Události
Vychází album Vol.4
25.září vychází v Anglii album Vol.4, čtvrtá studiová nahrávka legendy Black Sabbath. V roce 2017 se deska umístila na 14. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Nové skupiny
Ainigma
(DEU - progresivní rock, psychedelický rock)
Bedlam
(GBR - hard rock)
Bleak House
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Bonfire
(DEU - 1972 - hard rock, heavy metal)
V letech 1972-1986 používali název Cacumen
Dschinn
(DEU - hard rock)
Geordie
(GBR - hard rock, blues rock)
The Handsome Beasts
(GBR - NWOBHM, hard rock)
Heavy Cruiser
(USA - heavy rock)
Jerusalem
(GBR - hard rock, heavy metal)
Magnum
(GBR - hard rock)
Primevil
(USA - hard rock)
Resurrection Band
(USA - hard rock, heavy metal, křesťanský metal)
Strider
(GBR - hard rock)
Styx
(USA - progresivní rock, hard rock, art rock)
Tarkus
(PER - Hard rock, psychedelický rock, heavy metal, latin metal)
Triarchy
(GBR - NWOBHM)
Twisted Sister
(USA - hard rock, glam metal, heavy metal)
Van Halen
(USA - hard rock, heavy metal, glam metal)
Inspirativní alba
Aaron Space – Aaron Space
After Shave – Skin Deep
Alice Cooper – School's Out (30.června)
April Wine – On Record
Atomic Rooster – Made In England (GBR progresivní rock/hard rock)
Aunt Mary – Loaded (NOR progresivní rock)
Bang – Mother/Bow to the King
Birth Control – Hoodoo Man
Black Sabbath - Vol.4 (25.září)
Blackwater Park – Dirty Box (DEU progresivní rock, hardrock)
Bloodrock – Passage
Blue Öyster Cult – Blue Öyster Cult (16.ledna)
Blues Creation – Demon and Eleven Children
Bodkin – Bodkin (GBR hard rock)
Brainbox – Parts
Bram Stoker – Heavy Rock Spectacular
Budgie - Squawk (1.září)
Buffalo – Dead Forever
Bull Angus – Free For All
Cactus – Ot 'N' Sweaty
Captain Beyond – Captain Beyond (USA psychedelický rock/progresivní rock)
Caravan – Waterloo Lily
Dark – Round The Edges
Deep Purple – Machine Head (25.března)
Dschinn – Dschinn (DEU hard rock)
Dust – Hard Attack
Edgar Broughton Band – In Side Out
Elf – Elf
Elonkorjuu – Harvest Time
Epitaph – Stop, Look and Listen
Flamengo - Kuře v hodinkách (CZE hard rock)
Flower Travellin‘ Band (FTB) – Made in Japan
Free – Free at last
Freedom’s Children – Galactic Vibes
Frijid Pink - Earth Omen
Genesis – Foxtrot
Gift – Gift
Golden Earring – Together
Gomorrha – I Turned to See Whose Voice It Was
Grand Funk Railroad – Phoenix
Hard Stuff – Bulletproof (GBR hard rock)
Hawkwind - Doremi Fasol Latido
Heavy Cruiser – Heavy Cruiser (USA heavy rock)
The Human Instinct - Snatmin Cuthin
Humble Pie – Smokin'
I Drive - I Drive
James Gang – Straight Shooter
James Gang – Passin' Thru
Jeronimo – Time Ride
Jerusalem – Jerusalem (GBR hard rock/heavy metal)
Jethro Tull – Thick as a Brick
Lincoln Street Exit – Plight of the Redman
Lucifer's Friend – Where the Groupies Killed the Blues (DEU hard rock/progresivní rock)
Mahogany Rush – Maxoom
Master’s Apprentices – A Toast To Panama Red
Modulo 1000 – Nao Fale Com Paredes
Nazareth – Exercises
Night Sun – Mournin' (DEU progresivní hard/heavy)
November – 6:e November
Odin – Odin (GBR hard rock/progresivní rock)
Omega – 200 évvel az utolsó háború után
Pink Fairies – What a Bunch of Sweeties
Pretty Things – Freeway Madness
Scorpions – Lonesome Crow
Slade – Slayed?
Speed, Glue & Shinki – Speed, Glue & Shinki (JPN psychedelický rock/protometal)
Stack Waddy – Bugger Off!
Steamhammer – Speech
Stray – Saturday Morning Pictures
Styx – Styx I (USA hard rock/progresivní rock)
Sunday – Sunday (GBR progresivní rock/hard rock)
Tarkus – Tarkus (PER hard/heavy)
Thin Lizzy – Shades of a Blue Orphanage (10.března)
Titanic – Sea Wolf
Toad – Tomorrow Blue (CHE hardrock/psychedelický rock)
Trapeze – You Are the Music…We’re Just the Band
Uriah Heep – Demons and Wizards (19.května)
Uriah Heep – The Magician's Birthday
Warhorse – Red Sea (GBR hard rock/progresivní rock)
Wishbone Ash – Argus (28.dubna)
Yes - Close to the Edge (13.září)
ZZ Top – Rio Grande Mud (4.dubna)
Československá scéna
Pražská skupina FLAMENGO vydává album Kuře v hodinkách
Kuře v hodinkách je jediné studiové album české rockové skupiny Flamengo. Jde o album, které je dodnes pokládáno za jedno z nejlepších alb české rockové historie. Na jeho vzniku se podílel jako textař básník Josef Kainar. Nahráno bylo v období od 28. října 1971 do 16. března 1972 v pražském studiu v Dejvicích. Vydání desky se podařilo prosadit i díky tomu, že se na její tvorbě autorsky podílel právě Josef Kainar. Ten napsal všechny texty s výjimkou písně Stále dál, která je dílem Hynka Žalčíka.
Události podrobněji
AINIGMA
Tato německá skupina působila v letech 1972 až 1974 a vydala pouze jedno album. Jejich zvuk byl drsný a ve svých písních hodně jamovali. Hlavní zpěvák Willy Klüter hrál také na varhany, Wolfgang Netzer hrál na baskytaru i elektrickou kytaru a zpíval doprovodné vokály a Michael Klüter bubnoval.
Kluci byli v době natáčení svého jediného studiového alba Diluvium poměrně mladí a dnes je to vzácný sběratelský kousek. Album vyšlo v reedici s bonusovou skladbou u vydavatelství Little Wing of Refugees a Amber Soundroom.
Tato kapela je dobrá volba pro fanouška německého undergroundového rocku 70. let a sběratele vinylů.
Podrobnosti: Ainigma - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Diluvium (1973)
BEDLAM
Bedlam (původně známá pod názvem Beast) byla britská hardrocková skupina, ve které působili zpěvák Frank Aiello (ze skupiny Truth), kytarista Dave Ball (ze skupiny Procol Harum), baskytarista Dennis Ball (dříve působil ve skupině Long John Baldry) a bubeník Cozy Powell (dříve působil u Jeff Beck Group).
Dave Ball vzpomíná: „No, stalo se, že Cozyho spolupráce s Jeffem Beckem skončila. Chtěl se připojit ke Spirit, ale pak navrhl, abychom obnovili naši spolupráci. Souhlasil jsem, že je to správně načasované, a tak jsme vzali Dennyho - který v té době hrál s Long Johnem Baldrym - a vymysleli jsme mazaný plán. Znali jsme se s Frankem Aiellem ze společných session - zpíval na několika Dennyho projektech - a v podstatě jsme si řekli OK - tohle je kapela a budeme si říkat The Beast. Malá odbočka - Beast bylo jméno staré dodávky A38 Davea Pegga. Dave působil ve Fairport Convention, Jethro Tull atd a je to můj starý přítel. Takže jsme se domluvili s manažerem Jeffa Becka (další kretén, jak se později ukázalo) - koupili jsme spoustu Jeffova starého touringového vybavení a pustili se do zkoušení. V té chvíli - a když už jsme začali vytvářet plakáty a obal alba jako The Beast - nějaký chytrý manažer ve Státech prohlásil, že 'vlastní' jméno The Beast svého klienta (zřejmě hráče na klávesy) a že bychom mu buď mohli dát 50 000 dolarů za práva na jméno nebo dát jeho smutnému frajerovi s varhanami místo v kapele. Poslali jsme ho do prdele a změnili název na Bedlam. (To moc lidí neví).“
V roce 1973 natočili Bedlam své jediné stejnojmenné album, které produkoval Felix Pappalardi (producent skupiny Cream a člen skupiny Mountain).
Kapela se rozpadla v roce 1974.
Podrobnosti: Bedlam - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Bedlam (1973)
BLEAK HOUSE
Bleak House byla britská heavymetalová skupina ze St. Albans, založená už v roce 1972. Dříve používali také názvy Rasputin, Rock Bottom nebo Ripper. Název Bleak House, který podle všeho pochází z románu Charlese Dickense, začali pravděpodobně používat až v roce 1977.
Vydali dvě EP, Rainbow Warrior (1980) a Lions in Winter (1982) v sestavě Bob Bonshor (kytara), Graham Killin (kytara), Graham Shaw (zpěv), Gez Turner (basa) a Roy Reed (bicí). V roce 1980 jim také vyšlo živé album, nahrané v Stonehouse, v Hatfieldu, 16. listopadu 1980.
Nejznámější je jejich píseň "Rainbow Warrior", která se proslavila díky podobnému motivu jaký je v písní "Welcome Home (Sanitarium)" od americké thrash metalové legendy Metallica z roku 1986.
Po téměř čtyřicetileté nečinnosti kapela oznámila, že se znovu sejde na jednorázovém koncertu na festivalu Keep it True v německém Lauda-Königshofenu vroce 2021, který byl následně odložen na rok 2022 kvůli pandemii COVID-19.
Podrobnosti: Bleak House - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Rainbow Warrior (1980, EP)
Lions in Winter (1982, EP)
BONFIRE
Bonfire (původně Cacumen) je německá hardrocková a heavy metalová skupina, kterou založil Hans Ziller v roce 1972 v Ingolstadtu v Horním Bavorsku. V roce 1986 si skupina změnila název na Bonfire. V kapele se vystřídal značný počet muzikantů, v současné době je Hans Ziller jediným původním členem a vlastní práva na název 'Bonfire'.
Kapelu dali dohromady kytaristé a bratři Hans a Karel Zillerovi s partou kamarádů partů. Její názevbyl převzat ze školního testu a v překladu z latiny znamená 'vrchol hory'. Následujících šest let kapela hrála většinou v malých místních sálech, ale v rodném městě si vytvořila slušnou základnu fanoušků. Zlom přišel v roce 1978, kdy přijali za zpěváka Clause Lessmanna, Hansova spolužáka, který dříve působil v kapelách Ginger a Sunset a byl známý svým harmonickým zpěvem, takže do skupiny dokonale zapadl. V této sestavě měla kapela šanci prorazit i do míst mimo Ingolstadt.
V roce 1979 nahráli singl s názvem "Riding Away" (na druhé straně se nacházela píseň "Wintertale"). Skupina využila této propagace a začala koncertovat v klubech, školách a dokonce i na parkovištích. Fanouškovská základna se rozrůstala a Cacumen nakonec podepsali smlouvu album s nezávislým vydavatelstvím. Debutové album Cacumen vyšlo v roce 1981 a obsahovalo novou verzi písně "Riding Away", už předtím ale skupinu opustil Karl Ziller. Kapela se poté spojila s Hannsem Schmidtem-Theissenem, který vlastnil malé hudební studio. Schmidt-Theissen si se skupinou zahrál na singlu "Riding Away" a podporoval skupinu na koncertech na klávesy. Protože peněz bylo málo a Schmidt-Theissen byl ochoten pomoci, nahráli v roce 1982 v jeho studiu v německém Rodgau album Bad Widow.
Mezitím se rozrůstala fanouškovská základna skupiny i počet koncertních vystoupení. V roce 1983 nahradil Hanse Hauptmanna na baskytaru Robert Prskalowicz a dal vzniknout nejznámější sestavě Cacumen, která se podepsala pod třetí album Down to Hell. Nicméně poté, co podepsali smlouvu s BMG skupina prošla celkovou proměnou. Od března 1985 již Prskalowicz a Hans Forstner ve skupině nepůsobili. Odešli, protože se nemohli skupině věnovat na plný úvazek. Nahradili je Joerg Deisinger na baskytaru, dříve působící ve skupinách Rascal a Dynasty a bubeník Dominik Hülshorst ze skupiny Darxon. Skupina změnila svou image a začala se oblékat jako standartníd hardrocková skupina 80. let. Nakonec je společnost BMG požádala také o změnu názvu, protože zjistila, že Cacumen je pro běžného zákazníka příliš těžko vyslovitelný a nepříliš prodejný název. Po mozkové bouři byl vybrán nový název Bonfire, který vstoupil v platnost v květnu 1986.
Debutové album Bonfire vyšlo celosvětově v červnu 1986 pod názvem Don't Touch the Light. Během nahrávání nového materiálu byl květnu 1987 Hülshorst pro hudební neshody propuštěn a Bonfire přistoupili k vydání dalšího alba Fireworks jako kvartet, na bicí hrál Ken Mary z americké heavymetalové skupiny Fifth Angel. Existují dvě verze tohoto alba, celosvětová a severoamerická, na jejímž obalu jsou všichni čtyři členové a která obsahuje píseň "You Make Me Feel" z prvního alba.
Mezi druhým a třetím albem prošli Bonfire mnoha změnami. Ačkoli Tommy Wagner obsadil bicí soupravu pro televizní spot, kapela potřebovala nového bubeníka na plný úvazek. V prosinci 1987 se nakonec připojili Edgar Patrik (Sinner, Samson a Tyran Pace). V červenci 1988, během turné Fireworks Tour, odejít musel Maier, protože mu revma začalo bránit ve hře na kytaru. Na jeho místo v srpnu nastoupil Angel Schleifer, bývalý člen skupin Doc Savage, Red Alert, Sinner, Mad Max, Pretty Maids a Helter Skelter. Turné pokračovalo a po jeho skončení se skupina vrhla na práci na novém albu. Tehdy měl Hans Ziller problémy s nahrávací společností a managementem kapely, částečně kvůli svým tehdejším rodinným závazkům. V červnu 1989, po natočení alba Point Blank byl ze skupiny propuštěn, protože se nesoustředil na kapelu, a Bonfire pokračovali jako kvartet.
Navzdory rozchodu zůstalo mezi Lessmannem a Zillerem velké přátelství. Když Ziller založil vlastní skupinu, Lessmann byl požádán, aby psal písně i zpíval. Politika nahrávací společnosti mu to ale neumožňovala, a tak Ziller musel najít náhradního zpěváka pro svou novou skupinu EZ Livin'. Po mnoha pokusech prorazit na severoamerické scéně a po podle něj neuspokojivém čtvrtém albu Knock Out ale Lessmann 25. září 1992 kapelu také opustil. Jeho oznámení nebylo pro zbytek kapely úplným šokem, ale postavilo je před dilema, kdo nastoupí na jeho místo. Jedním ze zpěváků, který vzbudil pozornost skupiny, byl Michael Bormann, který zpíval s Letter X a měl vlastní vedlejší skupinu Jaded Heart. Navíc dříve působil ve skupinách High Voltage a J.R. Blackmore Group. I když byl ochoten zpívat s Bonfire, byl zavázán svým dalším dvěma projektům, takže skupina pokračovala v hledání.
Neúspěšný pokus najít zpěváka na plný úvazek vedl k tomu, že se Bormann v březnu 1993 přece jenom stal novým frontmanem Bonfire a opustil Letter X, ačkoliv si udržel svou skupinu Jaded Heart. Navzdory tomu ale jejich nahrávací společnost odmítla vydat jakýkoli nový materiál, na kterém by nezpíval Lessmann, a navíc začal scénu ovládat grunge. Kapela cítila, že konec je na dohled, a vydala ještě živé album se záznamy koncertů z Point Blank Tour s Lessmannem. Album, na kterém zpíval Bormann bylo odloženo (později však vyšlo jako bootleg s názvem Bonfire - End of an Era Demos). Bonfire naposledy vystoupili 29. července 1994, aniž by se oficiálně rozpadli.
Zatímco se Bonfire snažili pokračovat s novým zpěvákem, Lessmann a Ziller se v roce 1992 spojili a poté co Hans Ziller rozpustil EZ Livin' vytvořili projekt Lessmann/Ziller. V roce 1993 vydali německy zpívané EP Glaub dran. Projekt měl omezený úspěch, ne však takový, jaký se původně očekával. V roce 1995 se z dvojice Lessmann/Ziller vyvinula skupina Ex, v níž v květnu působili Joerg Deisinger na baskytaru a Dominik Hülshorst na bicí, což byl téměř reunion sestavy Bonfire z roku 1986. EX byla sice dobrá kapela, ale Lessmann a Ziller si uvědomili, že jediným prostředkem, jak znovu získat staré fanoušky, je obnovit název Bonfire.
V roce 1996 se Lessmann a Ziller rozhodli zahájit soudní řízení, aby získali práva na jméno Bonfire i na hudbu z let 1986 až 1992. Dne 3. července byla vyplacena jednorázová platba posledním členům z roku 1994 a Lessmann a Ziller přejmenovali svůj projekt Ex na Bonfire. V roce 1997 přijali Chrise Lausmanna na kytaru a klávesy, Uweho Köhlera na basu a Jurgena Wiehlera na bicí. Ve stejném se dali znovu dohromady také Michael Bormann a Angel Schleifer a chtěli vydat odložené album Bonfire, které nahráli v roce 1993. Joerg Deisinger neměl zájem a Edgar Patrik měl jiné závazky, takže reunion se týkal pouze dua ve složení Bormann a Schleifer. Kvůli změně vlastníka názvu Bonfire se Bormann a Schleifer rozhodli, že si budou říkat Charade. Odložené album vyšlo v roce 1998 v Japonsku a stalo se velmi žádaným CD. Spolupráce Bormanna a Schleifera skončila v květnu 2011, vydali celkem 2 alba.
Základna fanoušků se rozrůstá a Bonfire překonávají popularitu z 80. let. V roce 2002 skupinu opustil Lausmann, ale to ji nezastavilo. V roce 2004, poté, co se jí podařilo získat práva na svůj materiál z doby před Bonfire, vydala skupina pětidílnou sérii CD s názvem The Early Days. Díly 1, 2 a 3 představovaly reedice alb Cacumen, čtvrtý díl album EZ Livin' a pátý díl album projektu Lessmann/Ziller, přičemž každý z nich obsahoval bonusový materiál. V roce 2006 oslavili dvacáté výročí a v roli spolukytaristy se objevil Chris Limburg z Vice, Wet Paint a Lustfinger. V roce 2008 vydali Bonfire album s názvem The Räuber, které se neslo v duchu rockové opery. Brzy poté vyšlo speciální DVD s operním představením, které obsahovalo také nové videoklipy k několika písním z alba, včetně remixované verze písně "You Make Me Feel".
V roce 2009 se do kapely vrátil další původní člen. Jürgen Wiehler kapelu nečekaně opustil a 15. ledna ho nahradil navrátivší se Dominik Hülshorst. Následoval dlouho očekávaný návrat na severoamerická pódia, když kapela 12. července vystoupila na festivalu Rocklahoma v Pryoru v americké Oklahomě. V roce 2010 Bonfire opět podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím, tentokrát s Universal Music, s nadějí, že se jim bude věnovat a propagovat je mnohem lépe než BMG v 80. letech. Bohužel tato spolupráce trvala jen několik měsíců. K mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice vydali singl "Deutsche National Hymne", který se udržel sedm týdnů v německé singlové hitparádě Top 50. V roce 2010 se kapela dostala do čela žebříčku nejprodávanějších singlů. V roce 2011 vydala skupina Branded, které se rovněž dostalo do německé albové hitparády. Následovalo vydání kompletního živého provedení alba Fireworks z roku 1987 s názvem Fireworks Still Alive. Pobyt Dominika Hülshorsta u Bonfire byl bohužel krátký, skončil v březnu 2012. Nahradil ho bubeník Gregorian Harry Reischmann.
Dne 11. ledna oznámil člen týmu pro styk s veřejností, že mezi dlouholetým zpěvákem Clausem Lessmannem a zakládajícím členem Zillerem došlo k neshodám, které vyústily v 'konec' kapely. Již dva dny předtím zveřejnil tuto zprávu web známý jako melodicrock.com s doplňující informací, že se zpěvu ujme bývalý zpěvák Accept a Bangalore Choir David Reece a nahraje se skupinou nové album.
Stejný web napsal, že Lessmann a Chris Limburg již neměli chuť pokračovat a že skupinu se rozhodl opustit také Uwe Köhler, aby se mohl věnovat novému hudebnímu směru s jinou kapelou. Ziller chtěl dále spolupracovat s bubeníkem Harrym Reischmannem a tak najal Reeceho a také Ronnieho Parkese (basa) ze Seven Witches. Tito hudebníci v roce 2014 vystupovali společně jako EZ Livin', což byl Zillerův sólový počin, zatímco Bonfire si dali pauzu. Novým druhým kytaristou Bonfire se stal Frank Pané, člen německé metalové kapely Solemnity a bývalý člen Red to Grey a Valley's Eve.
V roce 2016 oslavili Bonfire 30. výročí a zároveň vydali u nové dvojalbum Pearls. Na této nahrávce se objevily hity z minulosti kapely, které byly znovu nahrány. Na začátku července ale bylo překvapivě oznámeno, že se Reece a kapela vzájemně dohodli na rozchodu. Na uvolněné místo byl jako nový frontman oznámen Michael Bormann, který se však ke skupině mohl připojit až za několik měsíců. Mezitím za něj zaskočil Alexx Stahl z Purple Rising a Roxxcalibur, aby splnil závazky kapely do Bormannova příchodu. Během této doby se ale skupina nakonec shodla na tom, že Stahl do vystoupení vkládá velké úsilí, a stal se na nějakou dobu zpěvákem na plný úvazek. Od roku 2022 s kapelou zpívá Dyan Mair.
Podrobnosti: Cacumen - Metal Archives
Podrobnosti: Bonfire - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Cacumen (1981, jako Cacumen)
Bad Widow (1983, jako Cacumen)
Down to Hell (1984, jako Cacumen)
Don't Touch the Light (1986)
Fireworks (1987)
Point Blank (1989)
Knock Out (1991)
Feels like Comin' Home (1996)
Freudenfeuer (1996)
Rebel Soul (1997)
Fuel to the Flames (1999)
Strike Ten (2001)
Free (2003)
Double X (2006)
The Räuber (2008)
Branded (2011)
Glörious (2015)
Byte the Bullet (2017)
Temple of Lies (2018)
Legends (2018)
Fistful of Fire (2020)
Roots (2021)
Don't Touch the Light MMXXIII (2023)
Fireworks MMXXIII (2023)
Point Blank MMXXIII (2023)
Higher Ground (2025)
DSCHINN
Dschinn byla německá hardrocková/heavy acid rocková skupina, která vznikla jako reakce na beatlesáckou mánii, jež ovládla svět v 60. letech. Skupina začínala pod názvem The Hurricanes ve složení Bernd 'Capo' Capito (sólová kytara, zpěv), Peter 'Eddy' Lorenz (sólová kytara, rytmická kytara), Silvio Verfürth (baskytara, zpěv), Athanasios 'Jacky' Paltoglou (bicí, perkuse) a Uli Mund (bicí, perkuse). Ve své době spěšně bodovala na živých koncertech po celém Německu včetně proslulých beatových klubů, jako byl StarDust v Hamburku.
Všechna tato turné upoutala pozornost úspěšného podnikatele, který se stal jedním z největších fanoušků kapely a financoval několik singlů, ale pod podmínkou, že se kapela přejmenuje na Dischas, pod kterým byly vydány tři singly včetně prvního "Here What I Say"/"Come Back To Me", který se skutečně dostal do první desítky rakouské singlové hitparády. Bohužel kapela nedokázala pokračovat v nastoleném tempu a zcela změnila svůj herní plán, protože poprockový beat a mod styly 60. let rychle vycházely z módy.
Kapela nejenže změnila svůj zvuk na progresivnější styl heavy psych, ale přijala i tajemnější přezdívku Dschinn, což je v koránu a muslimských tradicích duch, který na sebe často dokáže vzít lidskou nebo zvířecí podobu a vykonávat nadpřirozený vliv na člověka. Stejně tak kapela vyvinula sofistikovanější zvuk, a ačkoli byla řazena do světa raného krautrocku, ve skutečnosti byla hardrockovou kapelou s vlivy těžkého psycha z konce 60. let. Kapela vydala v roce 1972 jediné stejnojmenné album s tripovým obalem ve stylu Dalího, které obsahovalo devět vokálně orientovaných skladeb, v nichž se objevovaly těžké bluesové kytarové riffy, svalnaté basové linky, složité zvuky bicích a dokonce i jeden nebo dva party harmoniky.
Na rozdíl od většiny německých krautrockových umělců, kteří se dostávali do zóny soumraku s podivnými tripovými zvuky určenými pro cestu do vesmíru a dál, Dschinn se drželi mnohem více při zemi a ve skutečnosti zněli mnohem více jako anglo-americká hardrocková kapela s texty o svobodě, lásce a dalších každodenních záležitostech. Dalším výrazným prvkem byl vokální styl Petera Lorenze, který zněl jako exotičtější verze Burtona Cummingse z The Guess Who, jen s mírným přízvukem. Samotná kapela jako by si vzala pár tipů od kapel jako The Guess Who nebo Grand Funk Railroad a zjevně hledala inspiraci v anglicky mluvícím světě.
Podrobnosti: Dschinn - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Dschinn (1972)
GEORDIE
Geordie je britská rocková skupina z Newcastle upon Tyne (odtud pocházejí i pozdější black metaloví divočáci Venom), která se v 70. letech 20. století proslavila například písněmi "Don't Do That", "All Because of You", "Can You Do It", "Electric Lady" nebo "Goodbye Love". Členy původní sestavy z roku 1972 byli: Vic Malcolm (kytara), Tom Hill (basovka), Brian Gibson (bicí) a Brian Johnson (zpěv).
: V prosinci 1972 se jejich první singl "Don't Do That" dostal do Top 40 britské singlové hitparády a hned v březnu následujícího roku vydali Geordie u vydavatelství EMI debutové album Hope You Like It. Snažili se konkurovat takovým britským glamrockovým skupinám, jako jsou Slade a Sweet (Geordie podpořili první jmenovanou skupinu na britském turné, stejně jako druhou jmenovanou na koncertě v londýnském Rainbow Clubu v březnu 1973) s písní "All Because of You" (Top 10 v dubnu 1973) nebo "Can You Do It" (Top 20 v červenci 1973). Měli také několik vystoupení v televizi BBC, včetně 15 vystoupení v Top of the Pops.
Na počátku 70. let Geordie pravidelně koncertoval v Austrálii a díky spojení s Newcastlem si získal oblibu v Newcastlu v Novém Jižním Walesu, kde se také vysílala píseň "Geordie's Lost his Liggie". Byli jednou z pravidelných koncertních skupin, které hrály v 'art deco' divadle Savoy Theatre v Lambtonu. Jejich druhé album Don't Be Fooled by the Name z 1974 ale žadný hit nepřineslo ...
Po albu Save the World z roku 1976 zpěvák Brian Johnson odešel na sólovou dráhu. Následující album No Good Woman z roku 1978 se skládalo ze tří dosud nevydaných skladeb s Johnsonem a nového materiálu, který Malcolm nahrál s budoucím klávesistou Dire Straits Alanem Clarkem, zpěvákem Davem Ditchburnem, baskytaristou Frankem Gibbonem a bubeníkem Georgem Deftym. Johnson mezitím začal vystupovat jako Geordie v nové sestavě, někdy také nazývané 'Geordie II', v níž byl jediným původním členem. Skupina podepsala v roce 1980 nahrávací smlouvu, ale nakonec se rozpadla na jaře téhož roku, kdy Johnson nahradil tragicky zesnulého Bona Scotta v AC/DC.
V roce 1982 se původní členové bez Johnsona znovu seskupili jako kvintet s novým zpěvákem Robem Turnbullem a dalším kytaristou Davidem Stephensonem a v roce 1983 nahráli album s názvem No Sweat. Album vyšlo u nezávislé heavymetalové nahrávací společnosti Neat Records. Bylo kladně hodnoceno kritikou, ale nezaznamenalo žádný větší úspěch. Mezi lety 1985 a 1986 Malcolm, Gibson a Stephenson odešli a nová sestava následně změnila název na Powerhouse, vydala eponymní album a poté to opět zabalila.
Na konci roku 2001, během přestávky AC/DC, uspořádal Johnson se sestavou Geordie z let 1977-80 jednorázový reunion s krátkým turné po Velké Británii. Hráli převážně hardrockové coververze a byli známí jako Geordie II.
Dva z původních zakládajících členů, baskytarista Tom Hill a bubeník Brian Gibson, obnovili v roce 2018 Geordie v nové sestavě, ve které zpíval Mark Wright a na kytaru hrál Steve Dawson z Animals II. V lednu 2022 se zpěvu ujal Terry Slesser z kapely Back Street Crawler. Původní kytarista Vic Malcolm se na kapele stále podílí pouze jako autor písní. Skupina spustila kanál na YouTube s oznámením o reformě kapely. Následně byl vydán nový materiál s Terrym, který je k dispozici na většině streamovacích platforem. Oficiální webové stránky kapely spatřily světlo světa počátkem roku 2023.
Podrobnosti: Geordie - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Hope You Like It (1973)
Don't Be Fooled by the Name (1974)
Save the World (1976)
No Good Woman (1978)
No Sweat (1983)
THE HANDSOME BEASTS
Kapela The Handsome Beasts, v čele se zpěvákem Garrym Dallowayem (podle časopisu Kerrang! přezdívaným 'originální tlustý bastard'), se po svém založení v roce 1972 rychle stala v rodném Birminghamu a jeho okolí místními hrdiny. Následně se Paul Birch, který kapelu hodnotil velmi dobře, snažil získat nahrávací smlouvu a ptal se mnoha velkých vydavatelství, zda by nebyl o jejich muziku zájem. Zájem nebyl, a tak založil vlastní vydavatelství, u kterého počátkem roku 1980 kapela vydala první singl "All riot now" / "The Mark of the Beast" a ještě téhož roku i épéčko Breaker,
V roce 1981 Dalloway, baskytarista Steve Hough, kytarista Phil Aston a bubeník Pete Malbasa odehráli další koncerty v oblasti Midlands nahráli také debutové LP Beastiality (v té době už Astona nahradil Paul Robins). Album s pobuřujícím, ale vtipným obalem (album je nechvalně známé tím, že se objevilo na několika seznamech 'Nejhorší obal alba všech dob') ukázalo, že po hudební stránce 'bestie' do svého masitého metalového zvuku stále včleňují masivní bluesové vlivy. Byla však škoda, že album obsahovalo pouze čtyři nové písně ("David's Song" / "Another Day" / "Tearing me Apart" / "High Speed"), protože zbytek materiálu byl již znám ze singlů. Když ale NWOBHM v polovině 80. let ztratila na síle, kapela se rozpadla.
V roce 1990 Garry skupinu reformoval s kytaristou Mazem Matrenkem a Rayem Richmanem na bicí a vydal album The Beasts Within. V 90. letech pak bylo nahráno ještě další album s názvem Little Sister, které ale nikdy nevyšlo.
V roce 2004 skupina v nové sestavě Garry (zpěv), Ray Richman (bicí), Alan Nyland (kytara), Mark Boreland (kytara) a Sean Brennan (baskytara) vydala album 04. V roce 2005 Ray Richman odešel a na bicí ho nahradil Mick Roobottom.
Garry bohužel zemřel zemřel 20. srpna 2006, krátce po nahrání dalšího alba, na infarkt. Zbytek kapely tehdy nevěděl, co má dělat, dokud si nevzpomněl, že o 18 měsíců dříve Garry při sledování frontmana (Simona Halla) místní coververzní kapely (Beholder) řekl: „Když to přišpendlím, tak to je ten, koho chcete.“
Krátce po Garryho smrti tedy kapela oslovila Simona, zda by nezastoupil na několika koncertech pořádaných na Garryho památku. Akce dopadly tak dobře, že se kapela rozhodla, že Garry měl pravdu, že je to ten pravý, koho chtějí, a tak Simona požádala, aby se připojil natrvalo. Garryho poslední album nakonec vyšlo v červnu 2007 a jmenovalo se Rock And A Hard Place.
Simon kapelu opustil koncem roku 2007 a krátce po něm odešel také Si Fielding (baskytarista z Beholder, který se ke kapele připojil předtím, než v létě 2007 vydala album The Rock and Blues). V prosinci 2007 kapela našla nového frontmana v podobě Rockyho Shadese, známého zpěváka legendárních Wrathchild, který s nimi v dobách Heavy Metal Records spolupracoval u vydavatelství, a baskytaristu Shawna Tilla, Micksova kamaráda, který posledních pár let vedl tribute kapelu Motörhead s názvem Motorkill.
Podrobnosti: The Handsome Beasts - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Beastiality (1981)
The Beast Within (1990)
04 (2004)
Rock and a Hard Place (2007)
Filthy Lucre (2010)
HEAVY CRUISER
Projekt Heavy Cruiser vznikl během studiových nahrávek skupiny Mama Lion, kterou vedli Neil Merryweather a Lynn Carey.
Společnost Artie Ripp's Family Productions Neilovi ve studiu vždy umožňovala jamovat, experimentovat a nahrávat všechny skvělé nápady a písně, které ho napadaly. Díky této tvůrčí svobodě se během jamovacích sezení kapely Mama Lion zrodil také vedlejší pojekt Heavy Cruiser.
Původní myšlenka byla provozovat obě kapely současně s tím, že Lynn Carey nebude mít u Heavy Cruiser hlavní slovo, ale bude poskytovat vokály a pomáhat s psaním písní. Silné coververze rockových klasik jako "C'mon Everybody" nebo "Louie Louie" ukazují, že se kapela ve studiu hodně bavila, a byl zde prostor i pro experimentálnější polohy jako ve skladbě "Miracles Of Pure Device".
Podrobnosti: Heavy Cruiser - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Heavy Cruiser (1972)
Lucky Dog (1973)
JERUSALEM
Pětičlenná britská kapela, založená v roce 1972 koncertovala po celé Evropě a sdílela stejná pódia s legendárními soubory jako Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep nebo Status Quo. Hráli také na některých významných evropských festivalech. Ještě v roce 1972 vydali u Deram Records jedno celosvětově známé album, které produkoval Ian Gillan z Deep Purple. To bylo bohužel vše, jedinou jejich další nahrávkou v tomto desetiletí byl sedmipalcový singl se skladbami "Kamikaze Moth" a "Frustration“.
Ačkoli Jerusalem podepsali smlouvu s Deramem, chtěl je také Nick Mobbs, šéf vydavatelství EMI Harvest Records, který se později stal šéfem A&R EMI a byl prvním, kdo podepsal smlouvu se Sex Pistols. Zakladatelé skupiny Paul Dean a Ray Sparrow nakonec skupinu rozdělili a společně s Bobem Cookem založili trojčlennou skupinu Pussy, která u Deramu vydala singl "Feline Woman". Debutové album Jerusalem bylo znovu vydáno společností Universal jako japonské CD (2005) a stalo se také dostupným prostřednictvím mnoha internetových stránek s rockovou hudbou.
V roce 2007 Dean prozradil, že původní vícestopé mastery alba budou remasterovány, znovu smíchány a opět vydány v lednu 2009. Album a singl budou k dispozici na CD a vinylu, vydá je Rockadrome Records a budou obsahovat další materiály, jako jsou bonusové skladby, blog, historii atd. CD vyšlo v roce 2009, vinyl v roce 2011 a vůbec první vydání alba Pussy (CD) vyšlo v roce 2012, vše u Rockadrome Records.
Iana Gillana o kapele a práci na albu prohlásil (poznámka na zadní straně obalu alba): „Tohle je první album Jerusalem, kapely, která mě velmi vzrušuje; je drsná, syrová a doomová, s vlastní silnou identitou. Jelikož jsou mladí a trochu nezkušení, neřídí se mnoha pravidly, takže jejich materiál je téměř syrový - ale přesto obsahově nesmírně silný. Věřím, že kdykoli je to možné, měla by být zaznamenána tvorba autorů a hráčů v jejich formativním stádiu; než se dostaví zábrany a sebeuvědomění, než opadne oheň a agrese a dokud ještě vstřebávají vlivy a dělají věci, které by ostatní mohli považovat za 'uncool'. A hlavně dříve, než se u nich rozvine ta samolibá strnulost, která tolik lidí trápí. Doufám, že nic z toho se Jerusalem nestane, na to si budeme muset počkat, tohle album je jen pro jistotu. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mě.“
Podrobnosti: Jerusalem - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Jerusalem (1972)
Escalator (2009)
PRIMEVIL
Primevil byla americká rocková skupina ze 70. let 20. století. V roce 1972 nahráli svůj jediný singl "Too Dead To Live". Jejich jediné album Smokin' Bats at Campton's bylo popsáno jako 'bona fide stoner rockový prubířský kámen'. Původně bylo vydáno v roce 1974 a znovu potom na CD v roce 2006. Vydavatelství Cleopatra Records vydalo první, oficiální americké reedice alba na kompaktním disku v prosinci 2023 a na vinylu v lednu 2024.
V roce 2007 byla skupina zmíněna v článku časopisu Classic Rock s názvem 'Ztracení průkopníci heavy metalu'.
Hlavní kytarista a lídr kapely Jay Wilfong se v roce 1980 vrátil s bluesovým power-triem Buccaneer, které v roce 1980 vydalo jedno vlastnoručně produkované album. Hlavní zpěvák Dave Campton, narozený 3. října 1953, zemřel po krátkém boji na blíže nespecifikovanou nemoc 27. září 2023 ve věku 70 let.
Sestava:
Dave Campton – zpěv, perkuse
Larry Lucas – kytary, zpěv
Jay Wilfong – kytara
Mark Sipe – basa
Mel Cupp – bicí
Podrobnosti: Primevil - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Smokin' Bats at Campton's (1974)
RESURRECTION BAND
Resurrection Band, známá také jako Rez Band nebo REZ, byla křesťanská rocková skupina založená v roce 1972. Byla součástí křesťanského společenství Jesus People USA v Chicagu a většina jejích členů v tomto společenství působí dodnes. Skupina, známá svou směsí blues-rocku a hard rocku, je považována za jednoho z předchůdců žánru křesťanského metalu. Christianity Today ji označil za 'nejvlivnější kapelu v dějinách křesťanské hudby'. Největší popularitě se těšila na počátku 80. let, ale i později v tomto desetiletí zaznamenala určitý úspěch, když se její dva videoklipy objevily na MTV. Skupina, kterou vedl manželský pár Glenn a Wendi Kaiserovi se ve svých textech zabývala různými společenskými neduhy.
Kapela původně vystupovala pod názvem Charity a byla spojena s komunitou Jesus People Milwaukee. Když se společenství rozdělilo na čtyři skupiny, z jedné z nich se stal 'Jesus People USA Traveling Team' a působil především na Floridě. Před přesídlením do Chicaga změnila kapela, která se stala hlavní složkou společenství, název na Resurrection Band. Po příjezdu do Chicaga skupina nahrála dvě samostatné kazety, které rozdávala po svých koncertech. První kazeta, Music to Raise the Dead, obsahovala jejich hard rockové věci, zatímco ta druhá, All Your Life, pouze jejich akustická čísla. Ty byly odrazem folkově orientovaných setů, které hráli na konzervativnějších místech, jako jsou domovy důchodců a kostely. Církve byly hluboce skeptické vůči křesťanskému rocku a zejména tomu na pomezí heavy metalu, na který se Resurrection Band specializovali.
O čtyři roky později nahráli během dvoutýdenního maratonu celonočních sezení díky daru 8000 dolarů od přítele své první album Awaiting Your Reply. Přestože bylo album hotovo, včetně obalu, žádná křesťanská nahrávací společnost nechtěla riskovat jeho vydání, protože hudba inspirovaná kapelami Led Zeppelin a Jefferson Airplane byla v té době považována za příliš kontroverzní pro křesťanský trh. Star Song Records byli také varováni jinými vedoucími pracovníky v oblasti gospelové hudby, ale maličké vydavatelství nemělo co ztratit, a tak s kapelou podepsalo smlouvu a vydalo desku v původní podobě. K překvapení všech se album stalo velkým hitem na křesťanském trhu a dostalo se na 6. místo v žebříčku prodejnosti gospelových alb. Ačkoli bylo album v té době mnohými kritiky nepochopeno, v posledních letech bylo přehodnoceno a v knize The 100 Greatest Albums in Christian Music z roku 2001 je uvedeno na 91. místě.
Na úspěch debutu navázala skupina albem Rainbow's End, které pokračovalo ve stejném progresivním hardrockovém/metalovém duchu. Ačkoli kapela byla s tímto počinem spokojena, Star Song nikoli a kapela byla nucena krátce po jeho vydání najít jiné vydavatelství. Rainbow's End je významné tím, že se jedná o první album americké rockové skupiny, které se vyjadřuje k rasistickému systému apartheidu v Jihoafrické republice, a to celý rok předtím, než na tuto problematiku upozornil svět Peter Gabriel svou klasickou písní "Biko". Ostatně Resurrection Band se nejvíce proslavili tím, že ve své hudbě upozorňovali na různé politické neduhy, od zla vojensko-průmyslového komplexu po zhoubný vliv amerického materialismu, rasismu, bezdomovectví, AIDS, drogové závislosti, prostituce a mnoha dalších problémů, s nimiž se kapela osobně potýkala při své službě okolní městské komunitě v Chicagu.
Jakmile kapela podepsala smlouvu s Light Records, zbavila se prvků progresivního rocku a přešla k rádiově přívětivějšímu hardrockovému a metalovému zvuku. Jak Colours z roku 1980, tak Mommy Don't Love Daddy Anymore z roku 1981, byla solidní alba, která se střídavě zabývala většími společenskými problémy, jako je chudoba a rozvod, stejně jako osobními duchovními otázkami spásy a učednictví. Zatímco mainstreamový křesťanský tisk se teprve přizpůsoboval myšlence křesťanského hard rocku, obě alba byla vysoce hodnocena alternativními křesťanskými hudebními novinami a jejich přední publikace Harvest Rock Syndicate udělila oběma pět hvězdiček.
Ve snaze efektivněji hospodařit s penězi si Resurrection Band postavili vlastní nahrávací studio v centru své komunity, kterému se později začalo přezdívat 'Tone Zone'. Ačkoli bylo studio postaveno s minimálním rozpočtem (v jeho rané inkarnaci byly na stěnách staré matrace), kapela v něm v létě 1982 nahrála své další album D.M.Z.. Toto album, které bylo přechodným dílem, bylo z poloviny hardrockem inspirovaným skupinou Van Halen, zatímco druhá polovina alba se nesla v duchu nové vlny, což byl kontroverzní hudební směr, který kapela s větší razancí prosazovala na dalších deskách. Rozdvojená osobnost alba nebyla kritikou přijata dobře, ačkoli na něm vznikly dvě skladby, které se na dlouhá léta staly koncertními stálicemi: "Military Man" a "White Noise".
Proto se tyto písně znovu objevily na dalším albu skupiny, Live Bootleg, živém albu nahraném před nadšeným místním publikem v Odeu ve Villa Parku v IL v říjnu 1983. Bylo to první vydání kapely pro Sparrow Records, jednu z největších a nejúspěšnějších křesťanských nahrávacích společností, která se v té době snažila podepsat smlouvy s více křesťanskými hudebními skupinami, jejichž hlavním zaměřením byla služba. Live Bootleg bylo první album, které vyšlo pod zkráceným názvem Rez Band, což je hovorový výraz vytvořený fanoušky
Po řadě úspěšných turné po Spojených státech a Evropě na počátku 80. let s různými křesťanskými hardrockovými kapelami - včetně významného turné se švédským kvartetem Jerusalem v roce 1982 - byla skupina Rez Band fanoušky i hudebními kritiky považována za přední křesťanskou hardrockovou kapelu. Když ale Rez Band koncem roku 1984 vydali album Hostage, posluchači byli zcela zaskočeni. Umírněně klávesové album odráželo rostoucí zájem kapely o hudbu nové vlny, přičemž první singl "S.O.S."" neobsahoval téměř žádnou kytaru. Singl vystřelil na vrchol křesťanského rockového singlového žebříčku, kde se udržel několik týdnů, a tím kapela přilákala zcela nové publikum. Přesto byl tento krok kontroverzní a reakce kritiků velmi rozpolcené.
Rez Band však svůj hardrockový zvuk zcela neopustil. Další singl, "Crimes", který nazpívala Wendi Kaiserová, je tradičním headbangingovým číslem o násilí ve vnitřním městě, což je téma, které členové kapely a komunita Jesus People USA znají z první ruky. Ještě větší popularitu si singl získal v křesťanských rádiích a vysílal se i na některých mainstreamových rockových stanicích, a to díky videoklipu, který jako jeden z prvních z oblasti současné křesťanské hudby odvysílala MTV. Tato krátká ochutnávka mainstreamového úspěchu měla zásadní vliv na další album skupiny Between Heaven 'N Hell, které se zbavilo většiny novovlnných stylů z alba Hostage ve prospěch rádiově přívětivého hard rocku. Kapela ještě více zkrátila svou přezdívku na REZ a využila toho, že o distribuci Sparrow se nyní stará Capitol Records. Ačkoli texty na albu reprezentují silný křesťanský světonázor, explicitní odkazy na Boha nebo Ježíše téměř neexistovaly. Jako první singl kapely byla vybrána chytlavá skladba "Love Comes Down", jejíž videoklip byl mnohem vybroušenější a v důsledku toho se mu dostalo mnohem většího vysílacího času na MTV. Ohledně této konkrétní písně se vedly spory, protože kytarový riff je téměř stejný jako v písni "Whole Lotta Rosie" od AC/DC
Trvalo tři roky, než se REZ vrátili do studia, aby nahráli další album, a během té doby se v současném křesťanském hudebním průmyslu mnohé změnilo. REZ už nebyli dominantní silou křesťanského rocku; místo toho na scénu vtrhli Stryper v celé své žlutočerné kráse a v roce 1986 přinesli křesťanský metal do hlavního proudu s albem To Hell with the Devil, kterého se prodaly miliony kusů a díky němuž se kapela stala stálicí MTV. Amy Grantová získala ve stejném roce svůj první americký popový hit číslo 1 s písní "The Next Time I Fall", duetem s bývalým zpěvákem skupiny Chicago Peterem Ceterou. I křesťanská alternativní hudba pronikla do mainstreamu, když The 77s podepsali smlouvu s Island Records a jejich stejnojmenné album získalo příznivou recenzi v magazínu Rolling Stone. V tomto období navíc komunita Jesus People USA založila každoroční festival Cornerstone, který měl sloužit jako odrazový můstek k úspěchu v mainstreamu pro budoucí křesťanské umělce, jako jsou Sixpence None the Richer a P.O.D.. V této době se změnila i sestava skupiny REZ. Baskytarista Jim Denton odešel na teologický seminář a nahradil ho dlouholetý bedňák a skladatel Roy Montroy, který se brzy stal hlavní tvůrčí silou kapely.
Ačkoli skupina zůstala mimo hlavní proud úspěchu, přesto se více zajímala o to, jak pomocí své hudby jasně promlouvat k nekřesťanům o Boží realitě a ke křesťanům o jejich odpovědnosti vůči zneuznaným a zraněným ve světě kolem nich. Za tímto účelem se v roce 1988 vrátila do studia a výsledkem bylo album Silence Screams, hybrid blues, hard rocku a heavy metalu, který sloužil jako hudební předloha pro všechny následující desky skupiny. Album je unikátní také tím, že jako první vyšlo na vlastní značce Grrr Records, což je slovní hříčka s Myrrh Records, v té době nejúspěšnějším vydavatelstvím současného křesťanského hudebního průmyslu.
Kreativně povzbuzená skupina vydávala nové studiové album v průměru každých 18 měsíců. Innocent Blood, Civil Rites a Reach of Love pokračovaly ve formuli, která byla započata na Silence Screams. Každé album se zabývalo aktuálními společenskými a duchovními tématy a každé vydání obsahovalo více a více bluesových vlivů díky zpěvákovi Glennu Kaiserovi, který začínal novou kariéru bluesového umělce mimo REZ. Vzhledem k tomu, že Kaiser se více věnoval své sólové tvorbě, Roy Montroy se začal více podílet na tvorbě a na albu Reach of Love napsal všechny skladby, což se dosud žádnému členovi kapely nepodařilo. Nejen mezi hudebními kritiky, ale i v samotné kapele však sílil pocit, že vzorec se vyčerpal a že REZ upadli do tvůrčí rutiny. V důsledku toho REZ poprvé v historii kapely sáhli pro tvůrčí inspiraci mimo komunitu Jesus People USA. Ta přišla v podobě Ty Tabora, kytaristy a spoluzpěváka skupiny King's X.
Výsledkem Taborova vlivu byla deska Lament z roku 1995. Na rozdíl od všech předchozích počinů skupiny je prvním koncepčním albem, cyklem písní o rozčarování jednoho muže z krutosti a drsnosti života a jeho rostoucím uvědomění, že věci se nemohou změnit, pokud neprožije duchovní vykoupení. Resurrection Band (který se nyní vrátil ke svému původnímu názvu) si uvědomil důležitost řazení písní a na turné, které toto album podpořilo, zahrál celé album od začátku do konce. To bylo v rockové hudbě - s výjimkou The Who a Styx - dost vzácné, ale v křesťanském rocku neslýchané. Výsledkem bylo, že tvůrčí přerod Lamentu byl vysoce hodnocen jak dlouholetými fanoušky, tak předními křesťanskými hudebními kritiky, přičemž někteří označili album za to nejlepší, co kdy skupina nahrála.
Navzdory chvále kapela na konci turné ukončila činnost; každoročně však vystupovala na festivalu Cornerstone, který se stal jednou z nejvýznamnějších událostí křesťanského hudebního průmyslu. V roce 1997 se vrátili do studia, aby naposledy nahrála desku. Šílenství MTV Unplugged bylo na vrcholu a Resurrection Band cítili, že je vhodný čas znovuobjevit některé ze svých hardrockových materiálů v akustickém formátu. Výsledkem byla deska Ampendectomy, která obsahuje 15 vybraných skladeb z historie kapely.
V červenci 2000 ukončila skupina Resurrection Band téměř 30 let hudební a služebné činnosti vystoupením na rozloučenou a zanechala za sebou proměněný křesťanský hudební průmysl a platformu, na které mohli stavět budoucí křesťanští hudebníci. V červenci 2008 se skupina znovu sešla na 25. výročí festivalu Cornerstone. V témže roce vydavatelství Grrr Records vydalo Music to Raise the Dead 1972-1998; tři CD s 52 remasterovanými písněmi, 80stránkovou barevnou brožuru s podrobným popisem historie Rez Bandu a desítkami fotografií a jedno DVD s více než hodinou dosud nezveřejněných videozáznamů z koncertů a speciálními funkcemi. V dubnu 2010 se skupina znovu sešla na každoročním křesťanském hudebním festivalu Easterfest v australském městě Toowoomba
Ačkoli je skupina oficiálně rozpuštěna, odehrála několik jednorázových vystoupení na dnes již zaniklém festivalu Cornerstone, který členové skupiny pomáhali založit. V současné době má Glenn Kaiser zavedenou sólovou kariéru bluesového hudebníka a je také řečníkem na různá duchovní témata pro mládež i dospělé.
Podrobnosti: Resurrection Band - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Music to Raise the Dead (1974)
Awaiting Your Reply (1978)
Rainbow's End (1979)
Colours (1980)
Mommy Don't Love Daddy Anymore (1981)
D.M.Z. (1982)
Hostage (1984)
(jako REZ Band)Between Heaven 'n Hell (1985)
(jako REZ)Silence Screams (1988)
(jako REZ)Innocent Blood (1989)
(jako REZ)Civil Rites (1991)
(jako REZ)Reach of Love (1993)
Lament (1995)
Ampendectomy (1997)
STRIDER
Strider byla britská hardrocková skupina, která podepsala smlouvu s malým vydavatelstvím GM (Warner v USA), jehož majitelem byl Billy Gaffs, známý mimo jiné jako manažer Roda Stewarta a Johna Cougara.
Jejich první LP, Exposed, vyšlo v roce 1973 a nápadně - a záměrně - se podobalo Humble Pie, díky vyjícímu, oduševnělému zpěvu klávesisty Iana Kewleyho (ne tak docela Steve Marriott, ale stejně dost odvážný), bluesové, řvoucí kytaře Garyho Graingera a solidní rytmické sekci ve stylu Free, kterou tvořili baskytarista Lee Hunter a bubeník Jimmy Hawkins. Bohužel, přestože byly skladby shodně dobře vystavěné a zkušeně, schutí a nadhledem zahrané, postrádaly onu magickou bezprostřednost, která je od rádoby-hitů vyžadována.
I když "Woman Blue" odhalila jemnější stránku kapely a osmiminutová "Get Ready" nečekanou všestrannost, Strider byli zdánlivě odsouzeni k zapomnění - přestože hojně koncertovali se Status Quo, Deep Purple i Humble Pie. Po změně sestavy vydali Strider v roce 74 druhou desku (příznačně nazvanou Misunderstood) a pak se každý vydal vlastní cestou, přičemž Grainger později na několika albech a turné doprovázel Roda Stewarta.
Podrobnosti: Strider - therockasteria.blogspot.com
Diskografie (studiová alba):
Exposed (1973)
Misunderstood (1974)
STYX
Styx je americká rocková skupina založená v roce 1972 v Chicagu ve státě Illinois. Je známá mícháním melodické hardrockové kytary s akustickou kytarou, syntezátorů s akustickým klavírem, optimistickými skladbami, power baladami a využitím divadelních prvků. Skupina se v 70. letech prosadila progresivním rockovým zvukem; v 80. letech začala do své hudby zařazovat prvky pop rocku a soft rocku. Původní sestavu tvořili Dennis DeYoung, James 'J.Y.' Young, John 'J.C.' Curulewski a bratři Chuck a John Panozzovi. V průběhu 70. let vydávali obvykle každý rok jedno album. Album Styx II (1973) se zaujalo hitem "Lady", power baladou, která se v USA dostala na 6. místo a pomohla albu dostat se do první dvacítky. Dostala do top 20 také v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Equinox (1975) a Crystal Ball (1976) se dostaly do první sedmdesátky v USA, přičemž Equinox přinesl skladbu "Lorelei", která se stala hitem č. 6 v Kanadě.
Komerční průlom přišel s albem The Grand Illusion (1977), které se umístilo na 6. místě v USA i Kanadě a stalo se prvním ze čtyř multiplatinových alb skupiny v USA. V roce 1981 se album Paradise Theatre stalo jedničkou v USA a Kanadě, zároveň se dostalo do první desítky ve Skandinávii a Velké Británii a do první třicítky v Austrálii a na Novém Zélandu. Kilroy Was Here (1983) bylo posledním velkým hitovým albem skupiny, které se dostalo na třetí místo v Severní Americe a do první desítky ve Skandinávii, ačkoli jinde bylo méně úspěšné. Po šestileté přestávce se Styx vrátili s albem Edge of the Century (1990), které se dostalo na 63. místo v USA a jehož singl "Show Me the Way" se stal počátkem roku 1991 hitem číslo 3 v Severní Americe.
Kořeny Styx sahají až do srpna 1961, kdy v Roselandu v Chicagu dvanáctiletí bratři-dvojčata Chuck (kytara) a John Panozzo (bicí) poprvé zkoušeli tvořit hudbu společně se svým 14letým sousedem Dennisem DeYoungem, který hrál na akordeon a zpíval; název jejich skupiny byl The Tradewinds. Chuck potom odešel na rok do semináře, ale v roce 1964 se do skupiny vrátil. Mezitím byl jako náhrada přijat kytarista Tom Nardini a tak se po návratu do skupiny rozhodl hrát na baskytaru. DeYoung zase přešel z akordeonu na klávesy. V roce 1965 se název Tradewinds změnil na TW4 (There Were 4) poté, co jiná skupina toho názvu dosáhla celonárodního věhlasu. V roce 1966 se bratři Panozzovi připojili k DeYoungovi na Chicago State College a skupinu udržovali pohromadě vystupováním na středních školách a bratrských večírcích, zatímco studovali na učitele. V roce 1969 se k nim po odchodu Nardiniho přidal jejich přítel z vysoké školy, folkový kytarista John Curulewski. O rok později se přidal také hardrockový kytarista James 'J.Y.'' Young a TW4 se stali kvintetem.
V roce 1972 se členové kapely (poté, co si jich všiml hledač talentů na koncertě ve farnosti svatého Jana od Kříže ve Western Springs ve státě Illinois a podepsali smlouvu s Wooden Nickel Records) změnit název. Padlo několik návrhů a podle DeYounga byl vybrán název Styx, protože byl jediný, který nikdo z nich nesnášel.
Pod Wooden Nickel kapela vydala čtyři alba: Styx (1972), Styx II (1973), The Serpent Is Rising (1973) a Man of Miracles (1974). Vytvořili si tím základnu fanoušků v oblasti Chicaga, ale nedokázali v té době prorazit do hlavního proudu, ačkoli píseň "Best Thing" se 16. září 1972 dostala do hitparády a v žebříčku Billboard Hot 100 se udržela 6 týdnů, přičemž dosáhla na 82. místo. Poté si power balada "Lady" (ze Styx II) začala prosazovat v rádiích, v Chicagu a poté v celé zemi. Na jaře 1975, téměř dva roky po vydání alba, se dostala na 6. místo v USA a album Styx II se brzy poté stal zlatým. "Lady" je mnohými klasickými rockovými kritiky považována za první power baladu, přičemž Dennis DeYoung je označován za 'otce power balady'.
Na základě opožděného singlového hitu podepsali Styx smlouvu s A&M Records a vydali album Equinox (1975), které se dobře prodávalo a přineslo menší hit "Lorelei" a co je důležitější, obsahovalo rockovou hymnu "Suite Madame Blue", která kapele zajistila značné uznání a vysílání v FM rádiích v relativně novém formátu Album Oriented Rock (AOR). Po přechodu k A&M náhle opustil kapelu kytarista John Curulewski, protože chtěl trávit čas s rodinou. Po horečném hledání na poslední chvíli kapela přivedla jako náhradu za Curulewského kytaristu Tommyho Shawa.
Crystal Ball (1976), první album, na kterém se podílel Shaw, bylo mírně úspěšné, ale celkově bylo zklamáním a nedosáhlo prodejnosti svého předchůdce. Zato sedmé album The Grand Illusion z roku 1977 se stalo se jejich průlomovým albem, které dosáhlo trojnásobné platinové certifikace. Vzešly z něj hity "Come Sail Away" a "Fooling Yourself (The Angry Young Man)".
Na přelomu 70. a 80. let kapela zaznamenala svůj největší úspěch. Jejich album Pieces of Eight z roku 1978 ukázalo, že se skupina ubírá přímočařejším hardrockovým směrem, a přineslo tři Shawem zpívané hity "Renegade", "Blue Collar Man (Long Nights)" a" "Sing for the Day".
Album Cornerstone z roku 1979 přineslo první hit číslo 1 a zatím největší úspěch kapely, DeYoungovu baladu "Babe". Popularita alba, které se dostalo na 2. místo v žebříčku Billboard 200, pomohla kapele získat cenu People's Choice Award za nejlepší novou píseň v roce 1980 a na 22. ročníku cen Grammy byla nominována na cenu za nejlepší rockový vokální výkon dua nebo skupiny a zvukoví inženýři Gary Loizzo a Rob Kingsland byli nominováni na cenu Grammy za nejlepší inženýrskou nahrávku. Skupina byla také v průzkumu Gallupova institutu z konce roku 1980 vyhlášena nejoblíbenější rockovou skupinou v USA. S úspěchem „Babe“ získala DeYoungova snaha o mainstreamovější směr na síle, zatímco Shaw a Young upřednostňovali rockovější přístup. Toto dohadování o hudebním směřování vedlo na začátku roku 1980 k přetrvávajícímu napětí poté, co Shaw vznesl námitku proti vydání balady "First Time" jako druhého singlu z Cornerstone. Přestože píseň zaznamenala značný ohlas na některých velkých trzích, společnost A&M stáhla oficiální vydání singlu a nahradila jej písní "Why Me". Spor vyústil v krátké propuštění DeYounga, situace se však rychle urovnala. Zatímco v USA se "First Time" v hitparádách neumístila (protože nebyla vydána), na Filipínách se v roce 1981 stala velkým hitem.
V lednu 1981 vydali Styx koncepční album Paradise Theatre, které se stalo jejich největším hitem, dosáhlo 1. místa v žebříčku popových alb Billboardu, přineslo pět hitových singlů a bylo čtvrtým multiplatinovým albem skupiny v řadě. Paradise Theatre bylo historické divadlo v Chicagu, které bylo postaveno ve 20. letech, aby se po pouhých 30 letech od otevření ocitlo v těžkých časech a bylo zavřeno. DeYoung jej použil jako metaforu Spojených států na přelomu 70. a 80. let. V roce 1981 začalo ambiciózní roční světové turné na podporu tohoto alba, které patřilo k nejúspěšnějším turné roku. Obsahovalo řadu prvků inspirovaných Broadwayí a filmem a show končila tradičními filmovými titulky.
Kapela pokračovala v DeYoungově příkladu dalším koncepčním projektem Kilroy Was Here (1983), který se hlásí k formě rockové opery. Odehrává se v budoucnosti, kde bylo provozování a hraní rockové hudby zakázáno díky úsilí charismatického evangelisty Dr. Everetta Righteouse, kterého hrál James 'JY' Young. DeYoung se představil v roli Kilroye, nespravedlivě uvězněné rockové hvězdy. Tommy Shaw hrál roli Jonathana Chance, mladšího rockera, který bojuje za Kilroyovu svobodu a zrušení zákazu rockové hudby. Tuto budoucí společnost obsluhují roboti, nazývaní Robotos, kteří vykonávají mnoho prací a několik z nich slouží jako Kilroyovi vězeňští strážci. Album získalo v roce 1983 platinovou desku a mohlo se pochlubit dvěma hity v Top Ten, které napsal a nazpíval DeYoung, syntezátorovou skladbou "Mr. Roboto" a power baladou "Don't Let It End".
V roce 1983 skupina na podporu alba uspořádala ambiciózní propracovanou pódiovou show, která byla nákladná na produkci a nebyla tak výdělečná jako předchozí turné. Album také způsobilo tvůrčí a konkurenční napětí v kapele, které se ještě vyostřilo po vystoupení kapely na Texxas Jam, celodenním rockovém festivalu pro více kapel, který se konal v Cotton Bowl v Dallasu. Zatímco většina ostatních účinkujících na festivalu předvedla své 'nejtvrdší rockové kousky', teatrální show Kilroy se nesetkala s dobrým přijetím a kapela byla v podstatě vypískána z pódia. Zklamaný Shaw po skončení turné opustil kapelu, vydal se na sólovou dráhu a cesty muzikantů se rozešli.
Styx se nakonec reformovali v roce 1990 a přivedli Glena Burtnika jako nového kytaristu, protože Shaw hrál v té době ve skupině Damn Yankees. Nová sestava vydala jedno album Edge of the Century s baladou Dennise DeYounga "Show Me the Way", které dostalo další impuls těsně před první válkou v Perském zálivu. Některé rozhlasové stanice upravily tento hit tak, aby v něm zazněly hlasy dětí, jejichž rodiče byli v letech 1990 až 1991 nasazeni v Saúdské Arábii. Píseň se dostala až na třetí místo v Hot 100 i v rádiu Adult Contemporary a držela 23 týdnů v Top 40. Díky obrovskému úspěchu písně se Styx připojili k hrstce hudebních skupin, které měly singly v Top 10 ve třech desetiletích a za čtyř různých prezidentských administrativ. Na jaře a v létě 1991 absolvovali Styx turné po Spojených státech, ale jejich úspěch neměl dlouhého trvání, protože v roce 1992, poté co vydavatelství A&M Records koupila společnost PolyGram Records, opět ukončilispolupráci.
Kapela se znovu dala dohromady v roce 1995, kdy se do ní vrátil kytarista Tommy Shaw. Za Johna Panozza, který se nemohl zúčastnit kvůli problémům s játry způsobeným dlouholetým nadměrným pitím, zaskočil studiový bubeník Todd Sucherman. 16. července následujícího roku si Johnova nemoc bohužel vyžádala jeho život. Turné 'Return to Paradise' z roku 1996, na kterém byl Sucherman plnohodnotným členem, bylo úspěšné. Bylo zdokumentováno dvoudiskovým setem, který obsahoval také tři nové studiové skladby: "On My Way“", "Paradise" a "Dear John", poctu zesnulému Panozzovi, která se stala mezi fanoušky Styx kultovní. Později koncert vyšel Také na DVD. Album Return to Paradise bylo v roce 1997 překvapivě úspěšné, dosáhlo zlatého statusu a singl "Paradise" se krátce umístil na 27. místě žebříčku Adult Contemporary. Po vydání alba se Styx vydali na další turné, tentokrát k 20. výročí alba The Grand Illusion.
O dva roky později, v roce 1999, vydala skupina první nové studiové album po téměř deseti letech: Brave New World. DeYoung se ale kvůli nemoci nemohl věnovat koncertování, a tak ho nahradil klasicky vzdělaný klavírista Lawrence Gowan. Také askytarista Chuck Panozzo byl v roce 1999 odstaven na vedlejší kolej kvůli zdravotním problémům souvisejícím s jeho bojem s HIV/AIDS. Dne 6. června 1999 se skupina krátce sešla, aby vystoupila na Children's Miracle Network Telethon a odehrála DeYoungovo poslední vystoupení se skupinou. Chucka Panozzu na baskytaru nahradil Glen Burtnik.
Nová sestava Styx vydala několik živých alb a v únoru 2003 vydala studiové album Cyclorama, které se umístilo na 127. místě žebříčku Billboard 200. V září 2003 Burtnik skupinu opustil, aby se mohl věnovat rodině a sólové kariéře. Nahradil ho Ricky Phillips, který dříve působil ve skupinách Babys a Bad English.
V červenci 2010 oznámila kapela vydání nového alba Regeneration: Volume 1 a na začátku července příštího roku vyrazila společně s Yes na 'Progressive US Tour. V létě 2014 se vrátila na cesty v rámci nového turné s Foreigner a bývalým členem skupiny Eagle Donem Felderem. Na letním turné v roce 2015 se Styx znovu spojili s Def Leppard a společně s Teslou hrály na venkovních scénách po celých Spojených státech. V únoru 2017 bylo oznámeno, že Styx a REO Speedwagon spojí své síly na turné s názvem 'United We Rock'; konalo se ve velkých koncertních sálech po celých Spojených státech.
Dne 21. dubna 2017 Styx oznámili vydání koncepčního alba s názvem The Mission o misi na Mars. V červnu pak vyšlo EP s názvem The Same Stardust s dvěma novými skladbami a několika živými nahrávkami. Další album Crash of the Crown následovalo 6. května 2021. Navzdory pozitivním recenzím se ale v žebříčku Billboard 200 udrželo pouze jeden týden, když dosáhlo na 114. místo.
Dne 5. června 2022 byla skupina Styx uvedena do Síně slávy Rock & Roll muzea v Illinois. Téhož večera byl Dennis DeYoung dodatečně uveden do Síně slávy jako autor písní. 20. března 2024 bylo prostřednictvím sociálních médií oznámeno, že Ricky Phillips opouští skupinu, aby mohl trávit více času doma a 22. března 2024 debutoval Terry, mladší bratr Lawrence Gowana jako nový koncertní baskytarista skupiny. 17. května byl oznámen jako oficiální člen.
Podrobnosti: Styx - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Styx (1972)
Styx II (1973)
The Serpent Is Rising (1973)
Man of Miracles (1974)
Equinox (1975)
Crystal Ball (1976)
The Grand Illusion (1977)
Pieces of Eight (1978)
Cornerstone (1979)
Paradise Theatre (1981)
Kilroy Was Here (1983)
Edge of the Century (1990)
Brave New World (1999)
Cyclorama (2003)
Big Bang Theory (2005)
The Mission (2017)
Crash of the Crown (2021)
Circling From Above (2025)
TARKUS
Tarkus byla peruánská hardrocková skupina, která vznikla v roce 1972 v Limě. Tvořili ji peruánci Alex Nathanson (kytara a zpěv), Walo Carillo (bicí), oba ze skupiny Telegraph Avenue, a argentinci Guillermo Van Lacke (baskytara) a Dario Gianella (kytara).
Historie kapely začíná v létě 1972, kdy je Walo Carrillo, ještě jako bubeník Telegraph Avenue, je zatčen chvíli před koncertem, takže místo něj hrají jeho spoluhráči s jiným bubeníkem; když byl po několika dnech propuštěn z vězení, už ho nepřijali. Pár měsíců předtím se Walo na náměstí San Martin setkal s Guillermem Van Lackem z Argentiny a nabídl mu, že spolu založí nový projekt. Guillermo byl nadšený a slíbil, že odjede do své země a vrátí se s kytaristou. V Argentině Guillermo přesvědčil mladého kytaristu Daria Gianellu, aby s ním odjel do Peru. Když dorazili k Valovi domů, první kapely, které poslouchali, byly Black Sabbath, Led Zeppelin a Almendra, hlavní vlivy kapely. Pozvali k sobě Álexe Nathansona a požádali ho, aby zpíval v operním stylu, čímž byla kapela založena.
Jejich první album bylo nahráno u vydavatelství MAG; bylo vytištěno jen několik kopií LP, jehož obal byl zcela černý, jako později Back In Black od AC/DC nebo Black Album od Metallicy. Oficiální koncertní debut se měl uskutečnit v kině El Pacífico (ačkoli kapela už předtím hrála naživo pod názvem Telegraph, jako Tarkus v Chiclayo, Trujillo, Chimbote a ve školách jako Roosevelt de Miraflores). Krátce před oficiálním debutem ale Darío kapelu opustil, takže Tarkus nikdy oficiálně nehráli. Krátce poté se skupina rozpadla, což znamenalo, že vydržela jen zhruba sedm měsíců. Nicméně to, co se jim za tuto krátkou dobu podařilo natočit, je možná jedním z nejcennějších svědectví, která zůstala z té doby, kdy rock rozpálil limské čtvrti Jesús María, Lince, Pueblo Libre a Magdalena a pak beze stopy zmizel.
V roce 2007 se kapela opět sešla, tentokrát pozici kytaristy převzal Christian Van Lacke a Alex Nathanson zaujal místo baskytaristy. Uskutečnili několik televizních prezentací a vydali své druhé album. Alex Nathanson poté odjel ze země, aby pokračoval v tvorbě své vlastní hudby a Walo a Christian založili novou skupinu Tlön (v Německu vydali tři alba).
Podrobnosti: Tarkus - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Tarkus (1972)
Tarkus 2 (2008)
TRIARCHY
Skupina Triarchy pochází z Gravesendu v Kentu a jejich počátky se táhnou až do roku 1972, svůj první singl "Save the Khan" nicméně vydala až v roce 1979. Často hráli v Red Lion, předním podniku v této části Anglie. V roce 1980 jim pirátská stanice Radio Free London poskytla první vysílání, a to se skladbou "Wheel of Samsara". Sestava v té době byla Mark Newbold (bicí), Brian Galibardy (kytara), Mike Wheeler (zpěv, basa, klávesy).
Ještě téhož roku se objevilo třískladbové EP Metal Messiah a byly nahrány další písně, ale v roce 1983 se skupina rozpadla, aniž by získala nějaký větší hit, a jen těsně jí unikla účast na kompilaci Kent Rocks.
V roce 1995 bylo sestaveno retrospektivní CD, které nakonec vyšlo pod názvem Before Your Very Ears v nákladu 1000 kusů a v roce 2007 bylo znovu vydáno pod názvem Live to Fight Again, v limitované edici 500 kusů na čirém vinylu a obsahující dvě bonusové písně.
Podrobnosti: Triarchy - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Metal Messiah (1981, EP)
Výročí osobností
únor 1972
7.2.1972 - narodil se český baskytarista MIROSLAV 'MIK' VALOUCH, člen skupin Scenery, Archeonic nebo Godless Truth
29.2.1972 - narodil se americký zpěvák DAVE WILLIAMS (29.2.1972 - 14.8.2002), člen alternativní metalové skupiny Drowning Pool
březen 1972
3.3.1972 - narodil se americký kytarista JUSTIN FREAR (3.3.1972 - 24.2.2020), člen skupiny Ultimatum
21.3.1972 - narodil se americký bubeník ANDY GALEON, člen skupiny Death Angel
duben 1972
8.4.1972 - narodil se americký baskytarista PAUL GRAY (8.4.1972 - 24.5.2010), člen skupiny Slipknot
10.4.1972 - narodil se finský kytarista SAMI YLI-SIRNIÖ, člen skupin Waltari a Kreator
červen 1972
16.6.1972 - narodil se brazilský kytarista KIKO LOUREIRO, člen skupin Angra a Megadeth
červenec 1972
2.7.1972 - narodil se moravský kytarista LUKÁŠ 'LUKY' LEDNICKÝ, člen skupiny >Nemesis
18.7.1972 - narodil švédský kytarista FREDRIK ÅKESSON, člen skupiny Opeth
25.7.1972 - narodil se český kytarista JIŘÍ 'LERRY' ŠMÍD, člen skupin Scenery, Personal Signet nebo Archeonic
srpen 1972
5.8.1972 - narodil se belgický baskytarista, skladatel a producent CHRISTIAN OLDE WOLBERS, člen skupin Fear Factory a Vio-lence
září 1972
23.9.1972 - narodil se český bubeník PETR 'MRŇUS' VAJDA, člen skupin Doga a Törr
říjen 1972
1.10.1972 - narodil se finský kytarista a skladatel ESA HOLOPAINEN, člen skupiny Amorphis
16.10.1972 - narodil se švédský kytarista JOHAN SÖDERBERG, člen skupiny Amon Amarth
listopad 1972
1.11.1972 - narodil se italský kytarista CLAUDIO LEO (1.11.1972 - 17.1.2013), zakládající člen skupiny Lacuna Coil
10.11.1972 - narodil se americký kytarista DAREN JAY 'DJ' ASHBA, člen skupiny Guns N' Roses a mnoha dalších
23.11.1972 - narodil se americký bubeník CHRIS ADLER, člen skupin Lamb of God a Megadeth
prosinec 1972
19.12.1972 - narodil se americký kytarista TED AGUILAR, člen skupiny Death Angel
