby natočili další demo Total Metal. Poučeni předchozími zkušenostmi nahráli dvě skladby, a to titulní "Total Metal" a "Death Valley". White poté předal kopii dema Samu Kressovi, který vedl rozhlasovou stanici a časopis *Whiplash*. Kress byl demem nadšen a slíbil, že sestavu představí ve svém periodiku.
Situace se ale poněkud zamotala. Koncem roku 1983 White z osobních důvodů soubor opustil a Dolan byl pozván ke své sestře do Kanady, kam se posléze přestěhoval. Příští rok se Spillett k Dolanovi v Kanadě připojil. Dolan se ještě více inspiroval, když dostal slíbený výtisk časopisu od Kresse. V článku se psalo o Atomkraft a také o formacích Venom, Raven, Metallica, Anthrax a Megadeth. Povzbuzeni touto zprávou začali Spillett a Dolan psát materiál a koncem roku 1984 se vrátili do Anglie, aby hledali kytaristu. Nakonec je však rozdělil konflikt kvůli dívce.
Při návštěvě Neat Records, kde hledal kontakt na bubeníka, se Dolan setkal s Cronosem z Venom, který mu sdělil, že Ged Wolf (bratr jejich manažera) hledá formaci, protože právě opustil heavymetalovou smečku Tysondog. Dolan a Wolf se sešli a začali hledat kytaristu. Nakonec jim byl doporučen tehdy šestnáctiletý Rob Mathew. Projekt začal pracovat na novém materiálu a pokračoval v nahrávání dema Pour the Metal In ve studiu Neat Records. Demo, které obsahovalo tři skladby "Pour the Metal In", "Burn in Hell" a "Carousel", bylo rozesláno do různých fanzinů a mělo dobrý ohlas; Dave Woods z Neat Records jim nabídl smlouvu a formace začala pracovat na albu Future Warriors.
Po vydání Future Warriors se sestava rozrostla o kytaristu Roba Mathewa a v roce 1985 formace začala vystupovat na živých akcích, kde si získala respekt britské metalové scény. Album bylo přijato pozitivně a dodnes je považováno za jeden z klasických speedmetalových počinů té doby.
Další rok došlo ke změnám v sestavě. White definitivně odešel a na jeho místo se dostal nový kytarista, což formaci umožnilo dál experimentovat se zvukem a skladatelskou strukturou. Formace nadále nahrávala a publikovala dema a EP, čímž upevnila svou pozici mezi etablovanými heavymetalovými uskupeními 80. let. Přesto, že nikdy nedosáhla komerční slávy velkých jmen, její vliv na speed a thrash metalové prostředí je zřetelný.
V roce 1987 formace vydala studiovou nahrávku Queen of Death, která obsahovala agresivní riffy a rychlé rytmy, typické pro britskou speedmetalovou scénu. Album bylo dobře přijato fanoušky i kritikou a potvrdilo reputaci Atomkraft jako tvrdé a technicky zdatné formace. Po vydání desky následovalo několik turné v Evropě a Anglii, kde formace vystupovala společně s dalšími známými heavymetalovými jmény.
V roce 1988 se sestava rozpadla kvůli interním konfliktům a tlaku na jednotlivé členy. Tony Dolan pokračoval v hudební kariéře s novými projekty a některé skladby Atomkraft byly později vydány na kompilacích a reedici dem. Přesto formace zůstává v paměti fanoušků jako energická a vlivná britská speedmetalová sestava, která položila základy pozdějších thrashmetalových uskupení.
Podrobnosti: Atomkraft - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Future Warriors (1985)
Queen of Death (1986, EP)
Conductors of Noize (1987, EP)
Cold Sweat (2011, EP)
BODINE
Bodine byla nizozemská heavymetalová skupina, která působila v letech 1978 – 1984. Kapela vznikla v Eindhovenu a patřila mezi významné představitele nizozemské heavy metalové scény raných 80. let. Jejich hudba kombinovala rychlé riffy, melodické linky a energické vokály typické pro rané 80. léta.
Kromě studiových nahrávek se Bodine proslavila živými vystoupeními po Nizozemsku a Německu, kde kapela často doprovázela známější evropské metalové formace. Jejich energická a melodická hudba ovlivnila několik mladších nizozemských metalových kapel, které se objevily v polovině 80. let.
První album nazpíval Jay van Feggelen, který později vystupoval jako Barbarian v metalové opeře Into the Electric Castle od Ayreon. Zakladatel projektu Ayreon, Arjen Anthony Lucassen, se původně pokoušel stát zpěvákem Bodine, což se mu nepovedlo, místo toho se v kapele uplatnil jako kytarista s pseudonymem 'Iron Anthony'.
Axel Joseph Langemeijer, který nazpíval druhé a třetí album Bodine, zemřel 19. března 2003.
V současné době je kapela neaktivní. Jay van Feggelen se v roce 2012 připojil jako zpěvák k The Southside Blues Revue pod pseudonymem Jay Bodean, což je jasný odkaz na jeho minulost v Bodine.
Podrobnosti: Bodine - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bodine (1981)
Bold as Brass (1982)
Three Times Running (1983)
COCKNEY REJECTS
Skupinu Cockney Rejects založili v Londýně v roce 1978 bratři Jeff a Micky Geggusovi, jejich švagr Chris Murrell, který hrál na basu, a bubeník Paul Harvey. Jejich první demo Flares n' Slippers zaujalo majitele Small Wonder Records Peta Stennetta, který kapelu představil Bobu Sergeantovi. Se Sergeantem nahráli singl "Flares n' Slippers", jehož první náklad byl vyprodán. Murrella a Harveyho poté nahradili Vince Riordan (basa) a Andy Scott (bicí) z londýnské skupiny The Tickets. Tato sestava se stala známou jako klasická sestava Cockney Rejects a její debut v Bridge House v Canning Town v červnu 1979 je považován za zlomový okamžik pro kapelu. V září téhož roku skupina podepsala smlouvu s EMI, v únoru 1980 vydala album Greatest Hits, Vol. 1 a v listopadu Greatest Hits Vol. II.
Jejich největší singlový hit ve Spojeném království, "The Greatest Cockney Rip-Off" z roku 1980, byl parodií na píseň "Hersham Boys" skupiny Sham 69. Další písně Cockney Rejects byly méně komerční, částečně proto, že se týkaly spíše drsných témat, jako jsou pouliční bitky nebo fotbalové chuligánství. Dalšími singly, které se objevily ve Velké Británii, byly "Bad Man", "We Can Do Anything", "I'm Forever Blowing Bubbles" a "We Are the Firm" - všechny z roku 1980.
Násilí zobrazované v jejich textech se často odráželo i na jejich koncertech a členové kapely se často prali, aby se bránili před příznivci jiných fotbalových týmů nebo aby vyřešili konflikty mezi diváky. Vlohy k tomu měli, Jeff a Mick Geggus byli v mládí amatérskými boxery a zápasili na národní úrovni. Strýc baskytaristy Vince Riordana byl zase Jack 'The Hat' McVitie, cocknejský gangster, kterého zavraždil Reggie Kray.
Cockney Rejects ve svých textech vyjadřovali pohrdání všemi politiky a odmítali tvrzení médií, že by měli příznivce z Britského hnutí nebo že by členové kapely podporovali názory této krajně pravicové skupiny. V prvním rozhovoru pro Sounds se o Britském hnutí posměšně vyjádřili jako o 'Německém hnutí' a uvedli, že mnoho jejich hrdinů byli černí boxeři. Jeff Geggus ve své autobiografii popisuje incident, kdy se členové kapely a jejich příznivci na jednom z prvních koncertů Cockney Rejects hromadně poprali s členy Britského hnutí.
Další album The Power and the Glory (1981) vyšlo už pod Zonophone Records a The Wild Ones (1982) pod A.K.A. Records. U dalších alb to pokračovalo ve stejném duchu - Quiet Storm (Heavy Metal Records, 1984), Lethal (Neat Records, 1990), Out of the Gutter (Captain Oi Records, 2002) a Unforgiven (G&R Records, 2007). Později zakotvili u Cadiz Music, kde vydali alba East End Babylon (2012) a Power Grab (2022).
Společnost EMI Records vydala 29. srpna 2011 definitivní retrospektivu skupiny Rejects. Pod názvem Join the Rejects, the Zonophone years '79 -'81 vyšla třídisková kolekce všech jejich nahrávek od EMI včetně všech Peelových sezení a vzácných demosnímků z té doby. Součástí byl také barevný booklet s podrobným popisem příběhů, které se skrývají za hudbou, od Mickyho Gegguse. V roce 2013 vyšel film East End Babylon a stejnojmenné album.
Tony Van Frater zemřel v říjnu 2015 ve věku 51 let na infarkt a v únoru 2016 bylo oznámeno, že se ke kapele místo něj opět připojil bývalý baskytarista Vince Riordan. Skupina měla v únoru 2019 odehrát své první australské koncerty, avšak naléhavá rodinná situace si vyžádala přesunutí koncertů na červenec. Později byly koncerty přeloženy na říjen a v tomto měsíci se uskutečnily a sklidily velký ohlas kritiky.
Dlouholetý bubeník Andrew Laing zemřel 3. dubna 2023.
Cockney Rejects jsou známí především díky svým raným oi/punkovým začátkům (jejich píseň "Oi! Oi! Oi!" je často brána za začátek tohoto subžánru). Na počátku 80. let se ale jejich zvuk stále více orientoval na hard rock/NWOBHM, a i když se jejich následující alba lišila svou těžkostí a byla převážně hard/punk rocková, plnohodnotné album Lethal z roku 1990 (na jehož základě byli přijati do Metal Archives) lze považovat za tradiční heavy metalovou desku.
Podrobnosti: Cockney Rejects - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Greatest Hits, Vol. 1 (1980)
Greatest Hits Vol. II (1980)
The Power and the Glory (1981)
The Wild Ones (1982)
Quiet Storm (1984)
Lethal (1990)
Greatest Hits, Vol. 4 (2000)
Out of the Gutter (2003)
Unforgiven (2007)
East End Babylon (2012)
Power Grab (2022)
CRACKED MIRROR
Vedle Widow, Clientelle a Voltz patří stejnojmenné album skupiny Cracked Mirror k nejvzácnějším soukromě produkovaným nahrávkám NWOBHM v historii. V roce 1983 bylo vylisováno pouze 200 kopií, z nichž většina se prodala na koncertech ve východosussexském regionu, a proto se jen málokterému fanouškovi podařilo získat originál. Situace se změnila až s reedicí na CD, která vyšla v roce 2006.
Kapela vznikla v roce 1978 a její první sestava, fungující až do konce roku 1981, si na jižním pobřeží Anglie postupně vybudovala pevnou místní základnu. Cracked Mirror v čele s kytaristou a zpěvákem Jozefem Rytlweskim byla jednou z nejoriginálnějších formací celého raného NWOBHM. Hudebně kombinovala Rytlewského těžké riffy s doomovým zvukem hammondů, který připomínal kapely jako Atomic Rooster, Black Widow či rané White Spirit. Výsledkem byla velmi zajímavá a neotřelá směs. Mezi vynikající skladby patří "Bomb Blast" a "We Shall Not Forget", obě přesvědčivě nesoucí silné protiválečné poselství.
První sestava kapely zahrnovala:
- Jozef Rytlewski – kytara, zpěv
- Mark Thompson – baskytara
- David Clarke – bicí
- Peter Hughes – klávesy
Cracked Mirror si rychle vybudovali reputaci díky intenzivním koncertům v klubech a menších sálech jižního pobřeží, kde si získali věrnou lokální fanouškovskou základnu. Jejich živá vystoupení byla často poznamenána těžkým zvukem a doomovou atmosférou, která dokonale doplňovala surový a energický charakter jejich nahrávek. Kapela také několikrát vystoupila na menších festivalech NWOBHM, čímž si upevnila status jedné z nejzajímavějších lokálních formací své doby.
Podrobnosti: Cracked Mirror - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Cracked Mirror (1983)
DARK STAR
Formace Dark Star, kterou v roce 1978 v anglickém Birminghamu založili bývalý zpěvák a klávesista Sweaty Betty Rik Staines a ex-kytarista Suicide Dave Harrison, je známá především díky singlu "Lady Of Mars". Ten se dostal na legendární kompilaci NWOBHM Metal For Muthas Volume 2 a ve své době patřil k oblíbeným hitům v britských rockových klubech.
Debutové eponymní LP z roku 1981 přineslo řadu energických skladeb, mezi nimiž vynikají "Kaptain Amerika", "Backstreet Killer" a "Green Peace". Stylově šlo o typický NWOBHM s chytlavými riffy, melodickými sóly a výrazným vokálem Rika Stainese. Nahrávka byla přijata pozitivně hudební kritikou i fanoušky, což uskupení umožnilo vyrazit na koncertní šňůry po celém Spojeném království. V následujících letech si zahráli po boku jmen jako Budgie, Magnum či Ten Years After, a také absolvovali 'Metallical Mystery Tour' spolu s Limelight a CHEVY.
Krátce po turné začala trojice Staines–Harrison–Key pracovat na druhém studiovém počinu, ale roku 1982 se sestava rozpadla. Hlavní příčinou byl bankrot jejich vydavatelství, který zastavil financování nahrávky. Po rozpadu všichni členové kromě Stainese založili bluesrockové uskupení Poker Alice, zatímco Staines se věnoval manažerské práci pro heavymetalový soubor Marshall Law.
V roce 1987 se Staines, Harrison a Key pokusili obnovit činnost a dokončili materiál pro druhou desku s pomocí Davea Keatese a Simona Atkinse. Album Real to Reel sice vyšlo, ale šlo o krátkou epizodu bez většího dopadu na scénu, a Dark Star definitivně ukončili existenci.
Debutové LP Dark Star se postupně stalo sběratelskou raritou, protože původní vinyl se v limitovaném nákladu rychle rozprodal mezi fanoušky NWOBHM. V roce 2004/2005 vyšla reedice na CD, díky níž se nahrávka dostala k nové generaci posluchačů a upevnila si status kultovního počinu z počátků hnutí.
V současnosti Harrison, Key, Overland a Atkins stále působí v bluesové partě Poker Alice, zatímco Rik Staines, který se po letech v hudebním managementu stáhl z aktivního hraní, pravděpodobně vyučuje na hudební škole.
Podrobnosti: Dark Star - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Dark Star (1981)
Real to Reel (1987)
DENIGH
Skupina vznikla v srpnu 1978 ve složení Jon Everett (baskytara, zpěv), Phil Allchin (sólová kytara), Ian Devlin (klávesy, kytara, zpěv) a John Regan (bicí) a jejich první vystoupení proběhlo 3. ledna 1979.
Brzy se stali nejoblíbenější regionální heavy rockovou kapelou a nahradili většinu obvyklých coververzí vlastním materiálem. Jejich první demokazeta s písněmi "Bed Of Nails", "Burn The Sky" a "Falling Snow" se u fanoušků dobře prodávala a ještě více rozšířila jejich jméno. V roce 1980 se Denigh vezli na vlně a rozhodli se využít své nově nabyté popularity vydáním vlastního singlu. V té době neměli hudebníci v úmyslu čekat na uzavření velké smlouvy a jejich předchozí zkušenosti s prodejem vlastních kazetových produktů je vedly k přesvědčení (jak se ukázalo, zcela oprávněně), že jsou schopni financovat a prodávat vlastní vinyly, aniž by se museli zaplést s velkým byznysem.
Singl nahraný v Oakwood Studios v Kentu vyšel na labelu Canterbury Ace s dvojicí vynikajících, těžkých skladeb "Running" a "No Way", které byly přirovnávány k Demolition, Virgin Star a Angel Witch. Díky rychlému prodeji v místních obchodech a národní distribuci se deska dostala do 'Top 100', což kapele zajistilo publikum po celé Velké Británii. Následovala vystoupení v místních rádiích, kde skupina poskytla několik rozhovorů a sessions pro populární pořad BBC 'Kent Rocks', který moderoval Mike Brill. Kvůli nedostatku peněžních prostředků a chybějícímu managementu měli ale potíže prosadit se u větších promotérů. Nakonec však byli pozváni, aby předskakovali špičkovým kapelám Budgie, Girlschool, Rage, Saxon a Samson, ale byl to dlouhý a těžký boj.
Ke konci roku 1981 po sporech o budoucí směřování kapelu opustil Ian Devlin. Rychle ho nahradil Martyn Harris a odjel na ambiciózní turné po Francii. Po většinu dalšího období fungovali Denigh jako tříčlenná kapela, která stále působila v regionálních hospodách a klubech, i když nikdy nedosáhli takového úspěchu, jaký by si zasloužili. Během těchto let byl Chris Daughter zaměstnán také jako náhradní bubeník. V roce 1983 se do oběhu dostalo další oficiální demo, osmitrack s názvem Lean On 'Em Hard. Na kazetě se objevily převážně novější skladby z pera Jona a Phila, jako například "Call Me Angel", "Savage", "Roulette" a "Ironclad". Místní prodej se opět ukázal jako velmi působivý a kapela pokračovala ve své cestě za slávou a bohatstvím.
Následujícího roku nahráli kluci ve studiu Europa Sound ve Folkestone plnohodnotné album původního materiálu a zpočátku doufali, že někdo sežene potřebné peníze na vylisování desky na vinyl. Protože se nikdo nenašel a nebyly peníze, byla uzavřena dohoda s domácím vydavatelstvím Red Admiral Records a album Fire from the Sky, které obsahovalo skladby jako "Synthetic Seduction", "Put My Neck On The Line" a "Sentinel", muselo být vydáno pouze na kazetách. Do oběhu se dostalo jen několik stovek kopií, protože skupina v té době začínala ztrácet odvahu. Přesto ještě stihli absolvovat úspěšnou show jako support Bernieho Tormeho a na jednom z koncertů se jim podařilo vytvořit živou nahrávku pro budoucí vydání (existuje dodnes).
Denigh oficiálně ukončili činnost někdy v roce 1985 (v pozdějších letech se uskutečnilo jedno nebo dvě nenápadná setkání a klubová vystoupení), ačkoli ústřední postavy vždy věřily, že by se s trochou štěstí, peněz a vedení mohly dostat podstatně dál. Obnovený zájem v 90. letech (podpořený především rychle rostoucí cenou jejich singlu) vyvolal v jejich řadách horečnou aktivitu. Uskutečnilo se několik narychlo domluvených reformních koncertů v malých místních sálech a někdejší kolegové Jon Everett a Ian Devlin následně kontaktovali majitele studia, který spolu s kluky začal pátrat ve svých sbírkách kazet, zda by se nedal zachránit nějaký starý materiál pro budoucí vydání. V roce 2023 vyšlo nové album Back in the Game.
Hudební styl a vliv: Denigh se pohybovali na pomezí klasického heavy metalu a hard rocku, typického pro ranou NWOBHM scénu. Jejich hudba kombinuje rychlé riffy, melodické sóla a silné refrény, často s dramatickými texty o bojích, odhodlání a temnějších tématech. Díky vlastní produkci a nezávislému přístupu si vybudovali reputaci v regionálních kruzích, ovlivnili řadu lokálních formací a jejich rané demo nahrávky se staly cennými sběratelskými kousky pro fanoušky britské heavy metalové scény 80. let. Kapela je často zmiňována mezi méně známými, ale kvalitními představiteli NWOBHM, kteří se odvážili kombinovat komerčně atraktivní melodie s tvrdšími metalovými prvky.
Podrobnosti: Denigh - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Fire from the Sky (1984)
Back in the Game (2023)
DRAGONSLAYER
Dragonslayer byla respektovaná anglická heavy metalová skupina z Lancashire, která vznikla v roce 1978 pod názvem Heavy Thunder. Lze je označit za raný power metal, který kombinuje vlivy klasického rocku s texty s fantasy tématikou, podobně jako další kapely NWOBHM z West Midlands, například Tyrant, Cynic, Grim Reaper a Arc.
Poté, co začali skládat více písní s hrdinskou fantasy tématikou a přestěhovali se do Rochdale ve Velkém Manchesteru, změnili v roce 1980 svůj název na Slayer. Brzy získali dobrou koncertní pověst, a proto se rozhodli nahrát pětistopé demo v Cargo Studios, které produkoval Colin Richardson, později proslulý spoluprací s kapelami jako Fear Factory a Machine Head. Koncem roku 1983 nahráli v Cavalier Studios ve Stockportu třípísňové EP I Want Your Life. Těsně před jeho vydáním však vyšel debut losangeleských Slayer, a kapela se rozhodla přejmenovat na Dragonslayer. Na etikety EP byly nalepeny samolepky s novým logem, které však byly tenké, takže původní design zůstal částečně viditelný.
Nahrávka byla dobře přijata a kapela pokračovala v hraní na místních koncertech. V letech 1984 a 1985 se Dragonslayer pokoušeli získat nahrávací smlouvu, ale neúspěšně, a tak počátkem roku 1986 nahráli sedmipísňové demo, aby udrželi aktivitu. Po této nahrávce opustil kapelu baskytarista Steve Morgan (zemřel v roce 2009) a nahradil ho Marc Webb, dříve působící ve skupině Voltage. V nové sestavě nahráli skladbu "Rock the Radio" pro kompilaci Ebony Records The Metal Collection Vol. II. Přesto jejich činnost směřovala ke konci — v polovině roku 1987 odehráli několik rozlučkových koncertů a poté se rozpadli. Jediným členem, který pokračoval v hudební kariéře, byl kytarista Phil Odins.
V roce 2008 vyšla u Shadow Kingdom Records kompilace většiny jejich nahraného materiálu. Po úspěšné reedici začala kapela opět zkoušet a v roce 2013 oznámila na Facebooku, že píše nové písně a plánuje koncerty. Nicméně po delší neaktivitě v roce 2016 kapela uvedla, že 'Drak zatím stále spí'. Na kompilaci se neobjevuje skladba "Rock the Radio" z původní kompilace The Metal Collection Volume II vydané v roce 1987 společností Ebony Records.
Podrobnosti: Dragonslayer - Metal Archives
EARTHSHAKER
Earthshaker je japonská heavy metalová formace, která vznikla v roce 1978 v Ósace. Patří mezi průkopníky tohoto stylu v Japonsku a během 80. let se stala jedním z pilířů domácí scény spolu s kapelami jako Anthem, EZO či mezinárodně známější Loudness.
Přestože v roce 1983 vydali eponymní debut, který je považován za jedno z nejlepších japonských heavymetalových alb všech dob, jejich hudba se postupně posouvala směrem k soft metalu a pop rocku, čímž ztratila část mezinárodního publika. Debut vyšel 21. července 1983 a produkoval jej kytarista Adrian Smith z Iron Maiden. Rychle následovala alba Fugitive a Midnight Flight (obě 1984) a Passion (1985), která kapelu upevnila na domácí scéně. Do svého rozpadu v roce 1994 stihli vydat ještě osm studiových alb.
Formace se obnovila v roce 1999 a je aktivní dodnes, i když její působnost a publikum jsou převážně omezené na Japonsko.
Původní zpěvák a baskytarista Minoru Niihara opustil kapelu v roce 1980 ještě před nahráváním debutu a připojil se k Loudness. Jeho místo zaujal Masafumi 'Marcy' Nishida.
Podrobnosti: Earthshaker - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Earthshaker (1983)
Fugitive (1984)
Midnight Flight (1984)
Passion (1985)
Overrun (1986)
Aftershock (1987)
Smash (1988)
Treachery (1989)
Pretty Good! (1990)
Earthshaker (1992)
Real (1993)
Yesterday & Tomorrow (1993)
Birthday (2001)
そこにある詩 (2003)
Faith (2004)
Aim (2007)
Quarter (2008)
The Course of Life (2009)
Back to Nexus (2010)
Pray for the Earth (2011)
The Earthshaker (2013)
Bird (2015)
The Story Goes On (2018)
40 (2023)
E.F.BAND
E.F. Band byla švédská heavy metalová formace, která byla s podivným důvodem někdy řazena k nové vlně britského heavy metalu, pravděpodobně proto, že krátce měla britského bubeníka. Kapelu v roce 1978 založili baskytarista a zpěvák Pär Ericsson spolu s kytaristou Bengtem Fischerem, oba bývalí členové progresivní rockové skupiny Epizootic. K nim se zpočátku připojil Tommy Lager na bicí. Název „E.F. Band“ pochází z prvních písmen příjmení Ericsson a Fischer. Po nahrání prvního split singlu skupina najala britského bubeníka Davea Duforta, který spolupracoval s Mikem Oldfieldem a Screaming Lord Sutchem, aby stabilizoval sestavu.
Dufort s kapelou nahrál singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a skladbu "Fighting For Rock And Roll" pro Metal For Muthas Vol. 1, ale odešel ještě před vydáním prvního alba Last Laugh Is On You, které produkoval Derek Lawrence z Deep Purple. Jeho místo zaujal Dag Eliason a kapela se tak opět stala čistě švédským triem.
E.F. Band následně podporovali své debutové album účinkováním jako předskokani skupiny Rainbow na evropském turné. Po návratu rozšířili sestavu na čtyřčlennou a v roce 1982 přibrali zpěváka Johna Ridge z Nizozemska, který se objevil na druhém albu Deep Cut. Kapela opět vyrazila na turné, tentokrát jako support skupiny Saxon, a zároveň vystupovala jako headliner na vlastních koncertech. Jako druhý kytarista se krátce přidal Tony Borg (Alien).
Ridge kapelu opustil v roce 1983 a nahradil ho londýnský zpěvák Roger Marsden (ex-Deep Machine, Angel Witch). Kapela opět přibrala druhého kytaristu a přivedla budoucí hvězdu King Diamond Andyho LaRocquea, tehdy známého jako Anders Allhage. S Marsdenem a Allhagem nahrála třetí a poslední studiovou desku One Night Stand (1985). Po několika koncertech na podporu alba se E.F. Band v roce 1986 rozpadla.
V roce 2003 vyšla dvoudisková retrospektiva Their Finest Hours, obsahující všechna tři studiová alba, singly "Self Made Suicide" a "Devil's Eye" a několik dosud nevydaných studiových a koncertních bonusů. Závěrečná skladba, "Remembering You", je poctou spoluzakladateli Bengtu Fischerovi, který zemřel 5. dubna 2001, a napsal ji zpěvák John Ridge. V roce 2005 pak vyšlo živé album Live At The Mudd Club In Gothenburg 1983, které připomíná i Johna Ridge, jenž zemřel 4. března 2003 po dlouhé nemoci. Po působení v E.F. Band pracoval Ridge v rozhlase, jako moderátor v OK Radiu v Hamburku pod jménem John de Graaf a v Radiu Caroline pod pravým jménem John Boutkam s pořadem 'New Americana'.
Podrobnosti: E.F. Band - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Last Laugh Is On You (1981)
Deep Cut (1982)
One Night Stand (1985)
ELECTRIC SUN
Electric Sun byla hard rocková skupina, kterou založil německý kytarista Uli Jon Roth po svém odchodu z Scorpions v roce 1978. V letech 1978 až 1986 vydala tři desky. Skupina byla známá kombinací tradičního hard rocku s progresivními a neoklasickými prvky, které Roth přinesl ze svého studia klasické hudby.
Jejich první desku Earthquake nahráli v roce 1979 Roth na kytaru a zpěv, Ule Ritgen na baskytaru a Clive Edwards na bicí. Krátce po dokončení nahrávání Edwards sestavu opustil. Deska byla přijata jako odvážný debut s výrazným kytarovým projevem a melodickým zpěvem, a už tehdy ukázala Rothovu schopnost kombinovat technickou virtuositu s rockovou energií.
Druhou desku Fire Wind vydali v roce 1981 s novým bubeníkem Sidhattou Gautamou a několik následujících let kapela vystupovala převážně živě. Turné po Evropě a Japonsku posílilo jejich reputaci jako formace schopné improvizace a komplexních sólových pasáží.
Zatímco první dvě desky nahráli jako trio, třetí studiový počin se stal spíše ansámblovým projektem. Na albu se podílel bubenický veterán Clive Bunker, dříve působící v Jethro Tull, baskytarista Ritgen, zpěvák Michael Flexig a hostující vokalista Nicky Moore ze skupiny Samson, spolu s řadou dalších zpěváků a orchestrálních hudebníků. Deska Beyond the Astral Skies přinesla ucelenější koncept, zahrnující kosmické motivy, orchestrální aranže a experimenty s elektrickou i akustickou kytarou.
Dalším charakteristickým prvkem třetí desky bylo použití Rothovy Sky Guitar. V 80. letech si Roth u loutnisty Andrease Demetrioua objednal výrobu zakázkových kytar s přídanými pražci. Roth si nechal vyrobit pět těchto 'Sky' kytar, které mají více pražců než standardní elektrické kytary, aby bylo možné napodobit vysoké tóny houslí. První Sky Guitar, použitá na albu Beyond the Astral Skies, měla 30 pražců.
V roce 1986 se Electric Sun rozpadli. Uli Jon Roth se následně soustředil na klasicky inspirovaný rock a věnoval se dalším uměleckým projektům pod svým jménem. Jeho práce s Electric Sun ovlivnila generace kytaristů a přispěla k rozšíření neoklasického přístupu v rockové hudbě.
Desky Electric Sun byly kritiky hodnoceny jako technicky vyspělé a originální, přičemž fanoušci oceňovali zejména Rothovy kytarové pasáže a kosmickou atmosféru třetí desky. I když skupina nikdy nedosáhla masové popularity, její vliv na progresivní a neoklasický rock je dodnes uznáván mezi hudebními nadšenci.
Podrobnosti: Electric Sun - wikipedia
Diskografie (studiové desky):
Earthquake (1979)
Fire Wind (1981)
Beyond the Astral Skies (1985)
THE EXPLOITED
The Exploited je skotská punkrocková skupina z Edinburghu. Založili ji v roce 1978 Stevie Ross a Terry Buchan, kterého brzy nahradil jeho bratr Wattie Buchan. V roce 1981 jim vyšlo debutové album Punks Not Dead, které si v 80. letech vydobilo kultovní postavení mezi hardcore punkovým a skinheadským publikem z řad dělnické třídy. Později, s vydáním alba Death Before Dishonour z roku 1987, se vyvinuli v crossover thrashovou formaci. Ačkoli nadále vystupují naživo, od alba Fuck the System z roku 2003 nevydali žádný studiový materiál. Jejich písně převzali například Slayer a další metalové kapely.
Původní sestavu tvořili Terry Buchan (zpěv), Stevie Ross (kytara), Colin Erskine (baskytara) a Andy McNiven (bicí). Po několika koncertech v Edinburghu a okolí Stevie Ross odešel a na krátkou dobu jej nahradil kytarista Stevey Hay (Hayboy), po něm kytarové povinnosti převzal Big John Duncan.
Pod vlivem punkrockové hudby 70. let, například Sex Pistols, si kvarteto vytvořilo přímočarý zvuk bez příkras, který se vyznačuje rychlostí a agresivitou. V roce 1980 skupina založila vlastní nezávislé vydavatelství Exploited Records a vydala debutové EP Army Life, které se na osm týdnů umístilo na šestém místě v žebříčku Indie/Independent a osmnáct měsíců se udrželo v Top 20.
V březnu 1981 podepsala skupina smlouvu s vydavatelstvím Secret Records a nahrála své debutové album Punks Not Dead. Následně absolvovala turné s kapelami Discharge, Anti-Nowhere League, Anti-Pasti a Chron Gen na turné nazvaném Apocalypse Now, které bylo nahráno a vydáno jako živé album. Debut se v květnu dostal na 20. místo a později se vyšplhal na 1. místo v žebříčku Independent Charts. V tomto období se Exploited objevili v populárním televizním pořadu Top of the Pops, i když mnozí fanoušci byli s tímto rozhodnutím nespokojeni. Hardcore punková skupina Conflict o tomto vystoupení napsala píseň "Exploitation", což vedlo k dlouhodobé rivalitě mezi Conflict a Exploited a rozdělilo punkovou fanouškovskou základnu.
V dalších letech kapela vydala alba Troops of Tomorrow, Let's Start a War... (Said Maggie One Day) a Horror Epics. Období mezi těmito alby bylo poznamenáno vážnými neshodami ohledně hudebního směřování: kytarista Big John Duncan a baskytarista Gary McCormack odešli a v kapele se rychle vystřídali bubeníci. Z vydavatelství Secret byli vyhnáni novým managementem a jejich další vydavatelství, malý podnik Pax Records, zaniklo poté, co jeho majitel uprchl s veškerým majetkem. Koncertní album Live at the Whitehouse bylo nahráno ve Washingtonu, D.C. a vyšlo v roce 1986. V témže roce vydali také studiové EP Jesus Is Dead a videografii Live and Loud, zachycující vystoupení po Evropě a USA. Během amerického turné se Wattie a Karl Morris pohádali na pódiu, Karl krátce nato odešel a na jeho místo nastoupil Mad Mick, který pak beze stopy zmizel. Novým kytaristou se stal Nigel Swanson.
Další album Death Before Dishonour se umístilo pouze v první dvoustovce britského žebříčku alternativní hudby, rychle se však vyprodalo. Na jeho obalu byla grafika od amerického punkového umělce Pusheada, který si stěžoval, že za práci nedostal zaplaceno. V roce 1990 vydali Exploited crossover thrashové album The Massacre. Další studiovka Beat the Bastards vyšla v dubnu 1996.
Na začátku roku 2003 vydala kapela u Dream Catcher Records album Fuck the System a v následujícím roce absolvovala turné po Velké Británii a USA. 14. října 2003 vyvolalo asi 500 fanoušků v kanadském Montrealu nepokoje poté, co byl koncert Exploited zrušen kvůli odepření vstupu do země. Výtržníci převrátili a zapálili osm aut, rozbili jedenáct výloh a způsobili další škody. V důsledku těchto událostí bylo kapele zakázáno vystupovat v Mexico City.
The Exploited jsou vedle Charged GBH a Discharge jednou z ikonických kapel punkového hnutí UK 82. Termín 'UK 82' byl odvozen od písně Exploited "UK 82". AllMusic označil kapelu za jednu z nejzajímavějších britských punkrockových jednotek počátku 80. let. The Exploited ovlivnili například Metallicu, Slayer, Anthrax, Nirvanu, Queens of the Stone Age, Stormtroopers of Death, Agnostic Front, Exodus, Virus, Napalm Death, Terrorizer, NOFX, Rancid, Dropkick Murphys, The Casualties, Pennywise, 7 Seconds, Anti-Flag, Blanks 77, Atari Teenage Riot, Death Angel nebo Total Chaos.
Podrobnosti: The Exploited - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Punk´s Not Dead (1981)
Troops of Tomorrow (1982)
Let's Start a War... (Said Maggie One Day) (1983)
Horror Epics (1985)
Death Before Dishonour (1987)
The Massacre (1990)
Beat the Bastards (1996)
Fuck the System (2003)
FIST
Fist je anglická heavymetalová kapela založená v South Shields na severovýchodě Anglie v dubnu 1978. Původně vystupovala pod názvem Axe, pod kterým nahrála pouze jednu píseň ("S.S. Giro"). Koncem roku 1979 se formace reformovala jako Fist, brzy podepsala smlouvu s Neat Records a v dubnu 1980 vydala svůj první singl "Name, Rank and Serial Number", který se těšil úspěchu v rádiích a solidním prodejům. Singl získal chválu na stránkách časopisu Sounds a kapele se otevřely větší příležitosti: podepsala smlouvu s MCA, vydala druhý singl a připravila debutovou desku. Po vydání Turn the Hell On vyjela kapela na turné s UFO, Judas Priest a Iron Maiden. LP však trpělo špatným mixem a MCA neměla zkušenosti s metalovými kapelami. Turn the Hell On neuspokojilo vydavatelství z hlediska prodejů, a tak Fist počátkem roku 1981 smlouvu s MCA ukončila.
Kromě několika kompilací (včetně staré nahrávky "S.S. Giro" z roku 1978, která se objevila na kompilaci Neat Lead Weight) se Fist na krátkou dobu odmlčeli. V červenci 1981 obnovili sestavu a počátkem roku 1982 vydali u Neat druhou desku Back with a Vengeance. V nové sestavě byli zpěvák Glenn Coates z Hollow Ground, John Roach z Mythra, baskytarista Norman Appleby a také Hill a Irwin. Recenze byly příznivé, s drobnými výtkami, že kapela zní příliš americky kvůli hladšímu zpěvu Glenna Coatese. Kvůli omezené distribuci a nedostatečným finančním prostředkům se však album nikdy výrazně neprosadilo. Kapela koncertovala hlavně lokálně v severovýchodní Anglii a prošla dalšími změnami, až se v roce 1985 oficiálně rozpadla.
Přestože Fist neprodávali nahrávky ve velkém, kritici oceňovali chytlavé refrény a originální témata, která se vyhýbala klišovitým NWOBHM textům o okultismu. Například "You'll Never Get Me Up (In One of Those)" pojednává o strachu z létání, zatímco "Throwing in the Towel" vypráví o stárnoucím boxerovi vracejícím se do ringu. Zejména "Name, Rank and Serial Number" je mezi rockovými a metalovými fanoušky považována za klasiku.
V roce 2001 založil původní frontman Keith Satchfield novou verzi Fist, která zahrnovala členy Hollow Ground a hostující hudebníky. Tato sestava vydala v roce 2005 album Storm. Hudba byla těžší než cokoli předchozího a přijetí bylo smíšené: někteří fanoušci dávali přednost klasickému zvuku, jiní kritizovali syntetické bicí. Kapela vystoupila např. na festivalu Headbangers Open Air v Německu, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu zůstala krátce neaktivní a album nezaznamenalo větší dopad.
V roce 2013 se Fist zreformovala s původními členy Harrym 'Hiroshima' Hillem, Daveym Irwinem a Normanem Applebym z období Back with Vengeance. Novým frontmanem se stal Glenn S. Howes, veterán NWOBHM scény, který působil ve skupinách Blitzkrieg, Tygers of Pan Tang a Avenger. Tato sestava debutovala v roce 2014 na festivalu Bro Fest ve Velké Británii jako headliner pátečního večera a získala pozitivní recenze. Fist následně koncertují po celém světě a od roku 2015 připravují nové skladby. V roce 2016 nahradil Normana Applebyho baskytarista Steve East. V této sestavě odehráli 1. dubna 2017 poslední koncert v South Shields, kde předskakovali Berniemu Tormemu. Steve East a Glenn S. Howes po tomto koncertu kapelu opustili. Pokračovali Irwin a Hill, ke kterým se připojili bývalý zpěvák Glenn Coates a baskytarista Norman Appleby.
Podrobnosti: Fist - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Turn the Hell On (1980)
Back with a Vengeance (1982)
Storm (2005)
GAMMA
Gamma byla americká hardrocková formace, kterou v San Franciscu založili kytarista Ronnie Montrose a zpěvák Davey Pattison. Vydali čtyři studiovky a jejich největším hitem se stala píseň "Right the First Time" z roku 1982, jež se v Kanadě dostala do první čtyřicítky.
Ronnie Montrose kapelu sestavil poté, co v roce 1978 vydal sólovou nahrávku Open Fire a o rok dříve rozpustil hardrockovou formaci Montrose. Gamma byla výrazně AOR orientovanější než Montrose a ve zvuku využívala nejnovější klávesové technologie té doby.
Debut Gamma 1 vyšel v roce 1979 a dostal se na 131. místo žebříčku Billboard 200, kde setrval 17 týdnů. Album nahrála původní sestava: Ronnie Montrose (kytara), Davey Pattison (zpěv), Alan Fitzgerald (baskytara), Jim Alcivar (klávesy) a Skip Gillette (bicí).
Druhá deska Gamma 2 spatřila světlo světa v roce 1980. Alana Fitzgeralda, který později působil jako klávesista u Night Ranger, nahradil baskytarista Glenn Letsch a za bicí usedl Denny Carmassi, další bývalý člen Montrose. Obal navrhl Mick Haggerty a zobrazil dva žraloky, jejichž ploutve vykukovaly z kropeného trávníku. Album vystoupalo na 65. místo a charakterizoval ho těžší zvuk.
Ještě před vydáním Gamma 3 nahradil Jima Alcivara na klávesách Mitchell Froom. Třetí deska se dostala na 72. místo a přinesla singl "Right the First Time", jenž se umístil na 77. pozici v žebříčku Billboard Hot 100 a na 10. místě v Billboard Album Rock Tracks. V Kanadě skladba dosáhla 27. pozice, což z ní učinilo jediný hit skupiny v top 40. Vydavatelství Elektra Records však kapelu nikdy pořádně nepropagovalo, a tak se v roce 1983 rozpadla.
V 90. letech se Montrose s Pattisonem znovu sešli a v roce 2000 obnovili činnost formace. Nová sestava zahrnovala Davey Pattison (zpěv), Ronnie Montrose (kytara), Denny Carmassi (bicí), Glenn Letsch (baskytara) a Ed Roth (klávesy). Kapela však vydala pouze album Gamma 4 a následně se opět rozpadla.
Po smrti Ronnieho Montrose 3. března 2012 se původní členové sešli na vyprodaném vzpomínkovém koncertě v San Franciscu, kde vystoupili spolu s kytaristou Marcem Bonillou. Na koncertě bývalý manažer Jim Douglas z Primetime Entertainment navrhl Pattisonovi, aby sestavil novou sestavu. Gamma byla reformována ve složení Pattison (zpěv), Dan Buch (Butch) (bicí), Van Spragins (baskytara), Tommy Merry (kytara) a Brad Barth (klávesy). Kapela se prezentovala mimo jiné s Deep Purple v kalifornské Saratoze v létě 2014 a s Boston v kalifornském Lincolnu v létě 2016.
Podrobnosti: Gamma - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Gamma 1 (1979)
Gamma 2 (1980)
Gamma 3 (1982)
Gamma 4 (2000)
GBH
GBH je anglické punkové uskupení, založené v roce 1978 zpěvákem Colinem Abrahallem, kytaristou Colin 'Jock' Blythem, baskytaristou Seanem McCarthym (po dvou letech nahrazeným Rossem Lomasem) a bubeníkem Andym 'Wilfem' Williamsem. Spolu s Discharge, Broken Bones, The Exploited a The Varukers patří mezi průkopníky britského street punku, známého také jako 'UK 82'. GBH ovlivnili nejen punkovou scénu, ale zásadně i metal, zejména raná alba Bathory, Hellhammer, Celtic Frost, Exodus a všechny členy tzv. 'velké čtyřky thrash metalu' (Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax). James Hetfield z Metallicy několikrát přiznal, že GBH stály na počátku jeho thrashové inspirace. Jejich vliv se promítl i do rocku 90. a 2000. let, například u Nirvany, Queens of the Stone Age, Green Day, The Offspring a Rancid.
Původně se kapela jmenovala Charged GBH, název byl však později zkrácen na GBH. Existuje legenda, že iniciály odkazují na obvinění baskytaristy Seana McCarthyho z těžkého ublížení na zdraví (GBH), ale Colin Abrahall v roce 2018 uvedl, že původní význam je 'Girls, Booze, and Hash'. I přes změny na bubenickém postu (po odchodu Wilfa se vystřídalo několik hráčů) zůstala trojice Colin, Ross a Jock stále pevnou kostrou souboru. Německý bubeník Kai Reder působil mezi lety 1989–1992, Američan Joe 'Fish' Montanero na albu Church of the Truly Warped a od roku 1994 stabilně bubnuje Scott Preece.
Na začátku 80. let GBH absolvovali turné po Británii i USA. V roce 1982 vydali debut City Baby Attacked by Rats, který se dostal na 17. místo UK Albums Chart a na 2. místo UK Indie Chart. Singly jako "Give Me Fire" dosáhly vysokých pozic a kapela se objevila i v televizním pořadu The Tube. Texty se zabývaly kritikou britské kultury, násilím, morbiditou, ateismem a humorem. Následovala druhá deska City Babys Revenge (1983), po níž kapela pokračovala v turné po Evropě i Americe a získala větší uznání i doma.
Ačkoliv se jejich současníci vydávali novými směry, GBH zůstali věrní původnímu punkovému zvuku. Experimentovali se speed metalem zejména na albu Church of the Truly Warped (1992), inspirovaným Motörhead a Tank, poté se vrátili k drsnějšímu punku. Kapela je stále aktivní, koncertuje a udržuje si popularitu ve Velké Británii, Evropě, USA i Japonsku. V roce 2017 vydala u Hellcat Records dvanáctou studiovou nahrávku Momentum.
Podrobnosti: GBH - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
City Baby Attacked by Rats (1982)
City Babys Revenge (1984)
Midnight Madness and Beyond (1986)
No Need To Panic (1987)
A Fridge Too Far (1989)
From Here To Reality (1990)
Church of the Truly Warped (1992)
Punk Junkies (1996)
Ha Ha (2002)
Cruel and Unusual (2004)
Perfume and Piss (2010)
Momentum (2017)
GILLAN
Gillan byla anglická rocková a metalová formace, kterou v roce 1978 založil zpěvák Deep Purple Ian Gillan. Stala se jednou z hardrockových kapel, které se komerčně prosadily ve Spojeném království na počátku 80. let, když vydaly pět stříbrných desek. Celosvětově prodali více než 10 milionů LP.
V červenci 1978, nespokojený s jazz fusion stylem své předchozí sestavy Ian Gillan Band, ji Ian Gillan rozpustil. Zachoval si pouze klávesistu Colina Townse a založil novou formaci s názvem Gillan, doplněnou o Steva Byrda na kytaru, Liama Genockeyho na bicí a Johna McCoye na baskytaru. Zpočátku hráli progresivní rock a v září 1978 vydali eponymní debut, dostupný tehdy jen v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Pozdější reedice CD u RPM Records z roku 1994 vyšla pod názvem The Japanese Album, přičemž původní instrumentálka "Second Sight" byla nahrazena skladbou "Street Theatre".
Liam Genockey však mohl kapele věnovat jen krátkou dobu – do nahrávání debutu a prvního živého vystoupení na festivalu v Readingu. Nahradil ho Pete Barnacle. O Vánocích 1978 Ian Gillan odmítl nabídku Ritchieho Blackmora připojit se k Rainbow, avšak Blackmore mu hostoval na vánočním koncertě – poprvé od roku 1973, kdy spolu vystoupili.
Díky úspěchu debutu získala formace v roce 1979 evropskou smlouvu s Acrobat Records. Před nahráváním nového LP nahradil Steva Byrda Bernie Tormé a Barnaclea bubeník Mick Underwood, bývalý člen Episode Six. Tormého výrazný kytarový zvuk posunul směřování kapely více k heavy metalu. První album této sestavy, Mr. Universe, obsahovalo přepracované skladby z The Japanese Album. V Británii se dostalo do albové hitparády, ale obchodní problémy Acrobat Records omezily jeho úspěch. Kapela uzavřela smlouvu s Virgin Records a verze alba Mr. Universe pro Japonsko, Austrálii a Nový Zéland obsahovala odlišný výběr skladeb. Gillan tak zachytil včas nástup NWOBHM a získal si popularitu v Evropě.
V roce 1980 dosáhli vrcholu s albem Glory Road, jehož první kopie obsahovaly zdarma LP For Gillan Fans Only. Přesto zůstali v Severní Americe neznámí a dlouhé americké turné selhalo ve vzbuzení zájmu publika.
Po odchodu Tormého přišel kytarista White Sister Janick Gers (pozdější člen Iron Maiden). Tato sestava vydala koncem roku 1981 živé/studiové dvojalbum Double Trouble, následované posledním LP Magic v srpnu 1982. Napětí ohledně financí a Gillanova nutná operace hlasivek vedly k poslednímu koncertu 17. prosince ve Wembley Areně a rozpadu kapely. Gillan krátce poté přijal nabídku stát se frontmanem Black Sabbath. McCoy později vydal kompilaci studiových nahrávek The Gillan Tapes a Bernie Tormé s Johnem McCoyem spolupracovali na projektu GMT, vydávajícím v letech 2006 a 2009 dvě alba.
Podrobnosti: Gillan - Wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Gillan (1978)
Mr. Universe (1979)
Glory Road (1980)
Future Shock (1981)
Double Trouble (1981)
Magic (1982)
GRAND PRIX
Grand Prix byla anglická hardrocková a poprocková formace působící v letech 1978–1984, v níž hráli dva budoucí členové Uriah Heep.
Skupina vznikla v roce 1978 pod názvem Paris. V roce 1980 se přejmenovala na Grand Prix ve složení Bernie Shaw (zpěv), Michael O'Donoghue (kytara), Ralph Hood (baskytara), Andy Beirne (bicí) a Phil Lanzon (klávesy). Všichni členové zpívali harmonické vokály, přičemž Lanzon se příležitostně podílel i na sólovém zpěvu, což dokládají písně jako "Which Way Did the Wind Blow?". V roce 1980 skupina vydala u RCA Records stejnojmenný debut. Skladba "Which Way Did the Wind Blow?" vyšla jako singl a byly k ní a dalším dvěma písním z alba, "Feel Like I Do" a "Westwind", natočeny videoklipy.
V roce 1981 Shaw skupinu opustil a nahradil ho Robin McAuley, který s ní natočil ještě dvě alba, There for None to See (1982) a Samurai (1983), než kapela v roce 1984 skončila. Lanzon, McAuley a O'Donoghue krátce pokračovali pod názvem Operator, kam přijali bývalého bubeníka Motörhead Phila Taylora a baskytaristu Chrise Glena ze The Sensational Alex Harvey Band a MSG.
Po rozpadu formace se Shaw a Lanzon v roce 1986 připojili k Uriah Heep jako zpěvák a klávesista a dodnes jsou nejdéle sloužícím členem kapely. Lanzon v letech 1985–1988 spolupracoval také se Sweet a nějakou dobu střídal obě kapely. O'Donoghue se připojil k Bronz a na počátku 90. let strávil rok s Ianem Gillanem při nahrávání alba Naked Thunder (jako Mick O'Donoghue). Hood se stal členem mnohonárodnostní skupiny Tarzen, vedené Dannym Peyronelem ze Heavy Metal Kids a UFO, a objevil se na jejich debutovém albu z roku 1985.
V roce 1986 McAuley spolu s bývalými kolegy z Operator Philem Taylorem a Chrisem Glenem vydali EP One By One, obsahující čtyři dosud nevydané písně Grand Prix. V roce 1991 bylo EP znovu vydáno pod názvem War Games. McAuleyho následně angažoval německý producent Frank Farian pro svůj projekt Far Corporation, který se v říjnu 1985 dostal s předělávkou písně "Stairway to Heaven" od Led Zeppelin do britské Top 10 hitparády.
V roce 1987 vyšla coververze nevydané písně Grand Prix "One By One" s McAuleyho zpěvem jako ochutnávka druhého alba Far Corporation nazvaného Advantage, ale dokončení alba nakonec neproběhlo. McAuley se mezitím spojil s kytarovým virtuosem Michaelem Schenkerem a založil McAuley Schenker Group, která v letech 1987–1992 nahrála tři studiová alba. V letech 2006–2011, kdy byl nahrazen Jimim Jamisonem, působil McAuley jako frontman Survivor. V roce 2012 se opět spojil se Schenkerem naživo a objevil se na albech Fest Resurrection (2018) a Revelation (2019). Jeho nejnovějším projektem je Black Swan s Jeffem Pilsonem a Rebem Beachem, jejichž debutové album Shake The World vyšlo začátkem roku 2020.
Podrobnosti: Grand Prix - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Grand Prix (1980)
There for None to See (1982)
Samurai (1983)
HADES
Kapelu založil v lednu 1978 kytarista Dan Lorenzo a pojmenoval ji podle pseudonymu, který si dal v 9. třídě při hodině mytologie - Dan z Hádesu. Už v březnu téhož roku pak kapela začala hrávatt v Paramusu, což je čtvrť v New Jersey odkud pocházela, a předvádět cover verze skladeb Cheap Trick, Aerosmith, KISS, The Knack a Teda Nugenta. Věcí se dále rozjely v roce 1982, kdy Hades předskakovali Twisted Sister v klubu The Soap Factory a natočili a vydali singl "Deliver Us From Evil".
V roce 1983 začala kapela hrát častěji v klubech po New Jersey a New Yorku a později toho roku a začátken následujícího se objevila na kompilacích Metal Massacre VI od Metal Blade a Born to Metalize od Megaforce.
V roce 1985 se ke kapele připojila čerstvá krev v podobě zpěváka Tecchio, kytaristy LePage a basáka Schulmana a výsledkem této infuze byl singl "The Cross"/"Widow's Mite" z roku 1986. Následoval podpis smlouvy se společností Torrid Records, která hned v roce 1987 vydala skupině jejich debutové album Resisting Success. O rok později následovalo druhé album If at First You Don't Succeed s novým kytaristou Edem Fuhrmanem. vypadalo to na dobře rozjetou kariéru, nicméně osud rozhodl jinak. V květnu a červnu 1989 se Hades vydali na evropské turné, které bylo pro kapelu poměrně neuspokojivé, hráli pouze v malých klubech a vnitřní napětí pomalu narůstalo. Po měsíci koncertování kapela přerušila činnost.
Později v roce 1989 se Alan Tecchio připojil k texaské kapele Watchtower a odletěl zpět do Evropy, aby s nimi nahrával. Ve stejném roce Dan založil další kapelu s názvem Non-Fiction (také Non Fiction).
V roce 1991 nahrála skupina během koncertu, který vyústil v úspěšné znovusjednocení kapely, živé CD s názvem Live on Location. V roce 1995 vyšlo i reunionové album s názvem Exist to Resist. V roce 1998 se kapela dala dohromady s novým bubeníkem Davem Lescinskym a nahrála další album $avior$elf, které vyšlo v lednu 1999 spolu se dvěma videoklipy, což vedlo k podpisu smlouvy s renomovanou nahrávací společností Metal Blade Records. Pod jejími křídly poté vyšla další dvě alba - The Downside (2000) a DamNation (2001), zatím poslední zářezy v diskografii skupiny.
Současná sestava:- Dan Lorenzo (kytara)
- Tom Coombs (bicí)
- Jimmy Schulman (basa)
- Alan Tecchio (zpěv)
- Ed Fuhrman (kytara)
Podrobnosti: Hades – Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Resisting Success (1987)
If at First You Don't Succeed (1988)
Exist to Resist (1995)
$avior$elf (1999)
The Downside (2000)
DamNation (2001)
LEÑO
Leño byla španělská hardrocková parta, která vznikla v roce 1978 v Madridu. Jejími členy byli kytarista Rosendo Mercado, basák Chiqui Mariscal a bubeník Ramiro Penas. Když začali nahrávat své první album, Chiqui Mariscal odešel a jako nový baskytarista nastoupil Tony Urbano, aby nahrávání dokončil. V této sestavě pokračovali až do rozpadu v roce 1983, kdy byli na vrcholu popularity. V roce 2012 se Leño umístili na 13. místě žebříčku časopisu Rolling Stone '50 Greatest Spanish Rock Bands'.
Po ukončení povinné vojenské služby v roce 1975 se Rosendo podílel na nahrávání prvního alba souboru Ñu. S Molinou si příliš nerozuměli, a tak Rosendo v roce 1977 formaci opustil a založil Leño, kde hrál na kytaru a zpíval. Ñu tehdy opustili také Chiqui Mariscal a Ramiro Penas a připojili se k němu. Debutovali v roce 1978 jako doprovodná sestava na koncertě uskupení Asfalto.
V roce 1979 vydali první desku s názvem Leño. Studiovka, kterou produkoval Teddy Bautista, obsahuje skladby s dlouhými instrumentálními pasážemi, mezi nimiž vynikají "El tren" a "Este Madrid". Druhý počin Más madera spatřil světlo světa o rok později. Vliv Teddyho Bautisty se projevil v kratších a lehčích písních.
V roce 1981 nahráli v klubu Carolina živou nahrávku En directo. Deska se prodávala velmi dobře, i když kvalita záznamu nebyla nejlepší. Obsahuje jednu z nejslavnějších Rosendových skladeb "Maneras de vivir". Poslední studiový počin Corre, corre! vznikal v londýnském studiu Iana Gillana pod producentským dohledem Carlose Narea. Mezi nejznámější písně patří "Sorprendente" a "Qué desilusión".
V roce 1983 se zúčastnili turné 'Rock de una noche de verano', které se stalo milníkem španělského rocku díky rozsáhlé sérii koncertů po celé zemi s velkorysým zvukovým a světelným zázemím. Na podzim téhož roku, v době svého největšího úspěchu, se rozhodli ukončit činnost. Chiqui Mariscal zemřel v roce 2008. V roce 2010 se členové znovu sešli u příležitosti vydání kompilačního alba Bajo la corteza: 26 canciones de Leño, aby odehráli krátký koncert.
Podrobnosti: Leño - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Leño (1979)
Más madera (1980)
Corre, corre! (1982)
LONDON
London je americká glam metalová formace, která vznikla v roce 1978 v Hollywoodu v Kalifornii. V její historii se vystřídala řada muzikantů, kteří později působili ve slavnějších uskupeních Mötley Crüe, Guns N' Roses, W.A.S.P. a Cinderella.
Sestavu založili Lizzie Grey, Nikki Sixx a Dane Rage (vlastním jménem Dane Scarborough). Trojice se seznámila, když Sixx a Rage byli najati jako baskytarista a bubeník do kapely Sister, kde Grey působil s Blackiem Lawlessem. Toto hudební uskupení však dlouho nevydrželo, a tak Grey, Sixx a Rage brzy odešli a založili London. Na krátký čas se k nim připojil zpěvák Michael White, který po neshodách odešel a věnoval se vlastní formaci The White. Jeho místo krátce zaujal zpěvák Henri Valentine, po jeho odchodu se k partě přidal Nigel Benjamin, anglický zpěvák známý z glamrockových skupin Mott (dříve Mott the Hoople) a English Assassin.
Sixx a Benjamin se následně rozhodli odejít, unaveni častými změnami členů. Sixx se brzy setkal s bubeníkem Tommym Lee a založil Mötley Crüe, zatímco Benjamin se připojil k Satyr a později nahrál soundtrack k hororu Rocktober Blood se skupinou Sorcery. Do sestavy byl přiveden Blackie Lawless, aby nahradil Sixxe, avšak i on brzy odešel a později založil W.A.S.P.. Po rozpadu první inkarnace London se Lizzie Grey věnoval dalším projektům, například hardrockové partě St. Valentine. Rage dal dohromady Scotta Freeho, Paula Hansona a Bobbyho Blitze a vytvořili formaci Brooklyn Brats. Později se vrátil ke svému skutečnému jménu, absolvoval Santa Monica College of Design, Art and Architecture (1992), stal se vynálezcem a v roce 2005 založil firmu Überstix LLC, vyrábějící stavebnice a hračky.
V roce 1984 ožila druhá inkarnace London, byť v odlišném složení: Grey, Itson, anglický zpěvák John Ward a baskytarista Donny Cameron. Rotace členů pokračovala – už o rok později hráli Grey, Izzy Stradlin, zpěvák Nadir D'Priest, bubeník Bobby Marks a baskytarista Brian West (TKO). Marks odešel, aby se stal součástí první sestavy Keel, a jeho místo zaujal Fred Coury. Stradlin následně zamířil do Hollywood Rose/Guns N' Roses. V sestavě působil i Steven Adler, který hrál na raných demosnímcích, ale nakonec také skončil v Guns N' Roses. Tehdy vzniklo debutové album Non-Stop Rock (listopad 1985). Po jeho dokončení Coury odešel a přidal se k Cinderella, nahradil ho Wailin' Jennings Morgan. Před nahráváním druhého LP Don't Cry Wolf do sestavy přišli bubeník Derek Shea a kytarista Frankie Jones.
V roce 1988 se London objevili ve filmu Penelope Spheerisové The Decline of Western Civilization II: The Metal Years, kde sami sebe popsali jako »výcvikovou školu pro rockové hvězdy«.
Po deseti letech, dvou studiových deskách, devatenácti různých členech a minimálním komerčním úspěchu odešel v roce 1988 zakládající kytarista Lizzie Grey. Přestože už v sestavě nebyl žádný původní člen, skupina pokračovala ještě dva roky v Los Angeles – Brian West, Nadir D'Priest, kytaristé Amos Sanfilippo a Sean Lewis hráli v klubech v Hollywoodu a San Fernando Valley. V roce 1990 vyšla třetí deska Playa Del Rock, přičemž kapela po dohodě s vydavatelstvím Noise International změnila název na D'Priest (některé verze vyšly stále jako London). Poslední vlna publicity přišla díky videu k singlu "Ride You Through the Night", režírovanému Davidem Bellinem, který vysílala MTV. Ani doprovodné turné ale nezabránilo rozpadu – ke konci roku 1991 se uskupení rozpadlo kvůli vnitřním neshodám a krachu vydavatelství.
V roce 2010 se London v sestavě D'Priest, Lewis, West a Krigger sešli k reunion koncertu v Roxy Theatre v Hollywoodu. Následovaly vystoupení v Redondo Beach (duben 2011) a na Sunset Strip Music Festivalu ve Whisky a Go Go (léto 2011). V témže roce nahráli cover "Shout at the Devil" pro tributní album Crue Believers vydavatelství Cleopatra Records, věnované Mötley Crüe. V listopadu a prosinci 2012 odehráli koncerty v Evropě a v roce 2018 vyšlo nové album Call That Girl.
Dne 5. srpna 2019 zemřel ve věku 60 let kytarista Lizzie Grey.
Podrobnosti: London - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Non-Stop Rock (1985)
Don't Cry Wolf (1986)
Playa Del Rock (1990)
Call That Girl (2018)
MAD DOG
Mad Dog vznikli v roce 1978 ve velšském Cardiffu, ačkoli jejich kořeny sahají už do roku 1977, kdy členové působili v kapelách Screaming Abduls a Equus. Původní sestavu tvořili Eddie Edmunds (zpěv), Tony M (kytara), Steve George (basa) a Viv Roberts (bicí).
K "NWOBHM" se připojili s mírným zpožděním, přesto však nabídli hutný a rychlý metal s poměrně vysokou instrumentální úrovní. Navzdory tomu se na tehdejší scéně výrazněji neprosadili. Jediné eponymní LP Mad Dog vyšlo až v roce 1986 u labelu Metal Masters.
Koncem 80. let se formace rozpadla, ale v roce 2014 se obnovila pod názvem The Dog s novým zpěvákem, aby odehrála několik koncertů a oživila svůj repertoár.
Skladby "Killer" a "Someone Here Must Like Me" se objevily na kompilaci Is the War Over? (Z Block, 1979, LP), která zachycuje ranou velšskou punk/metalovou scénu.
Podrobnosti: Mad Dog – Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Mad Dog (1986)
MAMA'S BOYS
Mama's Boys byla hardrocková a heavy metalová formace z hrabství Fermanagh v Severním Irsku. Zpočátku ji tvořili tři bratři McManusové – Pat, známý jako 'The Professor' (kytara, housle), John (baskytara, zpěv) a Tommy (bicí).
Bratři McManusovi vyrostli na farmě poblíž vesnice Derrylin a svou hudební dráhu začali jako oceňovaní interpreti tradiční irské hudby. K založení rockové skupiny je inspirovala Tommyho vášeň pro bicí a tvorba irské keltské rockové legendy Horslips. Koncem 70. let navštěvovali téměř každý koncert svých idolů, až se s nimi osobně seznámili a spřátelili. V roce 1978 založili vlastní uskupení původně pojmenované Pulse, které brzy přejmenovali na Mama's Boys. Barry Devlin z Horslips byl jejich vystoupením natolik nadšen, že jim nabídl roli předskokana na turné.
Přestože jejich vzory Horslips kombinovaly tradiční hudbu s hardrockem a bratři McManusovi byli špičkoví hráči na tradiční nástroje, Mama's Boys se zaměřili spíše na tvrdší, heavy metalový zvuk – s výjimkou občasného Patova houslového sóla. Debutové LP Official Album (v roce 1981 znovu vydané jako Official Bootleg) nahráli svépomocí v roce 1980 za pouhé čtyři hodiny. Roku 1981 se stali předskokany Hawkwind na jejich britském turné. O rok později vydali samofinancované album Plug It In, z něhož pochází i singlový hit "Needle in the Groove", který se v Irsku těšil značné popularitě.
Třetí studiovka Turn It Up vyšla v roce 1983. Ve stejném roce absolvovali turné s Thin Lizzy na jejich rozlučkovém šňůře, zahráli na Reading Rock Festivalu a podepsali celosvětovou smlouvu s Jive Records. První album pro tento label obsahovalo nově nahrané verze starších skladeb doplněné o několik novinek, včetně coveru písně "Mama Weer All Crazee Now" od Slade. Singl se dostal na 54. příčku americké hitparády a díky častému vysílání na MTV otevřel kapele dveře na americký trh. Shodou okolností však ve stejném období vydali svou verzi téže písně i Quiet Riot, kteří získali více mediální pozornosti.
Album Power and Passion (1985) se probojovalo do první stovky amerického Billboardu a Mama's Boys vyrazili na turné po USA, Evropě a Japonsku. Během evropské části však Tommymu znovu propukla leukémie, s níž bojoval už v dětství. Na zbytek turné jej zastoupil Jimmy DeGrasso, ale po uzdravení se Tommy vrátil na pódium v Irsku. Bohužel nemoc se brzy znovu vrátila.
V roce 1987 se k sestavě připojil bývalý zpěvák Airrace Keith Murrell, který nazpíval album Growing Up the Hard Way. Po jeho odchodu v roce 1988 (ke Cliffu Richardovi) jej vystřídal Connor McKeon, jenž však zůstal jen krátce. V roce 1989 jej nahradil Mike Wilson.
Roku 1990, pod novým managementem a s Wilsonem za mikrofonem, se skupina přesunula do Velké Británie. O rok později vydali živé album Live Tonite a následovalo rozsáhlé evropské turné. V roce 1992 vyšlo Relativity, ale při jeho propagaci muselo být italské turné zrušeno kvůli Tommyho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Následující rok podstoupil transplantaci kostní dřeně, kterou však nepřežil. Po jeho smrti bratři ukončili činnost Mama's Boys. V den prvního výročí tragédie složil John pro Tommyho tradiční irský lament, což vedlo k založení keltské formace Celtus.
Pat McManus se v roce 2003 připojil k irské rockové skupině Indian, s níž vydal dvě alba. Krátce poté hrál s uskupením Painkillers a nakonec založil Pat McManus and High Voltage, která se v roce 2007 proměnila v Pat McManus Band (Marty McDermott – baskytara, Paul Faloon – bicí). Tato kapela vydala v roce 2018 album Tattooed in Blue a o rok později akusticky laděné Rewind.
Podrobnosti: Mama's Boys - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Official Bootleg (1980)
Plug It In (1982)
Turn It Up (1983)
Mama's Boys (1984)
Power and Passion (1985)
Growing Up The Hard Way (1987)
Relativity (1992)
MONEY
Money byli ranou NWoBHM/hard rockovou formací, která vznikla v Birminghamu v roce 1978 z členů kapel Attila the Hun, May West a Gypsy Rose. Základ tvořili kytaristé John Overton a Tony Bodene (který současně hrál na bicí), doplněni baskytaristou Larrym Phillipsem a později také zpěvákem Davidem Mullen. Debutové album First Investment vydali v roce 1979.
Přestože působili v době, kdy dominovaly spíše punk a nová vlna než tvrdší rock, dokázali si Money přesto získat uznání a pozornost díky své kvalitní hudbě – i když často působili jako "zatímní následovníci" NWoBHM, nikoli jako hlavní hybatelé. To jim však přineslo nabídku od nezávislého vydavatelství Gull Records a spolupráci s produkčním mistrem Chrisem Tsangaridisem, který později spolupracoval s Judas Priest, Garym Moorem, Y&T či Ozzym Osbournem.
Hudební styl Money byl často popisován jako směs melodického hard rocku a britské heavymetalové energie s nádechem progresivních aranží. Přestože se album First Investment nedočkalo masového úspěchu, dnes je považováno za zajímavý a trochu zapomenutý klenot rané NWoBHM éry.
Podrobnosti: Money – Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
First Investment (1979)
NIGHTWING
Nightwing je britské hudební uskupení, které v roce 1978 založili pod názvem Gordon and Friends baskytarista Gordon Rowley, klávesista Kenny Newton a kytarista Eric „Bert“ Percival.
Formace vznikla poté, co se Gordon Rowley rozhodl vrátit k muzice — dříve opustil Strife kvůli infarktu. Mezitím se věnoval studiové práci a dokonce odmítl nabídku stát se členem Rainbow, aby mohl založit vlastní projekt. Základ sestavy tvořili Rowley, Newton, Percival a kytarista Alec Johnson. Na postu bicích se střídali různí studioví hudebníci, například Paul Ellson, Steve Bartley nebo John Mylett. Roku 1981 vydali studiový debut Something in the Air, z něhož pochází singl "Barrel of Pain". Pro následné turné a druhou desku Black Summer se Steve Bartley stal plnohodnotným bubeníkem, a kapela si zahrála i na festivalu v Readingu a v roli předskokana Gillan.
Druhá deska Black Summer (1982) zaznamenala největší úspěch zejména ve východní Evropě, kde parta absolvovala rozsáhlé turné. Pro třetí studiovku Stand Up and Be Counted (1983) se rozhodli angažovat stálého zpěváka — do sestavy tak přišel Max Bacon, a z alba vzešel singl "Treading Water".
Čtvrtý studiový počin My Kingdom Come z roku 1984 přinesl coververzi skladby "Cell 151" od Stevea Hacketta (Genesis). Sám Hackett se k nahrávání připojil, podílel se na produkci singlu "Night of Mystery" a zahrál i na kytaru. Obal desky vytvořil výtvarník Roger Dean, známý díky pracím pro Yes či Asia. Ještě před turné po vydání alba ovšem Bacon i Hackett odešli a spolu se Stevem Howem založili superskupinu GTR. Sestavu opustil i Johnson, takže Nightwing ztratili kytaristu i zpěváka těsně před koncertní šňůrou.
Na turné kapela angažovala zpěváka Davea Evanse a kytaristu Glynna Porrina. Z koncertů v Jugoslávii a západním Německu vzniklo první a jediné živé album Night of Mystery – Alive! Alive!.
Do studia se soubor vrátil v roce 1986, aby natočil pátou studiovou nahrávku (celkově šesté album) Nightwing VI. Obal namaloval Porrino, který na desce nahrál také saxofonové party. Šlo o poslední studiovku až do roku 1996 (plnohodnotné album pak vyšlo až roku 2008). Krátce po dokončení nahrávání ovšem odešli Dave Evans a Kenny Newton. Na přelomu let 1986/1987 fungovala skupina v čtyřčlenné sestavě Rowley, Bartley, Porrino a Beswick, než se koncem roku definitivně rozpadla.
Po rozpadu v roce 1987 založili Gordon Rowley a Steve Bartley spolu s Delem Bromhamem ze Stray projekt Razorback, jehož nahrávky ale nikdy oficiálně nevyšly.
V roce 1996 dal Rowley Nightwing znovu dohromady s Glynnem Porrinem, Kennym Newtonem a bubeníkem Barrym Robertsem, aby nahráli nové skladby. Píseň "Mercenary Man" vznikla původně v projektu The Skeleton Crew a později ji hráli i Razorback. Spolu s dalšími dvěma novinkami (jednu napsal Porrino, jednu instrumentální Rowley) byly zařazeny na reedici Nightwing VI pod názvem Natural Survivors, která měla nový obal (původní artwork byl na zadní straně).
Během těchto sezení vznikla také skladba "Out in the Cold", jež se na reedici nedostala, ale později vyšla na kompilaci 79 to 86. Když se sestava v roce 2006 znovu zformovala (Rowley, Percival, Bartley, Beswick, Porrino, Roberts a Tony Reid — zpěv a kytara), pokračovala v koncertování a roku 2008 vydala zatím poslední studiové LP 8472.
Podrobnosti:
Diskografie (studiová alba):
Something in the Air (1981)
Black Summer (1982)
Stand Up and Be Counted (1983)
My Kingdom Come (1984)
Nightwing VI (1986)
Natural Survivors (1996, reedice Nightwing VI)
8472 (2008)
PAGAN ALTAR
Pagan Altar je anglická doom metalová formace založená Terrym Jonesem a jeho synem Alanem v roce 1978 v londýnské čtvrti Brockley. Spolu s Witchfinder General patří k málu zástupců Nové vlny britského heavy metalu, kteří se věnovali čistokrevnému doom metalu. Jejich koncerty se vyznačovaly temnou, epickou a těžkotonážní hudbou, doplněnou o pódiové efekty zdůrazňující zájem o okultní a mystická témata.
Jediným studiovým počinem Pagan Altar z éry NWOBHM bylo nezávisle a vlastním nákladem vydané demo, které se v následujících letech dočkalo četných bootlegových verzí. Teprve v roce 1998 vyšlo oficiálně u Oracle Records pod novým názvem Volume 1. Tato reedice představila kapelu širšímu publiku a upevnila její kultovní status mezi fanoušky doom metalu.
Po dlouhé pauze se sestava v roce 2004 znovu sešla, aby zkompletovala a znovu nahrála skladby napsané ještě během původního působení. Výsledkem byla deska Lords of Hypocrisy, která sklidila pozitivní ohlas. O dva roky později následovala další studiovka Mythical and Magical, přinášející atmosférickou směs melodií a temných riffů.
V roce 2008 Pagan Altar vystoupili společně s Cloven Hoof jako headlineři na festivalu 'Metal Brew' v Mill Hill. O rok později se obě formace objevily na 'British Steel IV' v londýnském Camden Underworld. V roce 2011 pak Pagan Altar odehráli headline sety na 'British Steel V' i na festivalu 'Live Evil'. V roce 2012 kapela začala pracovat na nové nahrávce The Room of Shadows ve speciálně postaveném studiu na zahradě domu Terryho Jonese. V té době sestavu doplnili bubeník Dean Alexander, kytarista Vinny Konrad (Vince Hempstead) a baskytarista William Gallagher.
Osud ale zasáhl – 15. května 2015 Terry Jones podlehl rakovině. Album bylo sice téměř dokončeno, ale Alan Jones se rozhodl část materiálu přepracovat, protože ani on, ani jeho otec nebyli spokojeni s původním výsledkem. Finální verze The Room of Shadows vyšla 24. srpna 2017 a stala se důstojným pomníkem zpěvákovy tvorby. Roku 2021 vyšla ještě kompilace The Story of Pagan Altar, shrnující historii souboru.
V roce 2025 se jméno Pagan Altar znovu objevilo na titulních stránkách metalových magazínů díky vydání nového alba Never Quite Dead, které potvrdilo, že i po desetiletích zůstává kapela věrná svému charakteristickému doomovému rukopisu.
Podrobnosti: Pagan Altar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Volume 1 (1998)
Lords of Hypocrisy (2004)
Mythical and Magical (2006)
The Room of Shadows (2017)
Never Quite Dead (2025)
PLASMATICS
The Plasmatics byla americká punkrocková a heavy metalová formace, kterou založili Rod Swenson a Wendy O. Williamsová v New Yorku v roce 1978. Šlo o kontroverzní uskupení, známé svými chaotickými, destruktivními živými vystoupeními a provokativním divadlem. Do jejich show patřilo řezání kytar motorovou pilou, ničení reproduktorových skříní, mlácení kladivem do televizorů nebo vyhazování automobilů do povětří přímo na pódiu. Williamsová byla v Milwaukee zatčena policií a později obviněna z veřejného pohoršení.
Během své kariéry The Plasmatics vydali pět studiových nahrávek a několik EP. Sestava se často měnila; kromě Williamsové a manažera Roda Swensona byl jediným stálým členem kytarista Wes Beech. Kytarista Richie Stotts se podílel na založení skupiny a byl jejím pilířem před prvním rozpadem v letech 1978–1983.
Rod Swenson, který v roce 1969 získal titul Master of Fine Arts na Yaleově univerzitě, specializoval se na konceptuální umění, performance art a neodada umění. Již v roce 1977 prosazoval názor, že skutečné či „vysoké“ umění se pozná podle své konfrontační povahy. Zahájil řadu kontrakulturních projektů, které ho v polovině 70. let přivedly do centra Times Square, kde produkoval experimentální divadelní inscenace a pořádal výstavy s tehdy málo známými formacemi The Dead Boys, The Ramones, s Patti Smith a dalšími. Právě zde se setkal s Wendy O. Williamsovou, která reagovala na jeho inzerát a přihlásila se o práci.
Williamsová a Swenson zahájili konkurz na potenciální členy v roce 1977 a v červenci 1978 Plasmatics poprvé vystoupili v legendárním newyorském klubu CBGB. První sestava byla tříčlenná a kladla velký důraz na vizuální stránku. Brzy si však uvědomili, že potřebují dalšího kytaristu, který hudebně podrží formaci. Nastupující Wes Beech se po Williamsové stal jediným stálým členem kapely, který se podílel na všech studiových nahrávkách.
Plasmatics se rychle prosadili na newyorské punkové undergroundové scéně a z hraní v jediný všední den se během krátké doby přesunuli k čtyřdenním opakovaným vystoupením, kdy každý večer nabízeli dvě vyprodaná představení. Fronty se táhly kolem bloku a do CBGB přivedli více fanoušků než kterékoliv jiné hudební uskupení. Jejich show se brzy stala nechvalně známou, zejména kvůli řezání kytar motorovou pilou uprostřed koncertu a obscénnímu vystupování Wendy Williamsové.
Rod Swenson se brzy dohodl s polskými válečnými veterány, kteří provozovali tehdy málo známou halu Irving Plaza. Formace sál opakovaně vyprodávala a Plasmatics pomohli klubu získat celonárodní renomé a stát se uznávaným rockovým místem v New Yorku. Poté, co upoutali pozornost významných osobností zábavního průmyslu, vystoupili 16. listopadu 1979 v Palladiu jako hlavní hvězda — první kapela v historii, která to dokázala za plnou cenu vstupenek a bez smlouvy s velkým vydavatelstvím.
Plasmatics brzy vyprodávali koncerty ve Filadelfii, Bostonu, New Jersey a na severovýchodě USA. Přesto se mnohé americké labely zdráhaly podepsat smlouvu. Až v březnu 1980 uzavřeli kontrakt s britským vydavatelstvím Stiff Records a v červnu téhož roku se objevili na obálce magazínu Sounds. Zástupci Stiff Records odletěli do New Yorku, aby viděli koncert na vlastní oči, a den po vystoupení nabídku předložili; smlouva byla uzavřena do měsíce. Následně začali The Plasmatics nahrávat písně pro desku New Hope for the Wretched. Výběr producenta, dlouholetého spolupracovníka The Rolling Stones Jimmyho Millera, nebyl však z hlediska tvůrčích rozhodnutí vydavatelství ideální.
Následně Plasmatics vyrazili na britské turné, které narazilo na odpor některých kruhů včetně Rady Velkého Londýna, zejména kvůli plánovanému vyhození auta do vzduchu a polonahé Williamsové. GLC zrušila koncert v Hammersmith Odeonu, když hasiči rozhodli, že show nesplňuje bezpečnostní normy, přičemž policie musela rozehnat dav ještě před oficiálním rozhodnutím. Album dosáhlo 55. místa v UK Albums Chart.
Aby využili popularitu kapely v USA, bylo domácí vydání alba spojeno s plakátem ke zrušenému koncertu v Hammersmith Odeon a s propagací fanklubu Plasmatics Secret Service. Na začátku turné Williamsová na bezplatném koncertu na newyorském molu 62 najela cadillacem, naloženým výbušninami, směrem k pódiu a vyskočila těsně před dopadem, čímž vyhodila do povětří veškerou aparaturu. Povolení byla těžko dostupná a umožňovala vstup odhadovaně 5 – 6 tisícům lidí. Ve skutečnosti jich dorazilo 10 000, ucpali ulice a lemovali i střechy. Williamsová k tomu dodala: „Stálo to za to, protože to ukázalo, že to jsou jen věci a... lidé by je neměli uctívat.“
V Los Angeles, ve slavném klubu Whisky a Go Go, byl koncert původně plánován pouze na dva večery, ale později byl kvůli vysokému počtu vyprodaných míst rozšířen na čtyři. Pořad ABC Fridays, který chtěl být modernější verzí Saturday Night Live, si Plasmatics objednal na konec prosince, aby vystoupili v přímém přenosu celostátní televize.
V lednu 1981 vedlo vystoupení Williamsové v Milwaukee k jejímu zatčení na základě obvinění z neslušného chování poté, co údajně „před publikem simulovala masturbaci kladivem“. Po námitce proti prohlídce byla svržena na zem a údajně kopnuta do obličeje (což vyžádalo tucet stehů), přičemž manažer Rod Swenson byl rovněž zbit do bezvědomí, když se pokusil zasáhnout. Williamsová byla obviněna z ublížení na zdraví policistovi, kladení odporu při zatýkání a z porušení vyhlášky města Milwaukee týkající se podniků prodávajících alkohol. Obviněn byl i Swenson, ale oba byli nakonec zproštěni všech obvinění. Následující vystoupení v nočním klubu The Palms bylo vyprodáno a proběhlo bez incidentů, ačkoli po koncertu do podniku vtrhla mravnostní policie a pro případ problémů bylo přítomno více než 30 policistů.
Druhá studiová nahrávka měla vyjít už dávno, ale kvůli probíhajícím soudním sporům a Millerovu debaklu s prvotinou, která byla časově i finančně náročná, bylo rozhodnuto, že deska musí být jednoduchá a úsporná. Bruce Kirkland ze Stiff souhlasil s tím, že poskytne finance, pokud bude produkovat Swenson. Album Beyond the Valley of 1984 bylo dokončeno za méně než tři týdny a stálo čtvrtinu nákladů oproti debutu.
Během závěrečné části turné kontaktovala Swensona kancelář amerického zpěváka, skladatele a producenta Dana Hartmana s žádostí o schůzku. O měsíc později Hartman se Swensonem pracovali na minialbu Metal Priestess. Deska vyšla počátkem podzimu téhož roku a hudební uskupení se na ní posunulo blíže k heavy metalu; krátce po vydání vystoupili v pořadu Fishin' Musician na stanici NBC.
Na jaře 1982 formace podepsala celosvětovou smlouvu se společností Capitol Records a Dan Hartman nabídl, že pro Capitol natočí demoverzi alba se Swensonem v Electric Lady Studios, starém studiu Jimiho Hendrixe v New Yorku. Celá nahrávka byla zaranžována, nahrána a smíchána během jednoho týdne. O produkci projevil zájem i Dieter Dierks, který měl zkušenosti se spoluprací se skupinou Scorpions. Coup d'Etat bylo přelomové LP, jež začalo spojovat punk s metalem, což později rozvinuly kapely jako S.O.D., Anthrax a Cro-Mags. Williamsová vynikala svým jedinečným stylem zpěvu, tlačila hlas tak silně, že každý den musela do německého Kolína nad Rýnem, kde se album nahrávalo, na ošetření, aby si trvale nepoškodila hlasivky. Hartmanovo demo vyšlo o 20 let později pod názvem Coup de Grace. Syrovější verze Coup d'Etat, vytvořená za zlomek času a rozpočtu, je mezi fanoušky oslavována jako autentická verze desky.
Ve videoklipu k písni "The Damned", který Swenson produkoval a režíroval, projíždí Williamsová školním autobusem skrz zeď televizorů, vyleze na střechu jedoucího autobusu, který je naložen výbušninami, a seskočí několik okamžiků předtím, než autobus projede druhou zdí televizorů a exploduje.
S počátkem turné bylo jasné, že Capitol se od uskupení odvrací ve prospěch skupin jako Duran Duran, které dosahovaly desetkrát vyšších prodejů bez politických důsledků. Brzy po vydání desky Capitol Records od Plasmatics upustil. V roce 1982 byl Lemmy z Motörhead osloven svým vydavatelstvím, aby natočil pokračování úspěšné spolupráce s Girlschool, EP St. Valentine's Day Massacre. Manažer Motörhead Doug Smith se spojil s Rodem Swensonem ve Státech a navrhl duet countryové klasiky "Stand by Your Man" v podání Williamsové a Lemmyho. Na straně B byly dvě skladby: "Masterplan" od Plasmatics zpívaná Lemmym a "No Class" od Motörhead zpívaná Williamsovou.
V roce 1982 si KISS pozval Plasmatics jako speciální hosty na své turné. Pro formaci to byla příležitost vystoupit před jiným publikem na odlišných trzích. Na konci turné bylo jasné, že ačkoli formální oznámení o nevyužití opce na druhé album ze strany Capitol přišlo až po šesti měsících, spolupráce s vydavatelstvím skončila. Trvalo měsíce, než byla smlouva uzavřena, album nahráno a vydáno, a teprve potom se formace ze smlouvy vyvázala. Gene Simmons oslovil Williamsovou a Swensona, zda by nechtěli produkovat další desku Wendy O. Williamsové. Aby se předešlo právním problémům s Capitol Records, rozhodli, že se na nahrávce nebude používat název Plasmatics a album se bude jmenovat prostě WOW, iniciály zpěvačky.
Kytarista Wes Beech a bubeník T.C. Tolliver hráli i na nové nahrávce a k nim se na basu přidal Gene Simmons pod pseudonymem 'Reginald Van Helsing'. Jediným novým hudebníkem byl sólový kytarista Michael Ray. Malcolm Dome, recenzent časopisu Kerrang!, album vyhlásil albem roku. Williamsová získala v roce 1985 nominaci na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší ženský rockový zpěv'. V době, kdy už začínaly být číra běžná, se rozhodla nechat si narůst vlasy a obal desky byl naprostou jednoduchostí oproti předchozím. Druhé sólové album Kommander of Kaos vydala v roce 1986.
Další deska Maggots: The Record, nesoucí opět název Plasmatics, byla složitá a vracela se k sociálním a politickým tématům. Její děj se odehrává 25 let v budoucnosti, kdy zneužívání životního prostředí a spalování fosilních paliv vedlo ke skleníkovému efektu a konci světa. Ústředním tématem alba, označovaného mnohými za první 'thrashmetalovou operu', je scénář konce světa vyplývající z genetického inženýrství a globálního oteplování. Skupina vědců vytvoří RNA retrovirus, který má eliminovat veškeré znečištění, avšak globální oteplování přivede virus do kontaktu s 'larvou obecnou', jež se mutuje, zdvojnásobuje a hledá další potravu. Ve finále jsou města ničena a lidé konzumováni obřími červy – děsivá metafora lidské spotřeby.
Williamsová zemřela na následky střelného poranění, které si sama způsobila, 6. dubna 1998 ve věku 48 let. Poprvé se pokusila o sebevraždu v roce 1993, kdy si vrazila nůž do hrudníku, ale nakonec zavolala Rodu Swensonovi, aby ji odvezl do nemocnice. Znovu se pokusila o sebevraždu v roce 1997 předávkováním efedrinem.
Podrobnosti: Plasmatics - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
New Hope for the Wretched (1980)
Beyond the Valley of 1984 (1981)
Coup d'etat (1982)
Maggots: The Record (1987)
RACE AGAINST TIME
Race Against Time byla anglická heavymetalová formace z Derbyshire, která vznikla v roce 1978 spolu s Paralex a Radium. Tyto uskupení se označovala jako 'East Midlands Bands Cooperative', sdílela vybavení a společně organizovala koncerty, díky čemuž se Nottingham stal centrem aktivit Nové vlny britského heavy metalu. Jejich hudba byla progresivní, avšak s těžkým, doomem ovlivněným zvukem, a členové byli považováni za velmi profesionální muzikanty. K černému oblečení nosili předchůdce mrtvolného líčení.
Formaci založil baskytarista Al Short, který zároveň působil ve dvou dalších sestavách: Captain Hippo a Heavy Water. Ve výloze obchodu s hudebninami si všiml inzerátu Davea Hallidaye, jehož předchozí kapela Skint se nedávno rozpadla. Zpočátku hráli ve čtyřech s Hallidayem pouze na kytaru, ale postupně přebíral zpěv a formace se ustálila jako tříčlenná. Než našli bubeníka Geoffa Greena, museli vyzkoušet několik adeptů.
Po zklamání s vydavatelstvím, které na poslední chvíli zrušilo vydání singlu "Bedtime" se dvěma B stranami, je oslovil novinář Nigel Burnham, který připravoval kompilační album New Electric Warriors u Logo Records. Navrhovaná strana A singlu se nakonec stala závěrečnou skladbou na kompilaci. Když se kapele nepodařilo znovu získat zájem nahrávací společnosti, rozhodla se po relaci odvysílané v rockové show Trevora Danna na BBC Radio Nottingham rozpadnout. Následně vznikla formace Hell se členy zmíněného 'East Midlands Bands Cooperative', kytaristou Kevem Bowerem a baskytaristou Tonym Speakmanem z Paralex a bubeníkem Timem Bowlerem z Overdrive. Halliday v této nové sestavě použil některé skladby Race Against Time.
V roce 2015 se Al Short a Geoff Green znovu sešli s členy Radium, Kevinem Healeym a Andym Meehanem, aby na Brofestu v Newcastlu zahráli písně obou formací. Současně vyšla kompilace Time Waits For No Man u High Roller Records.
Podrobnosti: Race Against Time - Metal Archives
SAINT VITUS
Saint Vitus z Los Angeles jsou považováni za jednu z prvních doom metalových skupin a jednu ze „čtyř velkých“ tohoto žánru, spolu s Candlemass, Pentagram a Trouble. Doposud vydali devět studiových desek, ale nikdy se jim nepodařilo výrazně prorazit, přestože měli obrovský vliv na vývoj doom metalu, sludge metalu a stoner rocku. Původní sestavu tvořili Dave Chandler (kytara), Mark Adams (baskytara), Armando Acosta (bicí) a Scott Reagers (zpěv). Než v roce 1986 nahradil Reagerse Scott Weinrich, nahráli první dvě studiovky. Následující sestava Chandler, Adams, Acosta a Weinrich byla nejdéle fungující a třetí album Born Too Late (1986) je obecně považováno za jejich nejlepší nahrávku.
Po rozpadu v roce 1996 a krátkém setkání v roce 2003 se Saint Vitus znovu sešli v klasické sestavě s Weinrichem, Chandlerem, Adamsem a Acostou v roce 2008 a vyrazili na úspěšné turné. Acosta však v roce 2009 kapelu opustil kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a nahradil ho Henry Vasquez. V roce 2016 opustili kapelu Weinrich i Adams, jejich místa zaujali Reagers, respektive Pat Bruders, takže jediným stálým členem zůstal Chandler.
Skupina vznikla v roce 1978 pod názvem Tyrant ve složení Dave Chandler (kytara), Mark Adams (baskytara) a Armando Acosta (bicí). Zpěvák Scott Reagers se připojil po prvním koncertu, když byl jejich první frontman propuštěn. Hlavními vlivy kapely byly Black Sabbath, Judas Priest, Blue Cheer, Blue Öyster Cult a Alice Cooper. V roce 1980 si změnili název na Saint Vitus podle písně Black Sabbath "St. Vitus Dance".
Raný zvuk kapely kombinoval temný a psychedelický styl Black Sabbath a Blue Cheer s agresivním heavy metalem a hardcore zvukem Judas Priest a Black Flag, dalšími Chandlerovými oblíbenými formacemi. Jejich styl byl zpočátku považován za zastaralý ve srovnání s tehdy populárními žánry hardcore punk, glam a speed metal. Odmítnuti metalovou komunitou v Los Angeles se kapela zapojila do punkové scény. Během koncertu s Overkill byli objeveni členy Black Flag, jejichž kytarista Greg Ginn je přijal k SST Records, protože byli naprostým opakem populárního metalu. Na začátku 80. let Saint Vitus často koncertovali s Black Flag a později s dalšími uskupeními jako Brood, Saccharine Trust, Mentors, Napalm Beach a DC3.
V této sestavě Saint Vitus natočili dvě alba (Saint Vitus a Hallow's Victim) a jedno EP (The Walking Dead). Reagers kapelu opustil na začátku roku 1986 a nahradil ho Scott 'Wino' Weinrich z The Obsessed, který měl za sebou pouze jeden sedmipalcový singl.
Wino se skupinou natočil tři studiové nahrávky (Born Too Late, Mournful Cries a V), živé album (Live) a EP (Thirsty and Miserable). Born Too Late se stalo jejich nejuznávanějším albem a titulní skladba je považována za hymnu doom metalu. Tato léta znamenala změnu stylu směrem k pomalejšímu a temnějšímu zvuku, v kontrastu s hardcorovými vlivy prvních dvou desek, a kapela začala získávat proslulost v Evropě. V roce 1989 Saint Vitus opustili SST Records a podepsali smlouvu s Hellhound Records, kteří vydali další tři alba. Weinrich odešel v roce 1991, aby reformoval The Obsessed.
Po Weinrichově odchodu kapela našla krátce náhradu v bývalém zpěvákovi Count Raven Christianu 'Christusovi' Lindersonovi, který natočil jen jedno album C.O.D. produkované Donem Dokkenem, a do roku 1993 koncertoval po Evropě a USA. Následně ho nahradil původní zpěvák Scott Reagers na posledním albu Die Healing, které Chandler považoval za nejlepší dílo kapely. Po vydání alba kapela absolvovala turné v Americe a Evropě, a v roce 1996 se rozhodla rozpustit.
Chandler na počátku nového tisíciletí založil spolu s Ronem Holznerem z Trouble punkovou/doomovou kapelu Debris Inc., která v roce 2005 vydala album u Rise Above Records. Acosta zůstal s kapelou Dirty Red, Adams opustil hudební scénu a Reagers se rovněž stáhl z hudby. Po rozpadu The Obsessed se Wino přestěhoval zpět do Marylandu, kde založil Spirit Caravan, později The Hidden Hand a krátce spolupracoval s Place of Skulls na albu With Vision (2003).
1. července 2003 odehrála kapela jednorázový koncert v klasické sestavě Weinrich, Chandler, Adams a Acosta v chicagském klubu Double Door.
V roce 2008 bylo oznámeno, že se Saint Vitus znovu sejdou na turné v roce 2009. Kapela byla headlinerem pátečního večera 24. dubna 2009 na festivalu Roadburn, který se konal v nizozemském Tilburgu, a poté odehrála tři koncerty v Německu. Sestava pro tento reunion byla stejná jako při setkání v roce 2003. Bubeník Armando Acosta, který s kapelou působil od jejího vzniku před více než třiceti lety, však skupinu opustil ještě před dokončením evropského turné v roce 2009. Dave Chandler uvedl jako důvod zdravotní problémy; 25. listopadu 2010 Armando Acosta zemřel na arteriální komplikace ve věku 58 let a byl pohřben na Riverside National Cemetery v Kalifornii. Nahradil ho Henry Vasquez ze skupiny Blood of the Sun.
8. listopadu 2010 bylo oznámeno, že kapela podepsala smlouvu se Season of Mist a 27. dubna 2012 vydá nové album s názvem Lillie: F-65. Šlo o první studiovou nahrávku Saint Vitus od Die Healing z roku 1995, první se zpěvákem Winem od alba V z roku 1990 a první bez Armanda Acosty za bicími. Na přelomu let 2009 a 2010 byla také vydána většina katalogu Saint Vitus. SST Records znovu vydalo vinylové verze všech alb skupiny kromě prvního, které bylo znovu vydáno na CD. Vydavatelství rovněž poprvé nabídlo na CD Hallow's Victim a The Walking Dead.
V roce 2015 Saint Vitus odehráli jediný koncert v Austinu v Texasu a evropské turné s původním zpěvákem Scottem Reagersem, jehož první plnohodnotné vystoupení s kapelou po dvaceti letech. Kvůli Winovým závazkům v rámci reunionu The Obsessed ho Reagers opět zastoupil na podzimním turné po USA s The Skull a Witch Mountain, a od té doby s kapelou zůstal. V tomto období také Pat Bruders z Crowbar a Down zaskakoval za dlouholetého baskytaristu Marka Adamse, který nemohl vyjet na turné ze zdravotních důvodů; v říjnu 2018 vyšlo najevo, že trpěl Parkinsonovou chorobou. 23. září 2016 vydala kapela živé album Live Vol. 2.
Poslední studiové album skupiny s názvem Saint Vitus vyšlo 17. května 2019.
Mark Adams zemřel na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou 23. května 2023 ve věku 64 let.
Podrobnosti: Saint Vitus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Saint Vitus (1984)
Hallow's Victim (1985)
Born Too Late (1986)
Mournful Cries (1988)
V (1990)
C.O.D. (1992)
Die Healing (1995)
Lillie: F-65 (2012)
Saint Vitus (2019)
SAVAGE
Skupinu původně založili v roce 1976 šestnáctiletý baskytarista Chris Bradley, zpěvák Chris Gent, kytarista Lee Statham a bubeník Mick Percival, ale po jediném oficiálním koncertu se formace rozpadla. V roce 1978 (oficiální datum vzniku) ji Bradley založil znovu a přidal se k němu Andy Bradbury na kytaru, Simon Dawson na bicí a jeho patnáctiletý bratr Andy Dawson na kytaru. Problémy se sestavou pokračovaly – Andyho Bradburyho nahradil Wayne Renshaw a Simon Dawson brzy odešel, aby ho po dlouhém hledání nahradil Dave Lindley. V této sestavě se kapela objevila na kompilačních albech Scene of the Crime (se skladbou "Let it Loose"), Metal Fatigue a dvoustranném singlu "Ain't No Fit Place" / "The China Run". Krátce poté Lindley odešel a nahradil ho Mark Brown z Tyrant (další formace z Mansfieldu, která se objevila na Scene of the Crime).
V roce 1980 vydala kapela svou první demokazetu a o rok později se dostala na výše zmíněnou kompilaci Scene of the Crime se svou nejznámější skladbou "Let it Loose". Jejich zvuk hraničil se speed a thrash metalem a ovlivnil mnoho následných formací. V roce 1982 se skupiny ujala společnost Ebony Records, a na jejich kompilaci Metal Fatigue se ihned objevila skladba Savage. Vydání sklidilo dobré recenze, a tak kapela prostřednictvím labelu Ebony vydala dvoustranný singl, který se rovněž dobře prodával. Debutové album Loose 'n Lethal vyšlo v roce 1983. Ačkoli album sklízelo pochvaly od časopisů i fanoušků, Savage postrádali silnou podporu nahrávací společnosti. V roce 1984 proto opustili Ebony Records a podepsali smlouvu se Zebra Records, součástí Cherry Red Records. Koncem roku vydali u Zebry své první 12" EP We Got the Edge.
Následovalo druhé album Hyperactive, které přineslo odlišný zvuk, ale kvůli nedostatku podpory managementu a vydavatelství kapela v roce 1986 opět skončila.
Na žádost fanoušků se Savage vrátili v roce 1995 v době vrcholícího grunge s třetím albem Holy Wars, které opět sklidilo uznání kritiky. Následovala další vydání: v roce 1998 Babylon a v roce 2001 Xtreme Machine. Poté nastala delší pauza způsobená osobními a rodinnými problémy všech členů kapely. Savage se znovu objevili v roce 2011 s albem Sons of Malice, které rovněž sklidilo značný ohlas, v sestavě Chris Bradley a Andy Dawson, ke kterým se připojili Kris Bradley (Chrisův syn a Andyho synovec) na kytaru a Mark Nelson na bicí. Kapela se vrátila také na festivalovou scénu. V roce 2015 vyšlo zatím poslední, sedmé studiové album s názvem 7.
Podrobnosti: Savage - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Loose 'n Lethal (1983)
Hyperactive (1985)
Holy Wars (1995)
Babylon (1996)
Xtreme Machine (2000)
Sons of Malice (2012)
7 (2015)
SLEDGEHAMMER
Britská formace Sledgehammer vznikla ve Slough pravděpodobně v roce 1978 ve složení Mike Cooke (kytara, zpěv), Terry Pearce (baskytara) a Ken Revell (bicí). Na úsvitu hnutí známého jako New Wave of British Heavy Metal se jí dostalo značné pozornosti. Jejich první singl "Sledgehammer" z roku 1979, znovu vydaný nahrávacím studiem Valiant v roce 1980, si získal povědomí a předskakování na několika významných koncertech napomohlo jejich rozkvětu.
Byli přizváni k účasti na kompilačním albu Metal for Muthas, sestaveném vydavatelstvím EMI Records, což formaci zajistilo ještě větší ohlas. Přibližně v té době Pearce kapelu opustil a nahradil ho Gerry Sherwin (baskytara). Koncem roku se však Pearce vrátil, aby se stihl podílet na druhém singlu "Living in Dreams". Pak se všechno zbrzdilo, protože si Sledgehammer dali tříletou pauzu. Důvody nejsou zcela jasné, předpokládá se však, že šlo do značné míry o vynucenou přestávku.
Když se v roce 1983 vrátili, pokračovali tam, kde před třemi lety skončili, nyní však s novým baskytaristou Johnem Jayem. V tomto roce vydali své první a jediné album Blood on Their Hands, ale nedosáhlo očekávaného úspěchu. Kapela se stále držela zvuku z předchozích let, zatímco sílící NWOBHM se posunula dál a stylový projev se více vzdálil od punkových kořenů.
Belgický label Mausoleum vydal následující rok album znovu, pod novým názvem a s bonusovými skladbami. Ani toto vydání se však příliš neprosadilo, a baskytarista Jay kapelu po tomto počinu opustil. Nová sestava, rozšířená o Johna Hennessyho (kytara) a Killera Clinta (baskytara), udržela formaci v chodu ještě několik let. Kromě dvou singlů vydaných v menším nákladu však tato sestava příliš nedosáhla a ke konci dekády se Sledgehammer rozpadli.
V roce 2005 vyšel epilog jejich historie v podobě DVD Live in London, obsahující záznam koncertu z roku 1984.
Podrobnosti: Sledgehammer - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Blood on Their Hands (1983)
STONE VENGEANCE
Stone Vengeance jsou, vedle Exodus, Testament, Death Angel a několika dalších, jednou z prvních kapel známého thrash metalového kotle sanfranciského Bay Area. A i když se kapela nikdy nedostala až na vrchol, získala si uznání za více než dvacet pět let průkopnické práce na thrash metalové scéně.
Kytarista Michael Coffey o začátcích kapely: „Kapelu jsem založil v roce 1978 (náš první bubeník tvrdí, že to bylo v roce 1977, ale já se držím roku 1978). Bylo mi patnáct let a Anthonyho Starkse jsem znal už pár let před založením kapely. Byl jsem pro něj jako starší bratr. Bydlel naproti přes ulici se svými prarodiči. Mně bylo tehdy dvanáct a jemu osm. O několik let později, v roce 1978, když jsem se rozhodl založit kapelu, chodili jsme s ostatními kluky na Woodron Wilson High School v San Franciscu. Bylo nám všem patnáct let a když Anthony slyšel, že zakládám kapelu, zeptal se mě, jestli se může přidat. Zpočátku jsem ho nechtěl přijmout, protože mu bylo teprve 11 let, ale byl opravdu nadšený, tak jsem ho přijal. Hrál na trubku, ale to mi bylo jedno, já jsem chtěl jen rockovat!!! Po pěti bubenících jsem v roce 1983 najal Darrena Tompkinse. Anthony věděl, že umí hrát, protože ho viděl ve škole, a řekl mi o něm.“
„Kapelu jsem založil jako pětičlennou, opravdu jsem chtěl dvě kytary, ale kluci, které jsem měl, podle mě nechtěli dost cvičit. Měl jsem kytaristu jménem Darryl, po něm kluka jménem Jay. První basák se jmenoval Johnathan Anderson a první bubeník Randy Anderson, po něm přišli Authur, Argo, Willie, Roderick a nakonec Darren. Od roku 1983 žádné další změny neproběhly.“
Po několika letech koncertování se všemi slavnými kapely ze zálivu vydali v roce 1990 na kazetě své první eponymní album, na to další s názvem To Kill Evil ale museli čekat dlouhých osm let a nakonec vyšlo nezávisle. Michael k tomu podotkl: „Musel jsem převzít kontrolu! Nikdo nám nechtěl pomoct. Jediné nahrávací smlouvy, které nám byly nabídnuty, byly tak nevýhodné, že jsem je musel odmítnout. Ty smlouvy mi připomínaly způsob, jakým byli v 50. letech okradeni Little Richard a Chuck Berry. Bez legrace! Byly tak špatné!“
Své poslední album The Angel, poněkud rozmanitější, propracovanější a možná o něco méně divoké, vyšlo kapele v roce 2000.
V roce 2002 vydali kompilační album, které obsahuje velmi rané nahrávky z let 1985 a 1987.
Podrobnosti:
Diskografie (studiová alba):
Stone Vengeance (1990)
To Kill Evil (1998)
The Angel (2000)
TRANCE
Skupina Trance (stylizováno jako TRANCE) je považována za jednoho ze spoluzakladatelů německého heavy metalu od přelomu 70. a 80. let. Od roku 2011 působí opět pod původním názvem s původními členy Markusem Bergerem a Tommym Kleinem, po dočasné změně na Trancemission, kterou následně rozšířil druhý spoluzakladatel Lothar Antoni. Encyklopedie Rock Hard zařadila formaci hudebně mezi Scorpions a Accept. Manfred Meyer z Metal Hammer ji vedle těchto dvou řadí na třetí místo mezi nejvýznamnějšími hardrockovými uskupeními v Německu.
Už v roce 1974 zpěvák Lothar Antoni a kytarista Markus Berger společně s bubeníkem Stefanem Gerdonem, baskytaristou Hansi Jantzerem a klávesistou Clemensem Schlindweinem založili školní skupinu Tribut, aby tvořili vlastní hudbu. Tato spolupráce vedla v roce 1978 k založení dalšího uskupení Age, ve kterém se opět sešli Berger, Antoni, Jantzer a Gerdon. Následující rok se přejmenovali na Trance. V roce 1980 se formace zúčastnila rockové soutěže a získala druhé místo na festivalu 'Förderpreis' v Ludwigshafenu na řece Rýn a stala se vítězem hudebního festivalu SWF3 v Rülzheimu.
Na přelomu let 1980/1981 Jantzer a Gerdon skupinu opustili a byli nahrazeni baskytaristou Thomasem Kleinem, bubeníkem Jürgenem Baumem a druhým kytaristou Michaelem Kesslerem, který v sestavě působil jen několik měsíců. V srpnu 1981 kapela natočila svůj první singl "A Hard Way to Go"/"Haze in the Twilight". Tento krok byl nadstandardní, protože většina formací hledala smlouvy s vydavatelstvím rozesíláním demokazet, a Trance se tímto okamžitě odlišila od konkurence.
V roce 1981 Trance podepsali první nahrávací smlouvu s Rockport Records a v prosinci téhož roku nahráli první studiovou desku Break Out, která se krátce nato stala senzací díky téměř osmiminutové skladbě "Loser". Ta se nečekaně stala prvním hitem kapely a přispěla k mezinárodnímu průlomu. Počátkem roku 1982 následovalo turné po zemích Beneluxu a Německu zahrnující 14 vystoupení.
První dvě desky Break Out (1982) a Power Infusion (1983) vyšly u Rockport Records a celkem se jich prodalo 150 000 kusů. Následovala koncertní aktivita po celém Německu, Nizozemsku a Belgii – přibližně 150 vystoupení ročně. Formace také předskakovala skupinám jako Accept nebo Warlock a hrála v Nizozemsku na festivalu Aardschok společně s Vandenberg, Mercyful Fate a Raven.
V roce 1985 vyšla deska Victory, která odstartovala spory mezi formací a vydavatelstvím ohledně umělecké kontroly a marketingové strategie. Kapela se rozešla s vydavatelstvím i manažerem a název kapely byl právně zmrazen. V této situaci se kapela přejmenovala na Trancemission, což odráželo nové album Back in Trance. Pokus o nový začátek s Dieterem Dierksem, jenž měl převzít roli labelu, se kvůli jeho angažmá u Scorpions a Accept nekonal. Po získání práv na název se formace vrátila k Rockport Records a k původnímu názvu Trance.
V roce 1992 vyšla pod Mausoleum Records další deska Rockers. Po rozlučkovém turné se členové rozhodli kapelu rozpustit, ale vysoká poptávka je přiměla pokračovat a založit společnost World of Trance GmbH. Následovala alba Boulevard of Broken Dreams (1993) a Shock Power (1994), kompilace s nově nahranými písněmi z prvních dvou desek. Vnitřní spory vedly k opětovnému rozpadu. Berger a Antoni obnovili kapelu s novými členy, přičemž druhým kytaristou se stal Andreas Meyer, baskytaru převzal Michael D'Aguiar a na bicí přišel Manni Reckendorfer. V této sestavě vyšla koncem roku 1996 deska Die Hard u LCP Productions.
V roce 1998 se Trance definitivně rozpadli a dva tehdejší členové, kytaristé Lothar Antoni a Andreas Meyer, obnovili dřívější alter ego Transmission, se kterým v roce 2002 vydali Back in Trance II. Transmission jsou dodnes aktivní a vydali další tři desky.
V březnu 2011 se bývalí členové Trance Markus Berger, Jürgen Baum a Thomas Klein rozhodli opět spojit s novým zpěvákem Danielem Würfelem pod původním názvem. Comeback proběhl v červenci 2011 na festivalu Winestock nedaleko Neustadtu an der Weinstraße za podpory hostujícího klávesisty Rolanda Moschela. Na konci roku 2011 se Würfel rozloučil a hledala se nová posila. V roce 2012 nastoupil jako frontman Joachim 'Joe' Strubel, stálým členem se stal klávesista Roland Moschel. Začátkem roku 2013 formace opustil původní člen Jürgen Baum, jeho náhradníkem se stal Jürgen 'The Animal' Kappner, s nímž kapela vystoupila 16. srpna 2013 na Plätzelfeschd Festivalu. Kvůli soukromým důvodům mezi lety 2011-2015 odehráli pouze několik koncertů.
V dubnu 2016 skupinu přátelsky opustili Roland Moschel a Jürgen Kappner. Novým bubeníkem se stal Andreas 'Neudi' Neuderth z Manilla Road a kytaristou Eddie St. James. V říjnu 2016 kapela odjela na krátké turné a v prosinci se připojila k Udo Dirkschneiderovi jako support spolu s Vicious Rumors na turné 'Back to the Roots'. Trance také vydali nové album The Loser Strikes Back v březnu 2017, které se 7. dubna dostalo do německé Top 100 Charts a dosáhlo 98. místa.
Od února do března 2018 se Trance připojili ke kanadské formaci Anvil na turné ke 40. výročí Pounding the Pavement. Mezi lety 2018 a 2025 zpíval Nick Holleman (ex-Vicious Rumors), který s kapelou natočil Metal Forces (2021), následně jej vystřídal Alexx Stahl.
Podrobnosti: Trance - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Break Out (1982)
Power Infusion (1983)
Victory (1985)
Rockers (1991)
Boulevard of Broken Dreams (1993)
Shock Power (1994)
Die Hard (1996)
The Loser Strikes Back (2017)
Metal Forces (2021)
TRESPASS
Formaci Trespass založili v dubnu 1979 v Sudbury, Suffolk, bratři Mark (kytara, zpěv) a Paul Sutcliffovi (bicí) spolu s přáteli Davem Crawtem (kytara) a Richardem Penny (baskytara). Mark, Paul a Dave se poprvé potkali v obchodě s hudebninami Sudbury Music na North Street, kde Dave pracoval. Kořeny kapely ale sahají ještě o rok zpět, kdy vystupovali pod názvem Track IV a hráli převážně covery. Paul pak přišel s nápadem přejmenovat kapelu na Trespass podle alba Genesis z roku 1970. Brzy nato začali tvořit vlastní skladby.
Richard Penny byl později nahrazen Crisem Linscottem a k sestavě se přidal zpěvák Steve 'Sleeve' Millse. Všichni byli ještě mladší 21 let a kromě hudby měli běžné zaměstnání – kapela totiž nikdy nevynášela dost peněz, aby se z ní dalo žít. 'Sleeve' pracoval na sociálním zabezpečení, Mark a Paul v továrně, Dave v obchodě s deskami a Cris coby výběrčí daní. Manažerem byl Steve Kendall. Hudební vlivy byly rozmanité: Mark obdivoval Ritchieho Blackmora, Cris miloval Lynyrd Skynyrd a Rush, zatímco 'Sleeve' fandil Davidu Coverdalovi a Paulu Rodgersovi.
Roku 1980 podepsala kapela smlouvu s Trial Records a vydala svůj první singl "One of These Days" s pouhými 2000 kusy – brzy vyprodanými. Následoval zpěvák Rob Eckland pro singl "Jealousy"/"Live It Up". Poslední nahrávkou u této značky bylo EP Bright Lights s obdobným nákladem.
V roce 1982 kapelu krátce zastupoval Lester Mortimer, manažer britské pomp rockové formace The Enid. Sestava se měnila – zpěvák Adrian Grimes se připojil při nahrávání šestistopého dema v The Enid's The Lodge Recording Studio. Některé skladby se později objevily na albu One Of These Days: The Anthology. Kapela odehrála několik koncertů, největší z nich v Quay Theatre v Sudbury, ale po rodinné tragédii se rozpadla.
V roce 1990 vydal Lars Ulrich, bubeník a spoluzakladatel Metallicy, kompilaci NWOBHM '79 Revisited k desátému výročí nové vlny britského heavy metalu. Dvojcédéčko přineslo nejvýznamnější kapely té doby a Trespass byli zastoupeni hitem "One of These Days" z BBC session.
Po rozpadu Trespass založili Mark, Paul a Dave glam metalovou skupinu Blue Blud (později Blue Blood) a vydali dvě alba. Po jejím rozpadu v roce 1992 bratři krátce obnovili Trespass a v roce 1993 vydali album původního materiálu Head. V následujících letech se objevily kompilace vydaného i nevydaného materiálu, jak oficiálně, tak na bootlegech, například Through the Ages, The Works, The Works 2 a One Of These Days: The Trespass Anthology.
Trespass se začali reformovat v roce 2013 a plánovali vstup do studia k nahrání klasického repertoáru. V prosinci téhož roku spustili oficiální facebookovou stránku. V roce 2014 se Paul Sutcliffe rozhodl věnovat jiným hudebním aktivitám, a tak Mark Sutcliffe a Dave Crawte přibrali Jamese Lasta na bicí, Paula Martina na kytaru a Dana Biggina na baskytaru. Nová sestava debutovala 28. února 2015 na festivalu Brofest #3 v Newcastlu upon Tyne a o měsíc později vyšlo eponymní album a spustily se webové stránky.
Před natáčením dalšího alba odešli Crawte a Martin a k Marku Sutcliffovi a Dannymu B. se připojili bubeník Jason Roberts a sólový kytarista Joe Fawcett. V lednu 2018 vyšlo album Footprints in the Rock. Nigel Booth se krátce objevil na baskytaře, ale v roce 2020 ho vystřídal Wil Wilmot. V roce 2023 kapela vydala nové album Wolf at the Door.
Podrobnosti: Trespass - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Head (1993)
Trespass (2015)
Footprints in the Rock (2018)
Wolf at the Door (2023)
TROUBLE
Trouble je americká doom metalová formace z Chicaga ve státě Illinois, často považovaná za jednoho z průkopníků doom metalu a jednu z 'velké čtyřky' žánru vedle Candlemass, Pentagram a Saint Vitus. Trouble si vytvořili osobitý styl, inspirovaný britskými kapelami Black Sabbath a Judas Priest a psychedelickým rockem 60. let. Říkalo se, že Trouble navázali tam, kde Black Sabbath po odchodu Ozzyho Osbourna skončili.
První dvě nahrávky Psalm 9 a The Skull jsou uváděny jako základní kameny doom metalu. K hlavním členům patří zpěvák Eric Wagner, kytaristé Rick Wartell a Bruce Franklin a bubeník Jeff Olson. Rané texty měly duchovní charakter; Metal Blade Records na počátku 80. let propagovali Trouble jako 'white metal' v kontrastu s nastupujícím blackmetalovým hnutím.
Problémy s vydavatelstvími Metal Blade a Def American bránily Trouble v širším komerčním úspěchu; Manic Frustration bylo jediné album, jehož se prodalo téměř 100 000 kopií. Přesto ovlivnili mnoho nastupujících kapel – známá historka uvádí, že James Hetfield a Kirk Hammett z Metallicy po koncertě vystoupili na pódium Trouble a zkoumali nastavení zesilovačů, aby dosáhli jejich charakteristického zvuku.
Kapelu založil kytarista Rick Wartell během středoškolských studií s baskytaristou Mikem DiPrimem a bubeníkem Mikem Slopeckim. V témže roce odehráli svůj první koncert v Gordon Technical Institute v Chicagu. Po zveřejnění inzerátu v časopise Illinois Entertainer v roce 1981 Wartell obnovil sestavu, do které přibyli kytarista Bruce Franklin, zpěvák Eric Wagner, baskytarista Tim Ian Brown a bubeník Jeff Olson. Iana Browna nahradil v roce 1983 Sean McAllister.
Na počátku 80. let kapela koncertovala po celém Středozápadě a 5. února 1983 nahrála album Trouble Live in Chicago. Bubeník Jeff Olson poslal kazetu Brianu Slagelovi z Metal Blade Records a kapela získala první nahrávací smlouvu. V roce 1984 vydali Trouble u Metal Blade Records svůj debut (později označovaný jako Psalm 9), následovaný v roce 1985 deskou The Skull. Druhá nahrávka odrážela Wagnerovy boje se závislostí a také vnitřní zmatky v sestavě, což vedlo k výměně baskytaristy McAllistera za Rona Holznera. Bubeník Jeff Olson odešel studovat na Berklee College of Music v Bostonu a pro album Run to the Light nastoupil Dennis Lesh.
Následovala tříletá pauza, než kapelu převzalo vydavatelství Def American Records Ricka Rubina, pro které v roce 1990 nahrála experimentálnější album Trouble. Přibyl bubeník Barry Stern (dříve v Zoetrope). Před návratem do studia absolvovala skupina roční turné, po kterém v roce 1992 vyšlo album Manic Frustration, ponořené do beatlesovské psychedelie. Po neúspěchu u širšího publika kapela opustila nahrávací společnost, která měla finanční problémy. V roce 1995 vydali u Music for Nations album Plastic Green Head, na které se vrátil zakládající bubeník Jeff Olson.
V letech 1997 – 2000 Wagnera nahradil bývalý zpěvák Exhorder Kyle Thomas, který s Trouble odehrál čtyři veřejné koncerty. Dne 26. ledna 2002 vystoupili Wagner, Franklin, Wartell, Holzner a Olson v Chicagu; (během skladby "Children of The Grave" od Black Sabbath selhalo P.A., a dav se ocitl v chaosu). Od té doby kapela hrála jednotlivé koncerty v Chicagu a byla headlinerem metalových festivalů v Evropě i USA, zároveň pracovala na novém materiálu. V únoru 2004 vydal Dave Grohl tribute album Probot, kde se podílel i Eric Wagner se skladbou "My Tortured Soul". Holzner brzy poté kapelu opustil, nahradil ho Chuck Robinson, který hrál na studiové desce Simple Mind Condition (Evropa, 2007). Kapela absolvovala mezinárodní turné, vydání v USA se podařilo až po více než dvou letech.
V květnu 2008 opustil kapelu Eric Wagner, nahradil ho Kory Clarke z Warrior Soul. V červenci 2008 odešel i Jeff Olson, pokračující ve své skupině Retro Grave. V září 2008 uvedl Rick Wartell, že Trouble napsali několik skladeb pro nové album a začnou je nahrávat po skončení turné. Po dlouhém čekání vyšlo album The Distortion Field až v roce 2013 – první s Kyle Thomasem a produkcí Billa Metoyera. Krátce po vydání se ke kapele připojil Rob Hultz (Solace, Godspeed) jako baskytarista.
V roce 2014 Wartell oznámil práci na novém materiálu. Až do července 2022, kdy kapela vstoupila do studia, nebyly o albu hlášeny žádné novinky.
Původní zpěvák Trouble Eric Wagner zemřel 22. srpna 2021 ve věku 62 let na komplikace způsobené onemocněním COVID-19.
Podrobnosti: Trouble - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Trouble (Psalm 9) (1984)
The Skull (1985)
Run to the Light (1987)
Trouble (1990)
Manic Frustration (1992)
Plastic Green Head (1995)
Simple Mind Condition (2007)
The Distortion Field (2013)
TYGERS OF PAN TANG
Tygers of Pan Tang je anglická heavymetalová formace, která vznikla v roce 1978 ve Whitley Bay v hrabství Tyne and Wear. Ve svém prvním období působila do roku 1987, poté ukončila činnost. V roce 1999 se soubor reformoval a nadále nahrává a koncertuje. Název je odvozen od fiktivního souostroví Pan Tang, které se objevuje ve fantasy sérii Michaela Moorcocka Elric z Melniboné; čarodějové zde chovají tygry jako domácí zvířata.
The Tygers of Pan Tang založili kytarista Robb Weir, basák Richard 'Rocky' Laws, zpěvák Jess Cox a bubeník Brian Dick. Zpočátku vystupovali v dělnických klubech a nejprve podepsali smlouvu s místním nezávislým vydavatelstvím Neat Records, než jim MCA poskytla velkou nahrávací smlouvu. Po několika singlech vydali v roce 1980 svou první studiovku Wild Cat, která se v prvním týdnu po vydání dostala na 18. místo britského albového žebříčku.
Následně pozici druhého kytaristy zaujal John Sykes (dříve hrál ve Streetfighter) a odstartoval tím budoucí časté změny sestavy. Prvním, kdo se s ostatními nepohodl a odešel, byl zpěvák Jess Cox. Nahradil ho Jon Deverill z Persian Risk a nová sestava vydala hned v roce 1981 desku Spellbound. Sykes odešel po vydání třetí studiovky Crazy Nights (také 1981), aby se zúčastnil konkurzu do kapely Ozzyho Osbourna. Na jeho místo přišel bývalý kytarista souboru Penetration Fred Purser, který se musel před turné naučit program za dva dny.
Čtvrté album The Cage vyšlo v roce 1982. Poté se formace dostala do sporu se společností MCA, která se mimo jiné zdráhala skupinu propagovat, pokud nebude souhlasit s nahráváním dalších coververzí (po hitu "Love Potion No. 9"). Uskupení se snažilo smlouvu vypovědět, ale podmínky MCA pro vydání nahrávek převyšovaly částky, které byly ostatní nahrávací společnosti ochotny zaplatit. Zklamaný soubor se proto rozhodl pro rozpad. Písně pro nové album Square One, které nahrála stejná sestava, která dokončila předchozí desku, vyšly v roce 2018 pod názvem Purser Deverill.
Po přerušení činnosti vydal Jess Cox v roce 1983 sólovou nahrávku Third Step a John Sykes později dosáhl úspěchu s formacemi Thin Lizzy a Whitesnake.
V roce 1985 Jon Deverill a Brian Dick reformovali soubor, přibrali kytaristy Steva Lamba (dříve Sergeant) a Neila Shepparda, a bývalého člena uskupení Warrior a Satan Clina Irwina na baskytaru. Irwina později nahradil Dave Donaldson.
Robb Weir a Jess Cox mezitím založili vedlejší formaci Tyger-Tyger.
Reformovaní Tygers of Pan Tang s Jonem Deverillem vydali v létě 1985 u Music for Nations nahrávku The Wreck-Age a v roce 1987 u Zebra Records desku Burning in the Shade. Posledně jmenovaná se ale setkala se špatnými recenzemi a soubor se tak opět rozpadl.
U prvních dvou vydavatelství, Neat Records a MCA, vznikly také různé kompilace a živá alba. Jedním z takových kompilačních počinů je First Kill, které vyšlo na vinylu v roce 1986 u Neat Records a poté bylo znovu vydáno na CD u Castle Classics v roce 1992. Všechny skladby jsou živé demo nahrávky bez dotáček, pořízené ve studiu Impulse v letech 1979/80 původní sestavou.
V roce 1998 vystoupil na pódiu festivalu Wacken Open Air Jess Cox s Blitzkrieg a zahráli také tři staré skladby Tygers of Pan Tang. Reakce publika byla pozitivní a o rok později, na oslavu 20. výročí formace a 10. ročníku Wacken Open Air, byli pozváni, aby zahráli na hlavním pódiu. Brian Dick a Rocky se k souboru nemohli připojit, ale Jess Cox a Robb Weir podpořili kytarista Blitzkrieg Glenn S Howes, baskytarista Gavin Gray a bubeník Chris Percy. Ze záznamu jejich vystoupení vzniklo album Live at Wacken.
V roce 2000 Robb Weir, jako jediný původní člen, kapelu reformoval. Dalšími hudebníky byli Tony Liddell (zpěv), Dean Robertson (sólová kytara), Brian West (baskytara) a Craig Ellis (bicí). Nová sestava vydala hned v následujícím roce u společnosti Z-Records nahrávku Mystical a absolvovala několik festivalových turné. V roce 2002 byla však kapela kvůli špatnému prodeji od Z-Records propuštěna.
Poté, co přešli k vydavatelství Communique Records, vydali Tygers of Pan Tang split album The Second Wave: 25 Years of NWOBHM společně s Girlschool a Oliver/Dawson Saxon. V roce 2004 pak u stejné firmy vyšlo další řadové LP Noises in the Cathouse s novým zpěvákem Richiem Wicksem, který, ačkoliv byl hlavně zpěvák, v té době ještě hrál na baskytaru v Angel Witch.
Wicks ale ještě téhož roku odešel a nahradil ho italský zpěvák Jacopo Meille. Wicks se později připojil k Shadowkeep, objevil se na jejich albu The Hourglass Effect z roku 2008 a v roce 2009 odešel. Od roku 2010 působil jako zpěvák v Heavenly Hell, tributní kapele Black Sabbath z éry Dia. V roce 2013 pak začal vést skupinu Black, White & Purple s bývalým kytaristou Angel Witch Keithem Herzbergem, současným bubeníkem Praying Mantis Garym MacKenziem a bývalým baskytaristou Shadowkeep Markem Fieldenem.
V říjnu 2007 vydala skupina v limitované edici pět skladeb na EP s názvem Back and Beyond, které obsahovalo předělávky tří písní Tygers z počátku 80. let a dvě nové skladby z připravovaného alba. To, pod názvem Animal Instinct, vyšlo 19. května 2008 a bylo prvním albem se zpěvákem Jacopem Meillem. V roce 2011 se do kapely vrátil baskytarista Gavin Gray, který nahradil Briana Westa. Dne 15. července 2011 bylo oznámeno, že Tygers of Pan Tang podepsali smlouvu s Rocksector Records na celosvětové vydání dalšího studiového alba s aktuálním pracovním názvem Ambush, předběžně plánovaného na únor/březen 2012; album vyšlo až 24. září. V roce 2013 došlo k další změně v sestavě, když kytaristu Deana Robertsona nahradil Micky Crystal.
V roce 2016, konkrétně 21. října, skupina vydala podařené eponymní album Tygers of Pan Tang, k jehož úvodní skladbě "Only The Brave" bylo natočeno také video. Na něj navázala o tři roky později dalším albem Ritual. V roce 2020 kapelu opustil Micky Crystal, který v jednom z rozhovorů uvedl, že odešel kvůli špatnému managementu, a rovněž prohlásil, že Robb Weir se na albu Ritual z roku 2019 podílel jen málo, respektive vůbec ne. Poznamenal také, že John Sykes vyjádřil podobné pocity v rozhovoru pro Kerrang z roku 1984.
Dne 28. května 2021 kapela vydala kompilaci Majors & Minors a ve stejném roce ji opustil baskytarista Gavin Gray, kterého nahradil Huw Holding. V roce 2023 vyšlo skupině zatím poslední album Bloodlines.
Podrobnosti: Tygers of Pan Tang - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Cat (1980)
Spellbound (1981)
Crazy Nights (1981)
The Cage (1982)
The Wreck-Age (1985)
Burning in the Shade (1987)
Mystical (2001)
Noises from the Cathouse (2004)
Animal Instinct (2008)
Ambush (2012)
Tygers of Pan Tang (2016)
Ritual (2019)
Bloodlines (2023)
WILD HORSES
Skupinu Wild Horses založili v létě 1978 bývalý kytarista skupiny Thin Lizzy Brian Robertson a bývalý baskytarista skupiny Rainbow Jimmy Bain. V počáteční fázi se v sestavě objevili bývalý kytarista skupin Stone the Crows a Wings Jimmy McCulloch a bývalý bubeník skupiny Small Faces Kenney Jones, ale nakonec se sestava ustálila, když se k nim přidali bubeník Clive Edwards (ex-Pat Travers, Uli Roth) a kytarista/klávesista Neil Carter (ex-Wilder, Gilbert O'Sullivan). V této sestavě nahráli v roce 1980 eponymní album produkované Trevorem Rabinem, které vydala společnost EMI, jež se skupinou podepsala smlouvu po jejich vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1979.
Carter opustil skupinu v srpnu 1980 po britském turné s Tedem Nugentem, aby se připojil k UFO a později ke Garymu Moorovi. Jeho náhradou se stal kytarista John Lockton, který se poprvé objevil na japonském turné kapely na podzim 1980, po němž kapela na jaře 1981 vydala album Stand Your Ground.
V červnu 1981 Robertson i Edwards Wild Horses opustili v souvislosti s vystoupením skupiny v londýnském Paris Theatre. O rok později se Robertson spojil s Motörhead a v roce 1983 s nimi natočil netradiční album Another Perfect Day, načež se v roce 1986 přesunul ke svému skotskému kolegovi Frankiemu Millerovi na album Dancing in the Rain. Edwards pokračoval s řadou různých formací, včetně Grand Prix a Lionheart.
Bain dal dohromady novou sestavu Wild Horses, v níž působili Lockton, bývalá dvojice z Lautrec, Reuben (zpěv) a Laurence Archer (kytara), a bubeník Frank Noon, který si zahrál na The Def Leppard EP. Archer a Noon odešli jen o několik měsíců později a založili vlastní kapelu Stampede. Wild Horses zanikli a Bain se připojil ke svému bývalému spoluhráči z Rainbow Ronniemu Jamesi Diovi v kapele Dio, zatímco Lockton se stal členem německých hardrockerů Victory.
Alba Wild Horses i Stand Your Ground se v průběhu let dočkaly opakovaných reedicí, přičemž první vyšla v roce 1993 u EMI-Toshiba Japan v rámci série 'Legendary Masters'. Evropské reedice včetně různých bonusových skladeb následovaly v letech 1999 (Zoom Club), 2009 (Krescendo) a 2013 (Rock Candy).
Dne 25. února 2014 vyšlo prostřednictvím společnosti Krescendo živé album Wild Horses v bootlegové kvalitě nazvané Live In Japan 1980, nahrané na koncertě skupiny v tokijském Nakano Sun Plaza 29. října 1980. Stejná nahrávka se poprvé objevila v roce 2012 jako japonský bootleg s názvem Heavy Ride.
Podrobnosti: Wild Horses - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Horses (1980)
Stand Your Ground (1981)
WRATHCHILD AMERICA
Wrathchild America byla americká heavymetalová formace, která vznikla v roce 1978 (někdy uváděn i rok 1979) v Martinsburgu ve Západní Virginii. Před tím, než se v roce 1988 ustálil název Wrathchild America, vystupovala skupina pod jmény Atlantis, Tyrant a Wrathchild. V roce 1992 si změnila jméno na Souls at Zero. Kapela je rovněž zajímavá tím, že v ní působil bývalý člen formace Kix Brad Divens a tehdy ještě neznámý Shannon Larkin, který se později stal bubeníkem mnoha uskupení, například Ugly Kid Joe, Candlebox či Godsmack.
Kapelu založili v roce 1978 přátelé ze střední školy Shannon Larkin, Kevin Keller a Terry Carter pod názvem Atlantis. Brzy se k nim přidali Ralph 'Rat' Tillman a Max 'Tuck' McDonald a formace přejmenovala na Tyrant a následně na Wrathchild. V polovině a na konci osmdesátých let byli Wrathchild proslulou koncertní skupinou po celých Spojených státech. Po letech turné a koncertování nakonec v roce 1988 podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím, především díky obětavé práci Chipa Seligmana. Přestože v květnu téhož roku dokončili debutovou studiovku Climbin' the Walls, britská glam metalová formace se stejným názvem Wrathchild je zažalovala a vynutila odklad vydání alba.
Kapela byla nucena změnit název na Wrathchild America a album Climbin' the Walls nakonec vyšlo v srpnu 1989. Deska se setkala s úspěchem a umístila se na 190. místě žebříčku Billboard 200. Druhé studiové dílo 3-D z roku 1991, reflektující úpadek metalové scény, se již v hitparádách neobjevilo, přesto k němu vznikly dva videoklipy ("Spy" a "Surrounded by Idiots"), pravidelně vysílané v pořadu Headbangers Ball na MTV. Během své existence kapela absolvovala turné či odehrála vybrané koncerty s formacemi jako Metallica, Slayer, Exodus, Testament, Annihilator, Pantera, Nuclear Assault, Armored Saint, Gang Green, Voivod, Vio-lence nebo Dark Angel. Kolem roku 1992 Wrathchild America opustili vydavatelství Atlantic Records, přejmenovali se na Souls at Zero a změnili hudební styl.
Koncem roku 2016 se objevily zvěsti o možném obnovení činnosti Wrathchild America pro sérii koncertů a případně i nový materiál. Formální reunion však dosud nenastal a aktuální stav kapely nebyl zveřejněn.
Podrobnosti: Wrathchild America - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Climbin' the Walls (1989)
3-D (1991)
IG-ELIT
Kapela vznikla v roce 1978 v obci Horní Dvořiště na hranici s Rakouskem, kde se parta malých chlapců rozhodla, že chce něco dělat. V té době klukům bylo tak 12-13 let. Bylo jasné, že se musí předvádět ve škole i před holkama. Po dokončení základní školy se sice rozprchli za dalším vzděláním po celé republice, ale kapelu nezanedbávali. Zjistili, jak chutná pivo a jak je člověku zle po opici. Také konečně mohli někam mezi lidi a hlavně na zábavy. Zkoušeli dál a rozšířili repertoár o vše co tenkrát letělo, ani vlastní tvorba nebyla zanedbána. Poslední zábava se konala 28.6. 1986 v sále ČSD v Horním Dvořišti. Pak už následovala jenom vojna a tím i prozatimní konec kapely.
Nikoho by tehdy nenapadlo, že by si po patnácti letech Ig-Elit znovu zahrál. Nakonec se tal stalo diky tomu, že je bubeník Martin 'Mrazík' Zima vyhnal z klidných domovů a donutil opět hrát. To bylo v roce 2000. Od této doby se vlastně datuje novodobá historie kapely.
Na rozehrání si střihli pár zábav s plzeňskou klasikou Medium. Počátkem roku 2002 se jich chytil 'lehkoruký' Vlastimil Kamenský a pogram se začal skládat hlavně z vlastních výtvorů, i když pořád tíhli spíše k zábavovkám. V roce 2003 dostali nabídku ťuknout si na NPH v Třinci, což byla v té době dost vysoká laťka a po vzájemné domluvě vyměnili bubeníka Martina 'Mrazíka' Zimu za 'Algenu' Pavla Tondla. Ještě tentýž rok si střihli u Renči Pavezi první CD – Ještě to uvidíš. V této sestavě vydrželi až do roku 2006, kdy jsme se po vzájemných neshodách rozešli s Vlastimilem.
O zpěv s kapelou projevil zájem nadaný student Jiří Kutheil. Po několika zkouškách jsme zjistili, že to bude ono a tím opustili melodický zpěv. Nové kusy již byly skládány 'Kuťovi' na tělo. Mezitím si s kapelou chvilku zkusil zahrát na kytaru bubeník David Zíka, ale byl po čase 'odejít'. V roce 2008 formaci manager Danda 'DT Rock' dokopal k natočení nového CD – BreDTch, které se už neslo ve výrazně thrash metalovém duchu.
Podrobnosti: Ig-Elit - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ještě to uvidíš (2003, demo)
BreDTch (2008, EP)
Vychází album Mauglí
Mauglí je druhé album brněnské rockové formace Progress Organization, která později používala název Progres 2.
Po natočení prvního alba Barnodaj v roce 1971 se uskupení kolem bubeníka Zdeňka Kluky a kytaristy a zpěváka Pavla Váněho, tehdy vystupující pod názvem The Progress Organization, na delší dobu odmlčelo. Jeho členové se ale setkávali na pódiích při působení v doprovodných kapelách různých zpěváků (Bob Frídl, Martha a Tena). Producent Hynek Žalčík nakonec u Supraphonu prosadil natočení druhé studiovky formace, která musela změnit název z anglického The Progress Organization na Barnodaj. Deska vznikala postupně od roku 1976, nahrávání proběhlo v říjnu 1977 ve studiu Supraphonu v Praze-Dejvicích na osmistopý magnetofon. Texty dodal básník Pavel Kopta. V té době ale skupina Barnodaj už de facto neexistovala, neboť se během roku 1977 přetransformovala do sestavy s názvem Progres 2 s odlišným obsazením a chystala svůj velký audiovizuální projekt Dialog s vesmírem.
Album Mauglí je koncepční dílo inspirované Knihou džunglí od Rudyarda Kiplinga. Některé písně ("Kamarád gramofon" či "Tutový typ") se však tomuto tématu vymykají. Deska obsahuje deset skladeb, z nichž první je instrumentální, ostatní zpívané. Název skladby "Tutový typ" je pravopisně nesprávný, protože text jasně mluví o tipování na dostizích (Tutový tip mám na koně jménem Faun). Členy kapely při nahrávání alba byli víceméně stejní hudebníci jako u Barnodaj, výjimkou je baskytara, kterou převzal Pavel Pelc.
Seznam skladeb:- "Džungle" (Kluka)
- "Strach" (Váně/Kopta)
- "Kamarád gramofon" (Kluka/Kopta)
- "Štěstí" (Váně/Kopta)
- "Bezedná tůň" (Kluka/Kopta)
- "Dopis v láhvi" (Váně/Kopta)
- "Prám z trámů" (Sochor/Kopta)
- "Tutový typ" (Kluka/Kopta)
- "Mauglí" (Váně/Kopta)
- "Osud" (Váně/Kopta)
- "Mauglí" (Váně/Kopta, verze z roku 1993)
- "Osud" (Váně/Kopta, zpívá Radek Michal z kapely Kamelot)
- "Rocky Mama" (Váně, Kluka/Kocourek, Kluka, nahrávka z jamování v roce 1978)
Na LP vyšlo album Mauglí poprvé v roce 1978, podruhé roku 1985, v obou případech u vydavatelství Supraphon. Reedice na CD vyšly v letech 1993 (Monitor) a 2006 (FT Records, tentokrát i s bonusy).
Výročí osobností
duben 1978
2.4.1978 - narodil se americký zpěvák JAKE RAYMOND (2.4.1978 - 18.6.2018), člen death metalové skupiny Vital Remains
6.4.1978 - narodil se uruguayský baskytarista MARTIN MENDEZ, člen skupiny Opeth
21.4.1978 - narodil se finský bubeník JUKKA NEVALAINEN, člen skupiny Nightwish
květen 1978
14.5.1978 - narodil se brazilský bubeník a producent JEAN DOLABELLA, člen skupiny Sepultura
20.5.1978 - narodil se švédsokourugajský bubeník MARTIN LOPEZ, člen skupin Amon Amarth, Opeth a dalších
červen 1978
21.6.1978 - narodil se německý bubeník FREDERIK EHMKE, člen skupin Sinbreed a Blind Guardian
23.6.1978 - narodil se francouzský basový kytarista FRÉDÉRIC LECLERCQ, člen skupin Dragon Force a Kreator
24.6.1978 - narodil se finský kytarista ERNO MATTI JUHANI 'EMPPU' VUORINEN, zakladatel skupiny Nightwish
29.6.1978 - narodil se český zpěvák JAN TOUŽIMSKÝ, člen skupiny Arakain
září 1978
3.9.1978 - narodil se norský zpěvák TERJE 'VALFAR' BAKKEN (3.9.1978 - 14.1.2004), člen black metalové skupiny Windir
listopad 1978
12.11.1978 - narodil se švédský kytarista STEFAN HELLEBLAD, člen skupiny Within Temptation
