| Původ: | Mechanicsburg, Pennsylvánie, USA |
| Aktivní roky: | 1983-současnost |
| Styl: | Glam metal, heavy metal, hard rock |
| Vydavatelé: | Enigma, EMI, Capitol, Cyanide |
| Web: | poisonofficial.com |
| Podrobnosti: | Poison - wikipedia |
POISON je americká rocková kapela, která vznikla v roce 1983 v Mechanicsburgu v Pensylvánii. V polovině 80. až polovině 90. let 20. století dosáhla obrovského komerčního úspěchu a celosvětově prodala přes 50 milionů desek a DVD. Nejúspěšnější sestavu skupiny tvoří zpěvák a kytarista Bret Michaels, bubeník Rikki Rockett, baskytarista Bobby Dall a kytarista C.C. DeVille.
V prosinci 1988 se jejich singl "Every Rose Has Its Thorn" umístil na prvním místě Billboard Hot 100 a několik dalších skončilo na přelomu 80. a 90. let v první čtyřicítce hitparád ("Talk Dirty to Me", "I Won't Forget You", "Nothin' But a Good Time", "Fallen Angel", "Your Mama Don't Dance", "Unskinny Bop", "Something to Believe In", "Ride the Wind" a "Life Goes On"). Debutové album skupiny, multiplatinové Look What the Cat Dragged In, vyšlo v roce 1986, o dva roky později jej následovala deska Open Up and Say.... Ahh!, která získala v USA 5× platinovou desku. Třetím multiplatinovým počinem v pořadí bylo Flesh & Blood, které se stalo jejich nejprodávanějším. V devadesátých letech, po vydání prvního živého alba Swallow This Live, kapela zažila několik změn v sestavě a pocítila také úpadek glam metalu způsobený nástupem hnutím grunge, přesto jejich čtvrtá studiovka Native Tongue dosáhla na zlato a první kompilační album Poison's Greatest Hits: 1986 - 1996 získalo dvojnásobnou platinu.
V roce 2006 oslavila skupina dvacetileté výročí debutu deskou The Best of Poison: 20 Years of Rock, která získala zlatý certifikát a znamenala poprvé od roku 1993 návrat Poison do první dvacítky žebříčku Billboard. Členové kapely vydali také několik sólových desek a účinkovali v televizních reality show. Od svého debutu v roce 1986 vydali sedm studiových alb, čtyři živá alba, pět kompilačních alb a 28 singlů. V roce 2012 je stanice VH1 zařadila na první místo v žebříčku '5 nejlepších hairmetalových kapel 80. let'.
Kořeny Poison jsou spjaty především s Bretem Michaelsem, který začal svou koncertní kariéru nejdříve se sklepní formací Laser a poté se v roce 1979 spojil s dlouholetým kamarádem z dětství Rockettem a založili band Spectres. V roce 1980 se Michaels a Rockett dali dohromady s kytaristou Mattem Smithem a basákem Bobby Dallem a vytvořili hudební uskupení Paris, které začalo vystupovat v místních klubech a hrálo převážně rockové coververze. Podle Vicky Hamiltonové, první manažerky Poison, se zvuk sestavy v této době točil kolem kytaristy Smithe, jenž byl zdaleka nejlepším hudebníkem v partě. Zatímco Smith zodpovídal za hudební stránku, Rockett a Michaels se soustředili na pódiovou show a image bandy. Paris si v Pensylvánii vybudovali silnou lokální základnu, ale neviděli zde velké šance na úspěch, a tak padlo rozhodnutí přestěhovat se do Los Angeles. V březnu 1983 se přejmenovali na Poison a vydali se na západ do Kalifornie.
V Los Angeles si svou pódiovou show brzy začali získávat značnou pozornost v klubech na West Hollywood Sunset Strip. Parta v té době bydlela společně v malém bytě na Orange St. v Hollywoodu a mnoho místních fanynek jim nosilo tašky s potravinami a uklízelo byt výměnou za možnost trávit čas s členy uskupení. Rodáci z Pensylvánie prožili po usazení v Hollywoodu kulturní šok. „Hned první týden jsme viděli, jak lidi před vchodem dostávají kapky. Vzpomínám si, jak přes ulici jeden pasák doslova tloukl svou šlapku,“ vzpomínal Rockett na začátky Poison na Sunset Stripu. Tentýž pasák na ně později vytáhl velký nůž, když se rozhodli zasáhnout, rychle se tak naučili do takových záležitostí neplést.
K jejich dalšímu vzestupu přispěla Vicky Hamiltonová, která předtím zastupovala Stryper a později objevila Guns N' Roses. Vyjednala jim smlouvu s vlivným klubem The Troubadour, která měla bandě zajistit pravidelné vystupování a umožnit jí dále rozvíjet svou image a pódiovou show. Nahráli také demosnímky pro Atlantic Records, ale vydavatelství nakonec sestavu odmítlo. V roce 1985 začal být Matt Smith z celé scény rozčarovaný, protože se měl stát otcem a začal pochybovat o šancích kapely na úspěch. Následně bandu opustil a vrátil se domů do Pensylvánie. Budoucnost Poison se tak stala velmi nejistou.
Parta vyzkoušela několik kytaristů a nakonec zúžila výběr na dva kandidáty: Slashe a C.C. DeVillea. Slashe znali ze skupiny Hollywood Rose, jejímž členem byl před vstupem do Guns N' Roses, ale band doufala, že najde kytaristu z východního pobřeží. DeVille nedávno odmítl nabídku připojit se ke křesťanským rockerům Stryper, a přestože na ně jeho hra a image náležitě zapůsobily, jeho neomalená newyorská osobnost je neupoutala. DeVille se s nimi údajně dostal hned do sporu poté, co odmítl materiál napsaný sestavou, který se měl naučit na konkurz. Zejména Michaels a Dall měli silné pochybnosti o jeho přijetí. Nakonec se formace navzdory obavám rozhodla, že DeVilleův talent a touha uspět jsou přesto tou nejlepší volbou. A přání bandy nahradit Smithe jiným kytaristou z východního pobřeží podpořilo rozhodnutí najmout DeVillea místo Slashe. Parta také viděla hitový potenciál v písni "Talk Dirty to Me", kterou si DeVille přinesl s sebou na konkurz a která byla skladbou jeho předchozí sestavy The Screaming Mimis.
Protože se skupině Poison nepodařilo získat nahrávací smlouvu s velkým vydavatelstvím, podepsal v roce 1986 Steev Riccardo s menším vydavatelstvím Enigma Records smlouvu za přibližně 30 000 dolarů, což byl zlomek částky, kterou v té době dostávalo mnoho podobných skupin od velkých vydavatelství a z níž většina padla na nahrávání debutového alba. Zpěvák Bret Michaels označil později nahrávku za 'oslavované demo'. Nahrána byla za dvanáct dní v losangeleských Music Grinder Studios s producentem Ricem Browdem a stála 23 000 dolarů, z nichž část byla financována také z kapes členů kapely a jejich rodin.
Debutové album Look What the Cat Dragged In vyšlo 23. května 1986 a ačkoliv zpočátku nebylo úspěšné, postupně získávalo na síle a o rok později se už umístilo na 3. místě amerického žebříčku Billboard 200. Nakonec se stalo překvapivým úspěchem, který přinesl tři singlové hity ("Talk Dirty to Me", "I Want Action" a "I Won't Forget You"), i když se původně očekávalo, že z alba vyjde na singlu pouze pouze skladba "Cry Tough".
Nahrávka se stala nejprodávanějším albem v historii Enigma Records. V roce 1987 získala zlatou a v roce 1990 trojnásobně platinovou desku od Recording Industry Association of America (RIAA), stříbrnou desku od British Phonographic Industry (BPI) a platinovou desku v Kanadě.
Debut byl hojně rotován na MTV a kapele vynesl turné s dalšími glam rockery Ratt, Cinderella a Quiet Riot, stejně jako vytoužené místo na Texxas Jam v Dallasu. V roce 1987 skupina také nahrála coververzi písně "Rock and Roll All Nite" od KISS pro soundtrack k filmu Less than Zero.
Druhé album Open Up and Say... Ahh!, které vyšlo 27.dubna 1988, se umístilo na druhém místě americké hitparády a obsahovalo největší hit skupiny, singl "Every Rose Has Its Thorn", který vystoupil na samý vrchol singlového žebříčku. Dalšími hitovými singly se staly písně "Nothin' but a Good Time", "Fallen Angel" a coververze od dua Loggins and Messina "Your Mama Don't Dance". Album získalo už v roce 1988 platinovou desku a v roce 1991 bylo platinové pětinásobně. Čtyřnásobnou platinu získalo také v Kanadě a zlatou desku v Británii.
Album bylo nahráno a smícháno v nahrávacích studiích Conway v Los Angeles. Jako producent byl původně vybrán Paul Stanley ze skupiny KISS, ale kvůli časovému zaneprázdnění se této role nemohl ujmout. Místo toho kapela spolupracovala s Tomem Wermanem. Werman byl zkušený rockový producent, který pracoval s umělci jako Ted Nugent, Cheap Trick, Twisted Sister a Mötley Crüe.
Původní obál alba, na níž byla modelka Bambi oblečená jako svítící červený démon s vyplazeným jazykem, vyvolala mezi rodičovskými skupinami kontroverzi. Kapela proto změnila obal tak, aby byly vidět pouze oči modelky.
Brzy po vydání alba se na trhu objevila také první video kompilace kapely s názvem Sight for Sore Ears, která obsahovala všechny videoklipy z obou alb Open Up and Say...Ahh! a Look What the Cat Dragged In.
I přes dosažené úspěch ale kapelu neustále vytrvale provázely konflikty. Michaelsovy časté rvačky mu vynesly další žaloby v Atlantě, Los Angeles a Tallahassee. Bryn Bridenthalová, šéfka propagace Geffen Records, podala na kapelu žalobu ve výši 1,1 milionu dolarů za to, že ji na večírku hudebního průmyslu polili pitím a kbelíkem ledu. Poté Sanctuary Music, bývalá manažerská společnost Poison, podala na kapelu žalobu za porušení smlouvy ve výši 45,5 milionu dolarů. Kapela se jí pomstila obviněním ze špatného hospodaření s finančními prostředky.
Easy Action zase podali žalobu, v níž tvrdili, že Poison ukradli refrén jejich písně "We Go Rocking" pro svůj singl "I Want Action". Jak vzpomínal zpěvák Easy Action Tommy Nilsson v rozhovoru pro Rock United, v roce 1989 obdrželi za údajný plagiát blíže nespecifikované finanční vyrovnání. DeVille v rozhlasovém rozhovoru s Lonnem Friendem v roce 1994 vyčíslil částku na 25 000 dolarů.
Poison se i nadále drželi přístupu "kout železo, dokud je žhavé" a 21. června 1990 vydali třetí studiovku Flesh & Blood. I toto album bylo velmi úspěšné a získalo 3× platinovou desku v USA a 4× platinovou desku v Kanadě. V žebříčku Billboard se umístilo na 2. místě a celosvětově se ho prodalo více než 7,2 milionu kopií.
Album bylo také pokusem kapely o vážnější hudební postoj, šlo jim o více než jen o dynamiku hair metalových večírků z debutu. Některé části alba jsou temnější a vážnější, mluví o překonávání těžkých časů, o stesku po blízkých a masové společensko-politické deziluzi. Dva singly, "Unskinny Bop" a "Something to Believe In", se objevily v Top 10, následované třemi dalšími hity, "Ride the Wind", "Life Goes On" a "(Flesh & Blood) Sacrifice". Skupina také obdržela dopis od ministra obrany Dicka Cheneyho, v němž děkoval za to, že přispěla 20 000 CD alba Flesh & Blood na pozvednutí morálky amerických vojáků během operace 'Pouštní bouře'.
Album bylo nahráno a smícháno v Little Mountain Sound Studios ve Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě s kanadským producentem Brucem Fairbairnem a mixérem Mikem Fraserem. Na obalu je logo kapely a název alba jako tetování na ruce bubeníka Rikkiho Rocketta. Původně byla na obalu plánována trochu jiná verze tetování, se zanícenou červenou kůží s kapajícím inkoustem nebo krví. Původní obál byl použit pro první vydání v Japonsku, ale ze všech pozdějších vydání včetně těch japonských byla odstraněna. Marketing kolem desky také odrážel konec glamové image skupiny, včetně přehnaného make-upu a natupírovaných dívčích vlasů jako u alba Look What the Cat Dragged In, místo toho se začali podobat Guns N' Roses.
Úspěch alba byl impulsem k dalšímu světovému turné. Jedno z mála vystoupení kapely ve Velké Británii se uskutečnilo 18. srpna 1990 na festivalu Monsters of Rock v Doningtonu v létě 1990. Hlavními hvězdami byli Whitesnake a Aerosmith, kterým dělali support Poison společně s Quireboys a Thunder. Tato akce byla vysílána na BBC Radio 1.
Mezitím se ale zhoršovaly vztahy v kapele. Po dvou letech na turné si muzikanti začali jít po krku kvůli osobním neshodám a drogovým závislostem. I tak ale nahráli několik vystoupení, která vyšla v listopadu 1991 jako čtvrté (a první živé) album skupiny Swallow This Live. Dvojalbum obsahuje živé skladby z prvních tří studiových alb Poison a čtyři novinky včetně singlu "So Tell Me Why", které byly posledními nahranými skladbami před odchodem C. C. DeVilla z kapely koncem téhož roku. DeVille byl propuštěn a nahrazen kytaristou Richiem Kotzenem.
Čtvrtá studiovka Native Tongue, která spatřila světlo světa 8. února 1993, byla silně poznamenaná svěžím skladatelským přístupem Richieho Kotzena a jeho výraznou kytarovou hrou. Znamenala pro Poison zásadní obrat – uskupení opustilo své typické hymnické melodie a zaměřilo se na vážnější témata. Hudebně šlo o mnohem více bluesrockovou záležitost než o glam metalový výkřik. Deska nabídla singly "Stand" (s doprovodným sborem Los Angeles First A.M.E. Church), "Until You Suffer Some (Fire And Ice)" a "Body Talk". První dvě skladby byly podpořeny videoklipy a pronikly do žebříčků v USA i Velké Británii. Song "Stand" se vyšplhal na 15. místo v rockovém žebříčku Mainstream, 35. pozici v Top 40 Mainstream a skončil 50. v Billboard Hot 100.
Nahrávání a mix probíhalo v hollywoodských A&M Studios a také v Rumbo Recorders v Canoga Parku, obojí pod taktovkou producenta Richieho Zita. Tento studiový počin byl věnován tour manažerovi Van Halen Scottymu Rossovi a bývalému kytaristovi DeVilleovi. Kritici jej přijali převážně pozitivně a nahrávka získala zlatý status – i když ve srovnání s předchozími třemi alby byl prodej ovlivněn nástupem grunge. V Billboard 200 se umístila na 16. místě, ve Velké Británii na 20. a v Kanadě si vysloužila platinovou certifikaci.
Angel Alamo na ballbustermusic.com ve svém ohlédnutí za deskou v roce 2023 mimo jiné napsal: „... Byl to chaotický rok v hudebním žánru 80. let. Mötley Crüe a Anthrax měli nové zpěváky, Judas Priest a Iron Maiden zpěváka pro změnu neměli. Poison angažovali mladého kytaristu Richieho Kotzena, který se k nim připojil. Netušil jsem, kdo to je, nikdy jsem o něm neslyšel, ale jako fanoušek Poison jsem byl zvědavý na nové album a chtěl jsem slyšet, jak bude »Native Tongue« znít. Každý bude mít svůj názor, někteří lidé budou toto album nenávidět, což je v pořádku, někteří ho budou milovat, což je také v pořádku, někteří si budou myslet, že je to nejlepší deska Poison, a i to je v pořádku – neexistují správné nebo špatné odpovědi, jen názory na písně. Já patřím k těm, kteří tuto nahrávku skutečně milují. Skvělé je, že na téhle desce je opravdu slyšet Richieho vliv. Opravdu se nesnažil být pistolnickým kytaristou – byl prostě sám sebou, a to se promítá do hudby. Myslím, že to je to, co dělá tuhle desku opravdu dobrou a upřímně reprezentuje Poison v roce 1993...”
„... Po třiceti letech nahrávka »Native Tongue« obstála ve zkoušce časem. Poison rozhodně udělali nejlepší rozhodnutí, když do sestavy přijali Richieho. Poison stále koncertují a Richie Kotzen se stal výjimečným skladatelem, který i dnes tvoří skvělé písně.“
Po vydání nahrávky vyrazili Poison na turné, které ji podporovalo, ale mezi Kotzenem a zbytkem sestavy začalo narůstat napětí. Osud mladého kytaristy byl zpečetěn ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že se zapletl s tehdejší snoubenkou bubeníka Rocketta – Deannou Eve. Kotzen byl okamžitě vyhozen a v listopadu 1993 ho nahradil Blues Saraceno. Ten s partou absolvoval světové turné, které zahrnovalo i legendární koncerty v brazilských městech Rio de Janeiro a Sao Paulo, kde hráli pro více než 165 000 lidí.
Ačkoli jsou vzpomínky na tuto studiovku zkaleny výše zmíněnými událostmi, deska zřejmě přesně odrážela zásadní stylový rozpor mezi Kotzenovým hudebním přístupem a vizí zakládajících členů. Kotzen později uvedl, že jeho působení v Poison mu pomohlo 'zapomenout, že je muzikant', zatímco Rockett litoval, že z tvorby zmizela původní energie sestavy.
Po vydání desky formace vydala DVD s názvem Seven Days Live, které zachycuje koncertní vystoupení z turné k Native Tongue.
Začátkem roku 1994 začali Poison nahrávat svůj šestý studiový počin Crack a Smile. Nahrávání bylo náhle přerušeno v květnu 1994, kdy Michaels havaroval ve svém Ferrari – ztratil nad vozem kontrolu, utrpěl zlomeniny nosu, žeber, čelisti a prstů a přišel o čtyři zuby. Po jeho zotavení v roce 1995 sestava pokračovala v práci na nahrávce. Krátce nato však bylo album odsunuto a datum vydání zůstalo neznámé. Místo toho vydavatelství vydalo kompilaci Greatest Hits, která nabídla dvě nové skladby se Saracenem na kytaře – "Sexual Thing" a "Lay Your Body Down". Tato výběrovka vyšla 26. listopadu 1996 a těšila se velké oblibě – dosáhla na dvojnásobnou platinu.
Mezitím se situace kolem postu kytaristy vyřešila tím nejlepším možným způsobem – po několika letech odloučení se Michaelsovi a DeVilleovi podařilo urovnat vzájemné spory, a tak mohl Michaels v roce 1996 DeVillea přivítat zpět v Poison. Zároveň se Michaels rozhodl zkusit novou výzvu – spolu se svým přítelem, hercem Charliem Sheenem, založil produkční společnost Sheen Michaels Entertainment. V roce 1998 pak debutoval jako herec po boku Charlieho a Martina Sheena ve filmu Dopis z cely smrti, který sám napsal i režíroval.
V létě 1999 proběhlo úspěšné reunionové turné Greatest Hits v původní sestavě. Koncert v Pine Knob Amphitheater v Detroitu přilákal vyprodaný sál s 18 000 fanoušky a průměrná návštěvnost ostatních vystoupení se pohybovala okolo 12 000 diváků. Uskupení se rovněž objevilo v pořadu 'Behind the Music' na stanici VH1.
Dne 14. března 2000 konečně vyšla deska Crack a Smile... and More!, která zaujala zejména singlem "Shut Up, Make Love" a power baladou "Be the One". Na nahrávce se podílel ještě kytarista Blues Saraceno, který byl najat po vyhazovu Richieho Kotzena koncem roku 1993. Dvě skladby s jeho doprovodnou kytarou vyšly už na výběrovce Poison's Greatest Hits: 1986–1996, a právě tyto dvě písně se znovu objevují i zde – společně se třinácti novými kousky a pěti bonusovými tracky. V prvním týdnu se prodalo 12 000 kopií a album debutovalo na 131. místě žebříčku Billboard 200.
Deska vznikla především díky silné poptávce fanoušků – propagační kopie a bootlegy se prodávaly za 50 dolarů i více. Vydavatelství Capitol se rozhodlo jít proti těmto neoficiálním nahrávkám nečekaným krokem: rozšířilo album o další bonusové stopy. Bootlegová verze obsahovala původních 12 skladeb, šest písní z vystoupení Poison na MTV Unplugged a cover hitu Kiss "Rock and Roll All Nite". Finální edice alba Crack a Smile... and More! nabídla všech 12 studiových skladeb, dva studiové outtaky, jedno nejmenované demo, raritu "Face the Hangman" (dříve dostupnou jen jako evropská B-strana singlu "Every Rose Has Its Thorn") a čtyři unplugged songy z MTV session.
Po návratu Poison vydal DeVille své sólové album Samantha 7, zatímco Michaels přišel s vlastním počinem Show Me Your Hits, jenž obsahoval nově nahrané klasiky Poison – na vybraných skladbách se s ním podíleli i další hostující muzikanti.
Formace rovněž představila napůl živou nahrávku Power to the People, první album s DeVillem po devíti letech. Tento titul zahrnoval pět nových studiových skladeb: "Power to the People" (doprovázenou videoklipem), "Can't Bring Me Down", "The Last Song", "Strange" a "I Hate Every Bone In Your Body But Mine", v níž si DeVille poprvé střihl i vokál. V květnu 2001 pak Poison představili internetový singl "Rockstar" jako ochutnávku chystané desky a vyrazili na šňůru společně s Warrant.
Hollyweird, šestý studiový počin Poison a první s novým materiálem, na kterém se po svém návratu podílel DeVille, vyšel 21. května 2002. Fanoušci i kritici ho však převážně odsoudili kvůli nízké produkční kvalitě a nevýraznému zvuku. Na webu melodicrock.com zaznělo: „Je zastřené, nedostatečně produkované, špatně smíchané a obsahuje mizerný zvuk bicích a kytar.“ Někteří recenzenti však byli optimističtější — například AllMusic uvedl, že jde o jednu z nejlepších nahrávek Poison.
Jako druhý singl z desky vyšla 2. dubna 2002 coververze skladby "Squeeze Box" od The Who. Dne 5. listopadu téhož roku se objevil třetí a zatím poslední singl "Shooting Star" — doposud (k roku 2025) poslední původní píseň Poison vydaná jako singl.
Po světovém turné k aktuálnímu počinu vydali Poison v roce 2003 druhou výběrovku Best of Ballads & Blues. Nabízela novou akustickou verzi "Something to Believe In" s upraveným textem a akustickou variantu skladby "Stand". Michaels navíc přišel se svým druhým sólovým albem Songs of Life, na kterém najdeme singly "Bittersweet" a "Raine" — k druhé jmenované vznikl i videoklip. Nahrávka byla věnována jeho dceři.
7. ledna téhož roku vydal po téměř dvou dekádách ve formaci i Rockett své první sólové LP Glitter 4 Your Soul, které se distribuovalo výhradně online.
V létě 2004 vyrazili Poison jako předkapela na turné KISS nazvané 'Rock the Nation'. O rok později si dali pauzu, což umožnilo Michaelsovi vydat třetí sólovku – country-rockem ovlivněné Freedom Of Sound. Z ní vzešel singl "All I Ever Needed", duet s Jessicou Andrews, který se dostal až na 45. místo v žebříčku Billboard 'Hot Country Songs' a doprovázel ho i videoklip.
Po ročním tichu se formace vrátila na scénu s letní šňůrou '20 Years Of Rock', kde jim sekundovali Cinderella a Endeverafter. Šlo o jedno z komerčně nejúspěšnějších amerických turné roku 2006, s průměrnou návštěvností okolo 10 000 lidí. Jako doprovodný materiál vyšel v dubnu výběr The Best Of Poison: 20 Years Of Rock, který obsahoval nový singl — cover "We're An American Band" od Grand Funk Railroad produkovaný Donem Wasem, ke kterému vznikl i videoklip. Kompilace debutovala na 17. místě hitparády s prodejem 39 721 kopií v prvním týdnu. Pro Poison to znamenalo návrat do TOP 20 poprvé od roku 1993.
1. srpna 2006 vydala společnost Capitol Records remasterované verze prvních tří LP Poison: Look What the Cat Dragged In, Open Up and Say... Ahh! a Flesh and Blood, všechny doplněné o bonusové skladby na počest 20. výročí existence formace.
3. ledna 2007 Poison na své oficiální stránce na MySpace oznámili, že by chtěli, aby jim fanoušci pomohli vybrat oblíbené klasické rockové písně pro nový studiový počin, který se chystají natočit. Příznivci odpověděli návrhy jako "Freebird" od Lynyrd Skynyrd, "The Ballroom Blitz" od Sweet, "You Shook Me All Night Long" od AC/DC a také "Poison" od Alice Cooper.
Deska coververzí s názvem Poison'd! vyšla 5. června 2007 pod hlavičkou Capitol Records. V žebříčku Billboard 200 se umístila na 32. příčce a v žebříčku Top Rock Albums dosáhla na místo dvanácté, přičemž se jí během prvního týdne prodalo 21 000 kusů. Ke skladbě "What I Like About You" natočila sestava videoklip. Poté se měli Poison vydat na letní turné po boku uskupení White Lion a Ratt. White Lion však kvůli právním problémům z turné odstoupili a jejich pozici převzali Vains of Jenna.
Vyprodaný koncert 2. srpna ve Verizon Wireless Amphitheatre v St. Louis ve státě Missouri byl zachycen pro koncertní DVD a televizní speciál HDNet pod názvem Poison: Live, Raw & Uncut. Ten byl odvysílán 26. října 2007 v rámci Heavy Metal Halloweenu. Formace se ten večer objevila i v pořadu Sound Off s Mattem Pinfieldem. DVD pak vyšlo 15. července 2008. Tento DVD/CD set byl zpočátku dostupný exkluzivně v obchodech Best Buy a obsahoval i bonusové záběry ze zákulisí a živé CD s výběrem z koncertu.
O víkendu 22. – 23. března 2008 vystoupila parta na rockovém festivalu Rock2Wgtn ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Na stejném pódiu se objevili i další rockové legendy: KISS, Ozzy Osbourne, Alice Cooper, Whitesnake a finská hardrocková sestava Lordi. Následoval Sweden Rock Festival 2008 a šňůra s Sebastian Bach a Dokken.
7. června 2009 zahráli Poison na 63. ročníku udílení cen Tony. Společně s herci muzikálu Rock of Ages, v němž zaznívá skladba "Nothin’ But a Good Time", tuto píseň odehráli i naživo. Když Michaels odcházel z pódia, narazila ho do hlavy klesající kulisa a srazila ho k zemi. Výsledkem byla fraktura nosu a roztržený ret, který si vyžádal tři stehy.
V roce 2010 vyšla neoficiální biografie s názvem A Shot of Poison. Publikace přináší sbírku příběhů z více než dvacetileté spolupráce s uskupením, vycházejících z osobních zkušeností autora – rockového novináře a znalce zákulisí hudebního průmyslu Christophera Longa.
12. dubna 2010 byl Michaels kvůli silným bolestem břicha hospitalizován a podstoupil akutní operaci slepého střeva. O deset dní později ho převezli znovu – tentokrát s extrémní bolestí hlavy. Lékaři zjistili, že prodělal masivní subarachnoidální krvácení. Jeho stav byl kritický. Zatímco některé zprávy tvrdily, že se stabilizoval, jiné to označily za předčasné. 28. dubna zástupci uvedli, že je poprvé od hospitalizace při vědomí a schopen mluvit – byť pomalu. 5. května 2010 oznámil Dr. Joseph Zabramski na tiskové konferenci, že byl Michaels propuštěn a očekává se úplné zotavení.
Ve stejném roce vydal Michaels studiovku Custom Built, která z poloviny čerpala z jeho dříve vydaného sólového materiálu. V úvodním singlu "Nothing to Lose" hostovala popová zpěvačka Miley Cyrus. Píseň se ve vydávacím týdnu stala nejčastěji přidávanou skladbou do rádií. Nahrávka obdržela smíšené až negativní recenze, přesto dosáhla 14. příčky v žebříčku Billboard 200 a vyšplhala se na vrchol nezávislých i hardrockových žebříčků. Šlo tak o nejvyšší umístění člena Poison od dob Flesh & Blood v roce 1990.
1. března oznámili Poison letní šňůru 2011 po boku Mötley Crüe a New York Dolls k oslavě výročí svých kapel. K 25. výročí Poison vyšlo 3. května 2011 dvojCD Double Dose: Ultimate Hits, které obsahovalo výhradně skladby distribuované společností Capitol/EMI. V kanadském žebříčku obsadilo 17. místo. V roce 2012 se Poison vydali na turné Rock of Ages spolu s Def Leppard, pojmenovaným podle jejich hitu z roku 1983 a zároveň podle stejnojmenného filmu z roku 2012, kde písně obou formací hrály klíčovou roli.
Po skončení turné Rock of Ages se cesty členů formace rozešly. Michaels pokračoval v koncertování a se svou sólovou partou hrál téměř výhradně singly Poison. Dne 25. června 2013 vydal desku Jammin' with Friends, která obsahovala nově nahrané alternativní verze písní Poison a Michaelsových sólových skladeb a umístila se na 80. místě v žebříčku Billboard 200. Rockett v červnu 2014 spoluzaložil uskupení Devil City Angels. V létě 2015 pak DeVille, Dall a Rockett vystupovali společně bez Michaelse jako koncertní formace pojmenovaná The Special Guests, přičemž je doprovázel zpěvák Brandon Gibbs. Na konci téhož roku byla bubeníkovi Rockettovi diagnostikována rakovina dutiny ústní, což vedlo k pozastavení společných projektů kvůli nutné léčbě.
V roce 2017 se Poison vydali na společné turné s Def Leppard a speciálním hostem Tesla, které probíhalo celé jaro a léto. Zároveň odehráli několik hlavních koncertů napříč Spojenými státy a Kanadou u příležitosti oslav 30 let existence. Následující rok zahájili šňůru Nothing But a Good Time Tour s předskokany Cheap Trick a Pop Evil, která odstartovala 18. května a skončila 1. července.
V roce 2019 Michaels oznámil, že následující rok vydá autobiografii s názvem Unbroken: My Life in Pictures & Stories. Tento projekt, původně nazvaný 'Roses & Thorns', měl vyjít už v roce 2010, ale jeho vydání se neustále odkládalo kvůli přidávání dalšího obsahu. V květnu 2020 nakonec vyšla kniha Bret Michaels: Auto-Scrap-ography Volume 1: My Life in Pictures & Stories jako první díl plánované trilogie.
Od 16. června do 9. září 2022 absolvovali Poison severoamerické turné jako předskokani uskupení Mötley Crüe a Def Leppard, spolu s Joan Jettovou, v rámci The Stadium Tour. Turné bylo původně plánováno na léto 2020, ale kvůli 'pandemii' COVID-19 bylo odloženo. Během něj Michaels vyjádřil pochybnosti, zda parta ještě někdy natočí další studiový počin, ale doufal, že společně vytvoří novou píseň, která naváže na jejich největší hity z minulosti...
Poison původně plánovali vyrazit na turné v roce 2025. Toto rozhodnutí však bylo změněno poté, co bubeník Rikki Rockett na svém oficiálním Facebooku oznámil, že zpěvák Bret Michaels se rozhodl turné nezúčastnit. Rockett se s tím moc nemazlil a bez obalu napsal: „Poison nebude v roce 2025 na turné, protože Bret nechce...“. V současnosti nejsou oznámeny žádné živé koncerty Poison na rok 2025. Navzdory zrušení plánů na rok 2025 se Poison přesto připravují na oslavy čtyřiceti let od vydání debutového LP Look What the Cat Dragged In. Bret Michaels během jednoho ze svých sólových koncertů potvrdil, že by se kapela měla sejít v původní sestavě.
Individuální aktivity členů kapely - Zatímco se Poison připravují na výroční návrat, Bret Michaels pokračuje v aktivní sólové kariéře.
